Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Dárek k narozeninám

25.05.2015 (13:00) • SweetNess • FanFiction jednodílné • komentováno 8× • zobrazeno 1847×

Den ve škole probíhal pomalu. Před třetí hodinou mě Edward právě doprovázel na hodinu matematiky, když u schodů na nás čekala Alice s Jasperem.

„Všechno nejlepší, Bello,” řekla a dala mi do ruky velkou dárkovou krabici. „Dnes večer v sedm si to vem na sebe a přijeď k nám.” Byla jsem trochu překvapená tím:,vem si to na sebe.’

Vlastně, dnes je mi přesně osmnáct let.

„Všechno nejlepší, Bello,” řekl Edward svým sametovým hlasem a podal mi malou krabičku.

„Říkala jsem žádné dárky a oslavy. Vždyť už jsem o rok starší než ty.”

„Nejsi. Mně je stoosm,” dodal a usmál se. Na to jsem neměla co říct. V tu chvíli zazvonilo na hodinu. Vešla jsem do třídy a rychle si nachystala věci, než přijde učitel. Asi za dvě minuty vešel do třídy a oznámil nám, že dnes odpadá poslední hodina - tělocvik. Byla jsem ráda, že dnes nikomu v tělocviku nemusím ublížit. S domněnkou, že odpadl tělocvik, den ubíhal o něco rychleji.

Edward měl poslední hodinu španělštinu, takže musel zůstat ve škole. Byla jsem smutná, že pojedu domů sama, ale slíbil, že odpoledne pro mě přijede a pojedeme na tu mou “Narozeninovou párty”.

Zrovna jsem vycházela ze školy, když vtom mě zastihl Jacob, aby mi taky popřál.

„Říkala jsem žádné dárky!”

„Tenhle se ti bude líbit. Takový tvůj Nový kamarád.” Zděsila jsem se.

No snad mi nekoupil psa, žirafu, nebo motorku...

„Takže oficiálně, všechno nejlepší k tvým osmnáctým narozeninám, Bello Swanová, tvůj nový kamarád se tě už nemůže dočkat.” Když vytáhl dárek, který měl za zády, myslela jsem, že si ze mě dělá srandu! V ruce držel malou přepravku, ve které pobíhalo malé hnědé zvířátko.

„Jacobe, to nemyslíš vážně! Křeček! Vždyť pro něj nic nemám! Ani klec, ani jídlo, nic.” Začala jsem se vymlouvat.

„Neboj se, Bello, to je zařízené.” Předal mi křečka a já jsem neměla slov.

„Děkuju,” bylo to jediné, co jsem ze sebe dostala.

„Prosím, Bello.”

„Ale kdy mi doneseš tu klec a ten zbytek?” ptala jsem se.

„Brzy!” volal na mě přes hluk motoru jeho motorky. Nezbývalo mi nic jiného, než si tu příšerku odvést domů. Když jsem přijela domů, Charlie tam ještě nebyl. Vzala jsem tedy křečka do mého pokoje a šla do kuchyně pro nějaký suchý rohlík. Jakmile jsem se vrátila nahoru, křeček v přepravce nebyl. Začala jsem trochu panikařit a hledat ho. Po dvaceti minutách jsem to vzdala. Šla jsem se učesat do koupelny, protože moje vlasy nevypadaly jako vlasy, ale jako vrabčí hnízdo. Doslova.

Udělala jsem si tedy zapletený cop na bok a šla si pro šaty, které byly stále zabalené v dárkové krabici. Otevřela jsem ji a co jsem neviděla! V krabici si křeček pochutnával na mých nových šatech.

„Ach ne! Co teď?” a v tu chvíli mě něco napadlo: Když mi bylo asi jedenáct, pomáhala jsem mamince se šitím šatů, které měla jako dárek pro mou sestřenici Jennifer. Tehdy jí bylo osm. Maminka mi řekla, ať tam přišiju knoflíčky a jakmile jsem skončila, pochválila mě, jak se mi to povedlo.

Teď byly na řadě šaty. Vzala jsem křečka, dala ho do přepravky a otevírání přelepila lepící páskou. Šaty měly okousanou spodní část, takže teď už nebyly skoro na zem, ale pod kolena. Stačilo jen zarovnat okraj a udělat z nich kratší šaty. Snad se Alice nebude moc zlobit...

Podívala jsem se na hodiny a okamžitě si oblékla - teď už lehce zkrácené - modré šaty.

Edward tu bude za deset minut. Zrovna přišel domů Charlie, a když mě viděl v tmavých šatech, nemohl se nezeptat: „Kam dneska jdeš?”

„No, Edward a jeho rodina mi uspořádali oslavu narozenin. Říkala jsem jim, že to není nutné, ale oni...” Přerušil mě a usmál se svým málo používaným úsměvem.

„Všechno nejlepší, Bells! Snad se ti můj dárek bude líbit a tohle máš od Reneé.”

„Album na vzpomínky z maturitního ročníku? Zavolám jí, že děkuju. A díky za ten foťák, tati. Díky.” Vtom někdo zazvonil.

„Edward je tady!” vypískla jsem, ale ne tak, jak je to obvyklé u Alice. Šla jsem si pro tašku(kabelku, kterou mi dala Alice jako „druhý dárek”) a Charlie mu mezitím otevřel. Když jsem přišla dolů, už na mě čekal. V obleku byl ještě hezčí než normálně.

„Dnes ti to moc sluší, Bello,” poznamenal.

„Díky.”

„Pojedeme?”

Přikývla jsem. Nasedli jsme do auta a jeli. Jel velmi rychle a cestou jsme si povídali. Na krku jsem měla stříbrný řetízek s křišťálem do tvaru srdce, který jsem od něj dostala. Přemýšlela jsem, jestli si Alice všimne, jak jsem si upravila šaty. Najednou se zeptal: „Co jsi dostala od Charlieho a Jacoba? Dneska před školou jsem viděl, jak ti přál.”

„No, od Charlieho jsem dostala foťák, od Reneé album na fotky z maturitního ročníku a od Jacoba, no, dostala jsem,” nevěděla jsem, jak mám tu větu zformulovat. „No on tomu říká Nový kamarád.”

„A co je to ten nový kamarád?” dožadoval se odpovědi, a tak jsem šla bez jakéhokoli formuláře.

„Je to křeček.” Jeho reakce byla stejná jako ta moje, když mi to sděloval Jake:

„Křeček! Vážně! To si děláš srandu!”

„Taky jsem tomu nechtěla věřit.” Radši jsem změnila téma. „Všiml sis něčeho na mých šatech?” Samozřejmě, že si toho všiml. Je to upír, proboha.

„Nebyly delší?”

„Ano, byly. Poděkuj křečkovi. Trochu jsem je musela poupravit, snad se Alice nebude moc zlobit,” řekla jsem, jako bych mohla za to, že je rozkousal křeček. Ale byla to pravda. Mohla jsem za to já.

Dojeli jsme k jejich domu. Carlisle už nás čekal ve dveřích a Alice utíkala ze schodů, aby se se mnou přivítala. „Ahoj, Bello! Ráda tě vidím. Co to máš s těmi šaty?!” řekla rozzuřeně. Jako bych to nečekala. No, svedu to na Jaka. To on mi koupil tu malou potvůrku, nebo ne?

„No, dostala jsem od Jacoba křečka a on mi utekl a trochu si pohrál s těmi šaty, co jsem od vás dostala. Zlobíš se moc?” Snažila jsem se o smutný hlas a projednou mi to kupodivu zbaštila dokonce i Alice. Její reakce mě ale překvapila. „Odkdy kouše křeček rovně?” Zasmála jsem se a Edward se mnou. „No, trochu jsem si je upravila, aby nevypadaly tak rozkousaně.”

„I když jsem naštvaná, tak musím říct, že i tak vypadají moc dobře.”

„Díky.”

Seshora se ozval Emmettův hlas: „Kde jste tak dlouho?”

„Už jdeme!” zavolala na něj Alice.

Všichni jsme vyšli nahoru a tam nás čekali ostatní Cullenovi. „Všechno nejlepší, Bello!” řekli sborově. A potom na mě sesunuli lavinu dalších dárků.

Tak tohle byla moje první povídka, doufám, že se aspoň trochu líbila. Napište mi komentář, ve kterém bude Vaše hodnocení, ať je ta příští zase o něco lepší.

Vaše SweetNess 

Autor: SweetNess (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Dárek k narozeninám: