Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Jedno obyčejné jablko

19.06.2013 (20:30) • barcina • FanFiction parodie • komentováno 17× • zobrazeno 3170×

Jedno obyčejné jablko

Obvykle se domů přiřítím, div, že to dům přežije, ale dnes ne. Jdu pomalu lesem a přemýšlím o tom, co asi bude doma následovat po tom, co si tatínek přečte mé myšlenky. Bude ze mě zklamaný? Bude se na mě Jake zlobit, protože se neumím ovládat? A co maminka? Zbledla jsem.

Abyste pochopili – jdu domů s poznámkou: Snědla spolužákovi pomůcku na výtvarnou výchovu. Povzdechla jsem si – vždyť jsem neudělala zase něco tak strašného. Jenom jsem snědla jablko… Totiž, my jsme malovali zátiší. No, a já měla hlad… Musím myslet pozitivně - pořád lepší, než kdyby má poznámka zněla: Zakousla spolužáka při výtvarné výchově… Já vím, že mi maminka ráno říkala, abych šla na lov nebo si vzala něco z lednice, ale já v tu dobu hlad neměla. Znovu jsem si povzdechla. Jo, tak tohle je průser…

Pomalu, ale jistě, jsem se blížila k našemu bílému domku. Přemýšlela jsem, jestli bych se prostě neměla někam „ztratit“. Ještě pořád se můžu vypařit… Ne, to radši ne.

Potichu jsem otevřela dveře a přemýšlela, komu bych to měla říct jako prvnímu… No, měl by to být někdo chápavý… Už vím, děda Carlisle! Šla jsem do pracovny přes obývací pokoj. Jenže všichni seděli v obývacím pokoji. Super – tak tohle jsem přesně nepotřebovala!

„Ahoj,“ řekla jsem slabým roztřeseným hláskem a zbledla ještě víc. Teď už jsem musela být bledší než Voldemort z Harryho Pottera – a to je co říct.

„Ahoj, Renesmé, stalo se něco?“ zeptala se ustaraně babička Esmé.

„Renesmé, ukaž žákajdu!“ řekl tatínek – vypadá naštvaně. Juj, a je to tady… Třesoucíma se rukama otevírám tašku a podávám jim ji. Všichni sedí jako opaření a divně na to, co je tam napsané civí. Uběhla asi minuta a první, kdo se sebral, byl děda. Vyskočil na nohy, vzal mě do náruče a běží se mnou do pracovny. Co to dělá? Proč mě sakra pokládá na lehátko pro pacienty? Vždyť nejsem nemocná! Právě přibíhá zbytek rodiny a všichni se na mě vyděšeně dívají. Cože?! Jacob brečí?! Proč? Vždyť jsem jenom snědla jablko! Tahle hra už mě přestává bavit!

„Co to děláte?“ Teď už taky brečím. Jako na povel mě chytne za ruku z jedné strany maminka a z té druhé babička a hladí mě po tvářích. Že by mi něco podstatného uniklo? Třeba důvod tohohle divadýlka?

„Neboj, to bude dobrý,“ uklidňovala mě maminka.

„Renesmé, tak kolik jsi těch temper snědla?“ zeptal se mně děda Carlisle naléhavě. Jak kruci přišli na tempery? Vyvalila jsem na ně oči.

„Zlatíčko, nemůžeš sníst všechno, na co přijdeš,“ řekla mi láskyplně babička Esmé.

„Prosím?“ zeptala jsem se.

„Nebo jsi snědla vodovky?“ zeptal se mě děda.

„Ne.“ Měla jsem pocit, že mi z uší brzy začne stoupat pára. To si opravdu myslí, že bych snědla něco z mého kufříku na výtvarku? To snad ne.

„Tak co jsi snědla?“ zeptal se táta. No, tak si to asi myslí. Fuj, něco tak odporného jako tempery anebo vodovky určitě ne!

„Víte, co jsem snědla?!“ vykřikla jsem. Všichni kroutili hlavami až na tátu. Tátovi se hněvem rozšířily oči – a to nevěstí nic dobrého.

„Víte co? Jedno obyčejné jablko!“ odsekávala jsem každé slovo, aby to pochopil každý, i strejda Emmett. Nechápavě se na mě dívali. „Žádné tempery, vodovky, tuš, ani nic jiného – dokonce ani voskovky!“

„Renesmé, máš domácí vězení,“ řekl mi přísně táta.

„A to za co?“

„Za to, že chudák tvůj spolužák neměl co malovat.“

„No… On měl…“ Zase nechápavé pohledy na můj obličej. „Ehm… Já mu musela dát své jablko… To jsem vám ještě neřekla, že jsem dostala i pětku?“ zeptala jsem se opatrně. Sakra, že bych na to zapomněla? Táta začal drtit v rukou dědův notebook.

„Renesmé, zmiz,“ poradila mi teta Alice. Poloupíří rychlostí jsem se hnala do svého pokoje.

Tak mě teď napadá, že jsem možná radši měla sníst ty tempery… 

_________________________________________________________________

Upřímně gratuluji za to, že jste ten můj „výtvor" přelouskali až sem. To muselo stát hodně úsilí - doufám, že jste u toho taky nerozdrtili notebook. :-D Prosím o zanechání komentáře. Kritiku přijímám, ale neukamenujte mě. Ráda bych to přežila. :-D Děkuji za komentáře, které tu, doufám, budou. :-) 

Autor: barcina, v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Jedno obyčejné jablko: