Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Konec? Ne, nový začátek? Možná...

09.12.2010 (16:00) • Dakota • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1953×

Spolu s ostatními jsem směřoval tmavým, zeleným lesem k našemu cíli. Bylo lehce po poledni, ale slunce v tomto kraji bylo zakryté mraky. Jak nezvyklé oproti prosluněné Itálii, odkud přicházíme. My, kterých se všichni bojí, my, ze kterých mají respekt všude, kde přijdou, ale také nepřátele, kam oko dohlédne.

Dnešek měl být jako každý jiný, ale i přes rutinu své práce jsem cítil něco zvláštního. Máme jít do Seattlu vyřídit skupinu novorozených upírů, co příliš přehlížejí pravidla. To je však jen zástěrka pro „návštěvu“ Cullenových a kontroly, jestli již je Bella upírka.

Caius si stále myslí, že jsou pro nás až moc velkým nebezpečím, jako by nás někdy chtěli svrhnout... Arův důvod je ale jiný. Rád by získal do své sbírky klenotů Alici a Edwarda, je jimi dočista posedlý. Marcusovi je to, jako vždy, jedno, pokud se to netýká jeho. Podle mě tento klan neznamená sebemenší nebezpečí.

I tak ale plním rozkazy svých pánů bez protestů, jelikož by to nenechali bez následků. Vzpomněl jsem si na posledně a nevědomky na jizvu po utržené ruce a zachvěl se. Ne. To už se opakovat nebude. Dny ve Volteře byly pro mě od samého začátku velkým utrpením. Od té chvíle, co jsem na svých cestách potkal Eleazara, který poznal můj zvláštní a ojedinělý talent, můj život nemá smysl.

Podíval jsem se na temného anděla kráčejícího po mé pravici a opravil se. Ona. To je důvod, proč tu stále jsem. Ona je mé světlo na konci tunelu. Od první chvíle, co jsem ji uviděl, jsem se do ní zamiloval. I když vypadá jako někdo bez citů, já jsem měl tu šanci poznat, že to tak není. Ale ona už má jiného. Kéž by jen tehdy věděla...

Před sebou jsem zaslechl tiché hlasy. Blížíme se.

Les se náhle rozevřel a nám se naskytl pohled na malou mýtinku. Uprostřed hořely části upírů a z nich stoupal tmavý dým. Za ohněm stála osmičlenná rodina a dívala se na nás skrz tančící plameny.

Věděli o nás, že přijdeme. Nemůžeme je překvapit, ale oni nás ano. Za nimi se krčila další upírka drobné postavy, kterou jsem však neznal. Byla zjevně vystrašená. Nepochyboval jsem o tom, kdo je. Její oči říkaly vše. Oči, které plály neuvěřitelnou touhou po krvi, ale i strachem.

Pár metrů od ohně jsme se zastavili. Jane chvíli vyčkávala a pak promluvila chladným hlasem...

Rozhovor mezi Jane a Cullenovými jsem příliš nevnímal. Přemýšlel jsem o důvodu mé existence, proč se to vše děje, jaký to vše má smysl? Své myšlenky jsem se ani nepokoušel skrývat před Edwardem. Nemám proč, jen ať to vidí. Zalétl jsem k němu pohledem. Díval se na mě zkoumavým pohledem. V tu chvíli zazněl výkřik. Podle mě někdy Jane využívá své dovednosti až přespříliš. Malá se krčila v bolesti na zemi a křičela.

„Tvé jméno,“ řekla Jane.

„Bree,“ vydechla dívka.

Jane se usmála a dívka zase vykřikla. Snažil jsem se její výkřiky bolesti nevnímat, ale moc úspěšný jsem nebyl.

„Řekne ti všechno, co chceš vědět,“ řekl Edward. „Tohle dělat nemusíš.“

Jane vzhlédla, v jejích očích jsem viděl náznak pobavení. „Ale to já přece vím,“ řekla Edwardovi a usmála se na něj, než se otočila zpátky k novorozené.

„Bree,“ oslovila ji zase chladným hlasem. „Je to pravda, co mi řekli? Bylo vás dvacet?“

Z rozhovoru vyplynulo, že šlo o pomstu nějaké pološílené upírky, která se mstila za svého druha. Malá si snažila zachránit si život tím, že jí řekla vše, na co si jen vzpomněla. Já jsem však už věděl, že na Jane to nijak nezapůsobí. Z výrazu její tváře jsem poznal okamžik jejího rozhodnutí.

Jane se otočila k nám. „Felixi?“

„Počkej,“ vložil se do toho Edward.

Edward se obrátil na Carlislea a naléhavě promluvil. „Mohli bychom té mladé vysvětlit pravidla. Zdá se, že není neochotná se učit. Nevěděla, co dělá.“

„Samozřejmě,“ odpověděl Carlisle. „Určitě bychom byli připraveni převzít za Bree zodpovědnost.“

Výraz Jane se zmítal mezi pobavením a nevěřícností.

„Neděláme výjimky,“ řekla. „A nedáváme druhou šanci. Škodí to naší reputaci. Což mi připomíná…“ Nevinně se podívala na Bellu. „Caius bude tak zaujatý, až uslyší, že jsi stále člověk, Bello. Možná se rozhodne tě navštívit.“

„Datum je stanoveno,“ promluvila poprvé Alice. „Možná vás za několik měsíců navštívíme.“

Jane pohasl úsměv a jen lhostejně pokrčila rameny. Otočila se čelem ke Carlisleovi. „Bylo to příjemné setkání, Carlisle – myslela jsem, že Aro přehání. No, tak zatím na shledanou…“

Carlisle přikývl s bolestným výrazem ve tváři.

„Postarej se o to, Felixi,“ poručila Jane s neskrývanou nudou v hlase a kývla k Bree. „Chci jet domů.“

Chtěl jsem říct něco, co by tu malou zachránilo, ale nenašel jsem k tomu dostatek odvahy, už tak sem si zavařil víc než dost. Nezbývalo mi nic jiného, než stát a přihlížet její smrti. I přes to vše jsem si snažil zachovat chladnou tvář.

Felix se pomalu rozešel k Bree, aby ukončil její existenci. Dívala se na něj s vytřeštěnýma očima. Přišel k ní, chytl ji za hlavu a trhl. Ozval se odporný zvuk, jako když o sebe skřípou kameny. Tělo spadlo na zem a Felix se vracel zpět na své místo.

„Pojďme,“ řekla Jane a otočila se. Vyšla jako první a my tři za ní.

Myslím, že kdybych mohl spát, měl bych noční můry. Možná by nebyly horší, než můj život, který je pro mě velkým utrpením.

Do Volterry dorazíme přibližně za čtyři dny. Do té doby se můžu psychicky připravit na trest, co mě bude čekat za záchranu té upírky v Brazílii. Snad se za mě přimluví Marcus. On jediný mi tam rozumí. On ví, jaký je můj vztah k Jane. Jemu se můžu vždy svěřit, a proto ho mám rád jako otce.

Ale i přes tu trošku, co mě s Volterrou pojí, jestli se to dá tak říci, bych byl raději zemřel jako člověk. Ale copak se můžu vzdát svého břímě? A jestli ano, Aro by mě i tak nezabil, nemohl by přece zničit jednoho ze svých nejtalentovanějších upírů.

Stále jsem se nepředstavil. Vždy nás s Jane považovali za sourozence. Stejný vzhled však všechny klame. Rozhodl jsem se. Už nebudu jako dřív. Svět ke mně nebyl milostivý, tak já nebudu milostivý k němu. Přichází mé nové a krutější já. Alec Volturi.

Autor: Dakota (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Konec? Ne, nový začátek? Možná...: