Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » A jak šel život dál?

A jak šel život dál? Edward opustil Bellu a zanechal ji ve Forks samotnou. Bohužel zapomněl na Viktorii a stane se to, čemu se on snažil vyhnout. Bella se promění v upírku. Jak do našeho příběhu patří vlci? A setká se vůbec Bella někdy s Cullenovými?
Nechte mi prosím nějaký psaný komentář (kritiku, chválu, rady nebo nápady), budu za to velmi ráda.

A jak šel život dál?

Pohled Belly

Minulost

Edward si se svou rodinou odešel, aby mi nemohli ublížit. Pro jeho smůlu zapomněl na Viktorii, která si mě našla a mučila mě. Měla v plánu mě zabít a pak si najít Edwarda. Její ztráta byla veliká a já věděla jak. Mé srdce bylo také opuštěné. Teď už dokonce vím, že ona svou ztrátu cítila ještě stokrát více než já ve svém lidském životě.

Tenkrát zasáhl Jacob se svou smečkou, ale bylo pozdě. Viktorie mě kousla a já se měnila. Vlci to nevěděli, neznali to. Když se mi zastavilo srdce, Jacob se mě snažil oživit. Až když jsem otevřela oči, které byly krvavě rudé, pocítil ten smrad. Smrad upíra.

Smečka mě nedokázala zabít. Čekali, až někoho budu ohrožovat, aby pak mohli zasáhnout. Neměli nikdy tu možnost a já jsem na to pyšná. I shledání s mým otcem jsem přežila a co bylo hlavní - on také. S Jacobem jsme se stali nejlepšími přáteli - jen přáteli. Časem jsme si zvykli na pach toho druhého. Jacob se stal alfou a stárl. Já ne. Po nějakém čase mi umřel otec i matka, která stihla ještě porodit syna, takže máme pokračovatele rodu aspoň z matčiny strany.

Od mé přeměny uběhlo už dlouhých 80 let. Stále žiju v rezervaci se stárnoucím Jacobem, který díky přeměnám stárl pomaleji, ale stárl. Nikdy mě nenapadlo začít hledat Cullenovi. Chyběli mi, ale když mě Edward nemiloval, proč bych ho měla hledat já? Mé city k němu se ještě prohloubily, když se ze mě stal upír, ale dokázala jsem je vypnout. Ne úplně, ale aspoň do takové míry, že jsem tu bolest přebila něčím jiným.

Svůj dlouhotrvající život jsem si zpestřovala opravováním aut, co mě naučil Jacob, plaváním v moři, kde jsem lovila ryby a obeplavala celou zeměkouli za čtrnáct dní. Navštívila jsem plno neobydlených starých ostrovů, kde nebydleli žádní lidé a ani zvířata tam nežila.

 

Přítomnost

Když jsem se vrátila zase z jednoho svého mořeplaveckého výletu, zjistila jsem, že je na tom Jacob zdravotně velmi zle. Svěří mou ochranu v rezervaci nové alfě, jeho synovi, kterému jsem dělala chůvu. Jeho matka byla už dávno po smrti a Jacob měl v nejbližší době jít za ní. Nevydržela jsem to stejně jako u Charlieho a René, nabídla jsem mu upírství, jen aby zůstal semnou. Odmítl jako ostatní. Cítila jsem to jako zradu, ale zároveň jsem je chápala.  Jacob dokonce ani přeměněn být nemohl.

„Bello, Cullenovi se před týdnem vrátili a přišli obnovit smlouvu. Dohlédni na náš lid. Mají sebou novorozence. A… Edward… ten s… s nimi není. Budu… nad… tebou bdít. Nad vámi všemi,“ zašeptal Jacob a jeho oči se navždy zavřely. Z hrudi se mi vydral hlasitý vzlyk. Jacobe! Jak to mám bez tebe zvládnout!

„Nesmíš zemřít. Teď ne. Další ne… To nejde. Jak mám dál žít, když tu nikoho nemám?!“ řvala jsem na celou rezervaci a ležela na Jacobově mrtvém těle. Nedokázala jsem to v sobě držet, už ne. Jen slzy mi netekly, ale ta bolest neměla mezí.

„Same, na naší půdu vkročil ten jejich novorozený. Blíží se k vesnici,“ přiběhl nový člen smečky a vražedně se podíval po mě. Sam, syn Jacoba, se po mě také podíval. Nevěděl, co má dělat, právě ztratil otce, svou největší oporu. Další opora jsem byla já.

„Jdeme!“ rozkázala jsem a vyběhla ven.

Nechala jsem se vést smečkou, která se přeměnila do své vlčí podoby. Jakmile jsem ucítila pach toho upíra, předběhla jsem smečku a toho upíra plnou silou smetla k zemi. Jako novorozený měl být silnější, ale mě popoháněl smutek, zlost a ztráta další milované osoby. Nechápavě se po mě podíval a zalapal po dechu.

„Ty… ty jsi ta, po které truchlí? Bella?“ vypadlo z něj a já silně zavrčela.

Byl to mladý hoch. Asi tak šestnáct let. Oči měl zbarvené do ruda s odlesky mědi. Byl to muž. Byl místo Edwarda?

„Co děláš na našem území?“ zavrčela jsem mu do tváře. „Víš, že teď máme právo tě roztrhat? Co by na to řekla Esmé s Carlislem? Tak milující bytosti jen stěží najdeš!“

„Třeba chci být roztrhán. Mám dar. Vidím každému do srdce. A víš, jaký to je pohled do tak chmurných srdcí? Jsem z toho chmurný sám. Zab mě! Na co čekáš?! Roztrhejte mě!“ odhodil mě a postavil se čelem k vlkům. „Nenávidím se. Jsem zrůda. Bojím se, že zabiji člověka!“ začal vzlykat. Objevil se ve mně mateřský cit a objala jsem ho.

„Já vím, jak se cítíš, ale to se dá přejít a zvládnout. Podívej se na mě. Neublížím ani mouše. Zvíře si nejdřív omráčím, než ho začnu sát,“ podívala jsem se mu do očí. Pozorně mě pozorovaly. Byla tam špetka překvapení a obdivu.

„Můžu ti nahlédnout do srdce, i když jsi štít. A mě do hlavy nahlédne Edward, který mě zachránil a přinesl Carlisleovi, ale od té doby jsem ho neviděl. Když se začalo mluvit o tom, že se přestěhujeme zpět do Forks, zmizel. Alice říká, že musí najít odvahu se vrátit. Strašně si vše vyčítá.“ Ten chlapec se posadil na zem a zády se opřel o strom.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se ho.

„Kevin, tedy myslím. Moc se nepamatuji,“ přiznal a obličej si složil do dlaní. Pohladila jsem po hřbetě Sama, což byla známka, že to zvládnu. Potřebovala jsem si někomu vylít srdce.

„Běžte někdo hlídat hranice a ty se postarej o… o Jacoba.“ Při posledním slovu jsem se mu vrhla kolem krku. Smutně zakňučel a šťouchl do mě čumákem.

„Přišel jsem nevhod, že? Upřímnou soustrast. Je mi to líto. Také jsem viděl svého otce umírat. Bylo mi deset a on mi svěřil svou firmu. Nedokázal jsem splnit ani jeho poslední přání a nastoupit do firmy jako ředitel. Chyběly mi jen dva roky,“ vzlykl Kevin.

Sam se po něm smutně podíval a odběhl k domovu. Po cestě smutně zavyl. Trhalo mi to srdce.

Sam mě zas tak nepotřebuje. Je samostatný a jeho smečka mě nenávidí. Je čas odsud odejít, než sem přijede Edward, vždyť už mě nikdy nechtěl vidět.

„Edward tě nikdy nepřestal milovat,“ řekl Kevin.

Cítila jsem v naší blízkosti jednoho, ne, dva vlky. Zůstali tu jen pro jistotu nebo čekají na vhodnou chvíli? Dokud tu byl Jacob, nikdo si nic nedovolil a já měla důvod tu zůstat. Ale teď? Teď jsem měla důvod zmizet. Počkám do pohřbu Jacoba a zmizím.

„Nemel blbosti a dostaň se co nejrychleji k hranicím. Pokud cítíš, koho co bolí a naopak, tak musíš vědět, jak by Esmé bolelo tě ztratit. Kousek tě doprovodím.“

„Hej, pijavice, teda Bello. Na hranicích už na něj čekají. Jeden z nich se chce s námi prát. Tak ho tam koukni dotáhnout,“ přišel mi oznámit jeden kluk ze smečky. Nenávidí mě. Prý se kvůli mně poprvé přeměnil a dával mi to za vinu. Už jim takto nebudu ubližovat. Už ne.

„Tak pojď, Kevine. A nevidím důvod, proč bys za dva roky nemohl nastoupit na tátovo místo. Když máš cíl, jde vše snadněji. Pokud se tě bude někdo ptát, vůbec jsi mě tu neviděl, jasné? A v jistém případě na to ani nemysli. Teď už jdi. Opravdu mají právo tě roztrhat,“ strkala jsem ho před sebou, jako malé dítě.

„A proč tebe ne?“ zeptal se ještě. Zamrazilo ve mně. Podívala jsem se po tom vlkovi, co nás doprovázel.

„Protože jsem jim nikdy neublížila a dával na mě pozor největší alfa dějin, Jacob. Dnes naposled vydechl.“ Z hrudi se mi vynořil další vzlyk. Byli jsme už skoro u hranic. Pustila jsem Kevina a vylezla vysoko do stromů. Potichu jsem skákala z jednoho stromu na druhý a sledovala celou rodinu Cullenových. Emmett a Jasper byli v bojové pozici. Byl mezi nimi i Edward. Takže našel odvahu se vrátit.

„Jsem v pořádku. Bdí nade mnou dobrá víla,“ přivítal se s nimi Kevin a co nejrychleji utekli domů.

Seskočila jsem dolů a rozeběhla se k moři, kam jsem skočila a doplavala na nejbližší osamělý ostrov.

 

Na ostrově jsem se zdržela dva dny, než jsem se odhodlala v noci vplížit do vesnice k Samovi. Koukal z okna a vyhlížel mě. Jakmile mě spatři, usmál se, ale hned zase truchlil. Chyběl mu táta.

„Kde jsi byla, teto?“ zeptal se mě hned, co jsem vstoupila dovnitř.

„Nemohla jsem sem přijít. Musela jsem nabrat síly a odvahu,“ usmála jsem se na něj a pohladila ho po zádech jako vždy. Jeho kůže byla oproti mé vařící, ale na to jsem byla zvyklá. Okamžitě mě objal.

„Moc mi chybí,“ zašeptal.

„To mě taky, Same. To mě taky,“ povzdechla jsem si.

„Zůstaneš tu se mnou, že ano?“ podíval se mi zpříma do očí. Uhnula jsem pohledem.

„Teto?“ vyhledal můj pohled.

„Je čas, aby ses postavil na vlastní nohy. Tvá smečka potřebuje pravého vůdce a ne tetiččina mazánka. Běž ve stopách svého otce a buď tak skvělým alfou jako on. Tvá smečka si dělá, co chce. Jen čekám, kdy na mě zaútočí a tebe sesadí. Staň se mužem a buď se svou smečkou, ta ti bude ve všem rozumět,“ promlouvala jsem mu poprvé v životě do duše, a přitom se mu dívala zpříma do očí.

„Kdy bude pohřeb?“ zeptala jsem se Sama.

„Pozítří,“ řekl zaskočeně a zmateně stál na místě. Kéž by se otiskl, měl by to teď tak lehčí. Dovedla jsem ho do ložnice a zmizela ven. Seděla jsem venku pod oknem, dokud se z okna neozvalo pravidelné chrápání, pak jsem se zvedla a co nejrychleji zmizla. Nevěděla jsem, co mám dělat. Vždyť mi brzy bude 100 let - za necelý rok. Počítám i lidské roky.

Rozhodla jsem se za ty dva dny navštívit svou pokrevní rodinu. Jen se podívat jak se mají. Oni to o mně samozřejmě nevědí. Budu jen nepozorovaný pozorovatel.

 

Pohled Sama

Bella zmizela. V jeden týden jsem ztratil oba rodiče. Vím, že ona není má matka, ale já ji tak vždy bral. Byla mi vším, stejně jako otec a proto jsem si slíbil, že se změním. Splním jí její přání. Stal jsem se tvrdším a přísnějším. Nebál jsem se někoho ve smečce seřvat. Jednou jsem se porval a vyhrál. Ostatní přede mnou později ustoupili o krok vzad a svěsili hlavu dolů. O tomhle mluvila teta - až teprve teď mě začali brát jako alfu. Rozhodl jsem se tetu hledat. Nejdříve na pobřeží a až pak u Cullenů.

Přiběhl jsem ve vlčí podobě k palouku, na kterém měli postavený ten jejich velikánský barák. Měli tam čerstvou přístavbu, asi pro to novorozeně. Proměnil jsem se na člověka a vykročil na palouk. Okamžitě před dům vyběhlo osm upírů. Značná přesila oproti jednomu vlkovi. Hledal jsem mezi nimi tetu, ale nebyla tam. Vyšel ze mě jen smutný povzdech.

„Proč jsi přišel?“ zeptal se mě ten blonďák Carlisle.

„Neříkej to…,“ zastavila mě ta malá tmavovláska.

„Ani na to nemysli!“ rozkázal ten novorozený Kevin.

Pohled mi sjel k tomu rozcuchanému mladíkovi, jehož obrázek si můj otec často přetáčel v myšlenkách. Chtěl, aby se vrátil k tetě a ta byla šťastná, protože on se do ní neotiskl a nechtěl jí ublížit, kdyby byli spolu a on se pak otiskl.

„Nechcete nám něco říct?“ zeptal se zaskočeně Edward.

„Sakra - pozdě,“ zaskuhral Kevin. „Já jí dal slib.“

„Takže tu není?“ zeptal jsem se a pijavice Alice i novorozený Kevin zakroutili hlavou. „Vidíš ji?“ zeptal jsem se ještě té tmavovlásky. Opět zakroutila hlavou, tentokrát zaskočeně.

„Jestli jí něco ti kreténi udělali, tak je roztrhám,“ zavrčel jsem, otočil se na podpatku, za skoku se přeměnil a vyrazil k lesu. Tamty jsem tam nechal jen tak stát.

Schůze! Hned! Myslel jsem si jen v myšlenkách, ale ostatní cítili mé rozčilení a raději se přeměnili.

Když jsem doběhl k naší chatě, všichni tam už byli. Vyhrabal jsem si u stromu kalhoty a šel se přeměnit a převléknout. Když jsem si nandával kalhoty, nohavice mi byly krátké. Utrhl jsem je a udělal si z nich kraťasy. Teprve pak jsem si uvědomil, že jsem musel povyrůst a poprvé jsem se cítil jako alfa.

„Same? Děje se něco?“ zeptal se mě opatrně Philip.

„Teď mi každý popravdě povíte, kdy jste naposledy viděli Bellu a v jakém byla stavu!“ vrčel jsem na ně.

„Co je s ní?“ zeptali se zmateně.

„Udělali jste jí něco?“ zeptal jsem se, ale na mou otázku by si nikdo v tuto chvíli nedovolil neodpovědět. Všichni odpověděli ne a já poznal, že to bylo upřímně, takže mě opravdu opustila?

„Same? Je ti něco?“ zkoušeli něco zjistit.

„Ne, omlouvám se,“ kecnul jsem si na schod od chaty a položil obličej do dlaní.

„Same? Můžu už jít? Má mi přijet sestřenka, víš,“ ozval se Philip.

„Klidně běžte, pokud nikdo nic nemáte. Noční hlídku si vezmu já,“ zašeptal jsem a stále se nehýbal.

„Ehm, Same, nechceš jít se mnou?“ optal se mě Philip a sedl si vedle mě. „Přivedl bych ji na pláž i s její kamarádkou. Co vy na to? Uděláme si zábavné odpoledne na pláži, aby naše alfa přišla na jiné myšlenky,“ zaradoval se Philip a už mě několik rukou zvedalo.

„Díky,“ zašeptal jsem ke klukům a následoval je už dobrovolně.

To, co se mi stalo, bych nečekal zrovna teď.

 

Pohled Kevina

Přiběhl sem ten vlčí alfa a vše jí zničil. Neuvědomil si, co natropil. Edward byl nejdříve zaskočený, ale když ten vlkodlak utekl, chytil mě pod krkem a přirazil na zeď. Nejdříve jsem se o něj bál, ale teď bych byl radši, kdyby byl zase v tranzu. Přitvrdil stisk.

„Dal jsem jí slib. A doma mě učili je plnit,“ zazpíval jsem.

„O co tu jde?“ zeptal se Carlisle.

„Že jsem tě radši nenechal umřít! Zachránil jsem tě jen proto, že jsem ti záviděl tu smrt. Udělal jsem z tebe zrůdu… já… Omlouvám se.“ Edward povolil stisk a objal mě.

„Teď už to můžu říct. Bella je upírkou. Neviděla jsem ji, protože nevidím vlky a ona s nimi celou tu dobu byla. Ale teď je někde asi pod vodou, nevím přesně. Vše vidím rozmazaně, ale co vím jistě je, že přijde Jacobovi na pohřeb,“ oznámila všem Alice.

„Jestli si bude myslet, že jsem ji zradil já, všechny vás roztrhám, dokud mám novorozeneckou sílu,“ řekl jsem naštvaně a odešel. Ty pocity všech a hlavně ty Edwardovi… Šel jsem se někam zašít a o chvíli později se u mě objevil ztrápený Jasper.

„Pitomé dary, že?“ usmál se na mě.

„Ty ji nechceš vidět?“ optal jsem se ho udiveně, když jsem mu nahlédl do srdce.

„To kvůli mně jsme se od ní odstěhovali, ať si každý říká, co chce. Neudržel jsem se a zaútočil na ni, když se řízla o papír. Musím ti říct, že byla velmi nešikovná a skoro pořád ležela na zemi, ale měli jsme ji všichni rádi. Už kvůli tomu, že si Edward konečně někoho našel. Byl sto let sám,“ seděli jsme s Jasperem v garáži na pohovce a šeptali si.

„Ona byla se svým otcem a párkrát navštívila i svou matku, ale oba jí umřeli. Staral se o ní ten Jacob. Díky ní se stal opravdu velkým alfou a chránil ji. Pomáhala jim ničit cizí upíry. Jenže Jacob zemřel a ona se na jejich území již necítí v bezpečí. Edwardovi se snaží vyhýbat, protože jí řekl, že už ji nikdy nechce vidět. Viděl jsem ji jen jednou a už mám o ni strach,“ povzdechl jsem si. Jako upír mám strašně znásobené city.

 

Pohled Sama

V den pohřbu:

Přišel mi balíček od té upírky Alice. Byly v něm černé smutečný šaty a černé boty na podpatku. Byl u toho i dopis. Ani nevím, jak se to sem dostalo, našel jsem to ráno před dveřmi. Dopis zněl:

 

Bella přijde ráno v den pohřbu. Bude celá mokrá. Čekej jí, až se začne rozednívat. Dej jí tyto věci. Jelikož bychom se rádi rozloučili s tvým otcem a poprvé po tak dlouhé době se setkali s Bellou, žádáme o udělení výjimky a možnost vstoupit na vaše území.

Děkujeme, Alice Cullen.

 

Musel jsem jim odepsat. Poděkoval jsem jí za oblečení pro Bellu, sice tu měla dost oblečení, ale žádné černé - smuteční. A povolení o vstup na naše území jsem jim dát nemohl. To nezáleželo na mně, ale o tom rozhodovala rada. Aspoň ta měla ráda Bellu a u ní udělali výjimku. Jinak by mě nemohla vychovávat místo mé zesnulé matky. Ještě jsem jim tam dopsal, že náš hřbitov je skoro na hranicích, pokud bude Bella chtít, tak k nim přijde.

 

Pohled Belly

Strávila jsem celou tu dobu pod vodou. Ještě že nemusím dýchat. Krmila jsem se rybami. Jejich chuť byla… no příšerná. A šupiny jsem měla všude. Takový žralok, to bylo něco jiného. Nejdříve si o mé tělo vylámal zuby a pak začal prchat. Jeho krev byla lahodná, nejspíš zabil i nějakého člověka, protože mě posílila víc než krev obyčejného zvířete.

Začalo svítat. Dnes měl mít Jacob pohřeb. Doplavala jsem svou přirozenou rychlostí k La Push. Nikdo na pláži nebyl. Vylezla jsem tedy ven z vody a pomalu se vydala k vesnici.

Sam mě již čekal. Nejdříve jsem to nechápala, ale pak mi to došlo. Mohl o tom vědět jen někdo, kdo vidí budoucnost. Alice.

„Ahoj, chlapče,“ usmála jsem se a on mě objal.

„Chyběla jsi mi, teto,“ zamumlal tiše a stiskl mě pevněji. Měla jsem strach spíše o něj, než o mě.

„Co je nového? Cítím z tebe novou vůni,“ odtáhla jsem ho na délku paže a pozorně ho sledovala.

„Já… Já se otiskl! Philip má sestřenku Miu. Je vevnitř. A teto… Bojí se tě. Ví, že jsi upír. Její rodiče upíři zabili a ona se kvůli nim proměnila. Opatrně,“ upozornil mě Sam a vedl mě dovnitř.

„Mio? Je tu teta Bella,“ zavolal Sam na celý dům. Zpoza rohu vykoukla vlčí hlava. Byla bílošedá. „Mio! Ty ses proměnila uvnitř?!“ Sam se ochranitelsky postavil před mou postavu.

„Same, uklidni se. Jen si vezmu suché oblečení, rozloučím se s Jacobem a půjdu. Ty mě už nepotřebuješ a já vím, že o tebe bude dobře postaráno. Mia má své důvody. A ty budeš stejně slavný alfa jako tvůj otec. Uvidíš,“ stoupla jsem si vedle Sama. Nechtěla jsem, aby mezi jejich začínající láskou stála překážka a to myslím sebe. Sam je na mě až moc fixovaný a je tak mladý. Jacob si dal na čas, než se rozhodl mít syna. A jak to dopadlo, jeho žena zemřela při porodu a on opustil syna nepřipraveného.

„Teto? Bello?“ Sam si mě prohlížel smutnými kukadly. Nechtěla jsem ho opustit, ale musela jsem.

„Dej mi, prosím, nějaké oblečení. Půjdu to oznámit radě. Po dnešním pohřbu bude pro mě zákaz vstupu platit také,“ smutně jsem se na něj usmála a ani jeden jsme si nevšimli, že Mia zmizela.

„Byla jsi mi matkou, kterou jsem nikdy nepoznal. Ale je pravda, že teď věkem vypadáš spíš jako moje sestra,“ Sam se snažil vtipkovat.

„Proč opouštíte svůj domov?“ ozval se jemný hlásek a já se na ni podívala. Byla to drobná dívka. Vlasy měla střižené na krátko a světlounce blonďaté. Strach jí čišel z očí. V rukou držela černé šaty a lodičky.

„Aby tací jako ty, zde žili šťastně a v bezpečí. Nebo tu chceš žít s vědomím, že se tu potuluje upír?“ zeptala jsem se jí něžně a nasadila chápající grimasu.

„Sam mi vyprávěl, jak jsi… jste ty zlé pomáhala zabíjet.“

„A vypravoval ti také, že kvůli mně se tu všichni potencionální měniči měnili strašně brzy? Bude lepší, když půjdu. Smečka je skvěle vycvičená a ví co a jak. A ke všemu se vrátili Cullenovi. Opravdu je čas jít. Budu cestovat a kdybyste mě potřebovali, vezmu si svůj telefon sebou. Nenechám vás na holičkách,“ usmála jsem se na ni a vzala si šaty z jejích rukou. Najednou mě do nosu praštila upíří vůně. Vůně jednoho z Cullenů. Zvedla jsem šaty k nosu a přičichla si lépe.

„Jak jsi mohl?!“ obrátila jsem se na Sama. Z šatů byl cítit Edward Cullen.

„Poslali je sami,“ bránil se.

„Jen tak by je neposlali!“ zvyšovala jsem hlas.

„Měl jsem o tebe strach. Hledal tě všude! Copak můžu za to, že umí číst myšlenky?“ vrátil mi křikem Sam. Mia se krčila v rohu.

„Ne, ale můžeš za to, že si je neumíš hlídat!“ Už teď jsem litovala naší malé hádky.

„Co se tu děje?“ vtrhl dovnitř Philip, nejlepší kamarád Sama a také bratranec Mii. „Bello! Jsi zpátky! Víš, jaký měl Sam strach? Dokonce šel k těm pijavicím, jestli tam nejsi… Proč jste se hádali?“ Philip začal nervózně koukat z jednoho na druhého. „Střelil jsem do černého?“

„To sakra ano! Teď ho budeš mít na starosti, takže ať podobnou blbinu neudělá znovu. To platí i pro tebe, Mio. Musíš se mi o mého synáčka postarat. Někdy jedná rychleji, než přemýšlí. Bude se mi stýskat,“ smutně jsem se usmála na Sama a přirozenou rychlostí jsem utekla. Slzy mi sice téct nemohly, ale ten smutek byl příšerný. Měla jsem opět zlomené srdce, ale tentokrát jsem si ho zlomila sama.

Zastavila jsem se za členy rady a oznámila jsem jim svůj záměr. Nesouhlasili s ním, čímž mě překvapili. Stále jsem měla povolení vstoupit na jejich území. Prý každému novému členu bude ukázána má fotografie. Zasmála jsem se tomu a odešla.

Svítilo slunce. A proto jsem se v lese převlékla a skryla se u hřbitova. Hrob pro Jacoba byl již vykopán. Jen jsem tam tiše stála a zírala na tu jámu. Ani jsem se nenadála a začali chodit lidi v černém. Sam mezi nimi.

 

Pohled Edwarda

Naše celá rodina vyrazila k hranicím, na kterých ležel hřbitov. Svítilo slunce, takže jsme stáli ve stínu stromů a sledovali celý obřad zpovzdálí, ale Bella tam nikde nebyla.

Už jsem dávno ztratil naději, že stále žije. Alice ji neviděla a já ji tu nechal samotnou. Doufal jsem, že je někde šťastně vdaná a má plno dětí. A přitom je Bella upírkou. Přeměnila ji Viktorie, která se chtěla pomstít mě.

Obřad byl skoro u konce. Celá smečka byla nastoupená kolem hrobu a vhodila tam symbolicky jednu růži. Sam, syn Jacoba jak mi řekl Kevin, držel dvě růže. Stále na něco čekal - spíše na někoho. Ze stínů stromů vystoupila Bella. Slunce se na ní odráželo. Tenkrát měla pravdu. Vypadala jako diamant.

Někteří vesničané se lekli a schovali se za členy smečky. Bella si toho ale nevšímala, pokračovala dál v cestě. Byla nádherná. Ta tam byla její nešikovnost, nesla se s hlavou vztyčenou. Její hnědé vlasy měly medový odlesk a vlnily se za jejími zády jako závoj.

Zastavila se u toho mladíka Sama, vlípla mu pusu do vlasů a vzala si od něj růži. Vypadala spíše jako jeho o pár roků starší sestra, než jako člověk, který ho pomáhal vychovávat.

Zafoukal vítr a Bella si nás všimla. Ona i vlkodlaci. Sam je začal uklidňovat a něco šeptal i lásce mého života-neživota. Dala mu malý pohlavek.

 

Pohled Belly

Objala jsem Sama a vystrašených vesničanů si nevšímala. Musela jsem se naposled rozloučit s Jacobem. Sam mě tu uvítal strašně rád. Potřeboval mě, aby se před členy smečky nesesypal.

Najednou zavanul vítr a já je ucítila. Byli tu Cullenovi. Podívala jsem se tím směrem. Stálo tam osm vyřádkovaných upírů. Nebyla jsem jediná, kdo si jich všiml. Všichni se napnuli a připravili k sebeobraně.

„Klid, přišli se rozloučit s mým otcem,“ ujistil nás Sam a použil Alfa hlas.

„Opravdu?“ použila jsem sarkasmus. Pochybovala jsem, že se celá rodina přišla rozloučit s Jacobem, kterého skoro neznali.

„Po pohřbu se s tebou chtějí setkat. To je pravda,“ přiznal Sam a hned ode mě dostal pohlavek.

„A ty si myslíš, že za nimi půjdu? Nikdy jsem si nemyslela, že jsi naivní. Asi jsem se spletla,“ usmála jsem se na Sama, i když jsem cítila strašný smutek. Jacob mi chyběl.

Pro normální vesničany pohřeb skončil a oni odešli, ale smečka tu zůstala. Když byli vesničané mimo dohled, všichni se odešli přeměnit. Zůstala jsem u rakve sama, ale jen na pár minut.

Po chvíli se kolem mě začali objevovat vlci. Dva se o mě otřeli. Zůstala jsem koukat na Philipa, který stál po mé pravé straně. Byl o mě opřený a nechal se ode mě drbat. Jen jsem na něj zůstala koukat. Po chvíli ho střídal jiný vlk, spíše vlčice. Mia se chovala trochu plaše, ale dokázala se o mě opřít. Mile jsem se na ní usmála.

Nakonec všichni truchlivě zavyli a začali zahrabovat hrob. Stála jsem tam u nich a vzlykala bez slz.

Když byl hrob zahrabán, vzala jsem náhrobní kámen a dala ho na jeho místo. Vlci sklonili hlavy a naposled se rozloučili se starým alfou.

„Alfa je mrtev, ať žije nový alfa,“ řekla jsem smutně a vlci zavyli. Zůstala jsem po nich koukat. Skotačili kolem mě. Tak moc mi to připomínalo mě a Jacoba. Ještě před rokem jsme si tak hráli a tihle všichni u toho byli. Musela jsem pryč.

„Same, odcházím. Mobil mám sebou. Při jakémkoliv problému volej. Pokud se tu objeví cizí upír a vy na něj budete krátcí, tak mě kontaktuj. Přijdu Vám na pomoc. Doufejte, že nebudu muset.“

„Kam chceš jít, pijavice?“ proměnil se mladý Jared. Byl tak strašně podobný svému dědečkovi. Ten na rozdíl od Jacoba měl děti hned.

„Pryč. Už se kvůli mně přeměňovat nebudete,“ odpověděla jsem mu a mířila k moři.

„Jak to myslíš? Stejně tu jsou ty druhé pijavice. Támhle stojí a je jich osm. Přidáš se k nim?“ pokračoval ve vyptávání Jared.

„Ne, nepřidám se k nim. Půjdu někam do světa. Bude vám beze mě líp,“ řekla jsem smutně a stále mířila k moři.

„Same, ty to takhle necháš? Vždyť nás naučila ty správné hmaty. Tebe vychovala. I rada ji má ráda!“

Otočila jsem se na Jareda. Vůbec jsem nechápala jeho slova.

„Jak to myslíš? Konkrétně ty mě nesnášíš nejvíce. Obviňuješ mě, že jsem příčina tvého vlčího já.“

„Když jsi tu nebyla, tak jsem něco pochopil. Bez tebe je tu nuda a Alfa není ve své kůži. Tak nějak tě mám asi rád a strašně mě baví si s tebou hrát. A to mi věř, že to strašně nerad přiznávám.“

„Vždyť od té doby, co zemřel Jacob, jsem vás měla pořád za zadkem. Nevěřili jste mi.“ Ohromeně jsem na něj koukala.

„To jen někteří nevěřili, že mají pijavice srdce. Promiň, Bello, že ti říkám pijavice.“

„Myslím, že na oslovení pijavice jsem zvyklá více, než na oslovení Bello,“ rozesmála jsem se a Jared se proměnil. Tím si roztrhal společenské kalhoty, které měl zrovna na sobě, a vrhl se na mě.

„Edwarde, stůj!“ rozezněl se hlas Alice po celém prostranství. Nejspíš neslyšeli náš rozhovor a teď viděli Jareda, jak na mě útočí.

Vyhnula jsem se Jaredovi a rozeběhla jsem se největší rychlostí proti Edwardovi. Cítila jsem vůči němu zášť, ale kdyby ho roztrhali, bolelo by mě to ještě víc. Vrazila jsem do něj celou vahou a rychlost mi byla k dobru. Edward přistál až za hranicemi. Otočila jsem se ke smečce a blbla s nimi jako by se nic nestalo. Cullenovi nás pozorovali s pusou do kořán. Nejvíce asi Edward mě. Snad nečekal, že mu běžím do náruče?

„Tak to vypadá, že zůstávám doma,“ rozesmála jsem se a podrbala Jareda na hlavě.

Sam se přede mně postavil a donutil mě couvat. Nejdřív jsem nevěděla, co dělá, ale ovanula mě vůně Cullenů. Už bylo pozdě se zdekovat. Něčí ruce se kolem mě stáhly a já cítila vůni Esmé.

„Bello!“ vzlykala mi na rameni. Sam seděl přede mnou a vrtěl ocasem. To ti nedaruji!

„Ahoj, Esmé,“ otočila jsem se na ni a také ji objala.

„Bello, ani nevíš, jak rádi tě vidíme,“ přidal se k ní Carlisle.

Po nich mě ještě objali Alice s Rose a Emmett s Jasperem. Kevin stál bokem a jen se na mě usmíval. Zato Edward mě nervózně sledoval zpovzdálí. Nechtěla jsem se mu podívat do očí, ale jakmile jsem to udělala, nedokázala jsem se odtrhnout. Nejspíš měl ten samý problém. Jen jsme na sebe koukali.

„Bello, já…,“ začal, ale nenašel slova.

„Já vím, nechceš mě už nikdy vidět. Vždyť už mizím,“ otočila jsem se a chtěla odejít.

Najednou se kolem mě zvedl vítr a něčí rty přistály na mých. Jeho vůně mě praštila do nosu.

„Strašně moc se omlouvám. Už tě nikdy neopustím,“ zašeptal Edward mezi polibky a pevněji mě stiskl.

„To bych ti radila, protože teď si jsme rovní a můžu tě na místě roztrhat,“ řekla jsem mu nazpátek a nechala se unášet tím pocitem štěstí.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek A jak šel život dál? :

 1
15.09.2018 [14:48]

KethrinWow v životě bych nevěřila že mě to rozbrečí, ale stalo se Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Babča.S
14.09.2018 [20:53]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.09.2018 [0:34]

marketasakyPřišlo mi to hrozně uspěchaný...ale nebylo to špatné, bohužel nejsem fanda E+B:D, určitě piš dál:)

09.07.2014 [19:54]

BlotikAhoj,
článek ti bohužel musím vrátit k opravě.
* Ji/jí. Krátce ve 4. pádě.
* Mně/mě. Mně ve 3. a 6. pádě, mě v 2. a 4. pádě.
* Čárky.
* Pozor na to, jestli za přímou řečí následuje uvozovací věta či nikoli. Pokud následuje, musí začínat malým písmenkem a příá řeč končit čárkou. Pokud ne, musí PŘ končit tečkou a pak následuje věta, která začíná velkým písmenem.
* Pozor na názvy. La Puch se píše takto.
* Pozor na skloňování příjmení Cullen. Pokud si s ním nevíš rady, zajdi do sekce Pomoc autorům do článku "Skloňování jmen".
* Shoda podmětu s přísudkem.
* Překlepy.

Až si chyby opravíš, znovu zaškrtni Článek je hotov.
Děkuju. Emoticon

2. Shay
03.12.2012 [18:59]

ShayAhoj,
je mi líto, ale článek ti opět vracím.
Pokud povídka bude mít dvě/tři části, tak ji řadíme do jednodílných. Také si ještě jednou projdi text, máš v něm dost chyb...
Až si vše opravíš, zaškrtni "Článek je hotov".
Děkuji. Emoticon

1. Shay
28.11.2012 [7:02]

ShayAhoj,
je mi líto, ale článek ti vracím.
Poprosím tě, abys do názvu kapitoly vložila označení, o jaký díl se jedná. (Poprvé, 1., I., 1. kapitola, ...)
Až jej vložíš, znovu zatrhni "Článek je hotov".
Děkuji. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!