Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Milá Bello

Tato jednorázovka je pokračování povídky Milý Edwarde. K pokračování jste mě dohnali Vy... Mí milí čtenáři. Vy a vaše komentáře. Snad se bude líbit. Příjemné počtení Vám přeje Terkik.

22.11.2011 (15:30) • Terkik • FanFiction jednodílné • komentováno 21× • zobrazeno 3087×

Milá Bello,

je to už několik desetiletí, cos opustila tento svět a já stále nenacházím slova, která by mohla být hodna mé omluvy. Omluvy, kterou si zasloužíš víc než kdokoli jiný na této zemi.

Přesto se pokusím napsat zde pár řádků, které budou patřit jen tobě.

Řádky, jež bude psát má ruka, ale jen srdce bude vytvářet slova.

Má duše nezmůže nic, neboť právě ona odešla s Tebou. Nechala mě napospas světu, který už pro mě není podstatný. Bez tebe už nemá význam.

Plahočím se po zemi s vědomím, že tě zde už nepotkám.

Muka, co prožívám, jsou nepopsatelná. Jsou nesnesitelná a navíc bezvýznamná. Jsou nic v porovnání s těmi, jež si prožívala při mém odchodu a po něm. Nikdy jsem netušil, jak moc si trpěla.

Ve chvíli, kdy puklo mé srdce, to Tvé se zastavilo a já věděl, že už nejsi mezi námi. Bolest, která mnou projela a strhla mě na kolena, byla ohromná. Jakoby do mě zabodávali tisíce rozpálených nožů.

Toho, že jsem upír, lituji, neboť jsem nemohl zestárnout po Tvém boku, neboť jsem Ti nemohl dát děti, neboť jsem nemohl být s Tebou.

Nemohl jsem Tě proměnit, protože při pomyšlení, že bych zastavil Tvé srdce - to, které bylo plné života, radosti, lásky a porozumění - trhalo to mé na malé kousky ještě intenzivněji.

Ono bylo tvrdé a studené už několik let, jen ty jsi ho dokázala rozehřát. Ty a Tvá nepřekonatelná duše. Byla jsi jako slunce. Mé slunce.

Pár dní po tom, cos opustila tento svět, jsem se překonal a rozhodl jít do tvého pokoje.

Byl jako předtím, vše bylo tak, jako když jsem odcházel. Postel povlečená do fialova, křeslo v rohu, na němž jsem sedával, okno otevřené dokořán, jakoby čekalo, až do něj opět skočím. Jen Tvoje vůně už zde nebyla. Ztratila se - a stejně tak Ty.

Dopis, který jsem našel v podlaze, jsem nemohl otevřít několik týdnů. Ležel na mém stole a díval se do vybíleného stropu.

Strach z toho, jestli jsi mě odsoudila, byl větší, než si kdo může představit. Vždy, když jsem k němu natáhl ruku s odhodláním přečíst si jej, tak odvaha, které jsem měl přespříliš, vždy zmizela tak rychle, jako se objevila.

Když jsem ho otvíral, myslel jsem na nejkrásnější zážitky mé existence. Zážitky, které jsem prožil s Tebou.

Pokaždé mi rozjasní mou skleslou tvář a já mám chuť se rozesmát.

Jak mi brnělo celé tělo, když se mé rty dotkly těch Tvých. Jak se Tvé srdce vydalo cestou bubeníka, když jsem se k Tobě byť jen přiblížil. Na to, jak moje srdce začalo po tvém boku opět „bít“.

Slova, která jsi zanechala na onom papíře, mi rozbolavěla a zároveň rozehřála srdce.

I když lituji toho, že jsem odešel, nikdy nebudu litovat toho, že jsem Tě neudělal nesmrtelnou. Dřív nebo později bys stejně „uklouzla“. Nemohl bych se dívat na to, jak mě obviňuješ a sebe nenávidíš zároveň.

Tvé srdce by to neuneslo, vím to. Vždy jsi byla křehký člověk, ať už navenek nebo uvnitř.

Opouštěl jsem Tě v obavách, jestli si neublížíš.

Popravdě, nikdy jsem si nemyslel, že mě miluješ stejně, tak, jako já tebe. Oči mi otevřel právě onen papír.

Radost, že jsi dokázala to, co já nikdy, byla neuvěřitelná.

Žila jsi dál svůj vlastní život. Já ne.

Vždy jsem doufal a představoval si, jak uslyším ta slůvka, která by mi opět rozehřála srdce.

Tvé průhledné tělo by se pomalými pohyby blížilo ke mně a můj dech by se sykavě zastavil. Zvedla bys ruku, nepatrně pohladila můj obličej a usmála se.

Mé vzlyky bez slz by otřásaly celým mým tělem a tobě by blesklo v očích.

„Ewarde, byls mým ochráncem a andělem strážným. Nech mě nyní být Tvým andělem.“ Já bych padl na kolena a rozplakal se naplno.

V tu chvíli bys zmizela a já bych tě už nikdy neviděl.

Mé srdce by tíhu bolesti, co se poté rozlezla do celého těla, nevydrželo. V tu chvíli bych se opravdu cítil mrtvý.

Protože život bez tebe není ani poloviční.

Co bych dal za to, aby se má představa uskutečnila. Vidět Tě naposled (i když jen průhlednou), by stálo za hřích.

Tak, jako Ty jsi vzpomínala na mne, budu já vzpomínat na Tebe, ať bude má existence trvat jakkoli dlouho.

Každý den bude má první myšlenka věnována Tobě, lásko. Slibuji, do konce mého bytí.

Miluji Tě.

Vím, že si tento dopis už nebudeš moct přečíst. Přesto budu doufat, že slova, která jsem zde napsal, se k Tobě dostanou, ať bude způsob jejich cesty jakýkoli. Sbohem Bello.

S láskou, navždy Tvůj Edward.

 

---

Tak, doufám, že se líbilo. Název je jiný, protože Milý Edwarde - 2. část by znělo blbě, když tam Edward píše Belle. Opět bych Vás chtěla poprosit o vyjádření k této povídce. Jsem moc ráda, že se 1. část povídky líbila. Děkuji. Terkik.

Autor: Terkik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Milá Bello:

Seš skvělá,tohle kdybych vymyslela tak bych se naparovala až bych lezla všem na nervy!! Stejně jako slunecnice01 jsem začala bulet jako malý dítě. Opravdu skvělý

Naprosto dokonalé... vážně... bez studu řeknu, že mě to naprosto dojalo a rozplakalo... děkuji

Tak konečně jsem tu, abych napravila to, že jsem sem nedala ještě komentík, ale nebylo vlastně ani moc času. Takže! Vůbec netuším, co bys chtěla, abych ti na tomhle kritizovala, protože opravdu není co. Žádné opakování, chyby tam nejsou a navíc je to naprosto nádherně napsané. Jako první část. Ačkoliv jednu výhradu bych měla, a to tohohle blbého Edwarda!! Jak mohl chudinku Bellu nechat čekat? Že přišel až po její smrti? To snad ani není možné!!! Je to smutné a já nemám slov. Bells mi v první části bylo strašně moc líto, a říkala jsem si, jestli třeba náhodou do druhé je nedáš spolu, ale ne... Ten Eda je ale mamlas! Opravdu jsi zvolila krásná slova tím správným způsobem, a zanechala si v nás, teda konkrétně ve mě, tolik smutku a nadávek na Edwarda, že si to ani neumíš představit! Takže shrnutím můžu jen dodat, že i tahle jednodílná povídka byla víc jak úžasná a děkuji, že jsi mě na ni upozornila a taky za to, že sis s tím dala práci a tak dokonale to napsala!

krása...

Práve sa mi naplnili oči slzami.
To bolo tak srdcervúce a precítené. Strašne veľa autorov (včetne mňa) má problém sa do niečoho tak vcítiť, ale tebe sa to podarilo neskutočne. Je vidieť, že si vyberala každé slovíčko, aby sa tam hodiloa podarilo sa ti to.
Proste to bolo dokonalé a ja som strašne rada, že si ma upozornila, lebo prísť o takýto zážitok by bola fakt škoda.

Krásné, dala jsem si to i s první částí, nezbývá než

Vnímám naplno Tvé nitro, i když navenek se to mnohdy jeví jinak - JSI TO TY ! Děláš mi vnitřní nepopsatelnou radost. Děkuji mamka

Jsem na Tebe Hrdý a Pyšný taťka

moc krásné a perfektně napsané

Dokonalé. Ako prvá časť. Bolo to krásne opísané a plné pocitov. Ja proste žasnem. Tak neskutočne ľutujem Edwarda, presne tak ako som ľutovala aj Bellu. Ja im obom strašne želám aby boli šťastní, ale viem, že v tomto prípade to už nepôjde, pretože už nemôžu byť spolu. No nič. Krásne. A snáď si ešte niekedy prečítam aj niečo iné z tvojej budúcej tvorby. Zatiaľ pá. Možno nabudúce...

Neuvazovala si i o treti casti???

Mně se víc líbí tenhle. Možná je to tím, že mám slabost pro Edu (ale, kdo ne?) možná tím, že jsi mě rozbrečela a já brečím ráda (co pro tělo mýdlo, to pro duši slzy, tak se nesmějte) ale dobré byly oba dva. Minule jsem se moc nerozepsala, tak se rozepíšu teď. Tak že za
A) překrásně popsané pocity
B) nevypadá to jako druhé dílo. Vypadá to jako dílo několikáté, rozhodně ne druhé
C)od Edy, od Edy, od Edy
Jo a ještě tohle:

hele osobo jak si to predstavujes! takhle me rozbrecet=D
pani takhle dobrou povidku jsem dlouho necetla a doufam ze se svou tvorbou budes pokracovat i nadale. MOC TI FANDIM!!

Páni, úžasné! Sice jsem chvíli tápala, jelikož se mi úplně vykouřilo z hlavy, o čem byl minulý díl, a pamatovala jsem si jenom to, jak se jmenoval, ale to je můj problém, protože já mám talent zapomenout cokoli a kdykoli, spíš dříve, než později. Musím přiznat, že tento díl se mi nelíbil tolik, jako ten minulý - ten mě prostě dojal víc -, ale i tak to byla úžasná výprava do Edwardovi duše a já tě nemůžu odsuzovat za něco, k čemu jsme tě přinutili my, čtenáři. A stejně bych tě neodsuzovala, protože na to to bylo až moc dobré.
Nedokážu si představit, jak se musí Edward cítit. Vlastně dopadl mnohem hůř než Bella, která mohla umřít, zatímco on se bude svým rozhodnutím užírat do konce věčenosti - přestože psal, že svého rozhodnutí nelituje. Taky mu to tak neveříš? Ale třeba ho jednou napadne udělat si výlet do Volterry, i když si tím nejsem jistá, když Belle slíbil, že na ní bude myslet každé ráno, a třeba se zase potkají někde tam... v nebi?
Pravdou je, že jsi napsala dvě úžasné jednorázovky, které se mi moc líbily, stejně jako tvůj styl psaní, a těším se, až napíšeš něco dalšího, co si budu moct přečíst - pokud na to nezapomenu.

já jsem se rozbrečela jinák nádherný

waw... Bylo to dokonalé... Jsi úžasná, Tvoje povídky jsou úžasné, prostě dokonalost sama!

Stejně dokonalé, jako první část. Téměř si mě rozbrečela a to se nestává často.

Nevím co víc dodat...!

Přidat komentář:

Nick:

Text: