Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Darren a Chris sami v New Yorku

28.12.2011 (15:00) • domcamerci • FanFiction jednodílné • komentováno 26× • zobrazeno 3038×

Darren

Splnila se moje nejhorší noční můra – zůstal jsem sám se svým bratrem v New Yorku. A to znamená, že všechny průsery, které udělá, budu muset žehlit. Není nad to mít dvojče, které je časovaná bomba. Můj otec byl největší frajer pod sluncem a já na něj budu vždycky hrdý, ale tenhle nápad se mu nevyvedl, stejně jako Chris.

„Kluci dostanou ranec chleba a sbohem a šáteček,“ rozhodl jednoho dne. Ne, že bych se držel maminčiny sukně, ale zůstat s Chrisem sám ve velkém městě… To nemůže dopadnout dobře.

Chystala se velká středoškolská párty a já z toho byl na trní. Milion možností, jak může Chris něco vyvést nebo někoho omylem zabít.

„Budeš se chovat jak?“ zeptal jsem se ho, když na sebe civěl do zrcadla.

„Slušně,“ utrousil bez jediného pohledu.

„Hodně přesvědčivé,“ hlesl jsem se zvednutým obočím.

„Něco ti povím, brácho,“ začal svůj určitě hodně inteligentní proslov a chytnul mě za ramena. „Takhle si v životě holku nenajdeš. Chováš se, jak kdybys měl v zadku nacpanou okurku,“ dokončil to a přitom mi pořád třásl rameny. „Hele, dělej přesně ty pohyby, co dělám já,“ nařídil a začal se protahovat v nové košili.

„A to proč?“

„3D zrcadlo. Takhle se uvidím do detailu.“ Bože, ten se měl hodně rád. Nechápavě jsem zíral. „No nic. Já vypadám líp,“ řekl otráveně a bouchnul mě pěstí do hrudi.

„Vypadáme úplně stejně,“ protestoval jsem. Kromě toho, že mám o chlup světlejší vlasy. Jen svému nejhoršímu nepříteli bych přál, aby měl dvojče. Ve škole se často vydával za mě a já z toho měl akorát problémy. Chodil jsem na rande s dívkami, které jsem o rande v životě nepožádal. Naštěstí jsem měl mého bratříčka, co všechno zařídil.

„Teď vypadáme stejně,“ řekl, svěsil koutky rtů a stáhl obočí k sobě.

„A teď jsem Chris,“ řekl jsem a rozzářil se jako idiot. Špulil jsem rty a házel jsem připitomělé úsměvy na všechny strany.

„Jo! Konečně si vypadal, že žiješ.“

Středoškolská párty vypadala jako klasická středoškolská párty. Co naplat, že mi táhne na třicet. Pozoroval jsem opilého Chrise, jak metá salta po obývacím pokoji Lucy Steelové.

Zatímco mému bratrovi táhne na třináct. Aspoň na to vypadal.

„Ahoj, Darrene,“ zašvitořila mi u ucha Lucy a dýchla mi do tváře. Její opilý dech nebyl pro můj poloupíří čich nic příjemného.

„Co tady děláš tak sám?“ mumlala s podnapilým akcentem. O artikulaci se nedalo mluvit.

„Užívám si párty,“ odpověděl jsem otráveně.

„Strašně… strašně se… mi líbíš,“ vyblekotala a objala mě kolem pasu. V krvi jí kolovalo kvantum alkoholu. Proč mám pořád všude dělat dozorce? Svezla se mi k nohám a hlavou byla opřená o má kolena.

„Myslím, že pro tebe párty skončila,“ řekl jsem a vytrhl jí červený kelímek z ruky. Zvedl jsem ji do náruče a odnášel ji do jejího pokoje. Šel jsem po vůni. Tam, kde byla v největší koncentraci, jsem se zastavil. Otevřel jsem bílé dveře a pohltila mě tyrkysová barva. Podél jedné zdi bylo gigantické akvárium, kde si nerušeně plavaly rybky.

„Mám ráda moře. Je tajemné,“ mumlala Lucy a usmála se. Taky jsem se usmál. Neodsuzoval jsem ji za to, že se zlila do němoty. Možná bych si taky takhle užíval, kdybych byl člověk. Vždycky jsem myslel na to, že by bylo fajn, kdybychom s Chrisem udělali výměnu. Já bych mu dal svoji půlku upíra a on mně svoji lidskost.

„Okamžitě vypadni z pokoje mé sestry!“ zavelel příjemný ženský hlas. Věděl jsem, že tu někdo je, protože jsem slyšel její srdce, ale je tu tolik lidí, že jsem tomu nevěnoval pozornost. Zvedl jsem se a podíval se do tváře drobné blondýnce. Její modré oči nejdřív sršely blesky, ale když mi pohlédla do tváře, kapal z nich údiv. Ty blondýny. To mám po tátovi.

„Jen jsem ji sem přinesl. Trochu to přehnala s pitím,“ vysvětlil jsem tiše.

„Promiň. Myslela jsem, že… No, vždyť víš,“ breptla zahanbeně a roztomile se usmála.

„Jsem Emma, sestra Lucy,“ představila se a natáhla svoji malou ručku.

„Darren Cullen, bratr Chrise,“ dodal jsem v legraci, ale vtipkovat moc neumím. Přiznávám, že se mnou moc legrace nebylo. Emmě blesklo očima pochopení.

„To je ten velký blonďák, co visí za lustr a řve, že je Tarzan a hledá svou Jane?“ Já ho zabiju!

„Ne, toho jsem v životě neviděl.“

„Jasně,“ přitakala pobaveně a vytáhla svoji teplou ruku z mého sevření.

„Proč nejsi dole s ostatními a neužíváš si?“ zeptala se zaujatě. Pokrčil jsem rameny.

„Nejsem společenský typ. Jen hlídám bratra.“

„To znám. Tak… Nechceš jít se mnou na zahradu? V domě mi ječí desítky puberťáků. Neusnula bych.“

„Rád,“ přitakal jsem a pokračoval za jejím pěkným zadečkem. Vedla mě zadním vchodem do velké zahrady. Já viděl dokonale i ve tmě a jí osvětlovalo cestu světlo z bazénu.

„Co hledáš?“ zeptal jsem se, když jsem viděl, jak se zmateně otáčí dokola.

„Luckyho. To je náš pes,“ dodala.

„To bude asi mnou. Zvířata mě moc nemusí,“ vysvětlil jsem a zase se zasmál. Dneska jsem samá legrácka. A všechno to bylo náramně vtipné – tomu přisvědčoval Emmin nechápavý výraz.

„Nic,“ hlesl jsem a zavrtěl hlavou. Když jsem otočil hlavou na západ, zavětřil jsem krev.

„Víš co, podíváme se po něm. Já jdu tudy.“ Přikývla a rozešla se na východ.

„Sakra,“ zaklel nedaleko Chris a já se začal obávat toho nejhoršího. Rozběhl jsem se plnou rychlostí po pachu. Doběhl jsem na místo a spatřil Chrise, jak leží na zemi a hrabe vlastníma rukama díru – vlastně to už byl příkop. Vedle něho ležel pes s rozervaným hrdlem. Lucky.

„Pes? Zabil jsi jim psa? Ty jsi zabil psa?“ koktal jsem nevěřícně. Chris se na mě jedovatě podíval.

„Byl přítulný. A víš, jak na mě alkohol působí. Mám pak hroznou žízeň.“

„No, nevím. Já nikdy opilý nebyl.“

„Ty si nikdy nedělal spoustu věcí,“ zavrčel.

„Třeba jsem nikdy nevysál čokla.“ Chris vylétl ze své opilecké pozice.

„Hlavně to nevolej mámě!“ syčel.

„Proč bych to dělal?“ Má mě za žalovníčka. To je super.

„Prostě jí to nevolej. Nechci zase bydlet s celou rodinou a pořádat rodinné výlety.“

„Kdyby tě jen slyšeli.“ Podíval se na zlatého retrívra a povzdechl si.

„Tak mi s ním aspoň pomoz,“ řekl a kývl k němu.

„Ty si převezmi nebožtíka, já ho zasypu,“ navrhl jsem a strčil do něj. Stál jsem nad hrobem a čekal, až Chris položí Luckyho na dno. Teď už chápete moje trápení?

„Co teď řeknu Emmě?“ šeptl jsem si pro sebe, když jsem si oprašoval hlínu z rukou.

„Kdo je Emma?“ vypískl se zájmem Chris.

„Nikdo,“ odbyl jsem ho.

„Jak myslíš. Dáme závod?“ Neodpověděl jsem a srazil ho k zemi. Pak jsem se rozběhl k domu.

„Budu tam dřív!“ zavolal jsem přes rameno a spatřil jeho nasupený obličej. Dobře, musím přiznat, že mám svého bratra rád. I když zabíjí psy dívek, o které mám zájem.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Darren a Chris sami v New Yorku: