Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Dobré ráno, Šípková Růženko!


Dobré ráno, Šípková Růženko!Další pohádka od Disneyho!
Po Popelce jsem se pustila i do Šípkové Růženky. Přísahám, že žádnou spojitost nenajdete, ale skutečně jsem se tím nechala inspirovat.
Bella a láska dvou chlapců. Kdo vyhraje? Má šanci upír, nebo vlkodlak?
Přeji příjemné čtení. Pajam

Dobré ráno, Šípková Růženko!

Bledá dívka se naposledy otočila před zrcadlem a zhodnotila své světle modré šaty, usmála se na sebe a sešla dolů, kde čekala na otce.

Na druhé straně města před zrcadlem stál kluk. Neposlušné vlasy mu padaly do očí a jeho bělostná pokožka jiskřila pod paprsky zapadajícího slunce, které přes okno dopadaly na něj. Povzdychl si. Další maturitní ples.

V jiném městě, nedaleko od těch dvou, stál také chlapec před zrcadlem. On dnes poprvé končil školu. Dnes poprvé měl maturitní ples. Upevnil si kravatu, rukou si očistil sako a šel dolů pomoct svému otci do auta.

Tři lidé, jejichž osudy jsou propleteny.

První chlapec měl tajemství stejně jako druhý. Sami se předháněli v jejich hrůznosti. Zatímco jeden byl upír, druhý vlkodlak. Podivné přátelství, které mezi sebou drželi, bylo nad všechna očekávání. Mohl za to čin, který vykonal jeden z nich. Upír, jenž dokázal, že není pouze z kamene, ale má i srdce a duši.



Před časem navštívil Olympijský poloostrov osamocený upír. Svým vzhledem zapadal do průměru svého druhu. Černé vlasy, vysoká, svalnatá postava a červené oči, které dokazovaly jeho chutě.

V ten den měl Jacob – vlkodlak, který právě pomáhal svému otci do vozu – svou první hlídku. Byl čerstvě po přeměně a ovládán více emocemi. Spolu s ním tam byl ještě jeden vlk, bohužel pro něj, nebyl alfou smečky. Oba dva zachytili upírovu pachovou stopu a vystartovali za ním.

Ve stejný čas, na své straně hranice, byl nedaleko Edward. Lovil osamoceně, když i on ucítil neznámý pach cizího upíra. Adrenalin se rozhořel v jeho vyschlých žilách a on se rozběhl za ním.

Druhý vlkodlak se mezitím vracel do údolí. Doufal, že Jacob bude tak rozumný, aby sám nezaútočil. V tom se ale přepočítal. Jacob byl zmítán hormony a zaútočil hned, jak neznámého uviděl.

O kus dál už stál Edward. Pocítil zklamání, když uviděl vlka, který neznámého napadl, než se však otočil a odešel, uviděl, jak nad vlkem převládá svou mocí upír. Nejen pocit mužské cti, ale i potřeba pomoci bezbranému ho donutila k tomu, aby překročil kdysi stanovené hranice a pomohl mu.

Právě to byl ten přechod mezi tolerancí k přátelství. Ačkoliv bylo pouze mezi těmi dvěmi, byl to důležitý mezník.



Všechny tři důležité osoby v tomto příběhu právě vystupovaly z aut a vydaly se k sálu.

Zábava byla v plném proudu a maturanti stále ještě oslavovali. Blížila se půlnoc a na některých už byla cítit únava. V pozadí tohoto rozruchu stály dvě mýtické bytosti a lehce se dohadovaly.

„Když...“ namítl upír.

„Ne, Edwarde, je to jen člověk a ty jí přece nechceš vzít lidský život,“ domlouval mu vlkodlak.

„Máš pravdu,“ povzdychl si. „Běž za ní.“ Pokrčil rameny a zklamaně odešel. V ten moment se na něj podívala jeho sestra, která přestala mít vidění o tom člověku – Belle. Už dávno věděla, co to znamená. Rozhodl se. Než však mohla zuřivostí prasknout, či jen ztratit naději o nové sestře, měla zpět svou předchozí vizi. Tušila ale, že by se to Edwardovi nelíbilo, proto se v myšlenkách začala věnovat horlivě plesu, a aby nenabyl podezření, vkrádala do nich i pocit zklamání.

Dívka, o které se předtím chlapci dohadovali, seděla s otcem u stolu a přemýšlela. Nad ničím konkrétním, jen uvažovala o své budoucnosti. Ale vždy se jí do myšlenek dostala jedna tvář a ona zuřivostí spráskla ruce, omluvila se a šla se nadýchat čistého vzduchu. Ve dveřích se střetla s tím, jehož tvář ji provázela v každém jejím snu. Podíval se na ni, ale nezastavil, jen se mu bolestí skřivila tvář. To však už neviděla, i ona se hned na to otočila a v hlavě si nadávala, že je hloupá, když si myslí na nejhezčího kluka ze školy, který s žádnou nechce nic mít.

Bella nezůstala dlouho sama. Přišla za ní jeho sestra. Nečekala, že by se s ní dala do řeči, nikdy předtím to neudělala.

„Jak si užíváš ples?“ zeptala se jí Alice zvonivým hláskem připomínajícím zvonkohru.

„Nemám je moc ráda,“ svěřila se i přes neskrývané překvapení.

„Ne? Vždyť je to taková zábava!“ hovořila. „Tanec, krásné šaty, alkohol,“ pokračovala dál.

„Neumím tančit a nepiju alkohol,“ odporovala Bella s úsměvem.

„Neumíš?“ Alice se okamžitě chopila naděje, na kterou čekala. „Tak to já řeknu Edwardovi, on tě to rád naučí.“ Usmála se a nedala najevo, jak je nadšená z vyvíjení se začínajícího románku.

„Nemyslím si, že by z toho byl kdovíjak unešený.“ Pokrčila čelo. S představy sice byla nadšená, ale za ty tři roky, co s nimi Cullenovi žili v jednom městě, měla šanci je poznat a věděla, že se s lidmi nestýkají a už to, že s ní Alice mluvila se dalo považovat za zázrak.

„Ty ho neznáš.“ Máchla nad tím rukou. Ona si naopak byla jistá, že právě tato zpráva by mu mohla vytvořit úsměv na tváři.

Stejně na to Alice zapomene. Nemusím se bát.

„Půjdeme dovnitř?“ zeptala se upírka mile. Nečekala na odpověď, chytla Bellu pod ramenem a vydala se dovnitř. Ta sice chtěla jít k otci, ale když ho uviděla, jak se živě baví s Billym, podlehla jejím prosbám a šla za ní ke stolu Cullenů, kde seděl chmurný Edward. Obě se posadily kolem něj a on se překvapeně napnul.

„Alice,“ zasyčel velmi tiše. Jmenovaná se jen andělsky usmála a v myšlenkách mu poslala obraz sebe jako anděla se svatozáří a křídly. Hodil po ní skeptický pohled, ale nenechala si vzít dobrou náladu.

„Edwarde, co bys' řekl na hodiny tance?“ zeptala se stále s andělským výrazem a pro důraz si i sepjala ruce k sobě a jemně naklonila hlavu.

„Já ale umím tancovat!“ namítl podrážděně. Něco kuje a určitě se mi to nebude líbit! V hlavě měla stále toho anděla s její tváří, ale aby více zaměstnala mozek, začala uvažovat o 4D, a jak by pak asi vypadala.

„Ty sice ano,“ připustila, „ale tady Bella ne,“ upozornila na dívku, která nervózně poposedávala na židličce a posílala pohledy s prosbami o propuštění k tomu „andílkovi“.

Edward okamžitě pochopil, proč přešla ze 4D na 6D. „Jsem si jistý, že Jacob ji to naučí rád,“ řekl trpce natočený na svou sestru. Neuvědomil si, že tak ublížil Belle, která vše slyšela a trochu i doufala, že by s ním mohla trávit chvilku času jen sama. Alice ho začala probodávat nakvašeným pohledem, vstala, čapla Bellu a ještě jí z úst uniklo jediné slovo: „Blbec!“

„Neboj, Bello, má jen dnes špatnou náladu, však on se udobří,“ konejšila ji.

„Víš, Alice, ale mně je jedno, jakou má náladu.“ Vytrhla jí svou ruku. „Ať si dělá, co chce! Nechápu ani, proč ty se se mnou bavíš. Jsi snad opilá?!“

„Ne, to se pleteš -“ začala, ale Bella jí skočila do řeči.

„Mně je to jedno. Dělej si, co chceš!“ řekla trpce a otočila se k ní zády. Odešla za svým otcem, kde se snažila potlačit slzy zklamání a hněvu a nasadit bezstarostnou masku.

Alice stála na místě a jen se nechápavě koukala na místo, kde ještě před chvílí stála její snad budoucí sestra. Na vlastní oči se přesvědčila o její tvrdohlavosti. Hodí se k sobě! Jeden horší než druhý, utrousila v myšlenkách a šla to Edwardovi spočítat.



V pondělí ráno se vše vrátilo do zajetých kolejí, to však byla pouhá iluze. Tu osudnou sobotu se toho stalo mnohem víc.

Všichni studenti pospíchali do jídelny a ani si nevšimli podivného páru, který míjeli. Popoháněl je hlad a možnost svobody v podobě přestávky.

V koutě u dvěří stál Edward. Cítil potřebu se omluvit za své sobotní chování, takže zastavil Bellu před vchodem a teď se na ni ze shora díval. Ona byla zmatená, netušila, co po ní může ještě chtít po tom sobotním fiasku.

„Co chceš?“ zeptala se zvědavě a natočila hlavu na jednu stranu, aby na něj lépe viděla. Na tváři vytvořila zkoumavý pohled, který, jak si Edward v myšlenkách stále opakoval, byl „k zulíbání“.

„Chtěl bych se omluvit za své chování na plese,“ začal formálně a odměřeně.

„To je dobrý,“ vykuckala ze sebe. Byla překvapená, že se chtěl jen omluvit a ne jí cokoliv vytknout, či pohrozit.

„Ne, ty mě nechápeš! Já bych tě velmi rád chtěl cokoliv naučit, nevadilo by mi to, ale není pro tebe dobré, abych s tebou mluvil nebo byl jen u tebe. Máš Jacoba, on ti skutečně se vším milerád pomůže,“ dostal ze sebe potichu. Klopil při tom zrak, ale opravdu moc si přál, aby ho pochopila.

Ta chvilku bojovala s hněvem, ale pak jí došlo, že svá slova myslel skutečně vážně a ne jako hloupý vtip. „Já nemusím umět tancovat,“ protestovala. „Byl to jen hloupý nápad Alice.“

Nestačil ani odpovědět. Spontánně ho pohladila po ruce, kdy oba pocítili příjemné mravenčení. Zarazilo ji to na moment, hned se ale vzpamatovala a odešla do jídelny. Edward si jen povzdychl.

Lákalo ho to k ní víc, než dokázal zvládnout. Zatřásl hlavou a šel pomalu za ní. Nebral si jídlo, jen hned zamířil k rodině, která seděla zatím bez jejich vlkodlačích přátel. Všichni se tavářili znuděně, až na Alice. Ta se podezřivě usmívala, jenomže myslela na hlouposti, tak to nechal být.

Sedl si a zjistil, že jeho prasklina na zdi se nepatrně zvětšila. Pro lidské oko nemožné si všimnout, on však viděl každý milimetr, takže jen čekal, kdy se to tu začne bortit. Po chvilce za nimi přišli i kluci z La Push, kterým zrušili školu v rezervaci a oni se museli přestěhovat do Forks. I oni se tvářili znuděně, ale jen z jednoho důvodu. Před sebou měli ještě 4 dny školy do dalšího víkendu.

Jacob se po chvíli vzdálil a šel za Bellou, která právě vstala.



Alicein dokonalý plán započal.



Jacob se před malým okamžikem dozvěděl od Alice o lekcích tance a nadšeně s nimi souhlasil. Šel za ní a po chvíli zdráhání se z její strany, se dohodli na dnešním večeru.



Nepatrná osoba s černými rozjaženými vlasy se záludně usmála a v hlavě přeříkávala larvální stádium mouchy, která poletovala kolem jejího talíře.



Na večer skutečně Jacob přišel i s CD s pomalou hudbou. Ze začátku šlo slyšet pouze syčení, kdy Bella neodhadla svůj prostor a vetřela se ke svému společníkovi přímo na nohy, pak ale už bylo slyšet syčení méně častěji, protože to dokázal udržet v sobě.

Taneční hodina skončila přesně. Neprodlužovalo se a to jen kvůli roztékajícímu se ledu na Jacobově napuchlém palci u pravé nohy. Bella se tvářila zmučeně i přes jeho utěšování, že se to mohlo stát každému. Jen její otec se tomu tiše smál. Věděl, jak šikovná dokáže jeho dcera být,

Takto to probýhalo po celý týden. Víkend si oba nechali volný. Jake kvůli rekonvalescenci a Bella, protože byla zmožená a unavená.

V pondělí to ale začalo na novo. Opět se sešli kolem 6 hodiny. Tentokrát však po pěti minutách skončili. To musel Jacob jet na pohotovost se strhlým nehtem. Bellu ještě stačil uklidnit slovy: „Neboj, stejně se mi ten nehet nelíbil.“ Potom se pokusil o křečovitý úsměv, ale to už ho Charlie odvážel do nemocnice.

Druhý den ráno do školy nepřišel – špatně se mu chodilo. Bella si tak „užila“ úšklebků ostatních kluků z La Push, kteří věděli, co se stalo. V duchu se radovala jen z jediné věci. Dnešní hodina tance musela zákonitě odpadnout!

Radost jí zkazil mrňavý, černovlasý skřet, jehož udupání by Belle nedělalo problém.

„Alice, neotravuj!“ vypálila, když k ní přišla s tím, že dnešní hodina bude, protože plánuje večírek a ona je jako jedna z mála pozvaná.

„Ale, Bello, buď ke mně trochu milá,“ vtírala se. Vždyť ty ani netušíš, co už jsem pro vás dva všechno zařídila! „Prostě mě odpoledne čekej,“ ukončila rychle a ztratila se dřív, než mohla zase odporovat. Bella si povzdychla a šla vytrpět zbytek školy.

Doma si poklidila pokoj, připravila boty na podpatku, které opravdu nesnášela, a šla čekat na Alice k učení. Pod vousy si mezitím mrmlala, jak je Alice odporná, hnusná vyděračka.

Přesně v 6 hodin se dole rozezvučel zvonek. Její otec otevřel dveře a chvilku se s nově příchozím bavil. Potom už jen zaslechla kroky, mířící k jejímu pokoji. Před dveřmi se zastavily a ozvalo se tiché zaklapání.

„Pojď dál, Alice,“ vyzvala ji rezignovaně. Obouvala si své nenáviděné střevíčky, když se v jejím zorném poli objevily pánské boty. Že by Alice změnila svou image? napadlo ji. Zvědavost jí nedala a pomalu přejížděla pohledem od nohou v černých riflích, přes popracovanou hruď v tmavě modrém tričku, až po zářivý pokřivený úsměv a zlatavé oči s pobavenými jiskřičkami v nich. Nejdříve nechápala, proč se tak směje, ale později si uvědomila, že má bradu až někde v Turecku a hledí na něj jako na boha.

„Co tady děláš?“ zeptala se zaskočeně.

„Alice je velká intrikářka,“ podal vysvětlení a pokrčil přitom rameny. Jako vysvětlení ji to překvapivě stačilo.

„Nemusíš tu být, pokud nechceš. Alice se to nedozví,“ vzpomněla si na jeho minulá slova.

Přistoupil k ní a pomohl jí vstát. „Já tu chci být,“ zašeptal. „A mýlíš se. Alice by se to dozvěděla.“ Usmál se, ze stolu vzal ovladač a zapnul pomalou hudbu.

Oba dva byli zahleděni tomu druhému do očí a ani si neuvědomili, že už tančí. Zastavili se teprve, když skončila první písnička a začínala další.

„Jde ti to,“ podotkl.

„Mám výborného učitele,“ špitla.

„Jo. Jake je v tom asi dobrý.“ Sklopil zrak a zesmutnil.

„Nemyslela jsem Jacoba.“ Začervenala se a i ona se podívala na špičky nohou. Na jeho tváři to vykouzlilo úsměv a zvedlo mu to odvahu.

Zvedl jí levou rukou bradu a přinutil ji, aby se mu dívala do očí. „Strašně ti sluší tahle červená.“ Pohladil ji po líci a více se usmál. V tom úsměvu se skrývala všechna ta potlačovaná láska k ní. Belle se zatajil dech a úsměv mu přímo musela oplatit.

Při prvních tónech další písničky se opět roztancovali.



Kdesi v lesích se střapatý ďáblík zahleděl do budoucnosti a pousmál se. Mise ,Edward & Bella spolu sami' úspěšně vykonáno. Přejdeme k dalšímu bodu. Sepjala ruce a šťastně s nimi třela.



„Bello, je osm hodin. Neměl by jít Edward už domů?“ zeptal se její otec přes zavřené dvěře, hned na to je otevřel, protože se mu nelíbilo, jak potichu tam byli. Našel však jen pár zahleděný do očí toho druhého, jenž se pomalu pohupoval v rytmu hudby. Jen z toho pohledu šlo cítit, že Aliceino magické kouzlo se přihlásilo o vedení a nikoho jiného už ne své místo nepustí. Tím kouzlem byla pouhá láska.

Charlieho vstupem do děje však tento magický okamžik byl přerušen. Oba dva od sebe ustoupili a cítili se, jako by byli při něčem špatněm načapáni. A to jen tančili! Hned na to se Edward omluvil, že už bude muset jít.

Když odešel, svalila se Bella zasněně na postel a přihlouple se usmívala. Nic se mezi nimi sice nestalo, ale ona si mohla být něčím stoprocentně jistá. Jsem zamilovaná!

Převlékla se do pyžama a za zvuku kapek dopadajících na střechu domu usnula. Zdálo se jí právě o Edwardovi.



Ráno se probudila a s hrůzou zjistila, že déšť zamrzl do ošklivé ledovky. Chvilku uvažovala o tom, že by přemluvila svého otce a zůstala doma, ale svědomí jí nedalo. Přeci jen byla ve čtvrtém ročníku. S nechutí se tedy zvedla a začala se připravovat.



„Edwarde, jeď pro ni,“ přemlouvala svého bratra Alice v ten samý čas.

„Tak já zavolám Jacoba,“ navrhl. Sice by byl velmi nadšený, kdyby mohl být zase s ní a jen sám, ale protiřečilo si to s domluvou, kterou v sobotu slíbil.

„Ale, Edwarde, když ji odveze Jacob, tak ji neuvidím a co když se jí to opravdu stane, protože před tím není úniku? Mnohem radši bych byla, kdybys to byl ty.“ Důvod, proč se tady opět handrkovali, byl ten, že si Alice vymyslela vizi, ve které měla Bella autonehodu. Tak moc se ji snažila naučit a přesvědčit, že jí téměř i věřila, což bylo dobré pro zahrání na Edwarda, který jí věřil.

„Jestli bude Jake naštvaný, tak ho pošlu za tebou,“ varoval ji.

„Není Jacobův majetek,“ zamumlala a snažila se své nadšení skrýt.



Jen, co se Bella připravila a začala hledat klíčky od svého milovaného autíčka, uslyšela venku troubení. Zvědavě vykoukla z okna a uviděla stříbrný vůz, jehož majitel právě vystupoval. Překvapeně vydechla a šla mu otevřít.

„Co tu děláš?“ zeptala se hned ve dveřích.

Usmál se. „Víš, že jsi mě nikdy nepřivítala jen obyčejným ,ahoj'? Vždycky jen vyrukuješ s otázkou,“ smál se.

„Promiň,“ špitla se začervenáním. „Ahoj,“ řekla ještě tišeji.

„Ahoj.“ Usmál se a zvedl jí její padající obličej. „A na tvou otázku. Přišel jsem tě vyzvednout, jen pro jistotu.“ Pohladil ji po lící. Snad ještě více se jí nahrnula krev do tváří a pohladila jeho ruku, kterou měla položenou na svém obličeji.

„Proč?“ zeptala se velmi tiše.

„Venku je námraza a já tě nepustím samotnou na silnici,“ podal výmluvu a zapomněl se jaksi zmínit, že to byl vlastně nápad jeho sestry.

„Ale já nejsem až tak špatný řidič,“ protestovala.

„Každopádně já jsem lepší.“ Usmál se, vzal její tašku a obmotal ruku kolem jejího útlého pasu, aby ji popostrčil. Už neprotestovala a nechala se vést.

V autě panovalo ticho, které protli až na parkovišti. „Chceš, abych tě odpoledne vyzvedl já, nebo mám říct Jacobovi?“ zeptal se se zrakem upřeným na volant.

„Ty,“ odpověděla stroze.

Usmál se a vystoupil z auta, aby jí mohl otevřít dveře. „Tak já na tebe budu odpoledne čekat.“

„Dobře.“ Opětovala mu úsměv, vzala si baťoh a s posledním pohledem na něj, odešla na hodinu.



Pro Bellu to byl běžný den, pro Edwarda to znamenalo hádku se svým přítelem.

„Na něčem jsme se přece dohodli!“ vyjel na něj tiše.

„Já vím, ale Alice měla vizi, že se vybourá,“ vymlouval se.

„Tak jsi mi měl říct. Dohodli jsme se přece, že se jí nebudeš plést do života, že je to pro ni nebezpečné.“

„Já dodržím své slovo!“ vyjel na něj z ničeho nic. Otočil se a nechal ho tak stát uprostřed chodby s pusou vyvalenou. On se snad dočista pomátl!



V ten moment měla Alice vizi. Naštvaně si dupla a posílala svého bratra do horoucích pekel, že jí tak kazí plány. Jasper se po ní zvědavě podíval, ale ta jen zavrtěla hlavou a tiše mu zamumlala, že je jeho bratr úplný pitomec.



Odpoledne se skutečně sešli u Edwardova auta. Tentokrát Bella nepodala žádnou otázku, ale jen pozdravila. Pomohl jí opět do auta, a než sám nastoupil, všiml si zuřivého pohledu Jacoba. Otočil se zpět a už odjížděl z parkoviště.

„Tak, jak bylo ve škole?“ zeptal se ještě v autě. Chtěl se nějak rozloučit.

„Nuda. Jako vždycky...“ povzdychla si. „Co ty? Měl jsi se dobře?“

„Bohužel jsem se dozvěděl jednu věc,“ začal opatrně. „Budu muset odjet.“

„Kam?“ vyhrkla rychle.

„Za přáteli. Něco se tam stalo a potřebují mě tam,“ vymýšlel si důvod.

„A proč nejede místo tebe někdo jiný?“

„Nejde to, potřebují mě.“

„A kdy se vrátíš?“ rezignovala.

„To ještě nevím, ale přece bys nesmutnila.“ Usmál se křečovitě. „Po mně se ti stýskat nemůže.“ Vykouzlil nucený, důvěryhodný úsměv. Poznala, že klame, nejskřily mu oči.

„Ale bude,“ špitla si jen pro sebe. Netušila, že to slyšel také.

Před jejím domem se zastavili.

„Měj se tu hezky a nezlob,“ snažil se ulehčit atmosféru.

„Slib mi, že se vrátíš.“ Potlačovala slzy, které se jí nesmyslně hrnuly do očí.

„Vrátím,“ slíbil, ale velmi si uvědomoval, že neřekl kdy.

Vystoupili, a i když si oba přáli se rozloučit alespoň malým polibkem, jen ji lehce objal a pohladil po zádech.



„Co si to, sakra, o sobě myslíš?!“ zařvala na Edwarda Alice doma, když si balil věci.

„Jen samé dobré věci.“ Usmál se na ni.

„Ty jsi úplný blbec. Vždyť ona chce tebe a ne žádného Jakea!“

„Pleteš se,“ zašeptal. Jeho bezstarostná maska byla pryč.

„A abys věděl, tak jsem Bellu viděla, jak pláče do polštáře.“

„Ona se z toho vzpamatuje. Je člověk, zapomene.“

„Však ty se ještě vrátíš a bude to ještě dřív, než si myslíš,“ zašeptala tajemně a odešla z jeho pokoje. Nechápavě se za ní otočil, ale raději to pustil z hlavy. Jí se totiž už vrátily vize o budoucnosti, která se jí líbila, i když to znamenalo horší cestu, jak se k tomu cíli dostat.



Druhý den ráno, už byl Edward dávno pryč. Jen SMSkou dál Jacobovi vědět, jak vyřešil situaci. Ten tím úplně nebyl nadšený, ale byl rád, že plní své slovo a je na něj spolehnutí. Bohužel nemohl Bellu vyzvednout místo Edwarda. Sám zaspal a už by to nestihl.

Což byla osudná chyba pro Bellu a skvělá zpráva pro Alice. Možná byla trochu zvrácená, ale ona věděla, že jí nic nebude.



Bella jela se svým autem sama po silnici. Ta vypadala ještě hůř než včera a ačkoliv jela velmi pomalu a opatrně, stále jí to prokluzovalo. Naneštěstí zjistila, že pokud nepřidá na rychlosti, tak nestihne školu a jak už to bývá, člověk neuvažuje a jedná zbrkle.

V momentě, kdy měla zahnout doprava, ji auto přestalo poslouchat a i když byl volant nadoraz stočený na pravou stranu, pokračovala stále rovně do příkopu, kde se přetočila na střechu. Uštědřila si velkou tržnou ránu do hlavy, ze které jí tekla krev po jejím obličeji.

V ten moment vystřelila rychle Alice. Musela jednat, jinak by to nemuselo dopadnout dobře. Zavolala na Carlislea, že viděla nehodu a měl by jí jet pomoct. Ten samozřejmě souhlasil.

Mezitím Jacob už vystoupil za auta před školou. Divil se, že tu Bellino auto nevidí. No co, mohla taky zaspat. Ale pokračoval dál.

Na místě nehody byl pouze Carlisle. Alice zůstala v autě, jen ho k tomu dovedla. Bála se, že by jí mohla ublížit a to za žádnou cenu nechtěla. Carlisle neváhal a okamžitě zavolal první pomoc. Do telefonu nahlásil to, že vezl svou dceru do školy, když uviděl převrácené auto.

Bella byla v bezvědomí. Necítila bolest, jen slyšela zvuky kolem ní. Nerozuměla jim a byla z toho zmatená, ale v té tmě se jí hodně líbilo a ona ještě chvíli v ní chtěla setrvat.

Na hlavě nalezli v nemocnice velkou tržnou ránu a podle rentgenu měla silný otřesk mozku, levou paži měla zlomenou v chirurgickém krčku a pohmožděná tři žebra, jak se bouchla o volant. To všechno doprovázely ještě vyvíjející se modřiny a několik tržných ran od roztříštěného skla na obličeji.

Dalo by se mluvit o štěstí, že ve svém starém autě nepřišla o život. To totiž vypadalo na odpis a kabina připomínala spíše placku.

Jakmile operaci doktoři – v čele s Carisleem – skončili, mohli přesunout Bellu na JIPku. Největší starosti jim dělala hlava.

Charlie se to dozvěděl ještě za čerstva. Měl jako každý den službu a byl přivolán právě k té nehodě. Jakmile uviděl auto, krve by se v něm nedořezalo. Zůstal nehnutě stát a jeho kolegové okamžitě pochopili. Znali Bellu a tedy i její auto. Charlie chtěl jet s nimi sanitkou, ale rozmluvili mu to a on si vzal jen na zbytek dne volno a šel čekat do nemocnice, jak to dopadlo. Přecházel tam po chodbě, jak lapené zvíře a neustále se díval na hodinky. Připadalo mu to jako celá věčnost, než vyšel doktor Cullen za ním se spokojeným výrazem.

„Vše proběhlo v pořádku, Charlie.“ Usmál se na něj a poplácal ho po rameni. Nezabíhal příliš do detailů. Věděl, že by mu stejně nerozuměl.

„Je v pořádku? Přežije to?“ ptal se udýchaně Charlie. Vypadalo to, jako by právě přiběhl, ale to mu jen spadl ohromný balvan ze srdce.

„Přežije.“ Shovívavě se usmál. „Co kdybychom šli mezitím do místní kantýny? Potom vás za ní pustím,“ navrhl. Charlie jen přikývl hlavou a nechal se vést do přízemí.



Alice teď stála na hraně nerozhodnosti. V ruce měla telefon a nemohla se přemluvit, aby to Edwardovi řekla. Věděla, že tím ho donutí, aby okamžitě přijel, ale taky jí bylo jasné, že tohle podle něj přepískla a on ji bude chtít přinejmenším jen rozkouskovat. Nakonec telefon položila a nechala osud plynout i bez její pomoci. Však on se to dozví.



Uběhlo už několik dní a doktoři začínali být nervózní. Bellin stav se nezměnil a stále jen ležela na posteli a pomocí kyslíkové masky se mělce nadechovala. Čestnou stráží byl u její postele Jacob nebo Charlie. Carlisle k němu byl upřímný a svěřil se jejímu otci se svými obavy.

Jacob měl právě „službu“ u Belliné postele. Měl po jedné hlídce, takže už byl ospalý a pomalu mu padala hlava na postel. Z jeho podřimování ho vyrušil až nepatrný pohyb její dlaně, kterou držel. Rychle zvedl hlavu a díval se, jestli už se neprobudila. Jemně se jí třepotala víčka a zdálo se, že jen spí. I tato malá novinka mu zvedla úsměv na tváři, lepšila se. Radost mu zkazila jen věta, která pomalu a tiše vyšla z jejích úst.

„Edwarde... Miluji tě,“ velmi tiše zašeptala, a kdyby nebyl Jacob vlkodlakem, jistě by to ani nepostřehl. V jednu chvíli chtěl svého přítele podpálit, ale on za to nemohl. Dobrovolně kvůli němu odjel, jen aby nemohl být s Bellou.

Ta dohoda se zdála malicherná, ale pro ně dva byla osudní. Oba dva ji milovali a jen těžce se dohodli, kdo už konečně udělá první krok. V ten den plesu, už to Edward nevydržel a chtěl jít za ní. Svěřil se však nejdříve svému kamarádovi, který ho zastavil. I on se jí nechtěl vzdát a na jeho stranu hrála logika. Láska, jak ta umí manipulovat...

Jacob teď jen polkl a rozhodl se, že informuje doktora o tom, co se stalo. Zvedl se, ale ještě ve dveřích uslyšel její tiché mumlání jeho jména.

Službu měl právě Carlisle a byl více jak potěšen, když mu Jacob řekl, že začala mumlat nějaká slova, která mu nedávají smysl. Okamžitě se za ní vydal a udělal menší prohlídku. Zjištění, že už doopravdy jen spí mu udělalo radost a okamžitě zavolal domů své ženě. Ona už to věděla díky její dceři. Ta totiž spatřila jeho rozhodnutí říct jim, že se Bella probudila. Teď se Esme snažila ji přemluvit, aby tuto událost mohla oznámit i Edwardovi, který stále o ničem nevěděl. To však rychle zamítla se slovy, že on si vlastně přeje, aby o ní nic nevěděl. Tušila, že ji za tohle minimálně vyžene na mráz, ale zabít ji nehodlal.



Druhý den se Bella už úplně probudila a po několika kontrolách mohla příjmout i návštěvu. Jako první se nahrnul do dveří její otec. Všechno o nehodě jí povyprávěl a nezapomněl dodat, že je tak strašně nadšený, že už je vzhůru. Byly to teď pro něj nejhorší dny života, a proto neskrýval nadšení, když uviděl opět hnědá kukadla své dcery.

Jako další šel Jacob. Omlouval se jí za hlouposti, za které nemohl a ona ho přesvědčovala, že to byla její chyba. Těsně předtím, než odešel, ho s rozpaky požádala, jestli by nezavolal Edwardovi, aby taky přišel. Jacob opět jen polkl.

„Víš, Bello... On tak nějak... On tu stále ještě není, prý ti o tom říkal.“ Pokusil se usmát, ale příliš mu to nešlo.

„A kdy se vrátí?“ špitla nervózně.

„Netuším, ale zavolám Alice, aby za tebou přišla, chceš?“

„Tak jo,“ vydechla. Byla zklamaná, že tu není Edward. Když byla v bezvědomí, zdálo se jí, že u její postele je právě on a volá ji zpět.

Hned, jak Jacob vyšel na chodbu, zavolal Alice.

„Ahoj, pijavičko,“ začal z vesela.

„Ahoj, pudlíku, co potřebuješ?“

„Bella se prubudila a chtěla by tě vidět,“ vysypal hned ze sebe.

„Mě? Vážně?“ I přes telefon šlo cítit její nadšení. „Jsem tam za dvě minuty,“ řekla ještě a pak zavěsila. Jacob se na svůj mobil jen podíval a zakroutil hlavou. Ti upíři to maj v hlavě pomotané.

Přesně za dvě minuty se na nemocniční parkoviště přiřítilo vysokou rychlostí červené BMW a z něj vystupovala samotná Alice. Rychlým, lidským krokem se hrnula dovnitř a mířila jen k jednomu pokoji. Před jeho dveřmi se zastavila, nepotřebně vydechla a zaťukala. Aniž by počkala na odpověď, tak vstoupila a zářivě se usmála.

„Ahoj, Bello, prý jsi mě chtěla vidět.“

„Ahoj, Alice.“ Opětovala jí úsměv. „Docela jsi mi chyběla. Už dlouho se mi nikdo nepletl do života,“ snažila se skrýt zklamání, že nevidí jejího bratr. Ještě stále v koutku mysli doufala...

„Jo, to určitě. Bello, byla bych moc ráda, kdybychom my dvě mohly být kamarádky.“ Přistoupila k její posteli a podívala se jí do očí. „Opravdu, nikdo tam venku není jako ty. Všichni jsou povrchní a sobečtí, zatímco ty miluješ celý svět a nikdo si to ani neuvědomuje,“ snažila se ji přemluvit.

„Alice... Já nevím, jestli je to dobrý nápad.“

„Je! Je to skvělý nápad. Prosím.“ Sepjala k sobě ruce a vrhla na ni štěněčí pohled. Ačkoliv odolávala, nakonec jen rezignovala.

„Tak jo,“ vydechla.

„Děkuju,“ vypískla a opatrně ji objala. „A teď, když jsme ty kamarádky, tak mi pověz, co tě trápí,“ začala s nevinným pohledem.

„Je to nutné?“ Usmála se.

„Nadmíru! Jsme kamarádky a ty si povídají všechno. Tak povídej, co tě trápí? Škola, táta nebo snad nějaký kluk?“ zdůraznila to poslední slovo.

„Eh... škola?“ vykrucovala se.

„Jo, to určitě. Jsi hrozná lhářka, Bello.“ Usmála se. „Tak mi to konečně vyklop, do koho se tvé srdce zamilovalo?“ Poposedla si na své židli a upřela na ni svůj pohled.

„Do jednoho kluka.“

„Bylo by divné, kdyby do holky. Tak říkej! Kdo to je!“ naléhala na ni s úsměvem.

„Tvůj bratr,“ špitla potichu.

Alice si s ní začala hrát. „Emmett? Ale, Bello! On má Rose a jsou spolu teď na univerzitě!“ hrála zděšení.

Jenomže tím vylekala i Bellu, o co jí vlastně šlo. „Ne Emmett. Edward!“ vykřikla.

„Já to věděla. A proč mu něco neřekneš?“

„Vždyť tu ani není,“ podotkla.

„A kdybych ho zavolala, tak mu to povíš?“ ptala se s hlavou položenou na jednu stranu.

Možná?“ zkusila Bella a skousla si ret.

To mi stačí.“ Začala se hrabat v kabelce. Vytáhla svůj malý stříbrný telefon a mrkla na Bellu.

Přiložila si ho k uchu a chvíli čekala. Už na první zazvonění jí to vzal.

Nečekal jsem, že to vydržíš tak dlouho,“ smál se sametový hlas v telefonu.

Alice se ušklíbla. „Nevolám ti, abych tě provokovala, či přemlouvala, ale asi bys' měl něco vědět,“ začala pomalu. „Bella měla nehodu a byla v bezvědomí,“ řekla mu krutou pravdu.

Kdy?“

Už to nějakej ten čas bude,“ smála se.

A proč mi to říkáš zrovna teď?! Je vzhůru? Co je s ní!“ začal panikařit.

Neboj, sedí vedle mě, propaluje mě pohledem a netrpělivě si kouše ret. Myslím, že už jí nic není, ale asi se hodně bouchla do hlavičky, protože hledala tebe.“ Mrkla na Bellu, která jí poslala nakvašený pohled.

Mě? Děláš si ze mě legraci?“ zeptal se obezřetně.

Ne, skutečně ne, asi by ses měl vrátit,“ podotkla.

Nemůžu, slíbil jsem to Jacobovi,“ povzdychl si.

Ty tupče! Prostě se vrať!“ vyjela na něj. Už ji nebavilo ho jen stále přemlouvat. Začínám být na Jacoba alergická.

Nevratím, Alice! Je v pořádku, já tam nejsem potřeba,“ rozhodl a ukončil hovor.

Mám za bratra úplnýho blbce,“ postěžovala si Belle.

Vrátí se?“ Jen záporně zakývala hlavou. Bella se svezla do postele a zavřela oči. „To nevadí, takhle to bude lepší,“ snažila se přesvědčit jak sebe, tak i Alice.

Neboj, ještě se to obrátí v něco lepšího,“ uklidňovala ji.

Snad. Mohu být sama? Chtěla bych se prospat,“ lhala, ale Alice ji poslechla a opravdu se zvedla a vydala se k odchodu.

U dveří se ještě zastavila. „Kdybys´ cokoliv potřebovala, tak mi můžeš zavolat. Můj táta ti dá na mě číslo,“ šeptla do místnosti, ale pak už jen šly slyšet zavírající se dveře a klapaní podpatků o nemocniční podlahu.

Bella se otočila na bok a jedna zbloudilá slza si razila cestu po jejím obličeji. No co, prostě mě nechce! Kdo by se divil...



Dalšího dne oznámil Carlisle, že Bellu propustí do domácí péče. Velký podíl na tom měla i Alice, která tušila, že nemocnice zrovna není správné místo k přemýšlení.



„Dobré ráno, Šípková Růženko!“ Přišel za ní Jacob s velkou kyticí růží. To už byla u sebe v pokoji a jen se dávala do kupy.

„Ahoj,“ špitla a upřela svůj zrak na květinu, která mu zakrývala tvář.

„Přinesl jsem ti kytku.“ Usmál se. „Chtěl bych s tebou mluvit,“ dodal o poznání tíšším tónem.

„Co potřebuješ?“ povzbudila ho.

„Eh... No, víš... Já se tak trochu do tebe zamiloval,“ vyžvejkl ze sebe, co nejrycheji uměl. Sklopil pohled a čekal na odpověď, ale když se mu ani po dlouhé chvíli nedostávala, zvedl svůj zrak a uviděl její překvapený výraz.

Jak z tohohle pryč? „Jacobe, víš...“ snažila se mu vysvětlit, že k němu takové city nesdílí. Tohle nepochopí. „Jsi sice skvělý kluk, ale já tě spíš beru jako bratra.“ Vykouzlila omluvný výraz a doufala, že alespoň trochu zabere.

Tušil jsem to,“ svěřil se. Nedával si žádné naděje, hlavně ne po tom, co ji tenkrát slyšel mumlat ze spaní. „Ale za pokus to stálo,“ snažil se zlehčit náladu.

To určitě.“ Bella byla šťastná, že to tak dobře vzal. Pohladila ho po obličeji. „Jacobe, věřím, že si jednou najdeš dívku, která tě bude milovat víc než cokoliv na světě.“

Nežijeme v pohádce, Bello,“ podotkl skepticky.

To nevadí, alespoň šťastné konce existují.“ Pokrčila rameny, u čehož nepatrně sykla bolestí.

A co ty a tvůj šťastný konec?“

Cesta k němu je hodně dlouhá,“ povzdychla si.

Zkusím to. Zeptám se. „A tvůj princ na bílém koni už se našel?“ Doufal, že by se mu svěřila.

Začervenala se.

Tak mi pověz, kdo to je?“ vyzvídal, i když odpověď tušil.

Je to Edward,“ rezignovala.

Představme si situaci,“ začal, „kde já jsem ten nejdůležitější na světě. Něco jako sudička nebo amorek.“ Bella skrývala smích. „A náhodou bych věděl, že dva lidi se velmi milují, ale stydí si to navzájem přiznat.“ Vyznamně se na ni podíval a ji smích přešel. „Takže, co kdybych měl tu moc a zavolal Edwarda zpět?“

Ale to nepůjde, zkoušela to i Alice,“ upozornila ho.

Jenomže já jsem ten nejdůležitější, takže mě musí poslechnout,“ připomněl. „Řekla bys mu to, že ho miluješ, kdybych ho dostal zpět?“ zeptal se a zkoumal její tvář.

Já nevím, Jacobe. Je to složité.“ Dívala se na své prsty, které se mezi sebou proplétaly.

Není to nic složitého. Věř mi, že vás dám dohromady. Chci, abys byla šťastná.“ Usmál se na ni a lehce jí pohladil po tváři.



Přijede,“ oznámil jí po té, co odešel z místnosti, aby mu zavolal. „Ale nic neví, jen jsem mu řekl, že já jsem mimo hru.“

Mimo hru?“ nechápala.

Tak nějak. Víš, předtím jsme se dohodli, že já jsem pro tebe lepší. Proto Edward odjel, nechtěl, abys ho víc lákala a on mě podrazil. Je to dobrý kamarád.“

Tohle se mi nelíbí,“ podotkla.

Jo, mně taky ne. Byla to blbost.“ Zasmál se, ale dál už to neřešili.



Edward skutečně přijel, ale až na několikátý telefonát, kdy se ho Jacob ptal, kde je. Ne, že by mu nevěřil, ale nezdálo se mu, že by to tak lehce vzdal. On byl tvrdohlavý a dospět tak rychle nemohl.

Jenomže, než se Edward uráčil vrátit, Bella se už uzdravila. Ne docela, ale chodit mohla. Z počáteční naděje, že by opravdu přišel už se vzpamatovala a teď jen nevěděla, jestli si z ní dělal Jake legraci nebo si to rozmyslel a nechtěl sem kvůli ní a to ne proto, že by ji miloval.

Uklízela právě kuchyni, když se jí rozezvučil telefon. Měla ho naštěstí v obýváku, tak po něm, jak nejrychleji mohla, skočila. Ani se nepodívala, kdo jí volal.

Bella Swanová,“ vydechla.

Ahoj, Bello, tady Jacob.“

Ahoj, Jacobe, co bys´ rád?“ smála se do telefonu.

Mám pro tebe novinu. Edward se vrátil.“

To tak. „Jo, jasně, a pak si to zase rozmyslí a nepřijede,“ řekla mrzutým tónem.

Nepochopila jsi mě. On už tu je, včera se vrátil.“

Skutečně? Jacobe, neděláš si ze mě jen legraci?“ ptala se skepticky.

Nedělám. Takže, co teď uděláš?“

Půjdu domýt nádobí?“ nechápala.

Ne! Co jsi mi slíbila? Jakmile se Edward vrátí, tak mu vše povíš!“ osvěžil jí paměť.

Jacobe, to není dobrý nápad. Je to hloupost, vždyť -“

Bello, co jsi mi slíbila?“ skočil jí do řeči.

Dobře, pojedu za ním, ale pokud se mi vysměje, tak mě máš na svědomí!“ varovala ho.

Beru,“ smál se „Za minutu jsem tam a hodím tě k nim.“ A zavěsil.

Bella si povzdychla. Slíbila jsem to. Chvilku stála uprostřed pokoje, pak jen rychle sebou škubla, napsala otci dopis, že je u Alice Cullenové a rychle vyšla před dům. Do minuty tam sice nebyl, ale dlouho nečekala a uviděla za zatáčkou jeho černé auto. Potichu nastoupila a bez jediného slova se vydali ke Cullenům.

Ticho trvalo až do konce cesty. Jen těsně předtím, než vystoupila, ji Jacob povzbudil, že to dobře dopadne. Uvěřila mu a šla zaklepat.

Ještě, než úplně došla ke dveřím, se otevřely a za nimi se objevila velká střapatá hlava s úsměvem.

Ahoj, Bello!“ vykřikla nadšeně a běžela ji obejmout.

Alice,“ vydechla také vesele.

Neuvěříš, kdo se vrátil,“ začala s jiskřičkami v očích.

Edward?“ skočila jí do řeči s úsměvem.

Přesně! Jak to víš?“ Přimhouřila oči.

Jacob mi to řekl,“ svěřila se. „Něco jsem slíbila a chtěla bych mluvit s Edwardem. Je tu?“ zeptala se.

Není, je u sebe na paloučku. Taky by s tebou chtěl mluvit. Počkej, já mu zavolám.“ Otáčela se, ale Bella ji chytla za ruku.

Ne, stůj. Já půjdu za ním. Kde je?“

Je na jednom paloučku kousek odtud. Asi kilometr v lese. Tam přece nechceš, že ano. Ještě nejsi úplně zdravá. Vždyť máš ještě stále sádru.“ Ukázala na její ruku.

Jen mě nech, prosím. Kam mám jít?“ zeptala se.

V podstatě pořád rovně od vchodu. Ale, Bello! Co když upadneš?“ mluvila jí do duše, ale ta už byla na odchodu.

Neupadnu. Slibuju!“ zakřičela ještě do domu, ale pak už jen vyběhla ven.

Edward ji zabije! Ne. On zabije mě, protože jsem ji nezastavila!

Bella se co nejrychleji rozběhla do lesa. Popoháněla ji nesmyslná myšlenka, že by mohl Edward ještě někdy odejít a ona by tu zůstala sama. V podstatě neměla, co ztratit.

V domě jen Alice vyšilovala, protože viděla, že upadne. V hlavě si opakovala, že ji zabije, ale rychle se vzpamatovala a popadla mobil. Celá nadšená, že on si svůj vzal taky a zvedne jí to, začala vytáčet.

Co potřebuješ, Alice?“ ozvalo se z mobilu.

Edwarde, já za to skutečně nemohu. Ona je vážně tvrdohlavá,“ začala se omlouvat.

Alice, stop! Co se stalo?“ zastavil ji.

Běžela za tebou a spadne, naštěstí jde dobře, mohl bys jí pomoct. Ale spadne, tomu už nezabráníš,“ vyžvejkla ze sebe rychle.

Kdo?“ Byl zmatený.

Bella,“ vykřikla. Poté už jen slyšela, jak to položil. Úlevně vydechla. Stihne to.



Bella stále pospíchala za ním. Přes její čerstvě vyléčená žebra se jí špatně dýchalo, ale nepřestávala. Smůlou jí byl ale kámen, který se před ní nečekaně objevil. Nezbystřila ho včas a zakopla přes něj. Rychle před sebe natáhla ruce a ani si neuvědomila, že je jedna z nich ještě v sádře. Dopadla na ně a šlo slyšet tiché křupnutí. Poté dopadla i na kolena, která si rozedřela.

Do očí se jí automaticky hrnuly slzy a jen nešťastně se dívala na svou levou ruku.

„Bello!“ vykřikl sametový hlas a svou rychlostí jí šel pomoct.

„Edwarde.“ Usmála se na něj.

Okamžitě ji popadl do náručí a už lidskou rychlostí běžel domů.

„Proč jsi za mnou šla?“ zeptal se.

„Bála jsem se... Že odejdeš,“ svěřila se tiše.

Pousmál se. „Proč bych odcházel?“

„Já nevím...“

„Neboj, neodejdu od tebe. Nikdy,“ zašeptal jí do ucha.

„Slibuješ?“ Podívala se na něj s nadějí.

„Slibuju.“ Políbil ji na čelo. „Protože tě miluju a už bych bez tebe nevydržel,“ dopověděl.

„Taky tě miluju.“ Usmála se na něj a víc se k němu přitiskla.

„Udělej mi laskavost a zavři na chvíli oči,“ nařídil jí něžně. Už začínal cítit velké dráždění v krku kvůli její krvi.

„Proč?“ nechápala.

„Věř mi, prosím,“ poprosil. Poslušně je zavřela a on se rozeběhl svou rychlostí. Bella cítila tu rychlost, ale slíbila, že je bude mít zavřené.

Na Edwarda už čekala uvnitř Alice společně s Carlisleem. Ten se zatvářil nesouhlasně, když ji uviděl. A jakmile si všiml i Edwarda a jeho zčernalých očí, nakázal, že všichni musí pryč. I přes Belliny protesty. Poté ji rychle ošetřil.



Bella zůstala u Cullenů do večera a u Edwarda v pokoji si povídali. On ji pevně, ale něžně, objímal a ona mu ležela spokojeně na rameni. Vypověděli si všechno. Svěřili si, jak už se vlastně do sebe zamilovali při prvním pohledu, ale oba si to zamítli, že je ten druhý přece nebude milovat.

Alice plánuje ten večírek, kvůli kterému jsi se musela naučit tančit,“ pošeptal jí.

Nedá se z toho nějak vykroutit?“ Zamračila se.

Obávám se, že ne. Původně byl jen vymyšlený, abych tě musel učit tančit já, když Jake nemohl, ale nakonec si řekla, že to není špatný nápad.“

Ale já jsem nemocná!“ Zvedla ruku v nové sádře.

Neboj, nějak to zkusím zařídit.“ Políbil ji do vlasů.

S tím se spokojila, otočila se a lehce ho políbila na rty.

Víš... Jak jsem upadla, tak jsi běžel strašně rychle.“ Mávla rukou, aby vyjádřila ten pojem.

Usmál se a také ji políbil. „Jednou ti vše povím, lásko.“


Omlouvám se za případné chyby, ale je to vážně dlouhý.

Ale já nejsem Popelka!

Kde máš trpaslíky, Sněhurko?

Jdi na scénu, Pocahontas!

Vítej v říši divů, Alenko!

Shrnutí Pajam



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dobré ráno, Šípková Růženko!:

 1
7. Petronela webmaster
03.09.2016 [14:09]

PetronelaDalší pohádka za mnou a byla super Emoticon. Parádní byla ta oslovení, která jsi použila při telefonátu Alice a Jacoba - pijavička a pudlík Emoticon.

12.01.2012 [12:41]

TeenStarEmoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
No to ma podrž!

Pajam, ja síce neviem, ako to ty vlastne robíš, ale po každej jednej tvojej jednorázovke nemám slov. Proste mi dochádzajú, ako keby si mi ich každým jedným písmenkom poviedky pomaličky vysypávala z hlavy... Príde mi to až neuveriteľné, čo dokáže s človekom spraviť jediná jedna jednorázovka. Od teba, samozrejme. Emoticon Lebo nie každý dokáže napísať jednorázovku tak, že človek počas jej čítania civí na obrazovku, ústa ma od toľkého očakávania ďalšieho deja pootvorené a ruky sa mu na stehnách mierne klepú. Avšak práve tvoje jednorázovky sú také a ja si ten pocit úplného pohltenia dejom naplno užívam. Emoticon

Aby som sa aspoň máličko vyjadrila aj k deju, tak ten bol bezpodmienečne úžasný. Emoticon
Veď ten nápad bol úplne úchvatný a to, ako si ho dokázala spracovať, tak to ma po celý čas nútilo zadržiavať dych. Emoticon Niekedy si pri tvojich poviedkach prídem ako nejaký psychopat, pretože po ich prečítaní mi vysia v hlave ešte vážne dlhú dobu a nútia ma o tom premýšľať a donekonečna si jednotlivé scény v mysli opakovať. Fakticky. Emoticon Emoticon
No dobre, nech už je to so mnou akokoľvek, vážne sa už chcem konečne dostať k deju. Emoticon
To kamarátstvo medzi Edwardom a Jacobom bolo niečo fanastické. Neskutočne sa mi páčilo, ako sa dokázali jeden pre druhého obetovať. To bolo... neuveriteľné. Najmä v tejto dobe, kde by už pri rovanej situácii skončili pri bitke niekde na školskom parkovisku. Emoticon Jednoducho ma ich vzťah veľmi tešil a som rada, že aj po tom, čo Edward získal Bellu, ostanú priateľmi. Pretože oni ostanú, ja to viem a nikto mi to z hlavy nevymláti! Emoticon Dokonca ani keby mal baseballovú pálku.
No a čo sa týka Alice... Tak ona bola číslo jeden, vážne. Emoticon Priznám sa, že mať takúto úžasnú kamarátku, tak skáčem päť metrov vysoko a vôbec mi nevadí, že pri tom hlavou narážam o stenu. Emoticon Chjoo, ale niekoho tak nesebeckého a tak dobrého si môžem jedine vysnívať, mno. Emoticon Emoticon Ale som rada, že som si takúto osôbku mohla užiť aspoň v poviedke.
Tak... A aby si nepovedala, tak si nakoniec naechávam tie sladké scény medzi Edíkom a Bellčou. Emoticon To, ako spolu tancovali, to bolo úchvatné. Emoticon Alebo to u Edwarda v izbe... Áááá, to bolo romantické. Emoticon Emoticon Emoticon Bože, ja by som už tie poviedky mala prestať čítať, pretože takýmto štýlom mi nebude žiadny chalan dobrý. Emoticon

Pají, ja viem, že tento komentár bol vlastne totálne o ničom a nemáš nič, čo by si si z neho mohla vziať, ale ja komentáre vážne písať neviem, prepáč. Emoticon Ale snáď sa z toho dalo pochopiť, že pre mňa bola táto poviedka vážne skvelým zážitkom a jej dokonalosti skladám môj hlboký obdiv, poklonu a srdcervúci potlesk. Emoticon Emoticon No proste nádhera! Emoticon

24.08.2011 [22:00]

Marvi Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Opět velmi povedené

19.08.2011 [12:33]

dcvstwilightTo bylo hustý! Emoticon Emoticon Emoticon
"Ahoj, pijavičko!" "Ahoj, pudlíku." Emoticon Emoticon Emoticon
Nádhera, ty tak nádherně píšeš! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.08.2011 [16:33]

N1I1K1O1Lbomba Emoticon
u Jacoba a strhnutýho nehtu jsem se dobře nasmála Emoticon
fakt moc povedený Emoticon Emoticon Emoticon

22.07.2011 [9:59]

ada1987 Emoticon

1. Afrodita_Alice_Cullen
22.07.2011 [6:53]

Miluju pohádky a Twilight a dohromady je to vražedná kombinace Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!