Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Zachráněná - 2. část

Plakát 3


Zachráněná - 2. částA máme tu semifinále. Bella to nemá zrovna jednoduché, ale co když se objeví někdo, kdo jí pomůže? A co když to ona všechno... „podělá"? Ne, na Twilight jsem vážně nezapomněla. Kdo si počká, ten se dočká :))

2. část

Smůla. Nečekala jsem kdo ví co, ale má důvěra nepohasínala. Věřila jsem. Nebo se o to jen snažila? Přece musí existovat něco, co... Co mě vyhrabe z toho srabu, ale... Rezignovaně jsem vydechla a zvedla se z lavičky. Dnešek už hezčí nebude. Dokonce i můj žaludek mi to naznačoval šíleným kručením. Lehce jsem zabrouzdala rukou v kapse od kalhot. Mé nadšení ze života se čím dál tím víc řítilo do propasti. Ani jeden cent. Nic, prázdno, můj konec. Kde se teď najím?

Tato otázka se mi honila hlavou celou cestu z praku. Překvapivě mě nanapadlo nic. V ten moment jsem přestala doufat v něco, co by mě mohlo postavit na nohy. Tak moc jsem se snažila, ale nikdy mi to nevyšlo a já si za to teď odnesu všechny důsledky. Tak slavná, uspěšná. Teď na nohou klečící a uplakaná Isabella Amelia Swan.

„Hej, Isabellko, čauky,“ uslyšela jsem kus před sebou povědomý hlas. Kdo by to...? Zvedla jsem zrak a uviděla svého dávného „známého“. Musela jsem se párkrát ujistit, jestli je to vážně on. Nebyl to jen tak obyčejný kamarád, bylo to něco horšího. Závislák, zloděj, špína... Jako bych mluvila sama o sobě, ale v něčem byl rozdíl. Nevypadal jako závislák, zloděj, ani jako špína. Vypadal jako vyrovnaný, spokojený a zdravý člověk.

„No tak, vždyť jsme se tak dlouho neviděli a tobě to pořád tak sluší,“ vtíral se a zároveň se stále přibližoval. Vzdálenost mezi námi se nekontrolovatelně zmenšovala, husí kůže naskakovala a vzpomínky se vracely. Bylo mi zle, nechutně, špinavě a feťácky. Byl to stav, kdy jsem na všechno zapomněla, kdy se vracela část mého já, která odplula daleko od problémů. Bylo mi skvěle.

„Ahoj, Chrisi,“ usmála jsem se a popoběhla blíž k němu.

„Rád tě vidím.“ Usměv mi oplatil a neubránil se ani přátelskému objetí.

„Jak se máš?“ zajímala jsem se. Ochotně mi podal rámě a věnoval se mi.

„Mám se skvěle. Fotr prodal firmu a jak jsem nedávno zjistil, čeká tam na mě docela tučnej podíl. Akcie, procenta, dary... Snad mě chápeš. Takže co se mě týká, nemám si na co stěžovat.

Dokonce jsem si koupil kvádro, no věřila bys tomu?“ usmíval se pořád dál a dál a mě pomaloučku opouštěly problémy, které tížily mé svědomí a tvrdě dopadaly na mou psychiku.

„Tak to jsem ráda. A když máš teď tolik peněz...“ nedopověděla jsem myšlenku, jelikož dobře vycítil, na co se ptám.

„Chceš něco půjčit?“

„Asi je to ode mě troufalost, ale zrovna teď se nacházím v tý nejhorší situaci na světě a nevím, jak z toho ven. Zítra musím zaplatit činži, nebo se ocitnu na ulici. Nemám si ani co odnést sebou,“ povyprávěla jsem mu stručně svou nedobrou situací a čekala, jak se vyjádří. Finanční pomoc by se víc než hodila, ale nevěděla jsem, jestli je dobrý nápad se ptát. Už je to doba, co jsme se viděli naposled.

Bylo to ode mě troufalé, moc troufalé.

„Tak pojď. Doma mám osobní trezor, tak snad tam ještě něco bude,“ zasmál se a odváděl mě do svého doupěte.

Přece jen se na mě dnes štěstí usmálo. Sama jsem tomu nemohla uvěřit, stále teď nemůžu, ale opravdu se to stalo. Vážně? Jo, stalo se to! Chris byl dokonalý. Netuším, co se s ním za tu dobu, co jsme se neviděli, stalo, ale tohle nebyl ten Chris, jakého jsem znala. Tohle byl elegantní, šarmantní, inteligentní a nechutně bohatý muž. A já měla kliku, že jsem mu padla do rány.

Byl tak ochotný, že mi půjčil skoro všechno, co v trezoru bylo. Celých sto tisíc dolarů. Bože, stále teď vidím mžitky před očima, když odkódoval víko a otevřel jej. Vedle peněz ležely i krásné zlaté hodinky zemřelého dědečka a pár cenných papírů, jak jsem si stačila všimnout. Po předání jsem měla sto chutí mu ulíbat ruce, ale těžko říct, zda by si peníze nevzal zpět. Raději jsem se stáhla do ústraní, mile poděkovala a naslibovala, jak všechno vrátím a jak moc jsem mu vděčná za možnost, kterou mi poskytl.

Jako správná držitelka tak velké částky bych měla co nejrychleji upalovat za správcem a zaplatit všechno, co jsem za tu dobu nastřádala. Ale já to neudělala. Touha mít v ruce tolik zelených papírků nedozírné hodnoty ve mně vyvolávala chtíč. Nesktutečný chtíč, který mi radil jediné – utrať!

Jasně, nejsem zas tak praštěná, abych si neuvědomovala, co mi mé svědomí radí, ale nemůžu o sobě tvrdit, že na takovou blbost nejsem dost hloupá. Byla jsem. Proto jsem neváhala a zastavila jsem v prvním butiku, který se ukázal v jedné z ulic. Kalhoty, trička, tílka, šortky, pyžamo, spodní prádlo, mikiny a spousta dalšího, co jsem si sebou odnesla. To ovšem nebyl jediný obchod, který jsem navštívila. Pokračovala jsem do obchodu s potravinami, potom do drogerie, pak do lékárny, pak do tabáku, a pak...

Pak se stalo to, co se za žádnou cenu stát nemělo. Strašné, děsivé, odpudivé, špinavé, zatuchlé, páchnoucí, pichlavé, matoucí, rajcující...

„Ahoj, Bello,“ ozývalo se ze všech stran.

„Tolik jsi nám chyběla.“

„Máme pro tebe malý uvítací dárek.“

„Bello? Tady máš svoje místo.“

„Tak pojď a dej si s náma.“

Jsem pokytec, sobec. Jsem zvrhlá, blbá a sama sobě se hnusím. Jsem zlá. Jsem na dně.

Tu noc jsem se potopila do světa imaginária. Do světa, kde nic není pravdou. Až tam, kde končí má fantazie. Do světa opojných, omamných a blahodárně učinných drog.

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zachráněná - 2. část:

 1
29.12.2011 [17:55]

AddyCullen:/ je to celkem o ničem, ale těším se ale i tak na pokráčko Emoticon Emoticon

6. MRL
10.07.2011 [20:56]

Tak to jsem zvědavá, jak se z toho vylíže v závěrečné části. Nezdá se mi, že by se polepšila. Emoticon

29.06.2011 [13:25]

AalexSkvěle napsané pokračování perfektní povídky. Nejsem si ale jista, jestli Bellu litovat. Může si za to sama a i když se jí dostalo pomoci, nedokázala ji využít ani malinko. Jenže takoví jsou závislí lidé - nedokážou si sami pomoct. Zvládne to v třetí části? Ráda bych věřila, že ano - pokud se najde někdo, komu na ní záleží. Sama dost těžko. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. adelasefrova1995.4
26.06.2011 [15:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Paes
26.06.2011 [13:10]

Paespěkné Emoticon

26.06.2011 [11:47]

VeubellaKrása! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25.06.2011 [19:49]

SiReeNAhoj, článek jsem ti opravila, ale příště si, prosím, dávej pozor na:
- Čárky;
- Překlepy;
- Mně/mě;
- Nepoužívej v textu kapitálu, pro zdůraznění používej kurzívu.
- Obětí x objetí (obět - např. válečná, objetí - náruč);
- Omamnných -> omamných.
Díky. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!