Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Valentýnská pomsta

13.02.2013 (18:00) • Hanetka, MisaBells • FanFiction parodie • komentováno 20× • zobrazeno 4319×

Ve vzduchu voněly růže a čokoláda, mraky se zbarvily do růžova a všude cinkaly zvonečky.

„Bereš dvě!“ rozlehlo se prostorem vítězoslavné zvolání doprovázené pachem vína.

„Cos říkal?“ frkl kluk s účesem Justina Biebera a oblečkem Petra Pana znuděně. Ovíval svou rozkošnou tvářičku vějířkem z karet a odmítal hrát dál. Ty dvě karty se mu prostě do ruky už nevejdou! „Přes ten tvůj kolíček na nose ti není rozumět, Valentýne…“ dodal.

„Říkal jsem – bereš dvě,“ zopakoval obtloustlý mnich v šatech. Dnes měl svátek, tak vytáhl svůj sváteční oděv z růžové vlny – venku je stále chladno – s plyšovým srdcem na hrudi.

„Mě to nebaví… sundej ten kolíček!“ vrčel Amor.

„A just ne. Smrdíš jak stará kur… ehm, nedáš si sklenku?“ zablekotal Valentýn a přihnul si z demižonku umně ukrytého pod stolem.

„Smrdím? Smrdím?! Já že smrdím?!! To jsou růžičky, človíčku! A pravá belgická čokoládička!“

„No jo, já vím… co by za to děti v Africe daly, že…“ prskl Valentýn a zvrátil oči v sloup. Amor bobtnal jen chviličku. Přece má Valentýn svátek, tak proč se s ním hádat? Zrovna dnes?

„Dárek!“ vykřikl tedy Amor, aby diskuzi o svém neodolatelném parfému zamluvil. Vytáhl – netušíme odkud, zkoumaly jsme to ze všech možných stran, avšak stále nám to tajemství uniká – velkou skleněnou baňku a podal ji kamarádovi. Byla plná červené tekutiny. Valentýn vypadal lehce mrzutě, přeci jen čekal vína o něco víc. „Je bezedná,“ vzdychl Amor poté, co se neshledal s očekávanou radostí.

Nebesa se otřásla, jak Valentýn poskočil radostí, a z mraků se k zemi snesla vlna vloček.

„Tys tomu teď dal… a to slibovali sluníčko a relativní teploučko… teď mají vánici…“ sakroval Amor, zatímco Valentýn z bezedné baňky doplňoval svůj kapesní demižon.

„Oni to přežijí, stejně budou všichni zalezlí v peřinách… na můj svátek je tak málo srandy…“ vzdychl Valentýn.

„No, jak se to vezme,“ ušklíbl se Amor lišácky. „Ono pod duchničkou se dá taky nějaká ta legrácka najít... a zažít, že? A jestli ne.... můžeme dopomoct, řekněme, dobře mířeným šípečkem...“ Amorovi se zaleskly oči a Valentýn naprázdno polkl.

„Dnes ne,“ škemral, když si dal dvě a dvě dohromady – a nemyslíme karty. „Tvoje máma…“

„Co moje máma, he? Ta tu není, lítá po Řecku a Římě a kde všude ještě, a honí neznabohy… a taky je dává dohromady. Ta se nic nedozví, když se trošku pobavíme.“

„Co znamená trošku se pobavit? Já nemám čas, musím tohle vypít a ty si musíš líznout-“ nedořekl to. Amor sebral paklík karet, zamíchal je a foukl. Místo čísel, královen, králů, žolíků, spodků a bůhvíčeho se na kartičkách objevila jména.

„Táhni,“ vyzval ho Amor s jiskrou v oku.

„No dovol!“ obořil se Valentýn a přitáhl si k hrudi demižon, co kdyby to Amor myslel vážně a on musel jít pryč?!

„Ale nee, vytáhni kartičku. Já vytáhnu taky jednu a užijeme si.“

„Nemůžeš to motat, už je to dané, a vůbec, komu to chceš provést?“ staral se Valentýn.

Amorova očka zaplála pomstou.

„Cullenům. Za ten loňský rok. Vyhnal mě a nazval mě pelikánem. Mě! MĚ!!!“ vztekal se kluk, zatímco Valentýn válel sudy, jak se smíchy svalil z obláčku a nemohl se zvednout. Amor ho zarazil špičkou boty a natáhl ruku s kartami přímo před jeho tvář. „Tak co, jdeš do toho? Nezapomeň, že tě nejdřív vytáhli k sobě domů a pak tě odmítli. Ani tě nepohostili…“ Valentýn si vzpomněl, jak se zaklínil v křesle a jak se srazil po cestě s vrabcem – zbytečně!, zatmělo se mu před očima, souhlasně přikývl a s hlasitým heknutím se vztyčil do sedu.

„Dej to sem… hm, Emmett Cullen. Koho máš ty?“ zajímal se Valentýn a ukazoval malou kartu ve svých baculatých prstíčcích.

„No to je gól…  Carlisle Cullen… Vytáhni další,“ vybídl ho Amor a odložil pár stranou.

„Rosalie Haleová?“ ušklíbl se Valentýn.

„Jacob Black!“ zasmál se Amor.

„Carlisle Cullen… hele, ale ten už byl, ne?“ drbal se na plešce Valentýn. Amor se zatvářil jak svatoušek a zamrkal dlouhýma řasama.

„Možná?“ zašeptal nevinně. „Však víš, jak to chodí, ne? Ten chce tu a ta zase tamtoho a tamten zase jinou a jiná tohohle… Páry nemusejí vždycky chtít jeden druhého. O to je to větší legrace.“  Zamnul si pěstěné ručičky a nadšeně mávl křídly; a Valentýn jen pobaveně zavrtěl hlavou, až mu odletěl kolíček z nosu. Pozdě své zpozdilosti zalitoval – ta vůůůůně se vážně nedala snést.

***

I u Cullenů to vonělo. Aromalampičky zahltily celé spodní patro, a kam nedosáhla jejich těžká kořeněná vůně, tam Alice narafičila svíčky. Valentýnská atmosféra dýchala z každého kouta vily. Z reproduktorů zněla sladká hudba, která už od rána šla všem na nervy, ale teď odpoledne už z ní byli tak zpitomělí, že si s ní už málem i pobrukovali. Upíří bystrozrak měli osleplý zlatými záblesky třpytek , kterými bylo hustě posypáno každé rudé nebo růžové srdíčko, a ta visela... všude. Kolem oken, na lustrech, srdíčková girlanda byla omotaná i kolem zábradlí na schodišti a... nikdo z chlapů by to nikdy nepřiznal ani pod Janinou torturou ve Volteře, ale Alice nějak docílila, že nikdo z mužského osazenstva dnes v prádelníku nenašel jiné trenýrky než s amorky a srdíčky. Takže pokud nechtěli jít naostro... byla i výzdoba jejich intimních partií jasná. Všichni byli jako v transu, a tak si nikdo nevšiml, že odněkud seshora zaznělo zadrnčení tětivy a místností se zlatě zablesklo, jako by vzduchem prolétl zlatý šíp.

„Ty kalhoty ti neuvěřitelně sedí,“ pochválil najednou Emmett Carlisleův vzhled a celá scéna ustrnula. Rosalie nakrčila vzhůru-rostoucí nosík a její druh se nejistě ušklíbl. Čím to je, že si dodneška nevšiml, jakou má jeho adoptivní otec kulatou a pevnou prdelku? Nasucho polkl, aby mu s pootevřených úst neukápla dychtivá slina, a nervózně si poposedl. Jeho vlastní kalhoty jako by ho najednou začaly tlačit v rozkroku.

Znovu se zablesklo. A zase. Edward několikrát zmateně zatřepotal hlavou, jak mu v hlavě neodbytně zahlodala myšlenka na Alicino spodní prádlo, a Jacob při pohledu na rozhalenku svého tchána najednou zavyl jak raněná šelma.

„Ty svíčky fantasticky voní,“ zahihňala se Alice a mrkla na Edwarda. „Skoro jako ty, Edoušku. Copak sis mi přečetl v mysli, co?“

„Hele!“ obořili se na ni unisono Bella s Jacobem. Edward zkoprněl a Bella i Jacob po sobě házeli vražedné pohledy -– Bella sice trochu nejistě, protože si nebyla jistá, jestli se vážně chce vztekat zrovna kvůli Edwardovi. Esme se ze všech sil pokoušela vměstnat mezi Carlislea a Emmetta. Nessie, která přišla jako poslední, se opřela o vchodové dveře.

„Jsem nějaká emocionálně nestabilní…“ zasténala a nevěřícně vykulila oči na tu Sodomu a Gomoru před sebou. „A asi mám vidiny,“ předklonila se, aby líp viděla, a výstřih trička jí zaplandal tak, až poblíž stojící Jasper viděl taky líp, ale mnohem víc, než chtěl. Vzduchem to hvízdlo, zlatá šmouha se mihla raketovou rychlostí, a Jasper naprázdno polkl a couvl do úkrytu k Esme. Nahoře nad obláčky se Amor škodolibě zazubil a do luku napjal několik šípů najednou. „Vezmu to sériově,“ šeptl Valentýnovi, který vypadal zralý na panáka. „Po jednom to jde moc pomalu.“ A pustil tětivu.

„Máš nový parfém?“ zavrněl Jasper matce do ucha. Ta jen uskočila a hladově se zadívala na Bellu. Nedivím se, že si Edward vyhlédl zrovna ji, pomyslela si. Štíhlá, milá, jemná... určitě bude rozumět ženské duši... i touhám. Ne jako Alice s Rose. Rose, ta myslí jenom na to... na Emmetta. A Alice je zase nákupní maniak a Sibyla v jednom; ty pro ženu jejího typu pochopení nikdy neměly. Ale Bella se starala o domácnost stejně jako ona.... ta bude vědět, co žena potřebuje... a je tak krásná a přitažlivá... Esme se začala pomalu sunout směrem ke své nejnovější snaše a pomalu nabírala rychlost. Málem cestou smetla Rosalii, která ji neviděla, protože byla zabraná do vlastních zmatených pocitů. Najednou jako by měla hroznou chuť na mléčnou čokoládu s vůní indiánského léta a nerozuměla tomu. Od kdy chce běhat po lese a výt s vlky-kem?

„Copak ti nevoní, růžičko?“ vyhrkl Carlisle, Když si všiml, že se Rose mračí a krčí nos jak harmoniku. Bella se za jeho zády zašklebila a Esme ucítila píchnutí v hrudi. Vadí Belle Carlisleovo chování, nebo snad může doufat? Ale Belle nevadilo chování Carlislea, ona měla oči jen pro Emmetta, který naopak nespouštěl oči ze zadku nejstaršího upíra.

„Co se šklebíš?“ zasmál se Jacob Belle, zatímco po očku slintal nad rozepnutým Edwardovým knoflíčkem a přemítal, jestli by se k němu dokázal nepozorovaně dostat blíž, aby si čichnul zblízka. Vztekle zavrčel na Alici, které se dostalo té pocty, že mohla Edwardovi brouzdat prstíčkem v dekoltu.

„Počkej, co má tohle znamenat?“ zarazil se nahoře Valentýn. „Tyhle dva jsi trefil stejným šípem! Mělo to být na přeskáčku! Žádný techtle mechtle, co když si užijou? Měli jenom trpět!“

„Neboj a sleduj,“ uculil se Amor škodolibě a spokojeně se uvelebil. Dole to začínalo gradovat a on si to chtěl pořádně vychutnat. Škoda, že si předtím neudělal mísu popcornu… tohle vypadalo na super biják.

„V pokoji mám… oh, super! Jdeme!“ zajásala Alice a už táhla fáborka Edwarda do ložnice. Jacob jim byl v patách, ale Edward mu vztekle zabouchl dveře před nosem.

„Já tu počkám!“ ujistil ho Jacob láskyplně – asi maskoval ten trapas s přibouchnutými dveřmi - a usadil se na zemi. Zkoprněl, když před sebou uviděl vyčkávavě vyhlížející Rosalii s podnosem.

„Nedáš si zatím svačinu, vlčku?“ zavrněla a dráždivě vycenila chrup. Jacobovi málem vypadly oči z důlků a opatrně zavrtěl hlavou. Zoufale přitiskl tvář ke dveřím ložnice.

„Edwarde, na anál ani nemysli!“ zaslechl a zoufale mu zacukalo v klíně. Ach, Alice neví, oč přichází… což on taky ne, ale s Edwardem by to bylo určitě skvělý… Jenže zatímco on úpěl z jedné strany dveří, Edward byl na té druhé – horší.

„Já na něj nemyslel, to napadlo tebe, Alice, ale když už jsi o tom začala...“ zavrněl a Jacob před dveřmi zasténal touhou.

„Ne, nedávej tam za pět vteřin tu ruku, to nemám ráda... Edwarde, opovaž se mě tam potom olíznout!" Edward jen frustrovaně ležel a čekal, co mu Alice zakáže před kýženým koncem, vlastně... vždyť oni ještě ani nezačali!

„Mohl bych-“ zkusil realizovat svůj nápad.

„NE!“ ječela Alice.

„Hmf…“ vzdychl.

„Edwarde, já bych ti anál dovolil, kdybys chtěl," ozval se tichoučký a nejistý hlásek zpoza dveří a Edward jen sklíčeně zvedl oči ke stropu.

„Já… taky bych ti ho taky dopřála, kdybys teda… ehm, chtěl, Jacobe…“ nabídla se Rose, s tácem stále v ruce. Jacob nechápal, kdy stihla udělat řízky!

„Dopřála, jo? A čím asi?“ frkl Jake s tváří přirostlou ke dveřím. Naivka, to by mu tam strčila… co by mu tam vlastně strčila?! Nebo on by… no fuj, Rosalie!

„Jsem k službám, růžičko… Cokoliv jen tvoje mrtvé srdéčko bude chtít, to ti dám, udělám…“ vyhrkl Carlisle – nikdo neví, kde se tam vzal – a soukal se z kalhot. Jacob i Rosalie vyděšeně zařvali a rozutekli se.

„Tobě to tak sekne,“ zavrněl za zády praotce upíra Emmett a následoval jeho příkladu. Carlisleovi se sevřely půlky strachy. „I bez těch kalhot! Máš nové trenýrky?“

„Nevolá tě někdo?“ kníkl nejistě Carlisle, zatímco Emmett vymotával nohu z nohavice kalhot.

„Jen Bella. Řekl jsem jí, že hrajeme na schovku, ať se schová… nemohl jsem se jí zbavit…“ vrněl Emmett a vilně kmital obočím, zatímco balancoval na pravé noze.

„Schovka,“ hlesl Carlisle, „že mě to nenapadlo, než ses svlékl,“ posteskl si.

„Emmetteee! Už můžeš hledaaat! Jsem ve špajzuuuu! Kdybys to nevěděěěl!“ ječela rozvášněná Bella. „A nemám kalhotkyyy!“

„No fuj!“ vyhrkl Emmett a přestal držet balanc. Skutálel se ze schodů jak lavina a Carlisle prchl na druhý konec domu se jménem Rosalie na jazyku.

Dole, pod schody, srazil Jaspera s Esme, kteří se handrkovali o klíče od domku v lese, co ho dali Belle a Edwardovi – kdo to mohl tušit, že? – ke svatbě. Nessie se jen krčila v koutě a vyděšeně z jednoho na druhého střílela pohledem.

„Bella je majitelka a já musím jít s ní. Jasper může jít třeba do… lesa,“ zahuhlala poslední slova Esme. Málem byla sprostá!

„Klidně do lesa, jen když tam budeš se mnou…“ sténal Jasper a neustále se pokoušel chytit Esme za ruku, jenže ta s nimi okolo sebe máchala s takovou razancí, že několikrát chytil pěknýho lepáka.

„Prokristovydrahýrány, co se to tu dneska děje? Zbláznili se všichni?“ drmolila zbledlá Nessie.

„Ne!“ cukla Esme rukou, vyrvala ruku Jasperovi z dlaně, kam ji konečně na vteřinu lapil, a odporoučela ho tím k zemi. „Ou…“ hlesla, když ho uviděla. „Aspoň víš, že se tu nemáš motat!“

„Ha!“ zajásal Emmett, který nepozorovaně vyskočil na nohy poté, co se konečně opět orientoval v prostoru, vytrhl Esme klíče a zvedl ruku nad hlavu. „A já mám chatu! Já a Carlisle!“ jásal a skákal na místě jak hopsakoule. Nessie se vzchopila k činu. Nemůže to takhle nechat. Alespoň zabrání nejhoršímu. Vrhla se po tom klíči, Emmett uhnul, Nessie se rozpřáhla a-

„Dostaneš rok domácího vězení, jestli ho praštíš do žaludku, Renesmé Carlie Cullenová!“ zahřměla Bella, kterou přestalo bavit se schovávat, když ji nikdo nehledá, a vydala se do obýváku právě včas, aby uchránila Emmettovy rozkošné bochánky nárazu. „Tvůj budoucí adoptivní otec není boxovací panák!“ dodala a zasněně se usmála na jmenovaného, který – kdyby to šlo – by zezelenal.

„Adop-co? Budou-co? Jako já?“ nevěřícně mrkal Emmett, až mu klíče vypadly z ruky. Esme se k nim vrhla ve stejnou chvíli, kdy Jasper. Rána je oba poslala k zemi.

„Rosalie, nechci řízek! Nechápeš, že potřebuju lásku, objetí…“ neslo se z patra a vzápětí se objevil zpola běžící Jacob v patách s Rosalií a tácem.

„Já to mám! Všechno ti dám!“ slibovala.

„Ne ty! Edward!“

„Edward? Co máš s Edwardem?“ rozčílila se Rose.

„Budoucnost…“ vzdychl zamilovaně Jacob. Jen tak tak se stihl vyhnout letícímu tácu a plachtícím řízkům.

„Rose!“ vykřikl vyděšeně Jacob, když blondýna zamířila k Alicinu pokoji a rozrazila dveře.

Edward seděl na kraji postele ve valentýnských boxerkách, hlavu v dlaních, zatímco Alice ležela na zádech, oči zavřené a nadávala na budoucí sex s ním. „Nemám ráda olizování uší, Edwarde. Proč to budeš dělat? A… proboha, zezadu? Jsem čuba, nebo co?!“

„Ne, samozřejmě, že ne, Aličko…“ vzdychl unaveně Edward. „Můžu tě-“ narovnal se v zádech, když se vymrštila Alicina ruka a zarazila ho.

„Ani na to nemysli, to fakt nenávidím!“

„Ty zrzavej podvyživenej býložravej upíre!“ zavrčela do toho všeho Rosalie a švihla po Edwardovi Alicinou kosmetickou taškou – plnou, mimochodem.

„Ne!“ vykřikl dramaticky Jacob a vrhl se mezi letící kul-ehm, tašku a Edwarda.

„Au,“ vyslovila monotónně Alice vteřinu předtím, než Jacob dostal plný zásah a odrazil se druhou stranou hlavy od sloupku postele.

„Vidíš, co děláš, Cullene?!“ vztekala se Rosalie a zhroutila se na podlahu, vedle Jacoba v bezvědomí, aby ho jemným třením tváří přivedl opět mezi živ-ehm, bdělé.

„Nojo, to jsem celý já…“ vzdychl Edward. „Ani se nehnu a zbořím dům.“

Nessie pomalu přecházelo zděšení a vystřídal ho žhavý vztek. Co se to tu děje? Je Valentýna. Těch už pár zažila. To se vždycky všichni k sobě tulí, ale ve správných dvojicích! Dokonce loni se poprvé tulila i ona s Jacobem... a tulit se už nepřestali až dodneška. Taky díky tomu tulení měli dnes rodině něco říct. A mělo se to oslavit! A místo toho, aby se Jacob tulil k ní, chce se tulit k jejímu tátovi!

A ostatní? Jasper se naží zatáhnout do lesa Esme, která jí oblejzá mámu, ta nastrkuje nestydatě výstřih Emmettovi, a ten by se zas rád dostal do kalhot Carlisleovi. Carlisle slintá po Rose a ta jí jede po Jakeovi, kterého měla vždycky ráda jako osinu v pr... tam. Jenže teď to vypadá, že by se jí to tam snad i vážně líbilo! A táta a teta Alice? Co má znamenat tohle? Takhle že vypadá svátek zamilovaných? Tohle by nedala do pořádku snad ani sama bohyně lásky, jestli teda vůbec je. Kdyby byla, nikdy by tohle nemohla dopustit, zatracená Venuše jedna!

Mezitím vším, co se dělo v ložnici, obýváku, na chodbách – Carlisle stále hledal svou ztracenou růžičku mezi svršky jejího šatníku – se kdesi daleko nad jejich hlavami, mezi mraky – možná o kousek výš – válel na nebeské podlaze Valentýn, opět se kýval ze strany do strany, jak se pokoušel silou setrvačnosti vymrštit do sedu, a přitom se neuvěřitelně řehtal. Amor stál v předklonu a vesměs dělal to samé, co jeho smějící se kamarád, jen si nechtěl ušpinit nové hadříky.

„Tohle je lepší, než jsem čekal,“ hýkl ze země Valentýn a přes uslzená očička se snažil zaměřit svůj demižonek.

„Viď, tohle bude dlouhá noc!“ hihňal se Amor, když je oba oslnilo zářivé zlato-růžové světlo. „Auvajs,“ kvíkl Amor a žmoulal si bulvy. Pálily ho z toho oči.

„Amore Erosi Afrodite třicátý devátý!“ zahřměl ženský hlas o další tři patra nad nimi.

„Maminka…“ špitl – stále se huhňající a opilý – Valentýn. Amor se jen ušklíbl, nasadil sklíčený výraz a zvedl zrak k tomu pětimetrovému přeludu, protože jeho máti rozhodně nebyla tak velká a fakt jí nežhnuly oči ani nešla pára z uší – obvykle.

„Už doma z Řecka? Nebo z Říma, nebo kdes to vlastně vůbec byla? Jak bylo?“ zahrál na nevinnou strunu, jenže maminka ho ignorovala. Prstem zamířila dolů, do míst kde přibližně žili Cullenovi.

„Co jsi to vyvedl?!“ vztekala se.

„Asi mi ujel šípeček,“ kníkl. Valentýn se začal dusit a nemohl se rychle rozmyslet, jestli dá přednost kyslíku, nebo smíchu, takže rudnul.

„Šípeček? ŠÍPEČEK?!? Těch muselo být, že máš vybranou kvótu na příští kvartál! A dole mě teď dokonce ta malá holka proklíná, ty ostudo všech duchů lásky!“

„Fakt?“ naklonil se dolů Amor a uviděl načuřenou Nessie. „Jé, na tuhle jsem zapomněl. Hned to napravím,“ hmátl po toulci, ale ten byl prázdný.

„Došly,“ uculila se jedovatě Venuše – Afrodíta a strčila ruku se zbylými šípy za záda. „Nemůžeš střílet do střelených!“ připomněla mu.

Amor zahrál divadlo: „Ajo!“ plácl se do čela. „Jsem zapomněl…“

„Mazej dolů a vrať to do původního stavu!“

„Mamííí!“ pištěl nesouhlasně Amor, plácl sebou na podlahu a kopl vztekle nohou. „Oni jsou na mě ale zlí…“

„Amore!“ varovala ho matka jediným slovem.

„Ne!“

„Erosi!“

„No ne!“ trval na svém a demonstrativně nafoukl tváře, že opět připomínal to malé dítě s plínou.

„Já hloupá jsem tě nechala dospět a vyrůst! A moc se to nepovedlo. Trucuješ jak tříletý. Vracím tě do plen, synáčku! Láska je totiž vážná věc a nemůžeš si dělat, co chceš!“ rozhodla. Než stihl Amor kváknout, měl v puse dudlík a v plíně hov…plno. Valentýn zalapal po dechu. „Máš u mě vroubek, Valentýne, ale jelikož máš svátek, probereme to jindy,“ řekla a za svitu zlaté záře s růžovými odlesky zmizela.

„Vidíš, já ti říkal, ať se na to vykvajzneš, teď budeš tahat kačera. To snad i já dřív přestanu pít…“ Valentýn se snažil nesmát, ale nevydržel a zamával vítězoslavně svou bezednou baňkou. Miminko Amor se dalo do usedavého pláče a nad Forks místo vloček se snesl vzteklý kyselý déšť.

Afrodíta mezitím přemýšlela, div se jí nekouřilo z uší. Jak to má u všech bohů dát do pořádku? Ledaže by... jo, to by šlo. Podkasala si řízu a za chvíli už klepala bohu Hypnovi na dveře.

Když mu to všecko vylíčila, Hypnos se zamračil. „A co s tím mám já dělat?“

„Potřebuju pomoct, Hypne. Tvůj syn Morfeus zná Oberonovu bylinu – nevrť hlavou, já vím, že zná. Sám mu ji poradil, když u něj tehdy Oberon zapíjel tu Titaniinu nevěru. A jen si vzpomeň, co z toho pak bylo! Celý Sen noci svatojánské! Ty uspíš Cullenovy, já je přenesu do postelí po dvojicích – tak, jak správně patří, žádné další experimenty – a Morfeus jim nakape na víčka šťávu z té byliny. Jasné?“

„To nemůžu, Afrodito,“ vrtěl hlavou Hypnos. „To je zasahování do Amorovy kompetence, to mi nepřísluší...“

„O Amora se nestarej, ten se o tohle hned tak zajímat nebude,“ andělsky se usmála Afrodíta.

„No dobře,“ souhlasil neochotně Hypnos, podíval se dolů a zhrozil se. „Vždyť jsou to upíři! Ti přece nespí! Jak to mám asi udělat?“

„Ty si poradíš,“ zalichotila mu Afrodíta a Hypnos brblal, že to bude chtít ten nejtěžší kalibr. A kdoví, jestli to bude stačit.

Stačilo. Po třech dnech se Cullenovi začali budit ve svých postelích s pocitem, že jim někdo utrhl hlavu a pak ji nechal přirůst obráceně. (V jednom případě to byla i pravda, ale Hypnos si omyl uvědomil naštěstí ještě včas.) Roztřeseně se pomalu začali scházet dole v obýváku a všichni vypadali jako po těžkém bojovém tažení.

Na gauči se choulila Alice, Jasperovu hlavu na klíně, v křesle měl Edward náruč plnou Belly a odmítal ji pustit, Carlisle stál opřený o futra a objímal Esme, která vypadala jako zmoklá slepice, a na schodech vedle sebe jak oukropečkové seděli Emmett s Rose a drželi se za ruce. Ve vzduchu místo vůní lásky, aroma lampiček a svíček byla cítit vina, stud a nejistota z minulých dní.

„Kdybych nevěděl, že to není možné,“ odkašlal si Carlisle, „tvrdil bych i před volterským tribunálem, že jsem spal. A dokonce se mi zdál sen! Může upír přijít o rozum?“

„Jestli jsi ty přišel o rozum, Carlisle,“ doznal se Edward, „tak potom já taky. A,“ rozhlédl se kolem po ostatních, „nemůžu mluvit za Bellu, které do hlavy nevidím, ale ostatní si ten sen pamatují taky, a úplně stejný jako ty a já.“ Bella se provinile zavrtěla a honem nadzvedla štít, a Edward spokojeně kývl. „Takže všichni.“

„A byl to vůbec sen?“ pípl Emmett, kterého ta vzpomínka pálila jako oheň přeměny. On že by... a Carlislea? Fuj!

„Musel to být sen! Zlý sen! Já bych nikdy-“ začal Carlisle, ale to už všichni jeden přes druhého vykřikovali totéž. „Já? Nikdy! Ani omylem! To snad-! Ani ve snu! JÁ, JACOBA?“ překřikl ostatní Rosaliin ječák a všichni zmlkli.

„A kde vůbec je Jacob?“ zeptala se podezíravě Bella.

„A Nessie?“ přidal Edward. V hlavě mu začalo blikat červené výstražné světýlko.

To už ale oba právě jmenovaní scházeli ruku v ruce ze schodů.

„My bychom vám něco chtěli… tedy vlastně Jacob by chtěl, že?“ šťouchla loktem Nessie do už zase svého Jakea.

„Jo,“ přisvědčil Jake. „Chceme vám něco říct,“ dodal srdnatě a vyšpulil mužnou hruď s vyděšeně bijícím srdcem.

Edward, který už to z myšlenek obou odečetl, povstal a šokovanou manželku nechal z klína upadnout na zem. „To nebyl zlý sen, Carlisle. TOHLE je zlý sen!“ zařval.

Pak se mu ale hlavou mihla vzpomínka na slova na a - Alice, anál, apokalypsa... a přitlumil. Sklopil oči k podlaze – to se totiž dělá, když se člověk stydí – zavrtěl zrzavou hlavou a vzdychl.

„Vlastně budu dědečkem docela rád.“ 

***

Pokud by někoho zajímalo, kvůli čemu se Amor chtěl pomstít, loňská valenýtnská povídka je TADY.

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), MisaBells, v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Valentýnská pomsta: