Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Our song

11.11.2010 (17:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2899×

Esmé:

Milovala jsem svého manžela, ale stejně tak jsem milovala tichá rána v zahradě. Vždy, když jsem se s ním ve dveřích rozloučila, využila jsem toho, že děti se ještě většinou věnovaly jiným věcem, a vyšla francouzským oknem z obývacího pokoje ven do zahrady.

Dům na téhle straně lemovalo několik květinových záhonů. Pohladila jsem je pohledem a na rtech mi vykvetl úsměv. Nadechla jsem se svěžího rána. Vzduch voněl rosou, květy, které se začínaly rozvíjet, a čistotou. Nad lesem se ještě vznášela mlha, ale od našeho domu už stihla ustoupit. Vyšla jsem pěšinou z plochých kamenů. Líbila se mi víc, než klasická cestička sypaná kamínky. Víc splývala s přírodou. Zahradě jsem vtiskla vzhled zámeckého parku. Sem tam promyšleně rozesazené keře, pár stromů, jinak volný prostor pokrytý nízce zastřiženou travou. Kus od domu jsem na větev prastarého stromu zavěsila krmítko a k mé nevýslovné radosti (a překvapení) jsem v něm každé ráno našla návštěvu. Pozorovala jsem je samozřejmě z dálky. Kdybych se přiblížila jen o málo, ptáčci by uletěli a už by se nevrátili. Já se ale blížit nepotřebovala. Můj dokonalý zrak mi umožnil vidět každé jejich peříčko.

V tom majestátní ticho rána porušilo hlasité dunění bubnů. Ptáčkové uletěli a já se nespokojeně otočila k domu. Odkud to jde? Kdo mi takhle brutálně ničí mou oblíbenou chvilku? Divila jsem se, že se dům neotřásal v základech.

Jelikož ale hudba neustávala, s povzdechem jsem se naposledy rozhlédla po zahradě a vyrazila zpátky. Kouzlo rána bylo nenávratně pryč.

Začala jsem si připravovat papíry, které jsem chtěla ten den projít. Zrovna jsem se zadumala nad jedním návrhem, když dolů sešla Rosalie. Měla ve tváři zasněný výraz, který napovídal, že je duchem ještě nahoře s Emmettem. Usmála jsem se tomu a docela jí to přála.

Najednou mi došlo, že děsivé basy už nerozeznívají okenní tabulky, ani skleničky ve skříňkách v kuchyni. Oddechla jsem si a Rosalie se na mě tázavě zadívala.

Pousmála jsem se a pokrčila jsem rameny. „Konečně ticho.“

Na Rose byly vidět rozpaky. „Promiň, neuvědomili jsme si, jak hlasitě si to pouštíme.“

Překvapeně jsem na ni mrkla. Rose se to líbilo? K Emmettovi mi tahle hudba docela seděla, ale k ní?

Rose mi něco podobného vyčetla z tváře, protože rychle dodala: „Je to naše písnička, víš?“

„Co to znamená?“ chtěla jsem vědět.

Rose se na mě podívala, jako bych byla z jiné planety. „No přece písnička, která nám něco připomíná,“ usmála se tak, že jsem nepochybovala o tom, co konkrétně myslela.

Alice, scházející s Jasperem ruku v ruce, se k nám přidala. „Taky ji máme.“

Šibalsky mrkla na Jaspera a já bych přísahala, že by se začervenal, kdyby nebyl upír. „A ne jednu. Vlastně by už nejspíš vydaly na celé CD.“

Tohle mě zaujalo. „Můžeš mi o tom říct něco víc? To jsou prostě písničky, které se líbí vám oběma, nebo… jak je vybíráte?“

Přesunuli jsme se ke gauči a Alice se usadila Jasperovi na klíně. „Taky, ale hlavně jsou to písničky, které se nám pojí s určitou vzpomínkou, situací, kdy jsme ji slyšeli. První tanec, první polibek, romantická chvilka…,“ máchla rukou, aby naznačila, kolik důležitých momentů mají takhle spojených.

To už dolů sešel i Emmett. Opřel se oběma rukama o opěradlo nad sedící Rose, sklonil se k ní pro polibek a pak, s pohledem uzamčeným na její usmívající se tváři, přikývl: „Ta naše písnička taky stojí za to, co zlato?“

Rose se uchichtla a my tři zbylí začali přemýšlet o rychlém ústupu. Nakonec to nebylo nutné, protože do domu vtrhl Edward. Strávil noc u Belly jako obvykle. Rychle nám připomněl, že za chvilku je čas odjet do školy a vyběhl schody po třech, aby se stihl osprchovat a převléct.

Když jsem otevřel dveře a vstoupil domů, přivítala mě Esmé. Rád bych řekl „jako vždy“, ale tentokrát bylo něco jinak. Její tvář zářila jako maják. Jako by se jí povedlo něco obzvlášť obtížného. Kdyby byla detektiv, řekl bych, že právě odhalila pachatele. Už už jsem se nadechoval, že se zeptám, ale ona toho využila k polibku. Dlouhému a vášnivému – takovému, který si obvykle nechávala na soukromí naší ložnice.

Tázavě jsem zvedl obočí a zeptal se: „Měla jsi hezký den, miláčku?“

S rozzářenou tváří přikývla: „Vlastně ano. Dodělala jsem projekt.“

Donutila mě odložit aktovku a skoro mě odtáhla na pohovku. Sotva jsem se posadil, usedla vedle mě a zadívala se mi do očí. „Ráno, když jsi odešel, jsme se bavily s Alicí a Rose a já přišla na to, že nemáme píseň.“

Zadíval jsem se na ni tak nechápavě, že rychle s úsměvem pokračovala: „Víš, takovou, která by nějak charakterizovala nás a náš vztah. Nějakou, při jejímž poslechu bychom si vzpomněli na krásné chvíle našich životů…“

Zamračil jsem se a začal přemýšlet, jestli na nějakou takovou přijdu. Dala mi chvilku, než přerušila moje zadumání.

Přitulila se ke mně a zadívala se mi do očí: „Ale pak jsem si uvědomila, že se pletu. Máme píseň! Jen ne v takové podobě, jako ti ostatní. … Jsou to zvuky, které mám s tebou spojené… Vrznutí dveří, když se vracíš z práce, polibek, jímž tě vítám doma, naše noci…“ odmlčela se a její tvář dostala zasněný výraz. Byla v tu chvíli k zulíbání, čehož jsem také využil. Vyšla mi vstříc a náš polibek byl rázem nenasytný. Vůbec jsem neprotestoval, ale když jsme se znovu oddělili, hrál mi na tváři pobavený úsměv.

Esméiny oči začaly černat – tuhle chvíli jsem miloval. Vášní zdrsnělým hlasem vzdychla: „Hm… pojďme si užít další sloku naší písničky.“

Vzala mě za ruku a vyrazila k naší ložnici. Rychle jsem smazal vzdálenost mezi námi, omotal jí paže kolem pasu a přizpůsobil se jejím krokům. Zašeptal jsem jí do ucha: „Řekl už jsem ti dnes, jak moc tě miluji? Jsi nejúžasnější žena, jakou jsem si mohl přát. Budu s tebou naši píseň zpívat, jak dlouho budeš chtít.“

Pootočila se na mě a vesele mrkla. Bože, díky za ni!

♦ THE END ♦

Písnička na začátku je od Taylor Swift a jmenuje se Our song. Inspirovala mě a navíc se mi vážně líbí. :o)

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Our song: