Je to naše spoluautorská jednodílná povídka s Break. A o čem vlastně je? Je to zkombinované Stmívání s Upířími deníky. ;) Je to o tom, že Edward se nevrátil a žádná Volterra se nestala. Bella je nezadaná a odvážnější, než se zdá. V baru narazí na Damona a ona se do něj zamiluje. Pozná, co je on zač. Jak to dopadne? :) Uvidíte sami. ;) Příjemné čtení přejí PetraCullen a Break. ;)
22.03.2012 (15:15) • PetraCullen, Break • FanFiction jednodílné • komentováno 14× • zobrazeno 3368×
Už to byly tři roky po odchodu Edwarda. Pořád jsem se trápila a vyčítala si to neustále. Věděla jsem, že on se stejně nikdy nevrátí a já budu muset jít dál. Snažila jsem se žít minulostí a vzpomínkami, ale před dvěma dny jsem si konečně začala odpouštět. Odpustila jsem i Edwardovi. Plná naděje jsem vstala a podívala jsem se ven na ulici ze svého jednopokojového bytu. Už dávno jsem nebydlela s Charliem. Potřebovala jsem klid. Tenhle balzám na duši se doopravdy vyplatil. Zpětně jsem si v hlavě promítala celé dny svého trápení. Ta díra, co mi zůstala v hrudi ne, že by se zacelila, ale už přestala bolet. Oblékala jsem se.
Řekla jsem si, že by nebylo špatné jít se projít. Vyšla jsem ven a zase pršelo. Déšť mi už dávno nevadil. Vítala jsem ho. Procházela jsem se v dešti a přemýšlela o Edwardovi, zda si našel nějakou upírku. Ironicky jsem se ušklíbla nad svojí představou, ale se svým vzhledem manekýna může mít jakoukoliv. Projela mnou vlna vzteku, až mě to zaskočilo. Nečekala jsem, že bych ho mohla začít nenávidět. Ale pak jsem si uvědomila, že je to žárlivost. Povzdechla jsem si. Koukla jsem na oblohu. Kapky mi stékaly po tváři jako slzy. Možná se s nimi moje slzy míchaly. Opravdu už to bylo dlouho. Cítila jsem se strašně osaměle.
Došla jsem do nějakého baru. Nestarala jsem se o to, co jsou tam za lidi, ale poprvé v životě jsem se chtěla napít alkoholu. Chtěla jsem zastavit tu náhlou bolest, která se znovu ozvala. Když jsem vešla dovnitř, byla jsem celá promočená, ale to mi nevadilo. Přisedla jsem si k baru na jednu z barových židliček a dívala se, co nabízejí k pití.
„Dám si vodku s džusem.“ Otočila jsem se na barmana.
Otočil se ke mně a mile se na mě usmál.
„Hned to bude, slečno.“ Během pár minut mi podával můj první alkoholický nápoj.
Vypadalo to dobře a já se napila. Bylo to odporné, ale já to vypila. Zvedl se mi žaludek.
„Proč to pijete, když vám to nechutná?“ ozval se vedle mě něčí příjemný mužský hlas.
Vzhlédla jsem a podívala jsem se na toho, kdo mě oslovil. Spadla mi čelist a já na něj výslovně zírala. Upíral na mě své modré oči a hypnotizoval mě pohledem. Byl nezvykle bledý a jeho nádherný úsměv se mi moc líbil. Pořádně jsem si ho prohlédla, měl tmavé vlasy a byl oblečen do černého oblečení, které mu perfektně obepínalo jeho svalnatou hruď. Byl nehorázně sexy.
„Protože se chci opít,“ zasmála jsem se hystericky.
„Bylo by toho škoda.“ Svůdně se na mě usmál a tím by mě dostal do kolen, kdybych neseděla.
„A to říká ten, kdo popíjí?“ Poukázala jsem k jeho skleničce, kde měl nalitý alkohol.
Usmál se na mě tím svým krásným okouzlujícím úsměvem. Taky jsem se na něj usmála.
„Jsem Damon,“ představil se mi nakonec a nepřestával se na mě dívat svýma modrýma pronikavýma očima.
Měl moc krásné jméno a celý on byl božský a určitě by stál za hřích. Poplašeně jsem se po něm podívala, jako kdyby mi dokázal číst myšlenky, ale naštěstí nemohl.
„Isabella,“ představila jsem se mu celým jménem a podala jsem mu ze zvědavosti ruku nebo možná proto, že to bylo slušné.
Měl ji studenou, jako Edward. Byl jim podobný v tolika věcem, a přesto byl tak jiný než oni. Zadíval se mi hluboko do očí a pak bez jediného slova mě vášnivě políbil. Nebránila jsem se mu a polibky jsem mu začala vášnivě oplácet. Připadalo mi to, jako kdybych to ani nebyla já. Jako kdyby ho líbal plně jiný člověk, ale když mi zajel rukou pod tričko, odtrhla jsem se od něj. Vyčítavě jsem se mu podívala do očí.
„Omlouvám se. Děsně to svádí. Máš příjemnou vůni,“ usmál se na mě šibalsky.
Trošku jsem sebou trhla. Tohle jsem většinou slýchávala od… upírů.
„Ty jsi zas nehorázně sexy,“ ujelo mi to a znovu jsem ho políbila.
„Tohle jsem už mnohokrát slyšel,“ zasmál se a přitáhl si mě k sobě.
„Jsi taky nehorázně drzý,“ ušklíbla jsem se.
„A ty děsně lákavá.“ Pokrčil rameny. Zářivě se na mě usmál. Pozvedla jsem obočí. „A teď navrhuju procházku. I když v tomhle dešti…“ odmlčel se.
„Ten mi nevadí!“ vyhrkla jsem. Vypadalo to na velice příjemný rozhovor.
„Tak dobrá.“ Znovu se usmál.
Vyšel ven a já ho následovala. Aniž bych si plně uvědomila, co dělám, vzala jsem ho za ruku. Sebejistě jsem se na něj usmála. Oplatil mi tím jeho krásným úsměvem a já ho políbila. Vášnivě mi polibek oplatil a já ho pohladila po tváři. Měl ji neuvěřitelně studenou. Políbil mě na krk a v té chvíli se to stalo. Pod očima měl hnusné žilky a jeho oči vypadaly divně. Vycenil tesáky, ale nepřestával mě líbat vášnivěji na krku. Všechny mé instinkty mě varovaly, abych utekla, ale nemohla jsem. Nechtěla jsem. Pak se Damon trošku odtáhl a podíval se na mě.
„Mám tajemství, Isabello. Jsem upír,“ řekl jen a nepřestával sledovat mé odhalené hrdlo.
„Já vím, Damone. Nejsem blbá,“ usmála jsem se a vášnivě ho políbila.
„To by vysvětlovalo, proč se nebojíš,“ uchechtnul se.
„A to ani zdaleka nemáš tušení, co všechno vím.“
„Myslíš Cullenovi?“ otázal se s hrubým tónem. Zase mě bodlo u srdce. Tohle od něj byla podpásovka.
„Jak o nich víš?“ vyštěkla jsem naštvaně.
„Já vím spoustu věcí,“ usmál se.
Naštvaně jsem ho sledovala, ale pak jsem se usmála.
„Znáš je?“ zeptala jsem se podrážděně.
„Ne tak docela. Osobně jsem se s nimi setkal jen párkrát…“ Pohladil mě po tváři. „Vím, že ti ublížili. Hlavně ten kluk s těmi rozcuchanými vlasy,“ zavrčel.
I když jsem byla zvyklá, škubla jsem sebou.
„Párkrát?“ Hlas mi naštvaně poskočil. „Ty jsi viděl Edwarda?“
Škubla jsem, když jsem řekla jeho jméno.
„No tak se nezlob.“ Přitáhnul si mě k sobě a vášnivě mě políbil. „Miluju tě.“
Polibek jsem mu váhavě oplatila. Už mi to nebylo tolik příjemné.
„Můžu ti nabídnout něco, co on nechtěl. Na co by nepřistoupil. Snad jen v tom nejhorším případě…“ V hlavě mi to pracovalo.
Usmála jsem se, když mi to došlo. On mi nabízel… Nesmrtelnost.
„To je to, co ti můžu dát. Bez potíží. A záleží jen na tobě, jestli se podvolíš,“ zašeptal mi sladce do ucha.
„Ano,“ vydechla jsem. Tohle bylo opravdu kouzelné.
S Edwardem to byla prohra, ale Damon byl mé vítězství…
Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), Break, v rubrice: FanFiction jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Prohra?! Vítězství jménem Damon...:
Kdyby to nebyla jednorázovka, moc ráda bych to četla a myslím že by se nás našlo víc..byl to hodně dobrej nápad 
Ovšem už tě předběhlo hodně lidí a jedna z nejpovedenějších povídek se jmenuje Psychiatr..je to trochu podbný hlavně v tom že je tam taky Damon a Stefan s Elenou atd.. 
suprový, nechtěla bys napsat pokračování? 
skvela poviedkaa, nedas aj pokracko? 
hééj to bylo hustý:D 
jak by se jim asi společně žilo?:D jáj a kdyby na to přišel edííík to by bylo něco 
skvělýýý
úžasná povídka, nebylo by na škodu udělat pokračování :D
Twins tak za prve ak porovnam filmove obsadenie postav Edward fuuuuj 
Damon mnam chrum kldine i 2 roky za znasilneni na tvrdo 
Ak porovnam charaker
Edward - bu mu to nesmiem som strasny emo a strasne stary a strasne rozvazny a strasne neviem co panic
Damon - To sme asi nemali poznamena ked sa odvali bokom roztacky sa usmeje Ale vzhladom k tomu ake to bolo dobre dame duplu? a potom a potom a potom najdem dalsich milion veci co by sme nemali Ale dobre uz by sme s tym mali prestat Tak dobre este raz Proste zabava smrnc sexapil a humor
A nakoniec to ze hned vsetko vyzradi atd s tym sa vobec netoto ked vymazava mozgy
K poviedke - ale fajna pokracko
btw ty prasky na zapal nervou co mi dnes predpisali su celkom fajne
S pozdravom Tralala 
ale no tak pokračuj,,ved je to napínave 
škoda, že je to jen jednorázovka a není to podívka na pokračování... 
,Bella a Damon by byli dobrý pár a tohle je moc dobře napsáno... přemýšlejte o tom, jestli byste z toho nechtěli udělat povídku na pokračování, moc se mi to líbilo
suhlasim s nikca289 
mohlo by byť aj pokračko
Jsem tady. 
Jak jsem slíbila...
Jelikož mi Upíří deníky neříkají vůbec nic, tak jsem si říkala, že se asi budu trošku ztrácet, ale tady jsem toho naštěstí vědět moc nemusela (No... Vlastně akorát to, kdo je Damon. ).
Bella se zbláznila? 
Vodku s džusem, jo? Teda... 
A v tom baru to mělo být co? Láska na první pohled? xD Že se na sebe hned tak vrhli...
Tak dobrý, u Damona se to možná dá očekávat, ale nevím, neznám. Ale Bells? To snad ne! Přijde, a hned někoho oblizuje. 
A hlavně že přemýšlí, jestli Edward už má jinou. Pche! 
A Damon se asi tak kápanek uhodil do hlavy, ne? To samý... Taky se hned k někomu přicucává! A pak jí po pár chvilkách líbání lážo-plážo vyzradí svoje tajemství, to je ale borec!
Petruš, už tady plácám, takže to shrnu - líbilo se mi to. I když se Bella chovala s Damonem trošku podivně, tak na to má právo. Navíc, z Edwarda na Damona? To hodně klesla. To se jí už ani nedivím.
No nic, já jdu číst ten tvůj drabble.
Uzasna jednorazovka z tohoto by mohla byt aj pokracovanie
Článek jsem ti opravila, ale měla jsi v něm spoustu chyb, především v:
- čárkách
- psaní tří teček (nejsou to tři obyčejné tečky vedle sebe)
- slovosledu
Nejvíce jich však bylo v přímé řeči, přijde mi, že jí nerozumíš, proto ti posílám koncept, na který se, prosím, důkladně podívej.
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.
Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.
Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."
Příště si dej, prosím, větší pozor. 
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!