Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » A ještě jednou Stephenie...

fg

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

A ještě jednou Stephenie...Tak to zkouším ještě jednou. S mou předchozí povídkou (Na lítost je pozdě, Steph) má tahle společnou jen hlavní hrdinku. Zkusila jsem napsat něco, co by nekončilo smrtí a byl tam Edward a Bella. Jak se mi to povedlo, posuďte sami.

A chtěla jsem moc a moc poděkovat za komentáře. Díky nim tahle povídka vznikla.

31.08.2010 (17:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2642×

Vzbudila jsem se z nejkrásnějšího snu, který jsem kdy měla. Tvář mladíka, o kterém se mi zdálo, jsem měla stále před očima. Byla dokonalá. Kontrast rozcuchaných bronzových vlasů, podivně okrových očí a bělostné pokožky, která navíc na slunci zářila, jako by byla poseta hvězdami, byl úžasný. Dívka, co tam byla s ním, byla také hezká, ale tak nějak normální. Dlouhé kaštanové vlasy se jí vlnily kolem tváře s téměř průsvitnou pokožkou a nádherné čokoládové oči… To on byl nadpozemský. Jako první mi na mysl přišel anděl, ale byla jsem si jista, že tím nebyl. Byl rozhodně něco temnějšího – nebezpečného. Dokonalá byla i loučka, na které leželi.

Bylo to tak skutečné, jako bych tam byla s nimi. Nádhera. Přehrávala jsem si sen znovu a znovu. Chtěla jsem si ho pamatovat. Chtěla jsem, aby mě ta úžasná láska a něha, kterou jsem z té dvojice cítila, neopustila.

Podívala jsem se na hodiny na nočním stolku. Ukazovaly něco po třetí. Nedá se nic dělat. Vstanu, jinak ten sen zaspím a to jsem rozhodně nechtěla. Když jsem se pohnula, muž ležící vedle mě, se zamlel a rozespale otevřel oči: „Děje se něco, Steph?“

Pohladila jsem ho po tváři: „Všechno je v pořádku. Za chvíli přijdu, drahý. Spi dál,“ vtiskla jsem mu pusu na čelo a on se znovu ponořil do spánku.

Posadila jsem se do pracovny, vytáhla blok a tužku (psalo se mi s ní líp než perem nebo na notebooku). Zavřela jsem oči a chvilku se soustředila jen na sen. Nevěděla jsem, jak začít, ale pak se mi tužka sama rozběhla po papíře. Bylo to skoro, jako by mi někdo vedl ruku. V hlavě se mi vyrojilo tolik slov, že jsem je málem nestíhala zapisovat. Když jsem o půl hodiny později tužku udýchaně odložila, překvapeně jsem zírala na 3 z obou stran popsané listy. Páni. Zívla jsem a usmála se. Je čas jít zpátky do postele. Teď už se nemusím bát, že to zapomenu. Bude zajímavé ráno si přečíst, co jsem zapsala.

Dům znovu ztichl. Dvojice stojící ve stínu terasy vypadala jako sochy. Když se však ujistili, že není nebezpečí, že by je někdo spatřil, protáhli se jako duchové do pracovny, kterou žena před pár minutami opustila. Fakt, že byla v první patře, jim ani v nejmenším nevadil.

Chlapec s bronzovými vlasy rychlým krokem přešel ke stolu, na kterém do tmy tlumeně zářily 3 popsané listy. Přejel očima první řádky a jeho tvář osvítil úsměv. Otočil se k dívce s kaštanovými vlasy a mávl listy: „Povedlo se to, Bello. Vidíš, já ti říkal, že lidi inspiruješ.“

Dívka se zatvářila překvapeně, ale zároveň i potěšeně. Přešla k němu a postavila se tak, aby mohli číst společně. Minimum světla, které do pokoje dopadalo z venku, jim na čtení bohatě stačilo. Vlastně by dokázali číst i při míň. Tma jim nevadila ani v nejmenším. Podle legend byli přece nočními tvory.

Oči se jim míhaly sem a tam po papíře. Se čtením byli hotovi rychle. Když skončili, dívka okouzleně vydechla: „Bože, ona to dokázala. Je to, jako bych tam znovu byla.“

Zvedla oči ke chlapci a ten přikývl. Jeho tvář zářila spokojeností. Sklonil se k ní a něžně ji políbil. Pak zašeptal: „Máš dar, Bello. Právě jsi to dokázala.“

Dívka trochu zmateně zavrtěla hlavou: „Proč seš si tak jistý, že jsem to udělala já? Jsou to přece její slova… a jsou nádherná. Jestli se bude psaní věnovat, stane se velkou spisovatelkou.“

Chlapec se usmál: „Ne jestli. Po dnešku určitě. A ta slova jsou nádherná, protože taková byla i skutečnost. Nic nemůže být dokonalejší než ty, miláčku.“

Dívka ho pohladila po tváři a i po letech si vychutnávala úžasnou hladkost jeho pokožky: „Je zbytečné ti říkat, že tě miluju a to nejdokonalejší jsi ty, Edwarde, že?“

Chlapec se tiše rozesmál. Zvuk naplnil místnost a přesto, že byl tak tichý, vnikl Stephenii, spící o dvě místnosti dál, do nového snu.

„Miluju tě, Bellinko. Nikdo a nic to nikdy nezmění. A takhle se o tom dozví celý svět.“

Dívka se usmála, ale pak jí přes tvář přeběhla úzkost: „A nebojíš se, že jí budou chtít ublížit? Prozradí přece tajemství.“

Chlapec zavrtěl hlavou: „Ne. Bude to jen její fantazie, co upíry oživí. S Drákulou to bylo stejně. Bram Stoker mohl v klidu dožít. Nikdo z nich ho nestíhal. Alespoň Carlisle to tak tvrdil.“

Podíval se na zeď, za kterou slyšeli spokojené oddychování, dokazující, že všichni obyvatelé domu spokojeně spí: „Neboj se o ni. Bude v pořádku. A jestli máš výčitky, můžeme na ni čas od času dohlížet.“

Dívka se spokojeně usmála a naposledy se podívala na listy, které její přítel stále ještě držel v ruce: „Nemůžu se dočkat, až si přečtu pokračování.“

Chlapec listy položil zpět na stůl přesně tak, jak předtím ležely. Usmál se na dívku, obejmul ji a na okamžik se utopil v jejích očích. Byly ve stejném tónu jako ty jeho. Tím jediným se lišily od Stephenina snu. Políbil ji, vzal ji do náručí, až se zvonečkově rozesmála a vyskočil oknem.

Dopadl lehce na špičky – tak, aby nezanechal stopy. Nechtěli nikoho vyděsit a fakt, že se jim někdo ochomýtal kolem domu, by Stephenii ani jejího muže určitě příliš neuklidil. Bude lepší, když bude mít na práci klid. Až se vzbudí, přečte si, co v noci napsala a nedá jí to, aby psala dál. Byli si jisti – nejen proto, že to sami četli, ale i díky jejich sestře Alici. Viděla to, stejně jako šílenství, které kniha po vydání vyvolá. Twilight manie.

Postavil dívku na zem, vzal ji za ruku a dvojice se rozběhla pryč. Byli tak rychlí, že běžnému oku splývaly v bílou šmouhu. Dívka se přesto na setinu vteřiny ještě otočila, aby se naposled podívala na dům, který právě opustili. Možná má Edward s tou inspirací pravdu. Ten sen se jí vážně povedl. Snad i pokračování bude stejně dokonalé. Přeji ti štěstí, Stephenie. Tvůj život se změnil. Jen o tom ještě nevíš!

♦œTHE END♦

 

Na lítost je pozdě, Steph

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek A ještě jednou Stephenie...:

 1
1. Danca11
07.08.2011 [13:21]

Danca11 Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře