Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » To nejhorší...

18.03.2011 (17:00) • Neyimiss • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 2321×

P.S.: Nedoporučuje se číst citlivějším osobám. Na pozdější reklamace nebude brán zřetel. A na účtenky z drogerie také ne...

To  nejhorší…

Odkopnutá teenagerka se pokusila spáchat sebevraždu!

V úterý v podvečer bylo nalezeno tělo jisté B. S. na útesech v odlehlé vesničce La Push. Podle dosavadních zpráv je nehoda pokládána za jasný případ sebevraždy, jelikož nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo jednat o něco jiného. Pokus o vraždu je zcela vyloučen, jak potvrdila policie, která tento případ dostala na starost.

Pro vás, mí drazí čtenáři, jsem vytvořila speciální reportáž o životě oné dívky. Tento exkluzivní článek, jenž vychází z odpovědí jednoho nejmenovaného zdroje, který se v dívčině blízkosti objevoval opravdu často, si můžete přečíst na straně 5.

Dělalo se mi špatně. Od té doby, co ta malá Stanleyovic holka začala psát do místního deníku, stalo se z něj hotové skladiště drbů. Solidního článku se člověk nedočkal, ale zato měl každý přehled kdo - s kým, kde - s kým.

Právě jsem seděl na nemocniční chodbě a doufal jsem, že si čtením novin ukrátím tu nekonečně dlouhou chvíli, avšak po přečtení úvodní stránky mě naprosto přešla chuť.

Jako by nebylo tak dost špatné, co se stalo, jako by mě to dost psychicky nevyčerpalo, ještě ke všemu se v novinách objeví něco takového…

Byl jsem na dně. Doslova. Nevěděl jsem, co dělat. Snad jediné, co mi zbývalo, bylo doufat a vroucně se modlit. Protože nic jiného nejspíš pomoci nemohlo…

Bylo to už třetí den, co jsem byl upoután na židličku čekárny místní nemocnice. Byly to už tři dlouhé dny, co se to stalo. Byly to už tři dlouhé dny, kdy moje malá holčička balancovala na hranici mezi životem a smrtí…

Bylo strašné vidět ji. Bylo strašné vidět vlastní dítě, jak leží na posteli, ve které se takřka ztrácí, vidět všechny ty hadičky kolem a slyšet ten nepravidelný zvuk, který vydávají všemožné přístroje obestavěné kolem postele…

Za ty tři dny jsem vyplakal více slz než za celý můj předchozí život. Brečel jsem beznadějí, zlostí, bezmocností… Nejhorší bylo vědomí, že nemůžu absolutně nic dělat. Nic. A ještě horší to, že jsem tomu mohl zabránit…

Jakkoli. Mluvit s ní. Probrat to s ní. Utěšit ji. Nabídnout otcovskou náruč. Trávit s ní více času. Cokoli. Cokoli…

Dostal jsem hlášení hned potom, co ji našli. Vůbec mě nenapadlo, že ta dívka, která skočila v La Push, by mohla být moje dcera. Myslel jsem, že to byla nějaká drogově závislá osoba, popřípadě někdo podobný…

Nikdy by mě nenapadlo, že by tohle mohla udělat moje malá holčička. Nevěděl jsem, že si to všechno tak moc brala. Ano, viděl jsem, jak se trápí, ale nepředpokládal jsem, že až tak moc. Nepředpokládal jsem, že by ji vůbec kdy mohlo napadnout něco takového…

Možná to byla moje chyba. Měl jsem ji více hlídat, měl jsem se o ni více zajímat. Ale věděl jsem, že jedna osoba na tom má větší část viny. On. Ten proklatý ďábel, který se sprostě vetřel do života mého malého andělíčka a pak ji necitelně opustil.

Ale největší ironií bylo, že ona na něj nikdy nezapomněla. Že na něj stále myslela, že ho stále milovala…

Když jsem dojel na místo, kde se to stalo, byli tam už záchranáři, policisté a samozřejmě menší houf zvědavců. Ignoroval jsem všechny kolem a rovnou jsem si klekl ke své dcerce a důkladně si ji prohlédl.

Když jsem se dostal k jejímu obličeji, uviděl jsem na jejích rtech lehký úsměv. Lehký úsměv… Jako by vítala smrt s otevřenou náručí. Jako by byla se vším smířená a toužila zemřít. Jako by byla pevně rozhodnuta odejít z tohohle světa…

Avšak i přes ten úsměv jsem mohl vidět, že před svým… pádem měla na rtech jeho jméno… Snad si ho i šeptala, když padala dolů, to nelze říct, avšak stále tam bylo. To proklaté, ďábelské jméno. Edward…

Uplynulo mnoho času od doby, co nastala nějaká změna v jejím stavu. Stále byla v těžkém kómatu, který způsobil silný otřes mozku. Při dopadu nejspíš zavadila hlavou o vyčnívající kámen, protože měla na spánku i tržnou ránu. Pohled na ni vážně nebyl moc pěkný…

Avšak teď se cosi změnilo. Pípání přístrojů na chvíli vynechalo a pak se zcela změnilo. Teď bylo rychlejší, přerývanější, chvílemi se i zadrhávalo…

Lékařský personál se v rychlosti nahrnul do jejího pokoje. Viděl jsem, jak intenzivně něco dělají, jak se v dokonalé souhře střídají u postele mé dcery. Avšak v hloubi srdce jsem nějakým šestým smyslem vytušil, že to stejně nemá cenu. Že už je pozdě…

Jak jsem si myslel, tak se i stalo. Má dcera byla oficiálně prohlášena za mrtvou o šedesát minut později.

Nevěděl jsem, co se se mnou dělo potom. Pamatuji si jen mlhavé záblesky. Vím, že mi někdo pomohl se posadit. Vím, že jsem už neměl ani dostatek sil, abych se rozbrečel. Vím, jak se mi slzy hromadily v očích, ale nechtěly prolomit tu křehkou bariéru a spatřit světlo světa. Vím, že moje srdce hluboce trpělo…

Teď, o dva měsíce později, stojím u jejího hrobu. Stále mě její smrt bolí, ale už jsem se jakž takž sžil s myšlenkou, že už ji nikdy neuvidím, že už nikdy nebude v mém domě znít její typický smích, že nebude zútulněný její přítomností. Zvykl jsem si na pomyšlení, že tu už není a nebude.

Stále jsem truchlil. Každý den, každou noc, snad i každou minutu jsem myslel na svoji holčičku. Vzpomínal jsem na vše, co jsme kdy spolu prožili, jak přinesla do mého světa zářivé barvy a částečně odstranila tu neprostupnou hradbu mračen, která ji obklopovala dřív…

Avšak v mém zármutku mi pomáhá myšlenka, že teď už je jí líp. Že snad už je teď konečně šťastná…

Isabella Swanová

13. září 1987 – 15. 4. 2006

Byla jsi ta nejlepší osoba pod sluncem. Navždy zůstaneš v našich srdcích…

Hledím na její náhrobek a v mém srdci to plane bolestí. Oči se mi zalévají slzami. Ani se nenamáhám vytáhnout kapesník, abych je setřel. Nechám je volně plout po mé tváři.

A pak se, s bolestným povzdechem, odvrátím od místa, kde leží pohřbena moje holčička.

Odcházím. Odcházím zarmoucený vědomím, že tohle je to nejhorší, co se mi kdy stalo. Protože to nejhorší, co může být, je pochovat vlastní dítě…

Autor: Neyimiss (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek To nejhorší... :