Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Zemřela s úsměvem na rtech

Sraz Ostrava!!! 12

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Zemřela s úsměvem na rtechEdward Bellu opustil, tak jak to všichni známe z Nového měsíce. Itálie ale nebyla, takže se nedali znovu dohromady. Bella studuje v New Yorku a Edward dostal místo v newyorské nemocnici. Potkají se? A pokud ano... Bude "žili šťastně až navěky"? Hezké počtení. :) K.

02.09.2011 (18:00) • kajka007 • FanFiction jednodílné • komentováno 34× • zobrazeno 4290×

Bella:

Vůbec nedokážu pochopit, jak je možné, že jsem se nechala spolužáky přemluvit k oslavě promoce. Lépe řečeno k takové oslavě. Byli jsme v nějakém zakouřeném klubu uprostřed New Yorku a já musela poslouchat oplzlé řeči zdejších mladíků. Někteří byli sice krásní, ale… Ale, tohle slovo mi na jazyku leží již šest let a pořád jsem s tím nic nedokázala udělat. V každém muži jsem viděla něco z něj, něco z toho, který mě opustil… Nemiloval mě, nebyla jsem pro něj dost dobrá. Každou noc, po celou tu dobu, jsem trpěla sny o něm… O… Ne, nedokážu pomyslet na jeho jméno, aniž bych se nerozbrečela. Tohle je prostě mé doživotní prokletí. Nikdy na něj nezapomenu. Vlastně už ani nechci. Měla jsem období, kdy jsem se jej snažila nenávidět, zkoušela jsem zapomenout. Nic nepomohlo. Naštěstí teď už vím, že to bylo zbytečné. Jediné, co mi zbývá, je uchovat si vzpomínky na ten náš společný rok. Nejsem hloupá… Jsem si vědoma toho, že mě nikdy nemiloval, že si jen hrál s obyčejnou lidskou nickou, ale pro mě to bylo něco nezapomenutelného.

„Izzy, no tak. Pojď tancovat,“ přerušila mé myšlenky Sylva, má nejlepší kamarádka z vysoké. Sice studovala pedagogiku a já ekonomiku, ale nějak jsme se daly dohromady. Ona byla jediná, která věděla o něm, tedy alespoň to, co jsem jí povědět mohla. Chápala mě a dokonce mi doporučila změnu zkratky mého jména. Prý mi to pomůže se přes to přenést, a alespoň částečně se to povedlo…

„Vždyť mě znáš, já netancuji. Víš, co? Už půjdu na kolej, protože zítra odjíždím za mámou a musím si zabalit,“ zakřičela jsem, protože muzika hrála nahlas.

„No, jak chceš,“ usmála se. Otočila jsem se k odchodu, ale ona mě ještě chytla za rukáv. „Izzy, nemám z toho dobrý pocit. Prosím, buď opatrná. Kývla jsem na ni, zamávala a rychle opustila bar.“

Neměla jsem to daleko, takže jsem šla pěšky. Chvíli jsem šla tmavými uličkami a modlila se, aby se Sylvina předtucha nesplnila. Po dvaceti minutách jsem s úlevným výdechem vyšla na rušnou ulici plnou světel. Došla jsem k přechodu, počkala na zelenou a rychlým krokem se vydala na silnici.

Uslyšela jsem kvílení pneumatik, a pak hlasitou muziku smíšenou s vyděšeným křikem. Podívala jsem se doprava a uviděla přibližující se světla. Zaječela jsem a najednou… Tma.


Edward:

Procházel jsem se po nemocničních chodbách. Dneska jsem měl až podivně klidnou službu. Byla tu taková ta zvláštní atmosféra, takové ticho před bouří. Přišel jsem do svého lékařského pokoje a podíval se do zrcadla. Viděl jsem krásnou, ale smutnou tvář. Již šest let se na mém obličeji neobjevil úsměv. Nejraději bych jen seděl a nechal život plynout. Bohužel jsem nemohl. Má rodina mě přemluvila, abych si našel práci. Nebylo to těžké rozhodnutí, protože jsem vždy chtěl pomáhat lidem a mé sebeovládání bylo díky Belle daleko silnější, než za posledních sto let. Ještě chvíli jsem tam tak stál a vzpomínal, když vtom mi zazvonil nemocniční telefon.

„Haló?“ zeptal jsem se.

„Dobrý večer, pane doktore. Volám jen, abych vás upozornil, že tak za pět minut přijede na vaše oddělení dívka s vnitřními zraněními,“ oznámil mi nervózně.

„Děkuji. Na shledanou,“ řekl jsem a zavěsil.

Pomalu jsem vyrazil na oddělení a čekal na myšlenky sanitářů. Už byli blízko, ale ani jeden z nich se na dívku nedíval, takže jsem na její vzhled musel počkat až do ordinace. Slyšel jsem kolečka od vozíku, ale neslyšel jsem myšlenky té slečny. Takže není při vědomí.

Dveře od ambulance se otevřely a já nemohl uvěřit vlastním očím. Na převozním lehátku ležela Bella. Celá od krve, ale byla při vědomí… Tak proto jsem nic neslyšel.

„Isabella Swanová, věk dvacet čtyři let, srazilo ji auto,“ odříkával zdravotník a pomalu odcházel.

„Sestro, připravte sál a volejte příslužbu,“ křičel jsem.

„Edwarde?“ zeptala se Bella zmateně chraplavým hlasem.

„Bello,“ vydechl jsem.

„Jsem Izzy,“ zachrčela a rozkašlala se. Z jejích úst se řinula rudá tekutina a já pochopil, že je opravdu zle.

„Nemluv, prosím,“ řekl jsem a začal zmatkovat. Co když umře? Pod mýma rukama? Na příslužbu ale čekat nemůžu, budu to prostě muset zvládnout.

„Musím,“ začala a upřeně mě pozorovala. „Edwarde, nevím, proč bys to dělal, ale kdyby tě to náhodou napadlo… Neměň mě, prosím. Neptej se proč. Zůstaňme u toho, že poslední věc, kterou jsem v životě chtěla, se právě splnila,“ zašeptala.

„Bello, to nesmíš,“ zavzlykal jsem.

„Teď mě dobře poslouchej, Edwarde! Nikdy jsem tě nepřestala milovat, i když vím, že tys na mě určitě dávno zapomněl. To je jedno… Prostě nedávám souhlas k operaci. Jsem dospělá, mám na to právo,“ řekla mi se spokojeným úsměvem. Ona je spokojená s tím, že do pár minut zemře? Vždyť její srdce už pomalu vynechává.

„Bello-,“ začal jsem, ale Bells mě mávnutím ruky umlčela. Netušila, jak moc jsem jí chtěl říct, že ji miluji, že je smysl mého bytí, a že se nechám při nejbližší příležitosti zabít, pokud ona zemře.

„Edwarde, chci umřít v pokoji. Nekaž to, prosím. Můžu po tobě chtít poslední věc?“

„Bello, já…“ Zase mě přerušila.

„Tak můžu?“ zeptala se nedočkavě.

„Ano,“ hlesl jsem poraženě.

„Pozdravuj rodinu. Svou i tu mou,“ řekla a smutně se usmála.

Tak tohle bylo moc… Rychle jsem k ní přešel a políbil ji na rty. Deset sekund mi polibek oplácela, ale potom ztuhla. Odtáhl jsem se a zaposlouchal se. Slyšel jsem vše, jen ne to nejdůležitější. Tlukot jejího srdce. Podíval jsem se jí do tváře.

Umřela s úsměvem na rtech…

 

Tato povídka je věnována skvělé autorce a kamarádce Andrejce - DarkFireflies. Naše depresivní debata mi byla inspirací pro tento článek. Takže díky. Jinak vás chci poprosit o komentáře, protože se mi to, podle mě, moc nepovedlo. Díky. ♥

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zemřela s úsměvem na rtech:

« Předchozí   1 2 3 4
4. DAlice
02.09.2011 [18:34]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. LadyLilianne
02.09.2011 [18:30]

LadyLiliannebože to bolo nádherné!.... revala som jak malé decko a ešte som si k tomu zapla aj song Birdy - Skinny love.... Emoticon vražedná kombinácia! Emoticon Emoticon Emoticon
v každom prípade - rozplakať ma je umenie, a ja si to naozaj cením.... Emoticon
takže ti vzdávam hold a prajem ti aby si napísala ešte veľa takýchto "plačúcich", ale aj skvelých neplačúcich poviedok Emoticon Emoticon
good luck! LadyLil Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. leacullenfun
02.09.2011 [18:24]

nádherné, i ked veľmi smutné... Emoticon Emoticon

1. DarkFireflies
02.09.2011 [12:16]

DarkFirefliesTááákže, nejdřív se vyjádřím k ději (neboj, zkrátím to, nechci ti tu oxidovat dlouho Emoticon ). Takže, děj byl samozřejmě skvělý, co jiného od tebe taky může člověk čekat,že? Musím se přiznat, že i když mám tuhle tvou povídku uloženou v PC, tentokrát jsem ji četla teprve pod druhé. A můžeš mi věřit, že to rozhodně nebylo tím, že by se mi nelíbila (to naopak!), ale bylo mi jasné, že budu brečet jako malá. A taky že ano Emoticon Ale to je samozřejmě pochvala, protože když v tobě povídka něco zanechá, znamená to, že je poutavá, že na člověku zanechá znamení. Ať už je to pláč, úsměv, nebo zahřeje u srdce, vždy to je jedině dobře. A v mém případě to vypadá asi takto - po tváři mi ještě ztéká slza, přitom se tady usmívám jako idiot a srdce mám zahřáté na sto osmdesát stupňů, takže se za chvilku upeče. No... Já už konečně přecházím na ten děj. Už na začátku se mi líbilo, jak jsi popisovala její pocity, to, že v každém muži viděla alespoň něco z Edwarda. Myslím si totiž, že kdyby opravdu žádná Itálie nebyla, Bella by se cítila přesně takto. I kdyby svůj život strávila s kýmkoliv a jakkoliv, vždy by pro ni zůstal tím jediným vyvoleným a to i když jí ublížil jakkoliv. A víš co mě ještě zaujalo? Ta předtucha. Její kamarádka něco tušila a ona potom spěchala a modlila se, aby se nevyplnila. Možná místo modlení mohla dávat pozor na cestu Emoticon Emoticon . Tma... To se mi taky líbilo. Nevím proč, ale u toho jsem se rozbrečela jako želva a o další vteřinu později jsem se začala chechtat (jsem vadná co? Emoticon ).
Pohled Edwarda jsem probrečela celý. Ty víš, že já rozhodně proti Sad Endům nic nemám, takže jsem ráda, že ji neproměnil. Bylo to její přání a to nemohl ignorovat. V životě také nic nekončí větou „žili štastně až na věky" a sem se vyloženě hodil ten smutný konec. Bylo to nádherné. Ale je tady vidět (možná to nebylo úmyslné, ale přesně to tam zapadlo) jak Edward vycvičil své sebeovládání, protože tam bylo napsáno, že měla v ústech krev a chvilku před tím, než zemřěla se políbili. Chápu Edwarda, že byl v tu chvíli zoufalý, snažil se najít řešení. Ale také chápu Bellu, její rozhodnutí nenechat se proměnit. Emoticon Emoticon Emoticon
Promiň, že ti tady píšu o každé blbosti, ale nějak jsem se rozepsala Emoticon Bylo to prostě nádherné, krásné, perfektní, úžasné, perfektně napsané, bombové, originální, smutné, po nvšech stránkách nenahraditelné... Emoticon Shrneme to do jednoho slova - bylo to DOKONALÉ! Milá Kajko, tohle je prostě mistrovské dílo. Ještě jsem u toho měla nedopatřením puštěnou trošku nostalgickou píseň... Vážně nádhera!
Děkuji. Za prvé samozřejmě za věnování. Nezasloužím si ho a jsem si za něj moc vděčná Emoticon . A potom musím ještě naposledy poděkovat za to, že jsi mě vyslechla, když mi bylo nejhůře, za tvojí podporu. Vážně moc děkuji Emoticon Emoticon
A už ti mohu říct jen jediné. Nic na svém originálním stylu psaní neměň, protože mě i ostatním se tvé povídky líbí takové jaké jsou. Máš talent, o kterém nejspíše sama nemáš tušení. Emoticon Emoticon Byla to nádhera nesmírná, stejně jako ostatní tvá tvorba. V tvém podání b bylo nádherné cokoliv. Emoticon
Takže já tleskám, co jiného mi zvýbá? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

« Předchozí   1 2 3 4

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře