Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Tak to je brutus!!! 8. kapitola

Tak to je brutus!!! 8. kapitolaUpřímně řečeno nevím, co je horší, jestli svět tam venku anebo tady uvnitř domu, ale jedno vím jistě. Tenhle den ještě nějak přežiju, ale ten další už ne...

8. kapitola

Bella

Nakonec jsem to přeci jen riskla a vrátila se ke Cullenovým. Nevím, jak je to možné, ale nevypadalo to, že by si vůbec bývali všimli toho, že jsem odsud odešla na tak dlouhou dobu.

Což bylo dobře. Teda asi…

Noc jsem přečkala schovaná v jednom z pokojů, zavřená ve skříni. Ostatní se během noci postupně z domu vytratili a o mě se příliš nezajímali. No, já zatím neměla daleko k sebevraždě…

„Dobře, dobře. Tohle zvládneš,“ povzbuzovala jsem se tiše a několikrát se, sic zbytečně, velice hluboce nadechla.

Nepomohlo to, no. Vážně vůbec to nezabralo…

To, že nepotřebuji kyslík, vím, ale většinou mě tento lidský zvyk uklidňoval. Tentokrát tomu ale bylo jinak a i když jsem nakonec sebrala odvahu a vylezla ze skříně, ve které jsem se zuby nehty snažila psychicky se nezhroutit, neznamenalo to, že už jsem připravená na svět venku.

I když, upřímně řečeno, nevím, co je horší, jestli svět tam venku anebo tady uvnitř domu, ale jedno vím jistě. Tenhle den ještě nějak přežiju, ale další už ne, prosím...

Chtěla jsem jít ven. Konečně vylézt ze svého úkrytu, nakrmit se a konečně sama sobě dokázat, že se ještě stále zvládnu normálně pohybovat a tvářit se jakože o nic nejde. Dříve nebo později si na mě totiž obyvatelé tohoto domu vzpomenou a já se musím uklidnit a získat trochu té vnitřní rovnováhy, než se tak stane.

Taky jsem se musela převléci, protože mé oblečení bylo roztrhané a špinavé. Po tak daleké cestě se ale není čemu divit.

Našla jsem místnost, která vypadala jako moje a vzala si tam ze skříně to nejcudnější, co jsem tam nalezla. Bylo to jako ocitnout se v kostymérně Penthausu. Zbytek pokoje působil hrozně neosobně a kromě té skříně v něm byla už pouze postel s rudým povlečením.

Cesta zpátky do haly vedla kolem zrcadla, které za to všechno mohlo. Byla jsem tak naštvaná, že bych ho nejraději sundala z háčku a prohodila ho stěnou, jenže to by potom mé naděje na odchod odsud nebyly jenom mizivé, ale přímo nulové…

Ostentativně jsem jej tedy ignorovala a kráčela dál. V tom černém tričku s hlubokým výstřihem a tmavých kalhotách, s boty na podpatku jsem si nepřipadala ani trochu pohodlně, takže jsem se neustále ošívala. I když bych to asi měla brát tak, že na mě už Alice za ta léta nacpala ledacos a jsem tak imunní proti všem módním výstřelkům, nebylo to tak.

„Jak se máš?“ ozval se náhle můj hlas z druhé strany zrcadla.

Zarazila jsem se v polovině kroku a zacouvala zpátky před zrcadlo. Postavila jsem se k ní čelem a pohlédla jí do zlatých očí, které mi tady tak moc scházely.

„Podezíravě,“ připustila jsem, protože jsem neviděla jediný důvod, proč by se mnou znovu chtěla mluvit.

„Raději si lépe hlídej svoje emoce,“ radila mi.

„Proč jako?“ nechápala jsem.

„Zdáš se mi nějaká nervózní,“ poznamenala a ledabyle u toho pokrčila rameny, jako by na tom vůbec nezáleželo.

„Ty seš vážně čisté zlo,“ prskla jsem po ní nevěřícně.

„Anděl nebo ďábel. Rozdíly jsou minimální. Měla by sis na to zvyknout,“ doporučila mi.

„Já si na to nechci zvykat a ani nechci žít tvůj život. Chci žít ten svůj,“ dušovala jsem se. „Prosím, vyměňme se.“

„To jsi ve vašem světě vážně tak naivní?“ otázala se výsměšně. „Hnusíš se mi.“

„Já tě prosím.“ Vzlykla jsem, protože už jsem to prostě vážně nevydržela. „Tohle přeci není spravedlivé…“

„Hledáš spravedlnost? Lituji, došla.“ Zasmála se.

„Proč?“

„Protože život prostě spravedlivý není. Tys měla život, o kterém může každý jen snít a já jen život plný násilí a bolesti. Kdo by byl tak hloupý a vracel se tam?“

„Co třeba kvůli Edwardovi?“ zkusila jsem to s nadějí, že k němu třeba přeci jen něco cítí, přestože to tak vůbec nevypadá.

„Jeho ego rozhodně není něco, co by mi chybělo. Navíc ten tvůj Edward taky stojí za hřích. Nechat se od něj líbat a hladit. Společně sdílet intimní chvíle v posteli…“

„Já tě zabiju!“ vykřikla jsem, protože jsem se už prostě neovládla a z toho, co mi tu naznačovala, se mi dělalo zle.

„Fajn, ale ublížíš tím jenom sama sobě.“ Ušklíbla se. 

„Vtipný,“ odsekla jsem.

„Ty mě chceš zabít, že jo? Dobře víš, že tenhle život tady nezvládnu. Bude to má smrt. Nechci žít ve světě, kde se ke mně Edward chová takhle a kde je Renesmé tak… tak…“ nedokázala jsem najít vhodná slova, která by ji dostatečně vystihovala.

„Nechci tě zabít. Chci jen být tebou, a pokud jde o Nessie, tak to zlo v nás je nejspíš dědičné, ale i tak. Kdo by si to byl pomyslel, že budeme mít až takhle problematické dítě?“ Uchechtla se. „Ale ta tvoje Renesmé? To je ten nejextrémnější případ přehnané výchovy, jaký jsem kdy viděla. Rozmazlujete ji a to je veliká chyba. Až budu žít tvůj život naplno, nebudu dělat chyby. Ty si tenhle život nezasloužíš, ale já jo.“

„Jestli jí ublížíš, tak přísahám, že…“

„Že co?“ zeptala se mě naprosto lhostejným hlasem.

Sakra, zaklela jsem v duchu, protože já prostě nemám na to, abych jí na oplátku vyhrožovala tím, že něco udělám té její dceři. Nemluvě o tom, že by mi to tihle Cullenovi stejně ani nedovolili.

„Nic jí neudělám,“ dodala ale vzápětí a mně se přímo nepopsatelně ulevilo.

I tak jsem ovšem byla poněkud skeptická…

„Jak ti můžu věřit?“ otázala jsem se napjatě.

„Prosím tě, nebuď směšná. Copak ty nevěříš sama sobě?“ Zasmála se a přitom mě samozřejmě neopomenula urazit.

„Myslíš tobě,“ opravila jsem jí nevrle. 

„To je stejný,“ odbyla mě.

„Ne, není,“ odporovala jsem jí. „To seš fakt tak ubohá, že musíš žít cizí život, abys byla šťastná?“

„Víš co? Už mě to tu s tebou nebaví,“ řekla a opět otočila rám zrcadla směrem ke zdi tak, abych nic neviděla, ani neslyšela…

Jasně jsem na ní ale viděla, že než tak učinila, lehce se zarazila, což byla první emoce, co mi dala najevo. Možná mám přeci jen naději, že mi jednoho dne můj život vrátí, jenže…

Co to říkala o tom Edwardovi?

Jestli se ho jen prstem dotkne, tak... Sakra, ani jí nemám čím vyhrožovat! Zkrátka na to asi nemám povahu…


Moc děkuji za veškeré doopravy a komentáře, které se mi rozhodnete zanechat.

chloe

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tak to je brutus!!! 8. kapitola:

 1
3. :D
18.07.2015 [11:06]

Super kapča, rychle další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Michy
14.07.2015 [22:04]

Pěkné Emoticon Už se těším na další díl a jsem zvědavá, jak se dál bude děj vyvíjet. Emoticon

13.07.2015 [19:19]

slecnaVolturiovaTa druhá Bella mě začíná dost štvát! Emoticon kapitolka moc pěkná, těším se na pokráčko, nechť přijde pls co nejdřív Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!