Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Sen nebo hvězdná skutečnost


Sen nebo hvězdná skutečnostJaké jsou hvězdy? Jsou to jen ohnivé koule, nebo bytosti, které se na nás dívají a řídí naše osudy? A co když jedna z nich zatouží poznat polibek? Poddá se svému přání, i když je to přísně zapovězeno?

Jsem zvědavá, jak se vám bude povídka líbit, takže bych moc ocenila komentáře. Předem díky.

„Kiaro!“

Tak už je to tady. Její hvězdný otec ji hledá. Přišli na to a to se tolik snažila. Jistě, byla pramalá šance, že by její prohřešek zůstal Starším utajen, ale přesto… doufala. Trest bude jistě krutý.

Vstala a naposled se rozhlédla po svém pokoji. Nejspíš už ho nikdy neuvidí. Pak vzpurně pohodila hlavou, až se kolem rozlétly její dlouhé tmavé vlasy. No a co? Tak ať si ji soudí. Stálo to za to. Poznala víc, než oni si kdy dokážou představit. A jen proto, že se oni bojí, toho litovat nebude.

Cestou do velkého sálu si vrývala do paměti každičký detail. Tušila, že tudy jde naposled. A když se pak před ní otevřely obrovské dvoukřídlé dveře a ona vstoupila, spatřila před sebou Starší, stojící v půlkruhu v čele s jejím otcem.

Srdce se jí trochu zachvělo, ale hned ho okřikla. Věděla přece, co dělá. Byla si vědoma toho, že porušuje zákon. Teď tedy nemůže jinak, než s pokorou přijmout svůj trest. Předstoupila před ně a sklopila hlavu na znamení úcty a podrobení. Koutkem oka zahlédla, že po stranách sálu jsou shromážděny snad všechny hvězdy. No jistě, rozsudek měl být varováním pro ostatní. Nikdo další už se neměl dopustit takové nerozvážnosti a svévolně porušit zákon. Ten hlavní a jediný neporušitelný. Zákon o tom, že hvězdy se můžou dívat, ale nesmí zasahovat.

Ale jak to vydržet, když se noc co noc díváte na tolik lásky? Jistě, že na světě bylo i spousta jiných citů, ale Kiara si vybrala rodinu, kde vedla láska. Noc co noc si ji dokazovali nejrůznějšími způsoby… a nejen milováním. Co na tom, že (jak pochopila) nebyli tihle tvorové přímo lidmi? Cullenovi stáli za dívání. A z nich ji nejvíc zaujal ten, který se zamiloval do lidské dívky. Edward. Dívala se na něj už tak dlouho. Znala jejich příběh od začátku. Byla němým svědkem jeho každonočních výletů za Bellou, kdy se vkrádal do jejího pokoje jen proto, aby se díval, jak spí. A potom, když si vzájemně vyjevili své city … Dívala se, jak si spolu povídají, plánují, užívají si vzájemnou blízkost a… líbají se.

Polibky. Kdykoli si na ně Kiara vzpomněla, ucítila zvláštní chvění na rtech. Téměř jakoby se jí tam někdo dotýkal… Toužila po tom víc než po čemkoli jiném. Ale nemohla se nikomu svěřit. Její sestry hvězdy by ji nepochopily a navíc… bylo zakázáno ukázat se těm na Zemi.

Pozorovala jejich štěstí i smutek, když se na čas rozdělili. Držela jim palce, když se blížilo nebezpečí a sdílela jejich štěstí, když se rozhodli vzít. Po návratu z líbánek hlídala, jak Belle roste bříško a strachovala se spolu s Edwardem, aby vše dobře dopadlo.

Ptáte se, čím se tedy provinila? Všechno tohle měly hvězdy dovoleny. V podstatě to měly v náplni práce, hlídat „své“ lidi, ale Kiaře to nestačilo.

* * *

Tu noc cítila změnu. Edward vyšel z domu na lov. Viděla, že se mu nechce vzdalovat od Belly, ale žízeň byla stejně tak nebezpečná. Každým dnem ho čekala náročná zkouška – zavázal se přece Bellu proměnit, aby při porodu nezemřela. Kdyby byl žíznivý, hrozilo, že by nedokázal přestat a zabil by matku svého dítěte a lásku své existence. To riskovat nehodlal.

Po té, co ukojil žízeň, ho nohy samy zavedly na jejich louku. Kolikrát je tam Kiara sledovala? Louka byla nádherná sama o sobě, ale když tam byli oni, jako by její krásu svou láskou násobili. Edward se položil mezi spící květy a dovolil si krátký oddech. Zvedl tvář k hvězdnatému nebi a zadíval se tak, že se Kiara zachvěla. Bylo možné, aby ji viděl?

Nebylo. Byla si jista, ale přesto...

V tu chvíli, při pohledu do jeho karamelových očí, ztratila hlavu a pošlapala zákon. Rozhodnutí padlo tak rychle, že ji nikdo nemohl zastavit. Edward dole na Zemi náhle zavřel oči a jeho tvář se roztáhla v úsměvu. Poprvé po téměř sto letech se mu zdál sen.

Zářivá dívka k němu sestoupila a usmála se na něj: „Dobrý večer, Edwarde.“

Edward ze sna zašeptal: „Kdo jsi, že mě znáš?“

Dívka se usmála a udělala malé tajuplné gesto rukou: „Jsem tvá šťastná hvězda. Tvoje a Belly… a brzy i vašeho děťátka. Jmenuji se Kiara.“

Edwardovy rty zvlnil zasněný úsměv. „To je krásné jméno. Hvězdy smějí sestupovat k nám?“

Dívka zavrtěla hlavou a trochu zesmutněla: „Ne, je to přísně zakázané, ale já jsem neodolala. Edwarde, dívám se na vás, lidi už tolik let a je jediná věc, kterou vám závidím. … Polibek. Připadá mi jako zázrak. Daruješ mi jeden? … Vím, že tvé srdce patří Belle, ale přesto tě prosím. Jsem jen sen. Až otevřeš oči, zapomeneš.“

Edward váhal. Dívčina tvář zesmutněla tak, že ho zabolelo u dávno mrtvého srdce. „Odpusť, můj čas se krátí.“

Vztáhl ruku, aby ji zastavil, protože vypadala, že se otočí a odejde. Pohlédla na něj s nadějí. Usmál se. Brala to jako souhlas, a tak se k němu sklonila. Nedovolil si dotknout se jí, snad že se bál , aby se nerozplynula. A možná i ze zbabělosti. Takhle to bylo méně skutečné. Když ucítil její nesmělé rty na svých, pochopil, že právě okusil ráj. Polibek netrval nijak dlouho, ale když se od něj Kiara zvedala, zářila tak jasně, že se na ni nedokázal podívat na přímo. Její úsměv byl okouzlující, stejně jako její hlas, když se loučila.

„Děkuji ti a přeji vám třem štěstí. Milujte se po zbytek věčnosti a ať vás už nic neohrozí.“

* * *

Lehce si přejela přes rty, když si na tu chvíli vzpomněla. Ani si neuvědomila, že se jí na rtech usídlil zamilovaný úsměv a znovu září jasněji, než kterákoli jiná hvězda.

V tom k ní dolehl důstojný hlas jejího otce. Burácel jako rozbouřené moře.

„Kiaro, znáš své provinění. Sestoupila jsi na zem, i když jen do snu pozemské bytosti. Trestem za to je vyhoštění, jak jistě víš. Přijdeš o domov, kterého sis tak málo vážila a jako bludná kometa poletíš vesmírem, dokud sama sebe nestrávíš.“

Kiařin svit trochu zakolísal, ale pak zvedla hlavu a podívala se každému ze Starších do tváře. Svého otce si nechala naposled.

„Přiznávám své provinění a přijímám svůj trest. Ale kometa může nést i život… a uchvacuje ostatní svou krásou. Nelituji toho, co jsem udělala. Ten polibek za to stál. Jen prosím tu, jež přijde po mně, aby na ně dohlédla. Zaslouží si štěstí.“


 

Obloha na obzoru začala světlat. Edward vyhlédl z okna a zopakoval v duchu modlitbu, aby Bella příliš netrpěla. O jeho novorozenou dceru bylo dobře postaráno a on zůstával v pokoji se svou ženou, teď už planoucí v ohni přeměny. Odvrátil hlavu od prvních poslů nového dne a podíval se na západ. Stále ještě temným nebem proletěla obrovská kometa. Edward překvapeně zamrkal. Komety jsou přece tak vzácné, že by o ní jistě někde psali… Že by se tahle vymkla kontrole? Pokud je to tak, ať se tedy stane poslem dobrých zpráv.

Sledoval ji a přes rty mu přešlo zašeptání: „Kiara.“

Zarazil se. Kde jen to jméno slyšel? Z přemýšlení ho vytrhlo zavrnění jeho dítěte o poschodí níž. Přešel k pohovce, na které ležela Bella a stiskl jí ruku: „Neboj se, lásko, všechno dobře dopadne. Už brzy budeme navždy spolu.“

 

THE END ♦



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sen nebo hvězdná skutečnost:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!