Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Když kocour není doma... aneb prázdný dům

Catherine + Heath

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Když kocour není doma... aneb prázdný důmVolné pokračování povídky S lidmi jsou potíže. Co dělá Carlisle s Esmé, když děti nejsou doma? Nečekejte nějaký revoluční děj. Napsali jste si o to, a tak varuji, že je to jen a pouze romantika… Tentokrát z pohledu Carlislea.

Předem díky za komentáře.

28.09.2010 (15:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 2850×

Vstoupil jsem do domu, odložil klíče od auta a aktovku a na okamžik jsem se zastavil. Zhluboka jsem se nadechl a užíval si v tomhle domě tak neobvyklé ticho. Neznělo tu žádné cvakání počítače, všudypřítomná televize, dokonce ani žádná hudba. Vychutnával jsem si chvilku dokonalé samoty. Svou rodinu miluji, ale když s nimi žijete tak dlouho jako já, zatoužíte občas po klidu. Dlouho bych ho nevydržel, ale tenhle večer se zdál perfektní.

Vzpomněl jsem si, že „děti“ říkaly něco o návštěvě kina. Od chvíle, kdy Edward začal chodit s Bellou, chovali jsme se všichni tak nějak víc jako lidé. A zrovna teď mi to víc než dokonale vyhovovalo. Bylo docela brzy a já si uvědomil, že máme před sebou několik nerušených hodin. Bože, děkuji!

Znovu jsem se zaposlouchal, dokud jsem nezaslechl Esmé. Zkrášlovala zahradu a zpívala si při tom. Miloval jsem takové chvilky – o to víc, že byly tak vzácné. Esmé si před pár lety našla nového koníčka. Zahradní architekturu. Skvěle doplňovala ten původní, totiž renovace domů. A jelikož měla spoustu času, dělala si vlastně všechno ohledně zahrady sama.

Rozhodl jsem se ji zatím nevyrušovat a připravit jí překvapení. Už poměrně dlouho se nám nepovedlo být spolu takhle sami. Odhadl jsem směr, odkud její překrásný hlas přicházel a vyrazil na druhou stranu. Potřeboval jsem pro svoje překvapení pár růží a nechtěl jsem na sebe upozornit dřív než budu hotový.

O půl hodiny později jsem zaslechl, jak vstoupila dovnitř. Naposled jsem se otočil ve dveřích pokoje, abych zkontroloval, že je vše perfektní. Pak jsem vyrazil do haly, abych ji přivítal. Právě si stáhla pracovní rukavice. Usmála se na mě tak kouzelně, že jsem neodolal a překonal vzdálenost mezi námi téměř rychlostí světla. Nemohl jsem se dočkat, abych ji sevřel v náručí. A vzápětí už jsem ji líbal. Usmála se a s chutí se do polibku zapojila.

Miluji, jak voní a tu chvilku očekávání, než se naše rty setkají. Ani nejsladší lidská krev nechutná tak dobře jako Esmé, když se naše rty spojí. A její jazyk… hmmm… dokáže být vážně vynalézavá. Nedokážu si představit, že bych se ještě někdy líbal s někým jiným. Když jsem s ní, může vzít všechny kolem čert. Zemětřesení, povodně, výbuchy sopek… to všechno není nic v porovnání s mou úžasnou ženou. Kdybych ji ztratil, můj život by přestal existovat. I díky ní věřím v duši. Ona je totiž to nejčistší, co jsem kdy poznal.

Polibek mi na dlouho nestačil, a tak jsem ji vzal do náručí. Esmé se rozesmála a mě při tom zvuku poskočilo mé netlukoucí srdce. Bože, ona je dokonalá.

Se smíchem mě znovu políbila a šeptala, že jsem blázínek. Ano, zbláznil jsem se už před více než osmdesáti lety a mám podezření, že se toho bláznovství jménem Láska už nikdy nezbavím. Ani nechci.

Odnesl jsem ji do koupelny. Líbilo se mi, jak nepotřebně zalapala po dechu, když jsme vstoupili. Spokojeně jsem se usmál. Dal jsem si záležet.

Postavil jsem Esmé na zem, aby se mohla rozhlédnout. V místnosti voněla lehká vůně a kolem hořely svíčky, které zajišťovaly romantické přítmí (ne, že bychom ho se svým dokonalým zrakem potřebovali, ale hezky doplňovaly atmosféru). Napustil jsem vanu a všude jsem rozprostřel růžové okvětní lístky. Doufal jsem, že se Esmé nebude pro těch pár zničených květů zlobit. Růže byly její oblíbené. Pěstovala jich celý záhon. Starala se o ně s maximální péčí a růže, jako by se jí chtěly odvděčit, kvetly v nejkrásnějších barvách i mimo své obvyklé období.

Znovu jsem přejel místnost pohledem, abych se ujistil, že je všechno dokonalé, a pak jsem se zadíval na Esmé. Potřeboval jsem vidět, jak jí září oči. Dopřála si chvilku, aby mohla obdivovat mou práci, a pak se ke mně místo díků přitiskla a znovu mě políbila. Zavrněla mi do ucha: „Hmmm… miluju, když děti nejsou doma.“

Rozesmál jsem se trochu udýchaným smíchem. Vzrušovala mě, i když tu přede mnou stála v obyčejných kalhotách a tričku, které používala při práci na zahradě. Začali jsme se vzájemně svlékat. Původně jsem měl v plánu užívat si pomalé odhalování její pokožky – pěkně krok za krokem. Jakmile jsem ale začal, Esmé se v očích rozzářily čtverácké ohníčky. Zapojila se a já nebyl schopen slova. Strhla mě svým tempem, a tak jsme během okamžiku leželi ve vaně – oba nazí.

Opírala se zády o mou hruď a stále nadšeně pozorovala můj výtvor. Její oči zářily jako diamanty, když se trochu zaklonila, aby mi viděla do tváře. „Děkuji. Je to nádherné. Dal sis s tím takovou práci…“

Zvedl jsem ruku a lehce jí přejel po bělostné šíji. Zároveň jsem využil situace a políbil ji na vyzývavě našpulené rty. „Myslím, že se to vyplatilo. Mám rád, když tě můžu překvapit.“

Dopřávali jsme si smyslnou koupel a naše vzrušení stoupalo každým okamžikem. Věděli jsme, že nepotrvá dlouho, a prodere se napovrch těch dvou uhlazených lidí. Vypukne takovou silou, že už ho nebudeme moci ovládnout, ale zatím jsme si užívali oddalování.

Esmé jako by nic prohodila: „Co Carrie? Zabrala naše medicína?“

Usmál jsem se té formulaci a přikývl. „Už žádné ochutnávání, žádné házení očima a každou přestávku tráví s tím… jak-se-jmenuje… na obědě nebo alespoň na telefonu. Dneska jí během ordinačních hodin přišlo dvacet esemesek. Sice jí to přeji – no, částečně i závidím…“ dodal jsem s tak významným pohledem, že se Esmé zachichotala, „ale musel jsem jí nařídit, aby mobil schovala. Pacienti se tvářili dost smíšeně, když se každou chvíli dívala na displej a uculovala se, jako by nebyla duchem přítomna.“

Esmé znovu zapředla: „Ale tak jí to přej. Slibuji, že zítra si dám záležet, aby museli napomínat tebe.“

Usmál jsem se, ale neodolal poznámce: „Docela pacienty chápu. Když ti s tímhle výrazem má brát krev, nebudí to právě důvěru.“

Otočila se na mě – tentokrát celým tělem - a já věděl, že neodolám. Svůdně se usmála. „Ještě, že ty jsi dokonalý. Miluji tě, víš to?“

Nestihl jsem odpovědět. Esmé se totiž vzápětí postarala, abych měl ústa i zbytek těla zaměstnán úplně jinak. Díky bohu, že nemusíme dýchat!

♦ THE END ♦

S lidmi jsou potíže

S lidmi jsou potíže - 2. část

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Když kocour není doma... aneb prázdný dům:

 1
4. carlsme
08.11.2012 [15:18]

carlsmekrasa

3. KatariEsmeCullen
03.01.2012 [18:52]

KatariEsmeCullenTuhle serii tří povídek já žeru...! Jednak, že je to E+C a jednak, že je to tak nádherně napsaný...! Vžě nikdy, ale opravdu NIKDY nepochopím jak můžeš takhle dokonale psát...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. ElissaAlice
21.08.2011 [1:28]

ElissaAlicejá to prostě nikdy nepochopím, jak můžeš tak úžasně psát. to je skoro nemožné! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. EsmePlatt
13.08.2011 [22:59]

EsmePlattÚžasné! Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře