Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Cullenovi v historii srdce Evropy od Marvi

Sraz Ostrava!!! 08


Cullenovi v historii srdce Evropy od Marvi

Povídka od Marvi se umístila na 15. místě v kategorii Cullenovi v historii srdce Evropy.

Gratulujeme...

Edit: Článek je v původní formě, bez oprav.

 

Cullenovi v historii srdce Evropy

 

„Jsme tady, chlapče, dům mého dobrého přítele, Carlislea Cullena a jeho rodiny“.

„Ano, cítím v domě deset osob.“

„Dobrá, tak tedy začni.“

 

◊◊◊

 

Všichni obyvatelé domu upadli do stavu nevědomí. Najednou se ocitli uprostřed lesa.

„Kde to jsme?“ divil se Emmett, „nebyli jsme náhodou před chvíli doma u televize?“

„Já myslím, že ano,“ přidal se Jasper, „dívali jsme se na zápas.

„Cítíte ten čistý vzduch? Žádné olovnaté látky, jen vůně stromů a zvěře?“ optal se Carlisle.

„Ano, miláčku, nádherný vzdoušek,“ přitakala Esmé.

„Áááááá!“

„Co ječíš, Alice?“ ptal se její manžel a snažil se jí uklidnit.

„Podívejte se, co máme na sobě! Je to příšerné, asi budu první upír, co omdlí,“ a dělala, že omdlívá. Jasper měl co dělat, aby ji nejen zachytil, ale i uklidnil.

 

„Emmette, ty máš šlehu!“ ozval se Jacob.

„Být tebou, tak mlčím, medvěde,“ nenechal si to líbit.

„Radši, medvěd v moci krásné krotitelky, než šašek jako ty!“ oplatil mu s úšklebkem Jake.

„No, tak, chlapci, přestaňte se sobě posmívat,“ uťal jejich pošťuchování Carlisle. „Dle oblečení soudím, že se nacházíme na přelomu 14. a 15. století, a dle propriet, co tu kolem sebe máme, budeme nejspíše kejklíři.

„Paráda, já jsem šašek!“ culil se Emmett.

„Pokud je 14. - 15. století, doufám, že je jeho přívětivější doba,“ povzdechl si Edward.

„Musíme z lesa ven, porozhlédnout se po okolí!“ zavelel Carlisle.

 

A tak se všichni lidskou chůzí, aby na sebe neupozorňovali, vydali na cestu. Jasper podpíral svou ženu, která se ještě nestačila vzpamatovat z módního šoku.

Emmett jako šašek, s rolničkami, a typickými špičatými boty. Jacob v medvědí kůži, s medvědí hlavou v podpaží. Nessie v jednoduchých gotických šatech modré barvy až na zem, s lemováním okolo pasu a rukávů a středověkou flétnou. Jasper měl hodně dlouhé nohavice kalhot, každé jiné barvy, které musel hodně zahnout, aby vůbec mohl jít a košili s nabíranými rukávy. Rosalie a Esmé vypadaly jako bílé paní, s tím rozdílem, že jejich šaty byly v případě Rosalie zelené a Esméiny fialové. Carlisle byl oblečen do dlouhého kabátu, a vůbec, vypadal jako kupec benátský. Edward měl drátěnou košili a potrhané plátěné kalhoty a na zádech tornu. Belliny šaty, nebyly tak dlouhé jako u Rosalie a Esmé, přesto by mohla chodit po provaze. Alice připomínala cikánskou věštkyni, nechyběla ji ani tamburína, kterou mohla hrát svižně do kroku, kdyby ovšem mohla. Carlisle a Edward za sebou táhli káru, ve které měli provaz, nějakou keramiku a další věci.

 

Když vyšli z lesa, spatřili hrad.

„Ale to je přece Karlštejn,“ řekl užasle Edward.

„No, ale tam přece mají ženy vstup zakázán,“ přidala se Bella.

„Ale kdepak, to si vymyslel jen spisovatel Vrchlický, a vlastně to ještě není Karlštejn, ale Karlův Týn,“ začal ještě vysvětlovat.

„Ty přednášky stačí, Edwarde!“ utla ho Alice, „jdeme na hrad!“ zvolala.

„Alice!“ ozval se dominantně Carlisle, „hlavou rodiny, pokud vím, jsem já, takže půjdeme směrem k hradu a zjistíme jaká je situace, žádné zbrklé jednání!“ podíval se na ni důrazně a pro jistotu sjel tímto pohledem všechny, Emmetta a Jacoba nevyjímaje.

„Dobrá, pane,“ špitla Alice.

„Hlavně musíme být nenápadní,“ nabádal Carlisle. „Máme štěstí, že nesvítí slunce.“

 

Po chvíli došli naši kejklíři před brány města.

„Stát!“ zakřičel strážný. „Jak to, že nejdete zvesela, kejklíři?“

„Má rodina je již unavená, hledáme tavernu, kde bychom spočinuli, po dlouhé cestě,“ odpověděl mu Carlisle.

„Hlavně, že jste došli, taverny jsou ve městě dvě. Myslím, že si vyberete. Tuš, si odpočiňte, Císař Karel zítra přijede, tak ať to má se vší parádou! Teď už běžte, překážíte mi tu s tou vaší károu!“ odpověděl strážný.

„Děkujeme,“ řekl Carlisle a poklonil se, stejně jako zbytek rodiny.

 

„Ve městě panuje dobrá nálada,“ podotkl Jasper.

„To je dobře, od nás se čeká, že dokážeme pobavit lidi, budeme se muset dobře připravit,“ odvětil Carlisle.

„Měly bychom najít nějakou tu tavernu, či co to bylo,“ sotva s velkým zívnutím dořekl Jake.

„Taverna je středověká hospoda,“ nedořekl Edward, neboť mu jeho žena dala ruku před pusu.

„U dvou Kohoutů, to zní dobře, doufám, že budeme mít soukromí,“ řekl Emmett a spiklenecky mrkl na Rosalii, která se na něj usmála.

„A máme vůbec peníze? Čím se tu může platit?“ ozval se Jacob.

Všichni se s otazníky v očích podívali na Edwarda, který je nezklamal a s náležitou pýchou si užíval toho pohledu.

„V době císaře Karla IV. se používají zlaté dukáty. Prostému lidu se, ale zlatka za celý život prakticky nedostane, proto používají groše, nebo jejich menší jednotky pavry. Ale těžko říct, kolik může stát nocleh pro deset lidí,“ ukončil svou přednášku Edward.

„No jo, ale kde vzít a nekrást?“ povzdechla si Esmé.

„Lidi na co jsou ty váčky u pasu?“ zeptal se Emmett.

„Přece na peníze,“ protočil oči Jasper, nad nechápavostí svého bratra.

„Takže jsme zachráněni,“ juchal Jacob.

„Je otázkou kolik máme,“ uzavřel debatu Carlisle.

 

Po chvíli počítání zjistili, že dohromady mají 40 grošů a 10 parvů.

„Myslím, že s tímto vystačíme,“ řekl spokojeně Carlisle.

„Já jen doufám, že se nějakým způsobem vrátíme domů,“ posteskla si Nessie.

„Nessie, už nejsi malá holčička, hlavní je, že jsme všichni spolu, neboj, to zvládneme,“ utěšovala jí její maminka.

 

 

U dvou Kohoutů, už nebyl volný žádný pokoj, ale jelikož byl hostinský lidumil, dovolil potulným kejklířům za 5 grošů přenocovat v maštali. Svěřil se, že v druhé taverně je to podobné, neboť se očekává příjezd císaře. Musí tedy brát, co jim levně nabízí. Carlisle tedy souhlasil, budou tam mít klid a mohou se připravit na zítřek. Hostinský byl spokojen, ještě jim nabízel pohoštění, kterého Carlisle využil pouze pro Jacoba a Nessie.

 

„V maštali jsem ještě nenocoval,“ řekl Emmett a uvelebil se v kupě sena vedle Rosalie.

„Nemáme času nazbyt, musíme natrénovat čísla na zítřek,“ povzdechl si Carlisle.

„Jacob a Nessie to mají jednoduché, Renesmé bude hrát na píšťalku a Jacob bude tancovat,“ řekla Alice. „Jakoby to už nedělal teď,“ ušklíbl se Emmett.

„Proto je necháme vyspat, potřebují to! Ještě že jsi, naučil Nessie hrát na hudební nástroje,“ usmála se Bella na svého muže.

„Jaspere, ty bys mohl chodit na chůdách,“ mrkl na něj Carlisle.

„Co? Já na chůdách? Ale tak proč ne,“ přemýšlel Jasper, „aspoň nebudu mít tolikrát zahnuté nohavice.“

„Emmett bude žonglovat, metat kotrmelce a kozelce,“ dále rozdával úkoly Carlisle.

„Já nejsem žádný kozel,“ urazil se Emmett.

„Ale miláčku, kozelce jsou přemety, to zvládneš s přehledem,“ dodávala mu kuráže Rosalie.

„Esmé a Rosalie budou tančit, jako víly. Alice, bude věštit z křišťálové koule anebo z rukou, Bella bude chodit po zavěšeném provaze,“ pokračoval Carlisle.

„Počkat, já to vůbec neumím,“ ozvala se Bella.

„Neboj, jsi upírka a tvoje rovnováha je perfektní, uvidíš, že až začneš zkoušet, půjde ti to skvěle,“ objal ji Edward.

„Co vlastně všechno máš v torně, Edwarde?“ zeptal se jej Carlisle.

„Nějaké nože, lahvičky, a paličky? A něco jako,“ přičichl si k tomu „síra.

„Takže budeš polykat meče a oheň,“ usoudil Carlisle.

„Co, když shoří na prach?“ Bála se o svého muže Bella.

„Od toho tam má ty lahvičky, nic se mu nemůže stát.“

„Přesto se o něj bojím.“

„Neboj se o mě, lásko, nic se mi nestane. A pojďme už trénovat, čeká nás toho hodně,“ uzavřel diskusi Edward.

 

Všichni, krom Jacoba a Nessi, kteří už byli v říši snů, se dali do nacvičování. Alice, Esmé a Rosalie, moc nacvičovat nemuseli, tak pomáhali ostatním. Hlavně Belle a Jasperovi, kteří potřebovali získat rovnováhu a zvyknout si na nestabilnější chůzi, ať už na laně nebo na chůdách. Jasper své číslo ještě vylepšil o žonglování, takže při chůzi na chůdách mohl ohromovat publikum. Emmett se snažil dělat různé přemety. Po dvou hodinách tréninku byl hotov a mohl popichovat ostatní. Bella se s provazem taky rychle skamarádila a velmi jistě se po něm procházela, neopomněla ani pár akrobatických kousků. Edward, si počínal taky dobře, když už byli všichni hotoví a spokojeni s napětím jej pozorovali, a sledovali, jak je možné že jej oheň nespálí. Jen Carlisle a Edward věděli proč, a svého tajemství se nechtěli vzdát, jenomže rodina, už věděla jak na ně.

 

„Ale co bude dělat Carlisle?“ zeptal se Emmett. „Nic nenacvičoval.“

„Milý synu, já budu váš uvaděč,“ dodal se smíchem Carlisle.

„Uvaděč,“ odfrkl si Emm.

„Tak principál, když se ti nelíbí uvaděč,“ smál se dál.

„Nechte toho,“ přidala se Esmé. „Měli bychom si zajít na lov, dokud je tma.“

„Přes bránu to nepůjde, tam jsou strážní a určitě by se jim to nelíbilo, že se tu tak procházíme, budeme muset přes hradby,“ usoudil Carlisle.

„Dobrá tak za hodinu tady,“ nedořekl Emmett a už pelášil.

Ostatní na nic nečekali a utíkali taky.

 

Jakmile Edward vběhl do lesa, uslyšel krom myšlenek své rodiny, ještě další, které se mu vůbec nelíbily. Vydal se k jejich majitelům, aby se přesvědčil, jestli se mu to nezdá. Po chvíli uslyšel praskající dřevo v ohništi a pod rouškou noci se skryl za strom a bedlivě poslouchal, co shromáždění kolem ohně chystá. Zjistil, že to jsou lapkové, kteří chtějí přepadnout císaře cestou na hrad. Vše si zapamatoval, a když už se nedověděl více informací, šel si zalovit. Cestou zpět k městu potkal Carlisla a vše mu pověděl. Ten usoudil, že budou muset informovat stráž.

 

 

Když se všichni s karamelovýma očima sešli v maštali. Do rozednění zbývala hodina a Edward usoudil, že by ostatním mohl povyprávět o době, ve které se nacházejí. Všichni jej poslouchali, dokonce i Jacob s Nessí, kteří se probudili.

 

„Krásně jsi to povyprávěl,“ usmála se na něj Bella.

„Ale pořád mi nejde z hlavy, jak jsme se tu octli,“ hlesl Edward, „a jak se z toho dostaneme ven.“

„Vidím, že jste vzhůru, myslel jsem, že vás budu muset budit,“ řekl hostinský. „Mám vás poslat na hrad za purkrabím, dá vám instrukce co a jak,“ řekl a šel zpět do taverny.

„Mládeži, jdeme,“ zavelel Carlisle.

 

Pan purkrabí už na ně čekal. Vysvětlil jim, kudy půjde průvod a kde se k němu mají připojit.  Carlisle mu vše odkýval a upozornil jej na lapky, kteří se skrývají v lese. Jak se o nich dověděl, nonšalantně zamluvil. Purkrabí mu poděkoval a hned si nechal zavolat velitele stráží, aby ještě více posílil hlídky a lapky překvapil, ještě před tím, než zaútočí.

 

Když císař projížděl branou města, byla to velká sláva, lid jásal a byl šťasten, že jej vidí, císař byl velmi dobrý panovník a lid jej měl rád. Cullenovi si oddychli, že se mu po cestě nic nestalo a v průvodu bavili lid také. Emmett svými přemety, Jasper žonglováním, děvčata tancem, spolu s medvědem Jacobem, který funěl, neboť v kůži mu bylo teplo, i když slunce nesvítilo.

Průvod se zastavil před branami hradu, dál už pokračoval pouze císař se svou družinou. Cullenovi ještě bavili svými kousky dav lidí, který se ještě nerozcházel. Bella tedy začala chodit po laně, a Edward polykal oheň a meče, lid byl unesen, nejen jejich umem, ale i krásou našich upírů. Alice se snažila věštit, ale její vize nepřicházely, tak improvizovala dle Edwardova vyprávění.

Po chvíli se brána opět otevřela a strážný si nechal zavolat Carlislea. Ten poslušně přišel k bráně a po chvíli pokynul ke své rodině, aby jej následovala. Ostatní tedy svou činnost ukončili a vydali se za strážným, který je vedl.

 

„Že jsem, tak smělý, stalo se něco?“ zeptal se Carlisle.

„Jeho císařská milost si vás přeje,“ odpověděl strážný a více se odmítal bavit. Edward se mu pokoušel vyčíst něco z jeho myšlenek, ale bezúspěšně, nic nevěděl, jen plnil rozkaz svého velitele. Když se blížili k císaři, snažil se Edward všechny myšlenky nějakým způsobem roztřídit, ale bylo jich tolik, že mu to dalo zabrat, ani nepostřehl, že už jsou před císařem. Ten seděl na trůnní stolici a prohlížel si početnou skupinku před sebou. Edward se rychle vzpamatoval a během poklony k Jeho císařské milosti zachytil tok Karlových myšlenek.

„Císař je smutný, ze smrti své ženy, a taky má bolesti, nejspíš zahojené rány z turnajů, kterých se inkognito účastnil,“ zašeptal jen pro upíří uši.

„Aha, takže je rok 1362,“ poznamenal Carlisle.

 

„Kejklíři, proč myslíte, že jsem si vás nechal zavolat,“ promluvil Karel IV.

„Nejspíš byste se chtěl pobavit Vaše císařská milosti,“ odpověděl zdvořile Carlisle, „já a má rodina jsme jeho císařské milosti k službám.“

„Ano, to také, možná později, ale hlavně vy jste upozornili mého pana purkrabího na nebezpečí, které na mou milost číhalo.“

„To jest pravda, Vaše císařská milosti,“ odvětil Carlisle.

„Na to vůbec nemyslel,“ řekl Edward opět jen pro upíří uši.

„Kde jste k těmto informacím přišli?“ ptal se Karel

„Inu, můj syn šel lesem a náhodou zaslechl plán jejich spiknutí, a já sám pak informoval pana purkrabího,“ vypověděl Carlisle.

„Ti lapkové ovšem tvrdí něco jiného!“ udeřil Karel, „nechal jsem si vás předvolat, abych věc náležitě prošetřil a dal průchod spravedlnosti.“

„Co z toho vyplývá pro nás?“ zeptal se Carlisle.

„Soud.“

 

Všichni Cullenovi stáli jako sochy, nevěřili svým uším. Ani neslyšeli rozkaz, který císař vydal, a už je vedli dolů do sklepení. Naštěstí zůstali spolu pohromadě, neboť vězení bylo již plné lapků, zavřeli je k obrovským vinným sudům.

 

„To jsme to dopracovali,“ zaklel Jasper.

„Snad nebude tak zle, vše se musí vysvětlit,“ dodával kuráže Carlisle.

„Doufám, že nám dají něco k jídlu,“ mručel Jacob a jeho žaludek to jen potvrdil.

„Ticho tam bude!“ zakřičel zpoza dveří strážný, který je hlídal.

„Alice, vidíš něco?“ ptala se Esmé.

„Vůbec nic, nevím, čím to může být,“ posteskla si.

„Ticho, nebo skončíte na samotkách!“ zase vyhrožoval strážný, „a myslím to vážně.“ Edward jen přikyvoval.

 

Čekání plné nejistoty se jim zdálo věčné. Každý se tiskl ke své polovičce. Po nějaké době se dveře otevřely a strážní vyvedli Emmetta a zbytek nechali zase čekat. Rosalie začala zuřit a Jasper měl co dělat, aby jí uklidnil. Když se dveře opět otevřely, všichni čekali, že Emmetta spatří, ale strážní vyvedli jen dalšího člena, tentokrát to byla Esmé. Rosalie zuřila ještě víc, a Jasper začínal kolabovat, jaká to byla síla. Pak si přišli pro Rosalii, která se tvářila jako bohyně pomsty. Carlisle se jí snažil nabádat, aby neudělala nějakou hloupost, snad jej slyšela.

 

U císaře Rosalie spatřila svého Emmetta, a když zjistila, že je v pořádku a ještě se směje, uklidnila se.

 

Ve sklepení, byla situace horší, nikdo se neodvážil promluvit. Jasper tiše trpěl, tolik strachu a obav dlouho nezažil. Edward požádal Bellu, aby jej zaštítila, nechtěl poslouchat myšlenky druhých, ale moc si nepomohl, jeho myšlenky nebyly o nic lepší. Strážní začali vyvádět ve větších skupinkách, vzali sebou Alici, Jacoba a Renesmé. Bella ji nechtěla pustit z náruče, ale Carlisle ji pokynul, ať tak učiní. Kdyby Bella mohla, plakala by, vidět odvádět vlastní dítě bylo těžké a nejen pro ni. Edward se jí snažil utišit, že je s ní Jacob a ten nedovolí, aby se jí něco stalo. Pak vyvedli Jaspera a Bellu a nakonec si přišli i pro Edwarda s Carlislem.

 

Nahoře probíhal soud v plném proudu. Pod palbou otázek odpovídali lapkové i Cullenovi. Jelikož Cullenovi žijí ve lži spoustu let, mluvily ohledně svého původu jednotně, jak si stihli povyprávět ještě v maštali. Vymyšlená historka jim pomohla i tentokrát, jen ohledně lapků vypovídal pouze Edward s Carlislem s odůvodněním, že nechtěli vystavovat zbytek rodiny nebezpečí, radši jim nic neřekli. Jelikož byl Karel IV. moudrý vladař, spravedlnost zvítězila a lapkové byli potrestáni dle práva. Dva dny na pranýři, a další tři ve vězení je poučí.

 

 

„Nuže kejklíři jste volní, moc se omlouvám, za to sklepení, ale jsou to jen mé soudní praktiky, které jsou účinné,“ řekl císař.

„Ano to jsou,“ přitakal Carlisle.

„Jestli byste byli ochotni předvést, něco ze svého umu, se radši ptát nebudu, po zkušenosti, kterou máte,“ posmutněl Karel.

„Ale co vás nemá Vaše císařská milosti, já a má rodina jsme toho zažili už spoustu, rádi vám něco předvedeme,“ sotva dořekl Carlisle a Emmett začal bavit okolí. Byl ve svém živlu. I Jacobův žaludek si přišel na své, na stole byly hromady jídla. Carlisle na vše dohlížel a družně se bavil s Karlem. Podle Edwarda se trápil a Carlisle se mu snažil pomoci.

 

 

„Jestli Vaše císařská milost dovolí,“ začal Carlisle opatrně, „mohl bych vám, jakožto lékař, pomoci od bolesti.“

„Jak víte, příteli, že mě něco bolí?“ divil se Karel.

„Dokážu to zpozorovat z chůze, z držení těla,“ odpověděl Carlisle.

„To je velmi zajímavé, vypadáte mladě, ale máte velmi mnoho zkušeností,“ podivoval se Karel.

„Ano, hodně lidí to udivuje,“ pousmál se Carlisle.

Pak dal Karlovi instrukce, čemu by se měl vyhýbat, co by měl naopak vyhledávat a neopomněl bylinky, které mu pomohou. Pak nenápadně pokynul Jasperovi, aby císaři zlepšil náladu a ten se nemusel ani moc snažit, císař se cítil uvolněný a šťastný. Alice k císaři také nenápadně přitancovala a snažila se mu dodat chuti do života optimistickou věštbou, samozřejmě mu nemohla vše říct na rovinu. Ale dala mu naději, že ještě najde nejen lásku.

 

Když se Karel s Cullenovými loučil, byl velmi rád, že je poznal.

„Jste pozoruhodná rodina, nikdy jsem podobnou nespatřil, tolik lásky, oddanosti a ta soudržnost je obdivuhodná, máte mé uznání,“ řekl Karel

„I my jsme poctěni, že jsme se s Vaší císařskou milostí mohli setkat,“ odpověděl Carlisle a s celou rodinou se císaři poklonili.

 

Když ve večerních hodinách prošli hradní branou, Jacob si hlasitě oddychl:

„Konečně jsme venku.“

„Výjimečně s tebou souhlasím,“ dodala Rosalie a přitiskla se k Emmettovi.

„Možná bychom mohli přespat zase v taverně,“ dodal Jacob.

„Anebo taky ne,“ dodal Edward.

„Proč ne?“ divil se Jacob.

„Bude lepší, když půjdeme ven z města, věř mi,“ šeptal Edward.

„Souhlasím s tebou, brácho,“ přidal se Jasper, „nálada ve městě se změnila.“

 

Cellenovi na nic nečekali a šli z města ven. Když byli v lese, upadli do známého stavu nevědomí.

 

◊◊◊

 

V mžiku se ocitli doma v činnosti, které se předtím věnovali. Všeho nechali a shromáždili se v obýváku a mluvili jeden přes druhého, jestli se jim něco nezdálo. Nebýt upíři přeslechli by i zvonek. Carlisle tedy otevřel a nevěřil vlastním očím, Eleazar.

„Rád tě vidím, příteli,“ přivítal jej.

„I já tebe, a doufám, že mi odpustíš,“ odpověděl Eleazar, „abych nezapomněl tohle je Kevin a má skvělý dar, jak sis možná všiml.“

Carlisle zprvu nechápal, ale pak se dovtípil.

„Takže ten výlet do středověku má na svědomí Kevin?“ podivoval se.

„Ano, zkoušeli jsme, kolik osob zvládne.“

„Můžete si gratulovat, zvládl osm upírů, poloupírku a vlkodlaka,“ usmál se Carlisle. „Přece nebudete stát tady venku,“ pojďte dovnitř, „myslím, že rodina bude ráda.“

 

Rodina byla opravdu ráda, Jasper musel uklidňovat Rosalii, ale i Kevina, který z ní měl přece jenom strach. Musel všem slíbit, že příště vše předem oznámí. Pak byl pod palbou otázek a nevěděl na kterou zodpovědět dřív, naštěstí jej zachránil Emmett, když vykřikl:

 

„CK Kevin, výlety všeho druhu.“

 

KONEC

Marvi



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovi v historii srdce Evropy od Marvi:

 1
07.09.2016 [20:13]

Alice1COriginální, vtipné. Takové, "Emmettovské". A hlavně neotřelé. Pár věcí mi sice nesedělo, ale jinak dávám Emoticon

18.08.2011 [14:13]

alicecullen105 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!