Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Zachráněná - 1. část

23.06.2011 (17:00) • Baruu • FanFiction jednodílné • komentováno 11× • zobrazeno 2220×

1. část

Když řeknu, že jsem šťastná, budu lhát. Když prohlásím, že mám peněz na rozdávání, budu lhát a k tomu se mi párkrát otočí žaludek vzhůru nohama. A když povím, že jsem vzdělaná a konečně jsem objevila smysl života, v tu chvíli se snad opravdu pozvracím.

Jsem na dně a leze mi to na mozek. A to jsem měla dřív život...

Isabella Amelia Swan. Pětadvacetiletá žena, která svou kariéru začala modelingem, ale zdálo se jí to málo. Až příliš málo. Její sebevědomí to dostatečně nenaplňovalo, bohužel. Hnala se do světa showbusinessu a táhla to tak dlouho a tak snažně, že za sebou nechala rodinu, přátelé, známé... Jako by si neuvědomovala, co dělá. Chtěla všechno, hlavně to, co mělo nějakou hodnotu. Jako modelka si toho zrovna moc nevydělala. Honoráře se jí zdály směšné, a tak se rozhodla pro radikální změnu. Vydala se vstříc osudu a vykročila k herectví.

Pár rolí v béčkových seriálech, jedna vedlejší role v akčním trháku, která se stejně nevyplatila a ten honorář za to? Tsh, škoda slov. Divadlo ji nikdy nebralo, ale záviděla těm, kteří vystupovali v muzikálech. Ano, zpěv nebyl její doménou, ale podle jejích slov s tím měl něco udělat učitel zpěvu. Mají to přece v popisu práce, ne? Nechutně předražený a hlavně na pár chudých a chabých hodin v týdnu. Za ty prachy člověka naučíte snad i to, co nepotřebujete, ale pan učitel Smith nebyl schopný vysvětlit základ, natož primitivní noty. Vyhodila ho na hodinu. Hádat se s ním o peníze nemělo cenu a navíc, ona jich měla dost.

Od té doby na muzikální představení chodila pouze jako V.I.P host. Sledovat a broukat si melodii to jí šlo daleko lépe než hrát a zpívat dohromady. Po těchto nevydařených zkušenostech se vydala úplně jiným směrem, opět. Modeling nechala taktéž, nebo spíš, oni nechali jí. Díky stresu začala nekontrolovatelně přibírat na váze a diety byly ty tam. Dokonce ani apelování módních návrhařů nepomohlo, a tak musela opustit i svět módy. Svůj svět, své útočiště, svůj domov... Rodiče se na ni vykašlali. Tropila nepředstavitelnou ostudu sobě i celé rodině. Snad i těm, kteří ji neznali. Přátelé a známí na ulicích dělali, že ji nevidí a telefony nezvedali v žádném případě. Byla sama. Jen ona, její přepychový, ale ničím nevyužívaný a vlastně i nepraktický dům a pár cigaret, flašek alkoholu a v neposlední řadě i nějaký ten grámek fetu...

Jo, to jsem já. Někdo by řekl, že mám ještě celý život před sebou. Možná. Ale ten můj mě nebaví, protože nemám nic, zhola nic. Jsem odepsaná a nedokážu se odpíchnout od dna, na které jsem dopadla. Nejhorší na tom je, že mi s tím nikdo nepomůže. Plácám se v tom jenom já a sobě nejsem schopná pomoct. Je to pro mě nesplnitelnej úkol. Plácám se v tom tak, že občas musím něco ukrást, abych měla vůbec na kus jídla. Proč? Vila je dávno prodaná, auto někdo ukradl, a když se našlo, zbyl z něj jenom šrot. Co se týče mých, dříve napěchovaných účtů, vymeteno do posledního centu. A já zakotvila ve městě Forks.

Nemám štěstí, ani odvahu.

Probudila jsem se na gauči, hlava mě bolela jako střep a kolem mě se válelo pár nedopitých flašek. Do očí mi bilo denní světlo, které mě donutilo vstát a jít se osprchovat. Pár dní jsem se koupelně nevědomky vyhýbala. Byla jsem ve stavu, kdy jsem snesla jedině postel. Vlastně gauč. Nic jinýho na spaní tu nemám, a abych pravdu řekla, postel je to poslední, co bych potřebovala. Sebrala jsem pár pohozených hadrů ze židle a rozešla se do koupelny.

Vlezla jsem si do sprchy a nechala na sebe téct vlažnou vodu. Nehybně jsem stála na místě, až jsem málem usnula. Cukla jsem sebou, když jsem zaslechla pár ran do dveří. Nerada jsem chodila ke dveřím, když jsem nevěděla, kdo je za nimi. Na druhou stranu jsem nesnášela zapírání a dotyčný si byl celkem jistý, že se v bytě nacházím.

„Otevři mi,“ ozývalo se z chodby. Trvalo mi pár minut, než mi došlo, kdo se dobývá do bytu. Byl to správce domu. Další člověk, se kterým nejsem za dobře. Pronájem se platit musí, ale jak to mám udělat, když to nemám čím zaplatit? Každý by mě poslal do práce, ale i v tomhle stavu je to pod mou úroveň. Byla jsem slavná a měla všechno, to mám skončit v obchodě za kasou? Nikdy.

„Swanová, vím, že jsi tam. Kdo má za tebe platit činži?“

„Zaplatím, dej mi dva dny a zaplatím ti.“

„Máš 48 hodin, jinak na tebe zavolám policajty a projdeš se s nima!“ dovyhrožoval a odporoučel se pryč. Oddechla jsem si, že nepokračoval v diskuzi, ale potom se mi málem zastavilo srdce. Slíbila jsem, že donesu peníze. Ale jak? Kdybych měla jít krást, tak kam?

Na banky si netroufám, protože hnít v base opravdu nechci. Opírala jsem se o studenou zeď a přemýšlela nad nemožným. Ať jsem chtěla, jak jsem chtěla, nebylo jednoduché na něco přijít. Z myšlenek mě vytrhl zvuk člověka za dveřmi. Pár sekund uběhlo a poznala jsem, kdo to byl. Pošťák mi vsunul pod dveře noviny. Ani na čtení jsem neměla náladu.

Odpíchla jsem se od zdi a šla na sebe hodit pár věcí. Stát na studený chodbě jen v ručníku není zrovna nejlepší. Cestou do obýváku jsem pozbírala rifle a tričko. Nic lepšího tu bohužel nemám.

Nervózně jsem chodila sem a tam a snažila se vymyslet něco, co by mě dostalo z velmi špatné finanční situace. A to co nejrychleji. Nenapadlo mě nic. Dokonce ani na hloupou krádež jsem nebyla dostatečně odvážná a připravená, ale něco jsem udělat musela. Jinak skončím doslova na ulici s báglem na zádech a houskou v ruce.

Vzala jsem do rukou nejbližší noviny, bundu a zamkla za sebou dveře. Možná se bude lepší lámat si hlavu na vzduchu než v místnostech, kde čpí rum.

Procházela jsem se po parku a neustále listovala novinami. Zkonstatovala jsem, že práce by se víc než hodila, ale chtělo by to takovou, kde mi za pár hodin dají peníze rovnou na ruku. Nemůžu čekat celý měsíc. I přesto jsem se začetla do inzerátu, kde hledali pomocnou sílu do kuchyně na stálý úvazek. Možná by se mi podařilo sehnat hotovost, abych mohla zaplatit nájem a pak nastoupit do práce...

Usedla jsem na jednu z osamocených laviček a zavzpomínala, jak mi bylo tak před dvěma lety.

„Jinak,“ odpověděla jsem a pohled upnula zpět na inzerci.

Shrnutí

Autor: Baruu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Zachráněná - 1. část: