Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Věčná závist

Věčná závistKdyž si upír připadá navíc... :))

A když už toho má dost a chce odejít...

AVC

Všude bylo ticho jako před bouří. Tiše přecházel po mýtině unášen svými myšlenkami. V hlavě měl zmatek. Nevěděl, co dělat. Závidím jako dítě, pomyslel si v jednu chvíli, ale při dalším kroku už byl přesvědčen o něčem jiném. Jsem navíc a nepatřím sem, přesvědčoval sám sebe. Překážím jim. Srdce se mu úzkostí sevřelo. Věděl, že takhle to dál nejde. Kazím jim tu dokonalou iluzi spokojené rodinky. A hned hledal jedinou vzpomínku, která by mu jeho tvrzení vyvrátila. Bylo to tak však od nepaměti. Byl až ten poslední. Ten… prostě navíc! A proti své vůli si vzpomněl na dlouhovlasou černovlásku. To tehdy byl první. Nejoblíbenější.

Možná, že v hloubi duše trochu litoval, že tehdy odešel a opustil ji. Ale také byl rád, že už nedělá poskoka.

Pátral v paměti a pokoušel se naleznout jedinou šťastnou vzpomínku, kterou by s celou jeho rodinou měl.

 

Všude bylo ticho jako před bouří. Stál jsem nesměle vedle malé černovlásky, která sebevědomě zaťukala na dveře. Dveře se otevřely a Alice se ihned hrnula dovnitř.

„Ahoj, já jsem Alice,“ rychle se představovala zkoprnělé partičce upírů. Vtáhla mne za sebou do domu a zavřela dveře. Aniž by si uvědomila, že já pořád stojím vedle ní, začala horlivě líčit svůj příběh. Na nic nečekala a usedla vedle černovlasého upíra. Hned mu podávala ruku a oslovovala ho jeho jménem, aniž by ho nechala představit se. Převrátila celé jejich odpoledne vzhůru nohama a celý dům náhle ožil. Alice beze studu objala zlatovlásku, přičemž ji oslovila  „sestřičko“. A poté následovala dívka s karamelovými vlasy, kterou oslovila dokonce „mami“. Když se všem postupně představila, pokračovala ve vyprávění příběhu, který v polovině přerušila.

Já jsem stál ztuhle u dveří, celé jsem to pozoroval. Už tehdy jsem pochopil, že kolem Alice se musí točit celý svět. Všichni měli oči jen pro ni. A Alice jim bez váhání vyprávěla historky ze svého dětství, ačkoli si na dětství nevzpomínala. Ve všem tom zmatku si mě nikdo nevšiml.

„Já jsem Jasper,“ pípl jsem tiše.


Zavřel oči, vnímaje svou vlastní bolest a závist. Kéž by ji také dokázal utišit. Hlavně se nesmím rozhodnout. Nesmím. Ona by to viděla, opakoval stále dokola v duchu, aniž by přestal přecházet sem a tam.

 

Všude bylo ticho jako před bouří. Pozoroval jsem Carlisleovu tvář, ve které se mísilo zklamání s lítostí.

„Já jsem nechtěl,“ zašeptal jsem. Mé oči, které pomalu dostávaly lehký nádech zlata, byly opět rudé.

„Já vím, Jaspere,“ řekl. „Jednou se ti to povede. Jednou nad sebou získáš kontrolu,“ přesvědčil mne. Z jeho hlasu jsem neslyšel jedinou špetku naděje. Cítil jsem se vyčnívající. Navíc. Ten, co to kazí. Ten, co to nezvládá…

„Jednou?“


Otevřel oči a zavrtěl hlavou. Alespoň jednu šťastnou vzpomínku!

 

Všude bylo ticho jako před bouří. Ale tu se v místností rozlehl smích. Já jsem cítil radost všech, ale sám jsem štěstí necítil. Emmett bavil celou rodinu a já seděl opodál. Nikdo si ani nevšiml, že mezi nimi chybím…


Pohlédl k bílému nebi a opět zavrtěl hlavou.

 

Všude bylo ticho jako před bouří. Avšak místností se nesly vzlyky malé černovlásky.

„Neboj. To bude v pořádku,“ chlácholil jsem ji. Zvedla hlavu z dlaní a pohlédla na mě. Zlaté oči byly opět rudé.

„Jak to můžeš říct?“ vzlykla. „Zabila jsem, Jaspere! Zabila! Copak to nechápeš?“ Zamračil jsem se, chtěl jsem ji obejmout. Ostrčila mne.

„Ty víš, že to chápu. Víš, jak na tom jsem já – samozřejmě, že to chápu,“ snažil jsem se ji utišit.

„Nemluv pořád o sobě! Nevíš, jaké to je, pořád to poslouchat! Víš, jak mi je?“ tiše vykřikla. Stydí se za mě? Do místnosti vešla Esmé a starostlivě se na ni podívala.

„Běž pryč, Jaspere. Jen ji ještě víc trápíš. Já to zvládnu!“ řekla mi rázně. Bylo mi mizerně.

„Promiň, Esmé,“ pípl jsem a vyběhl ze dveří.


Dost! vykřikl v myšlenkách. Už pomalu začal plánovat, jak odejde. To ale nemůže. Nemůže plánovat – ona by to viděla!

 

Všude bylo ticho jako před bouří.

„Nudím se,“ stěžovala si Rose. Nikdo neodpověděl. Opět bylo ticho. „Půjdu na lov. Jde někdo se mnou?“

„Já,“ odpověděli jsme dva ve stejnou chvíli. Usmála se.

„To by od tebe bylo hezké,“ řekla. Nemluvila však ke mně – já jako bych nic neřekl. Zklamaně jsem svěsil hlavu.


Aniž by si to uvědomil, zastavil se.

 

Bella uchopila dárek do ruky. Chvíli se potýkala s izolepou. Pak tiše sykla bolestí. Polkl jsem. Zalapal po dechu. V krku se mi rozpoutalo peklo a přestože má kůže zůstávala nadále ledová, celý jsem hořel. Bolelo to! Z hrdla se mi vydralo tiché zavrčení. Zvíře uvnitř mě se vrhlo dopředu. Zklamal jsem – opět…


Dal se do kroku a došel na konec louky. Měl by odejít? Ale ne! Neplánovat!


Všude bylo ticho jako před bouří. Běžel jsem lesem. Pryč, pryč. Co nejdál. Pořád jsem ještě cítil krev, která mohla být má. Kdybych byl rychlejší… Hned jsem zahnal tu ďábelskou myšlenku.

„Já jsem nechtěl,“ zašeptal jsem.

„Ale nelži!“ Za mnou se objevil Edward. Otočil jsem se.

„Já jsem vážně nechtěl!“ Odhodil mě od sebe a já se ani nebránil.

„Mohl jsi ji zabít! Ublížit jí! Nebo, nedej bože, z ní udělat to, co jsme my!“ zavrčel. „Proč?!“

„Já jsem opravdu nechtěl!“ bránil jsem se. „Ale nemohl jsem tomu zabránit!“ On se na mě však díval s opovržením.


Pak přišla vzpomínka, která se odehrála mnohem později než ty ostatní…

 

Všude bylo ticho jako před bouří. Všichni tiše přihlíželi a čekali, co se stane. Renesmé se opatrně postavila na nohy. Udělala krůček. Druhý. Třetí… A na obličejíčku se jí rozzářil úsměv. Opatrně došla ke svému strýčkovi. K mamince. Od té k tatínkovi a k dědečkovi s babičkou. Vystřídala se u všech a pak se opět rozeběhla své mamince do náruče. A co já?


To ho opravdu mrzelo. Dokonce i malé Nessie nestojí za pár krůčků. Zatřásl hlavou a pokoušel se opět nalézt jednu jedinou vzpomínku.

 

Všude bylo ticho jako před bouří. Skupinka, ve které jsem byl i já, tiše postávala v lese a čekala na vhodnou chvíli. Všichni jsme byli zaposloucháni do dění na louce.

„Co kdyby ses k nám přidala, Alice?" zaslechli jsme a všichni jako ozvěna radostně opakovali černovlásčino jméno. Alice… Alice? Jo, Alice. Jasper ani jednou.


Smutně sklonil hlavu. Bylo toho moc. Moc špatných vzpomínek. Cožpak nemá ani jednu krásnou?

A pak přišla… Vzpomínka starší než všechny předešlé. Zavřel oči.

 

Všude bylo ticho jako před bouří. A bouře měla opravdu za chvíli vypuknout. Nebe bylo temně šedé.

„Myslíš, že bude pršet?“ zeptala se mě Alice.

„A i kdyby…“ zašeptal jsem. „Kdybych měl shořet v tanci plamenů – přežil bych. Kdyby mne měla voda utopit – přežil bych. Kdyby mě měla země skrýt hluboko dolů, kde není jediný zvuk ani světlo – přežil bych. Kdyby se mě vzduch pokusil zadusit – přežil bych. To kvůli tobě. Abych s tebou mohl být navěky. Pro to bych přežil cokoli. Co je oproti lásce mé déšť?“

Usmála se.

„Ať jsi jakákoli, nikdy nikoho nebudu chtít víc než tebe…“ Pak se konečně spustil déšť a někde v dálce zahřmělo. „Ano, bude pršet. Prší.“ Zasmál jsem se a přešel jsem k ní.

„Slib mi,“ zašeptal jsem a objal ji. „Slib mi, že budeme navždy spolu. Že mne nikdy neopustíš…“ šeptal jsem jí do ouška. „Slib mi to…“ Vlasy nám máčel déšť a my stáli někde neznámo kde uprostřed lesa.

„Slibuji….“

Usmál jsem se.

„Miluji tě… čarodějko.“ Uchopil jsem její obličej do dlaní a políbil jsem ji.

 

Tiše vydechl. Jedna šťastná vzpomínka. Ale to nestačí!

„Jaspere,“ zaslechl za sebou. Alice. „Co se děje?“

„Odcházím.“ Neotočil se.

„Ne!“ vydechla.

„Alice -“ Odmlčel se. „Vzpomínáš na to, když jsi naposledy zabila?“ Otočil se. Kývla.

„Řekla jsi: Nemluv pořád o sobě! Nevíš, jaké to je, pořád to poslouchat! Styděla ses za mě víc, než za sebe.“

„To neříkej! Já jen nechtěla, aby ses trápil!“ On však pokračoval, jako by ji neslyšel.

„Nikdy jsem nebyl jako Carlisle, Emmett, Edward, Rose, Esmé, Bella, Renesmé nebo ty. Nikdy jsem neměl dobré sebeovládání. Vždycky jsem byl z vás ten poslední. Ten, co vyčníval. Překážel jsem vám.“

„To není pravda!“ vyjekla. „Jaspere! Tohle neříkej!“

„Je to pravda. Od té doby, co jsme se přidali ke Cullenům, bylo vše jinak. Už jsi mě tak nemilovala. Skvěle jsi k nim zapadla, kdežto já vám dělal všude ocásek. Udělal jsem vše, co jste chtěli. Snažil jsem se vylepšit své sebeovládání, ale nikdo ve mne nevěřil. A upřímně – cítil jsem se jako předtím, než jsme se poznali. Bez vlastní vůle. Odcházím, Alice, už jsem se rozhodl.“ Alice šokovaně stála a hleděla na něj. Nevěděla, co říct. Nevěděla, jak vyvrátit jeho tvrzení – neposlouchal by ji.

„Ne…“ zašeptala.

„Sbohem, čarodějko,“ zašeptal a Alice sebou trhla. „Porušuji náš slib – ale ty jsi ho také porušila. Nakonec…“ usmál se. „Nakonec by mě přeci jen plamen zahubil. Voda utopila a zem skryla. Vzduch by mne zadusil. Nemám pro koho zůstat. Nemám s kým být navěky. Nakonec by to i déšť svedl, přestože já jsem nesmrtelným.“ Jen co to dořekl, začalo pršet.

„Svedl by to – protože já už tě nemiluji. Až příliš dlouho jsem byl s tebou a přesto bez tebe. Nemiluji tebe, ale tu Alice, kterou jsem znal předtím.“ Ztichl. „Sbohem, čarodějko…“ zašeptal naposled a otočil se. Nejprve se dal do kroku.

„Jaspere! Jazzi! Jazzi, prosím!“ uslyšel její volání a na vteřinku se zastavil. Ne! řekl si přísně a opět se dal do kroku.

„Jaspere!“ Ale on už se rozběhl.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věčná závist:

 1 2 3 4   Další »
31. Rosel
23.02.2013 [1:52]

Rosel Emoticon Emoticon

03.08.2012 [20:24]

VictoriaJamesLaurentto bolo také... nádherné, dojemné, smutné, krásne, precítené až do špiku kostí.... Jasper, chudák Jasper. Niečo ti poviem - toto sa čítalo lepšie ako Meyerová Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.04.2012 [23:38]

AntjeCullenTohle... je neskutečný.. Úžasná povídka, přesně pasuje do originálu.. Melodii si vybrala úžasně. Vciťování se nebylo ani potřeba.. Ta povídka mě naprosto vcucla. Všechny ty vzpomínky, pocity, i forma psaní. Úplně živě vidim, jak se někde prochází, zoufalej, stejně jako jemu mě naskakujou ty vzpomínky. Najednou je vidim z jeho pohledu, protože je fakt, že on byl vždycky stranou. To, jak si nemohl vybavit krásnou vzpomínku, to jak se snažil neučinit rozhodnutí. Trošičku jsem z toho i cítila, že asi nebyl úplně rozhodnutý, že jí nechtěl opustit. Docházejí mi slova, ani pořádně nedokážu sestavit smysluplnej komentář. Jenom zírám v němym úžasu do blba, oči mě pálí, je to jedna z nejlepší povídek co jsem četla, mezi těma vážnejma, se smutným koncem 100%.. Úžasný, procítěný, dokonalý, nenapodobitelný. Díky tobě teď vidim Jazze z trochu jiný perspektivy. Myslim, že si to vystihla naprosto přesně. Klobouk dolů, napsala si něco (už se opakuju asi po stopadesátý, ale nic lepšího mě nenapadá) naprosto úžasnýho. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28. Origamigirl
13.04.2012 [17:18]

To bylo ták krásné, dost smutné a ještě ta písníčka k tomu. Nádhera Emoticon

27. Leník
26.03.2012 [20:32]

je to šíleně dojemné a smutné. Chudáček Jasper, trpěl až moc dlouho, ale aby opustil Alice??? to snad !jinak moc krásné Emoticon

26. makulka
10.02.2012 [17:52]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon nevím, co ti mám k povídce dodat. Máš to úžasně vymyšlené, propracovanou každou vzpomínku, bezvadně napsané...a k tomu taková nádherná písnička. Nikdy mě nenapadlo uvažovat nad Jasperem a tím, jak situace cítí on. Ten poslední rozhovor... Opravdu mě to dojalo, určitě bys měla napsat i pokračování

25. deedee
07.02.2012 [22:00]

Je mi ho líto! Je mi ho tak strašně líto! Ach bože, to bylo dokonalé. Perfektně napsané a skvěle originální. Ty vzpomínky, zajímavá konstrukce. A smutný konec. I když bych mu přála, aby si vzpomněl i na krásné chvíle a nechal se Alice přemluvit. Bez toho smutného konce by to nebylo celé. Perfektní! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24. míš
31.01.2012 [21:26]

pane bože Emoticon
wau
v živote som nečítala nič tak krásne a tak smutné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon ľutujem Jaspera ale z tvojej poviedky sa mu vôbec nečudujem že odišiel Emoticon to bolo tak krásne..!! Emoticon Emoticon Emoticon
ale toto takto nemôže skončiť
prosím nie Emoticon Emoticon pokračuj ešte aspoň 1 diel prosííííím Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.01.2012 [16:50]

enchantressK tomuhle se prostě musím vyjádřit. Popravdě se musím přiznat, že už jsem tohle četla mnohokrát, ale až teď píšu komentář, ale pokusím se o delší :D
Začnu názvem, který vystihl celou povídku... Pak jsem zapnula tu úžasnou melodii, která mě inspirovala k jedné povídce, ale nejkrásnější na tom všem byla povídka. Povídka, která v sobě měla tolik emocí a vzpomínek. Vzpomínky jsou zrádné a ty jsi to vystihla do detailu. Každé slovo je promyšlené a to tomu dodává to magické kouzlo. Jde vidět, že jsi nad tím přemýšlela a vžila se do Jaspera. Věta, která provázela tenhle příběh se mi vžila do paměti a opravdu mi bude ležet v hlavě. Ty jsi dokázala něco úžasného a nepopsatelného. Dohnala jsi mě k slzám... A některé vzpomínky jsi opravdu vymyslela geniálně a nejvíce mě dostala ta, jak jí říká, že by kvůli ní vždy přežil a hned po té s tou Renesmé... Emoticon Nevím, co bych ti mohla vytknout, protože povídka nemá jedinou chybu a řadí se mezi ty, co jsou dokonalé a bez jediné chybičky a těch je opravdu málo. Doufám, že budeš pokračovat v psaní dál a na tuhle krásnou povídku by jsi mohla napsat pokračování. Zajímalo by mě, co Jasper dělal dál a jestli našel místo, kde by byl šťastný. A na závěr bych chtěla říct, že nelituji a litovat nebudu, že jsem tuhle povídku četla. Přeji ti mnoho úspěchu v dalším psaní...
A závěrem pár smajlíků... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22. LuSsy
18.01.2012 [11:10]

LuSsyJak jsi mi to mohla jen udělat? Řekni, jak? Emoticon
Ty... ty.. jedna! Tohle to se nedělá! Emoticonn
Víš, co mi to provedlo? Taková smutná povídka a k tomu ta nádherná skladba... No, samozřejmě jsem se rozbulela jako želva... málem jsem si kvůli tobě "polila" noťas, jak to ze mě teklo! Emoticon
Povídka byla krásná, ale podle mě byl tak trochu sobec... ale je dobré, že jsi ji napsala. Já sama bych to zřejmě nedokázala lépe vystihnout.
Každý se někdy cítí, tak jako v tvé povídce Jasper. Jenže ti lidé to řekli ve vzteku a většinou to tak ani nemyslí, jen si tu zlost na někom musí vylít. Emoticon
Jen jedno ti musím vytknout, to, že téměř každá myšlenka začínala slovy: Všude bylo ticho jako před bouří. Jediné věc, která se mi nelíbila, ale po pořádném souznění s postavou jsem to vypustila. Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!