Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Trvanlivá láska 3. část

05.07.2013 (21:15) • Zira • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 2362×

Špatná volba 3. část

Naklonil se a já cítila, že to chci taky. Přitlačil mě na zem, voda stále stékala na nás.

„Chr…“

„Nenič to!“ pošeptal a já cítila jeho ruce, jak se dotýkají mých boků. Skousla jsem ret a přiblížila se k němu tak, aby mezi našimi těly nebyla žádná mezera. Vášeň v tom byla určitě. Nemohla jsem se dočkat, až znovu ochutnám ty jeho měkké rty. Milovala jsem je kdysi a miluju je i teď. Byla jsem tak netrpělivá a on to vycítil. V té chvíli jsem si připadala tak nedočkavá, že jsem si vzpomněla na náš první polibek.

…

„Neumím to!“ vztekala jsem se a Chris se mi pořád smál.

„Ale jasně, že jde, jen se to musíš naučit,“ podotkl.

„To se ti lehko řekne,“ pověděla jsem a kouknula se na ovládání od Xboxu, „je na tom moc tlačítek. Nevím, které se používá na co.“ Posadil se ke mně blíž, až jsme se dotkli pažemi.

„Ukaž!“ řekl a vzal mě za ruce. Začal mi ukazovat, na co ty tlačítka jsou, ale stejně to bylo marné. Já ho neposlouchala, jen jsem se na něj dívala. Nikdy jsem si nevšimla, že je tak hezký. Ano, byl krásný i dřív, ale nikdy jsem ho tak nebrala.

„Emm!“ Zpozorněla jsem a vrátila se do reality.

„Co?“ Uculil se a oddělal ruce z těch mých, což mě trochu zamrzelo.

„Posloucháš mě, nebo si tu mluvím sám pro sebe?“ zeptal se s úsměvem.

„Jen jsem se nad něčím zamyslela,“ objasnila jsem mu a viděl, jak se na něho dívám.

„Dobře, tak můžeme dělat něco jiného, než hrát hru na xboxu. Jen si řekni.“ Chtěla jsem mu říct, že se chci na něj jen dívat, že to mi stačí, ale to jsem hned zavrhla. Odsunula jsem se od něj a radši nic neříkala.

„Udělal jsem něco špatně?“ zeptal se s kamenným výrazem. Chudáček, ani nevěděl, co se mi teď v té hlavičce dělo.

„Ne, ty ne,“ řekla jsem a vstala z gauče. Ovládání jsem hodila na křeslo a šla si pro vodu do kuchyně. Přiběhl upíří rychlostí ke mně, otočil mě a přitlačil na kuchyňskou linku.

„Emm, něco se děje! Chováš se posledních pár minut jak kompletně vyměněná. Navíc… cítím, že s tebou něco není v pořádku i díky…“

„Já vím, díky tvé schopnosti.“ Protočila jsem oči. Podivil se nad mým chováním.

„Víš moc dobře, že nemám rád, když něco nakousneš a pak to nedokončíš. Kdybys aspoň předstírala, ale ty si to dala i najevo, že se něco děje, tak to pověz. Víš, že mně můžeš říct naprosto všechno.“ Pak jsem mu do toho ale skočila tím, že jsem si ho přisunula blíž a políbila ho. K mému překvapení se neodtáhl a zapojil se. Vyhoupla jsem se na linku a obtočila nohy kolem jeho boků. Díky tomu jsem si ho přisunula blíž. Začali jsme se nejdříve líbat jenom na rtech, ale potom byl Chris čím dál víc nedočkavější. Jakoby mu líbání na ústa jen nestačilo. A taky že nestačilo. Strčil mi jazyk hodně do pusy. U všech kluků, se kterými jsem dříve chodila, jsem to neměla ráda. Neuměli to, to byl ten hlavní problém. Ale Chris? Ten mě uvedl v pravý opak. Poté jsem ho začala líbat na krku. Trochu jsem slyšela, jak hluboce vzdychl. Hladil mě pod trikem, dokud jsem nepřestala.

„Tohle ti jako odpověď stačí?“ zeptala jsem se ho a on se zářivě usmál.

„Takovouhle odpověď jsi mi měla dát dřív,“ zašeptal mi do ucha a začal mě líbat na krku.

„Dřív jsem to tak necítila, až dnes,“ přiznala jsem se.

„Já už delší dobu, ale bál jsem se.“ Vzala jsem si tvář do svých rukou.

„Nemáš čeho, lásko,“ řekla jsem a on mi znova dal polibek… víc vášnivější, než ten předtím.

…

Políbil mě a já ho svou zdravou rukou hladila po zádech. Chris se po chvilce zvedl a zavřel kohoutek. Vzal si mě do náručí a hodil mě do postele. Hodil mě krásně do měkoučkých polštářů. Zavřela jsem oči a cítila, jak mě začal líbat na rtech a poté pokračoval níž ke krku a k prsům. Zasténala jsem při té rozkoši. Přisunul se ke mně blíž a usmál se.

„Miluju tě, Emms,“ řekl. Zahřálo mě to u srdce. Stekla mi slza a spokojeně jsem se usmála. Pohladila jsem ho po tváři.

„Já tebe taky,“ zašeptala jsem a dál se věnovala jeho tělu. Sundala jsem mu triko a hladila ho po celém těle. Mezitím chytl obličej do svých dlaní a zadíval se mi do očí. Vášnivě mě políbil.

„Co chceš dál?“ zeptal se a objal mě kolem pasu. Začal mě líbat na krku a na klíční kosti. Zavřela jsem oči, když mě znova políbil. Cítila jsem každý jeho polibek na svém těle. Přesunuli jsme se ke zdi a já ho na ni přitlačila. Usmála jsem se a začala ho líbat na krku.

„Teď chci jen tebe, teď patříš mě,“ řekla jsem. On se usmál. Líbala jsem ho na hrudi a hladila ho na zádech. Pak jsem mu dala ruce do vlasů, to on miluje. Po těch strávených nocích v kopce mi tohle přišlo jako dost dobrý odreagování. Chris už pomalu ani nedýchal. Nadzvedl hlavu a začal mě líbat na trupu a hladit ho… dost nenasytně a nedočkavě. Sundala jsem si tričko a Chris mi ochotně sundal podprsenku. Cítila jsem i slyšela, díky jeho tepu srdce, že je velmi vzrušený. Poté jsme sundali ze sebe ostatní věci a po několika minutách mazlení a líbání do mě pronikl… a já cítila ten příval rozkoše.

Přitiskla jsem si ho k sobě, co nejvíc to šlo, a snažila jsem pokrýt jeho tělo polibky. Přesunuli jsme se poté na gauč, kde si Chris lehl opatrně na mě. Jednou rukou mě hladil ve vlasech a druhou rukou se přidržoval okraje gauče. Já obtočila ruce kolem jeho krku a zavírala slastně oči. Takový sex jsem s ním ještě nikdy nezažila. Bylo to vášnivé, vážné. Chtivost po našich nahých tělech byla zřejmá. Navíc Chris není jen tak někdo. Zná mě lépe, než já sama sebe. Ví, co mě vzrušuje, co se mi líbí.

Jeho studený dech mi na kůži vytvořil malou husí kůži. Tiskl se ke mně pevněji a se silnějším oddechováním prožíval pár nádherných vteřin. Byl to konec. Ten pocit, co jsem cítila, bylo něco neskutečného. Jako kdyby moje duše vyklouzla z těla a na pár chvil si užívala ten pocit svobody. Měla jsem zavřené oči a potom jsem je otevřela a podívala se do těch jeho.

„Nikdy jsem nic podobného nezažil,“ pošeptal a přesunul se se mnou do postele, kde mě přikryl peřinou.

„Nic lepšího jsem nezažila,“ řekla jsem a hladila ho po hrudi.

Byl to dobrý sex. To ano, ale nemyslete si, že jsme se k sobě vrátili. Věci se totiž za pár dní dost razantně zkomplikovaly.

…

„Přemluvil jsi nás, že ji přesvědčíš. Přistoupili jsme na to, abys ji odvedl z vězení. Dali jsme ti prostor, aby si ji přemluvil. Tři týdny, Chrisi. Kolik času ještě potřebuješ?“ zeptal se Aro Chrise.

„Dejte mi ještě pár dní,“ přemlouval je Chris.

„Dva dny,“ rozhodl Caius, „poté ji zabijeme, pokud se nerozhodne stát se upírkou.“

…

Mezitím jsem se učila rozvíjet svoji schopnost do bodu, kdy byla na nejvyšším bodu.

„Začni,“ řekla Jane. Přikývla jsem. Začala jsem se soustředit a natáhla jsem ruku. Váza na stole se začala klepat.

„Musíš se víc soustředit!“ řekla vážně.

„Snažím se!“ řekla jsem naštvaně a krev se ve mně skoro začala vařit. Šla jsem pomalu ke stolu a pohnula rukou směrem doleva. Váza se najednou roztříštila na všechny strany. Podívala jsem se na Jane a ona se usmála.

„To není špatné. Teď já!“ řekla a já se na ni překvapeně podívala.

„Já myslela, že můžeš mrzačit jenom lidi a ne i vázy,“ řekla jsem.

„Vždyť taky že jo,“ řekla a začala jsem cítit šílenou bolest v celém těle.

„Jane!“ řekla jsem naštvaně.

„Fajn!“ Bolest přestala. Pak pokrčila omluvně rameny.

„Je to pro mě nové,“ pověděla.

„Co? Nemrzačit lidi?“ zeptala jsem se.

„Ne, mít kamarádku,“ vysvětlila a už se k tomu nevracela. A já jí ani do ničeho nenutila. Pár minut jsem ještě roztřískala několik váz, když Jane zpozorněla.

„C…“ Zadělala mi pusu rukou. Pak si dala prst před pusu. Přikývla jsem.

„Co se děje?“ zeptala jsem se, když ruku sundala.

„Teď tudy prošli dva upíři, nejspíš tě Caius hledá… Víš, nechtěla jsem ti to říkat, ale Caius dal Chrisovi dva dny na to, aby tě přemluvil, aby ses stala upírkou,“ řekla.

„Děkuju, že jsi mi to řekla,“ pověděla jsem jenom a odešla. Tohle přehnal. Šla jsem do jeho pokoje. On zatím seděl na gauči. Já šla k baru a nalila si whisky.

„Ahoj, lásko. Jakpak se máme?“ zeptal se a políbil mě na krku. Nalila jsem plnou sklenici a otočila se. Upila jsem kousek a pak mu zbytek na hlavu. Alkohol tekl z jeho hlavy na tričko až ke kalhotám a poté na zem.

„Předtím, než se mě zeptáš, co jsi udělal, zkus popřemýšlet.“ Mrkla jsem na něho a dala mu prázdnou skleničku. Šla jsem do koupelny a umyla si alkohol z rukou.

„Neměl jsem na vybranou,“ křičel a šel ke mně.

„Kecy!“ vykřikla jsem, a když se mě dotkl, vrazila jsem mu facku. „Každý má na výběr.“

„Chtěli tě zabít, musel jsem je nějak přemluv…“

„Sklapni!“ zašeptala jsem.

„Co prosím?“ zeptal se překvapeně. Podívala jsem se na něho.

„Neslyšel jsi?“

„Slyšel, jen nedokážu pochopit, proč jsi taková,“ odpověděl.

„Řeknu ti to asi takhle. Já se smrti nebojím. Radši umřu, než abych byla jako ty.“ Prošla jsem kolem něho a schválně do něj strčila.

„Tohle jsi přehnala,“ řekl, aniž by se na mě podíval. Byl zrazený, smutný. Otočila jsem se a viděla mu jen na záda. Ale i tak jsem poznala, že tohle rozhodně nečekal.

„Pravda je krutá,“ řekla jsem a bez vysvětlení jsem vypadla.

Chris:

Už den se tu neukázala. Ani nevím, jestli jí Aro nevrátil zpátky do kopky. Nevěděl jsem, co mám dělat. Rozhodla se pro smrt. Měla dvě možnosti. Proměnit se a být po celý život se mnou anebo smrt. A ona si vybrala smrt. Zasáhlo mě to do srdce. To, že jsem uzavřel s Arem úmluvu, bylo jen proto, abych ji ochránil. Ale ona to chápala jako útok proti ní. Nemůžu se jí divit. Drželi jí tu, mučili jí. Ale aspoň mně mohla důvěřovat, když nikomu jinému… aspoň mně.

Po pár dnech mi to ale začalo být podezřelé, že jsem jí stále ani nezahlédl. Tak jsem šel za Jane.

„Aro se o ni postaral,“ řekla a šla stále stejným tempem.

„Jak to myslíš, že se o ni postaral?“ zeptal jsem se nechápavě. Zastavila se a na pár vteřin sklopila hlavu. Pak ji zase narovnala a podívala se mi do očí.

„Je mrtvá, Chrisi, mrzí mě to,“ řekla najednou.

„Cože? Ne, ne, to musí být nějaký omyl. Nemůže být mrtvá.“

„Je to pravda. Na vlastní oči jsem to viděla. Nedalo se nic dělat. Řekla mu, že upírkou být nechce a on neměl jinou možnost,“ pověděla.

„Jak, že neměl jinou možnost?“ Stále jsem nechápal. Nemohl jsem tomu uvěřit. Nemůže být mrtvá. Prostě není. Ona nikdy mrtvá nebyla a nikdy nebude… ne pro mě. Začal jsem třískat věcmi okolo sebe. Chtěl jsem si to s Arem a se všemi vyřídit, ale vůbec mi nedali šanci. Chelsea mě k nim připoutala tak, že jsem jim ani sobě nemohl ublížit. Svým způsobem jsem se ocitl ve vězení, stejně jako Emma. Už chápu, jak se cítila. Zrazená, smutná, podrážděná. Nemohla se hnout. Až doteď jsem to nechápal, ale po pár letech strádání mi to nakonec došlo. Je mrtvá a už se nevrátí. Její duše teď odpočívá v pokoji a její tělo je nejspíš rozprášeno na popel. Rozhodně jsem se z toho nedostal a myslím si, že mi to bude trvat dlouho. Možná se z toho nedostanu nikdy, kdo ví.

Každý den jsem ležel ve svém pokoji… ono se tomu už ani nedalo říkat „můj“ pokoj. Jednou si mě ale zavolal Aro, že ode mě potřebuje, abych jel na Nový Zéland. Že je tam jeden novorozený, který je moc nápadný a že se s ním mám vypořádat. I přes můj jasný nesouhlas, jsem ale nakonec stejně musel vykonat, co mi nařídil. Tak jsem se sbalil a vyrazil na cestu. Po několika hodinách v letadle jsem se dostal na místo. Nejdřív jsem si objednal místo v hotelu, dokud nezapadne slunce. Začal jsem se připravovat, až dojde na boj. Novorození jsou silnější než my a i přes moji moc, musím být připravený.

Když jsem dorazil na místo, byl tam dům… se zahradou. Zaposlouchal jsem se, ale nikoho jsem v domě neslyšel. Musí být nejspíš na lovu nebo druhá možnost, spletl jsem si místo.

„Chrisi?“ řekl někdo za mnou a já se otočil. Stála tam přímo přede mnou.

„A vy jste?“ zeptal jsem se.

„Emma,“ řekla stařena a já naklonil hlavu na stranu.

„To není možné,“ řekl jsem a šel k ní blíž.

„Jsem to já, jen moje schránka je stará. Zestárla jsem,“ vysvětlila.

„Ne, já myslím. Máš být mrtvá.“ Nechápal jsem, o co tu jde.

„Mám, ale nejsem. Já… je to složité, ale… Když jsem šla za Arem, řekla jsem mu, že se upírkou prostě nestanu. Nevydýchal to a chtěl mě zabít. Proto jsem jemu a Jane, která tam byla s ním, vymazala paměť a nahradila ji myšlenkou, že mě Aro zabil. Utekla jsem a schovala se tady s…“ nedopověděla to.

„S kým?“ zeptal jsem se. Pak mi to ale došlo.

„S Thomasem,“ odpověděla, i když jsem už dávno odpověď věděl.

„Proč on?“ zeptal jsem se, i když bylo tolik lepších otázek.

„Chrisi,“ řekla smutně.

„Nenávidíš mě? Za to, co jsem?“ zeptal se

„Tak to není. Milovala jsem tě a vždycky budu.“

„Tak v čem byl tak dokonalý?“ zakřičel jsem.

„Byl člověk,“ zařvala a sedla si na kus lavičky před domem. Pomohl jsem jí si sednout a hůl si opřela o bok lavičky, „jeho jsem nemilovala tak, jako tebe, ale on byl normální. Netlačil mě do kouta. Nechtěl po mně nic, co bych nechtěla.“ Pár slz jí steklo po její vrásčité tváři. Sklopila hlavu a skoro nedýchala. Opřela se jednou rukou o koleno.

„Tolik jsi mi chyběl, ani nevíš jak moc. Nedokázala jsem bez tebe dělat nic. Na začátku, kdy jsem se vrátila k Thomasovi, jsem brečela po nocích u okna a modlila se, abych tě ještě někdy uviděla… aspoň na pár vteřin. Byl jsi pro mě všechno.“ Pak se otočila a podívala se na mě, tak jak to uměla jenom ona.

„Jenže žít v Itálii po boku Volturiových není život. Kdyby mě proměnili, nedokázala bych tam vydržet a ty by ses trápil, že mi nedokážeš poskytnout to, co chci. Není tam žádné soukromí, je to tam jako na vojně.“ Zhluboka se nadechla a pokračovala, „teď jsi ale volný. Aro nečeká, že se vrátíš, zařídila jsem to. Můžeš jít, kam chceš, být s kým chceš.“

„Ale já chci být s tebou,“ pověděl jsem a přisunul se k ní blíž.

„Chrisi, jsem stará. Umřel mi manžel, nemám žádné děti, můj život je u konce.“ Zavřela oči a slzy jí skapávaly na plátěné kalhoty. Utřel jsem jí slzy a otočil si její tvář tak, aby mi viděla do očí.

„Tak mě aspoň nech tě naposledy políbit,“ zašeptal jsem a slzy se jí začaly drát z jejích očí znova.

„Omlouvám se, že to nedopadlo podle tvých představ,“ zašeptala.

„To nevadí,“ řekl jsem a naposledy ji políbil.

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Trvanlivá láska 3. část: