Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Pán světa

21.11.2010 (17:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1422×

Lov! Mělo to být to jediné, co ho teď zajímalo, ale Kevin nebyl nikdy tak úzkoprsý. Jeho tvář zářila šťastným úsměvem, ze kterého však ostatním přecházel mráz po zádech. Miloval, když mohl vypadnout z té zatuchlé díry, ve které je Riley nutil schovávat se přes den. Prý aby je slunce neusmažilo. No, možná měl pravdu, možná ne. Kevin to zjišťovat nehodlal, na to se měl příliš rád.

Teď si užíval, jak mu vítr svištěl kolem uší. Koutkem oka se ujistil, že ho ostatní následují. Byla docela otrava, že se k němu dneska z gangu přidal jen Gregory. Byl úplně čerstvě novorozený. Dál sebou táhnul tu malou holku, co se pořád někde schovávala –nevěděl, jak se jmenuje a vlastně ho to nijak nezajímalo. Do chvíle, než mu zkříží cestu, nebo mu překazí lov, je mu volná. A poslední, kdo pro dnešek dostal Rileyho povolení odejít (ne, že by se tím příliš řídili), byl Diego. Kevin nakrčil nos a tiše zavrčel.

Toho nesnášel hned z několika důvodů. Párkrát se nachomýtl k tomu, když se Diego chytnul s Raoulem. Byli na tom asi tak stejně – oba přibližně podobně silní, do určité míry chránění a podporovaní Rileym… Jen to Raoulovy nohsledy drželo v uctivé vzdálenosti. Rádi by zasáhli ve prospěch svého šéfa, ale netroufli si. Všem došlo, že za Diegovu smrt by je Riley donutil zaplatit víc než jen utrženými končetinami.

Diego si nedělal nároky na vůdcovství, poslouchal Rileyho na slovo a kolovaly o něm tak protichůdné zkazky, že z nich Kevin nevěřil ani třetině. Přesto... něco na nich zřejmě bylo, když na něj Riley tak držel. Zdálo se, že je Rileyho pravá ruka. Diego byl prostě divný. Krotký. Kevin to slovo jednou slyšel z Raoulových úst. Skoro ho tenkrát vyplivl a z jeho tónu bylo znát, jak moc ho nenávidí. Už jen proto, že pro něj byl nedotknutelný. Nemohl si na něm jen tak zchladit žáhu.

Dnes si jím však rozhodl neotravovat vzduch. Zamířili do čtvrti, ve které obvykle lovili. Byli na půl cesty, když Gregory začal prohlašovat, že Spider-man je největší hrdina na světě. A hned začal předvádět, jak leze po zdi. Do toho si broukal otřepanou melodii z  kresleného seriálu. Kevin se ušklíbl a vyrazil vzhůru taky. Dostat se tam dřív než on, byla pro něj hračka. Sdrazil Gregoryho ruku, když se chtěl chytit nahoře střechy a přehoupnout se přes její okraj: „Pcha, Spider-man je ubulený chudáček. Já ti ukážu opravdového superhrdinu.“

Gregory spadnul na záda (těžko říct, jestli za to mohl nedostatek cviku nebo leknutí) a Kevin seskočil za ním na zem.

Postavil se doprostřed silnice, kterou se k němu zrovna řítilo auto a udělal pózu svého oblíbence Hulka – jako by ukazoval velikost svých svalů. Zakřenil se, když viděl, jak řidička zbledla a začala divoce gestikulovat, aby zmizel ze silnice.

Ucedil Hulkovu repliku: „Hulk se zlobit! Hulk praštit!“

Jeho ruce vystřelily před něj a on se rozběhl proti autu, jako by se nemohl dočkat nárazu. V tu chvíli se nezajímal o nic jiného. Adrenalin proudil jeho žilami místo krve, která mu uvolnila prostor už před pár měsíci. Chytil auto za přední tlumič, utrhl ho a odhodil pryč ho přes svou hlavu. Dopadl na chodník několik metrů od něj s ostrým kovovým zvukem. Žena v autě se rozječela.

Kevinova tvář se roztáhla v divokém úsměvu - odhalil tak všechny své bělostné zuby. Ve sporém světle lamp vypadal nebezpečně, ale proč ne? Vždyť takový byl. Připadal si v tu chvíli jako pán světa. On může přece všechno!

V tom za sebou zaslechl Diegovo mumlání: „Proboha, Kevine, vždyť víš, že na sebe nemáme upozorňovat. Riley říkal…“

Kevin se k němu otočil, ušklíbl se a napodobil jeho hlas: „Riley říkal.“

Ošklivě se mu zaleskly oči a znovu zalitoval, že si to s ním nemůže vyřídit hned teď a tady: „Dej si odchod. Riley tu není.“

Pro sebe dodal… co oči nevidí, to srdce nebolí. Riley je taky pěkný zbabělec. Proč jinak by nás nutil se takhle schovávat? To my jsme ti, kteří by tu měli vládnout. Dělat si, co se nám zlíbí, krmit se, jak často chceme… a ne se schovávat. Kdo dal těm ubohým červům právo procházet se tu ve dne v noci bez sebemenšího strachu?

Aby dodal svým myšlenkám důraz, jediným pohybem převrátil Hondu na střechu a rozbil okno u řidiče. Protáhl se rozbitým sklem a protrhl airback řidiče. Ucítil krev. Těžko říct, jestli se ta žena zranila při srážce, při otáčení auta, nebo až při rozbití okna. Každopádně to byla její poslední chvilka.

Kevinův krk v mžiku hořel. Usmál se – měl rád tuhle bolest. Tahle chvíle, těsně před zakousnutím, byla dokonalá. Krk ho pálil téměř nesnesitelně, ale on jako by neměl dost, olízl se, aby na jazyku ochutnal její vůni. Pak omráčenou ženu chytil pod rukama a vytáhl ji ven jako hadrovou panenku. Už se chtěl zakousnout, ale v tom koutkem oka zachytil pohyb těsně vedle sebe. Kdo se to opovážil? Zaregistroval zavlátí blond vlasů a málem o svou kořist přišel. Divoce zavrčel. Tak to ne, Gregory. Nic takového si zvykat nebudeš. Najdi si svou!

Každý držel ženu za jednu ruku a chvilku se přetahovali. Nakonec zvítězila jejich síla nad jejím tělem. Roztrhla se vejpůl s příšerným zvukem. Gregory začal okamžitě lokat teplou krev, ale Kevin se neudržel a rozesmál se. No nebylo to vtipné?

Otočil se na ostatní dva a překvapeně zjistil, že jejich obecenstvo zmizelo. Pokrčil rameny a sklonil hlavu, aby se napil i on. Jejich mínus, že chtějí dodržovat ta Rileyho stupidní pravidla. Nestál o pití krve znehodnocené alkoholem nebo drogami. A najít spodinu s čistou krví byl zázrak, který se nestával. Občas přemýšlel o tom, jestli by se nedalo proti Rileymu vzbouřit. Raoul by byl podle něj daleko lepší vůdce. Ne, že by Kevin chtěl delší dobu zůstat v něčím područí, ale Raoulovi by aspoň byla čest sloužit.

Lahodná tekutina rychle vyschla. Ujistil se, že Gregory je na tom stejně… jinak by ho o jeho kořist připravil. Ten ale jen pokrčil rameny a zahodil svou polovinu stejně jako Kevin před okamžikem. Takhle jim nezbývalo než sehnat někoho dalšího. V dálce spatřili zahýbat k nim další auto. Spiklenecky na sebe mrkli a rozběhli se mu naproti. Štěstí stojí při nich!!! Je na čase užít si trochu života!

* * * * *

O pár dní později na louce uprostřed hor rozfoukával vítr hromádku popela. Jen to zbylo z Kevina a jeho společníků. Hráli a prohráli. Špatně odhadli sílu svých protivníků - tentokrát byli oni ti slabší, ať už jim Riley napovídal cokoli.

Nikdo pro něj neplakal a Kevin by o to ani nestál. Žil tak, jak zemřel. Naplno.  Byl pánem světa a nehodlal se smířit s porážkou. Když nemohl být vítěz, stal se ničím. Sílu zemi, popel ohni a duši peklu. Tak skončil Kevin.

♦ THE END ♦

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Pán světa: