Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Tak to je brutus!!! 4. kapitola

vps_07


Tak to je brutus!!! 4. kapitolaV tomto díle alleB zkoumá život Belly. No, uvidíme, jak dlouho jim tahle rodinná pohoda vydrží... :-D

4. kapitola

alleB

„Takže… Tohle asi bude moje obydlí,“ zaškaredila jsem se na malý dřevěný domeček uprostřed lesa, částečně porostlý mechem.

Vzala jsem za drobnou kliku a vešla dovnitř. Uvnitř to vypadalo stejně malebně jako zvenčí. Dřevěné obklady, spousta knih, plápolající oheň v krbu a rodinné fotky.

Na všech fotkách byly usmívající se tváře zlatookých členů téhle rodiny, včetně mě samotné. Na pár z nich ale byly i lidské tváře, které mi nebyly úplně neznámé. Pár lidí z města a moji rodiče. Divím se, že si jejich fotky vystavila, protože ať je to v této realitě jakkoliv, v mém životě pro ně není místo už velmi dlouhou dobu. Matka mě opustila kvůli milenci a otec byl nájemný vrah, ve kterém by se ani upír citu nedohledal. Ani kdyby jeho tělo rozebral na ty nejjemnější částečky morku kostí.

Zajímavé, jak se tyhle reality liší, protože tady měl Charlie Swan policejní uniformu. Kdybych tohle řekla doma, tak se mi leda tak vysmějí. No nic. Jdeme dál…

Při prozkoumání tohohle domku jsem nalezla už jen nezajímavý dětský pokoj, malou ložnici a šatnu, což nebylo úplně od věci, koneckonců ty hadry, co mám na sobě, jsou dost děsný…

Proplétala jsem se mezi stojany a nasávala vůni všech možných materiálů, přičemž jsem samozřejmě hledala jen jednu konkrétní vůni.

„To tu vážně nemám nic koženého, nebo alespoň černého? Co jsem to za upíra?“ ptala jsem se sama sebe, zatímco jsem se prohrabovala tím množstvím věcí, které byly podle mého názoru úplně k ničemu a naprosto nepoužitelné.

„Prostě brutus,“ lamentovala jsem a konečně spatřila něco v mé kýžené barvě.

Byly to jakési legíny a černá tříčtvrteční bunda, co svým materiálem kůži alespoň připomínala, když už nic jiného. Pod to jsem si zvolila sexy prádélko, tmavě hnědé tílko a nezapomněla jsem ani na vysoké podpatky…

„Teď už jsem to skoro já,“ pousmála jsem se na sebe do zrcadla.

Jediné, co jsem nedokázala změnit, byly ty ohavné zlaté duhovky. U nás to bylo vždy považováno za cosi hanlivého. Copak upíři žvejkaj zvířátka po lesích? To je prostě nepřirozené!

Po několika minutách, kdy jsem se prohrabovala jejími věcmi, jsem se vrátila zpět do vily…

Pozorně se rozhlédla po tom zvláštním panoptiku, do kterého jsem se nějakou náhodou dostala, a stále se tomu zdráhala uvěřit.

V obýváku byly jen Rosalie s Alice, ale i tak to bylo divné, vidět je tu. Nebylo to jen jejich zlatýma očima, které prostě nešly přehlédnout, ale hlavně to, čím se zabývaly, bylo velice úsměvné. Rosalie si lakovala nehty a Alice listovala nějakým módním časopisem. Pro ostatní to zřejmě bylo běžné, ale pro mě tahle idyla byla něčím úplně neznámým, ale ne úplně nepříjemným…

„Čau, Bello,“ houkla Alice a zvedla ke mně svůj pohled. Oči se jí rozšířily údivem, když mě spatřila. „Páni, jsi jiná.“

„A lepší?“ otázala jsem se.

„Kdybych byl naživu, vyrazilo by mi to dech,“ prohlásil právě přicházející Emmett s úsměvem od ucha k uchu.

Automaticky jsem se přikrčila a o několik kroků před ním ustoupila.

„Děje se ti něco?“ nechápal.

„Ne, mělo by?“ dělala jsem hloupou.

„Jistěže ne. Edward s Ness jsou nahoře, jestli se po nich sháníš.“

Neke…

„To přece vím,“ ušklíbla jsem se, protože jsem je slyšela až sem.

No, ale vlastně proč ne? Koneckonců, on nevypadal jako můj Edward, kterému jsem se vždy vyhýbala, jak jen to šlo…

„Díky,“ řekla jsem s úsměvem a vydala se tam.

Sice mě trochu otravovalo, že musím používat lidskou rychlost, ale nechtěla jsem, aby si něčeho všimli a u nich bylo zřejmě normální hrát si na lidi.

Vystoupala jsem po schodech nahoru a zašla přímo do pokoje, odkud vycházel dětský smích a Edwardův hlas. Byl to pokoj, který by svým umístěním odpovídal Edwardovu pokoji u nás, ale tenhle byl až po strop vybaven hračkami
všech barev a velikostí.

Edward seděl na zemi a hned vedle něj malá Renesmé. Ona jediná vypadala stále stejně, jen byla vystrojená jako nějaká porcelánová panenka a netrhala všechno kolem sebe na cucky. Naopak, tahle holčička byla slaďoučká jako medík a klidně si s se svým otcem pouštěla vláčky po kolejích, které končily u mých nohou.

„Jejda,“ řekla zvonivým hláskem, když její přesná replika lokomotivy právě vykolejila.

„Neboj, to se dá napravit,“ řekla jsem, sehnula se a vrátila ji zpátky na koleje.

„Díky, mami,“ zajásala a zdálo se, že už na náš malý incident s panenkou Barbie už zapomněla.

Sedla jsem si vedle nich a chtěla je jen chvíli tiše pozorovat, ale jakmile jsem se objevila ve dveřích, Edward ze mě nespustil oči. Bylo to zvláštní, tak jako on se na mě nikdy nikdo nedíval a já si až do dneška neuvědomila, že bych o to vlastně i stála…

„Nové já?“ zeptal se a očima klouzal po mém oděvu.

„Dobrý?“ otázala jsem se a přistihla se, že vlastně toužím po tom, aby řekl ano.

„Rychle bych si zvyknul?“ připustil s tím svým pokřiveným úsměvem a mně se ulevilo.

„To je dobře, protože se tu asi nějakou dobu zdrží…“

Vážně jsem se s ním právě pokusila flirtovat???

„Dobře?“ řekl jen a obrátil svou pozornost opět k malé Renesmé.

A já jsem se v duchu fackovala, co to šlo, protože myslím na vážně pěkné blbosti…

***

Sama jsem tomu nemohla uvěřit, ale hráli jsme si společně celé odpoledne a musím uznat, že mě zaujalo, jak se vlastně cítím, když s nimi jsem. Bylo to příjemné, až moc příjemné. Jedna věc je si tu udělat dovolenou, ale další je citová investice z mé strany. To se prostě nesmí stát…

Nastal večer a mezitímco Esme připravovala lidské jídlo pro malou, což jsem shledávala snad ještě odpornějším než zvířecí krev, jsem spolu s ostatními sledovala nějaký pořad v televizi. Byla to sice nuda, ale nějakým zvráceným způsobem jsem právě po téhle nudě toužila. Nemusela jsem se neustále hlídat a kontrolovat, kdo je právě za mými zády, protože tady prostě žádné nebezpečí nehrozilo.

Udivil mě i fakt, že Renesmé lidské jídlo příliš nechutná. Tuším, že to byly vafle, co právě žvýkala, ale vrtala se v tom, jako kdyby to byl hnůj.

Ona snad vážně bude po mně, smála jsem se tomu v duchu…


 

Moc děkuji za doopravy a každičký komentář, který se mi rozhodnete věnovat.

chloe


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tak to je brutus!!! 4. kapitola:

 1
3. ccullen
25.01.2015 [17:14]

kdy bude další?? moc se mi to líbí a na další díl už čekám aspoň měsííc!! nevím kdy jsi to vydala, ale tak moc se těším na pokračování, že sem chodím skoro každý den! Prosím pokračování!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. klea
24.01.2015 [18:02]

Už sa teším na pokračovanie Emoticon

1. :D
12.01.2015 [18:54]

No, tak dál Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!