Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zvrhlý upír - 9. kapitola

15.01.2011 (21:15) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5531×

Musela jsem ho políbit. Byl tak krásný. Byla jsem do něj zamilovaná a to nezměnil fakt, že na chodbě v obchodě stál s nějakou holkou. Líbala jsem ho něžně na rty. Bylo vidět, že ze začátku byl překvapený, ale poté se hned vzpamatoval a přidal se. Líbali jsme se dlouho. Přestávka už dávno skončila, ale my pořád spolu byli v našem kumbále.

„Edwarde,“ zamumlala jsem, když jsem se od něj odtáhla. Oba jsme rozdýchávali náš polibek.

„Bello, je mi to opravdu líto,“ omluvil se. Jen jsem přikývla a znovu si ho přitáhla k sobě. Opět jsem ho políbila, ale hned jsem se odtáhla.

„Měli bychom jít na hodinu,“ zabrblala jsem.

„Pojď ke mně,“ přesvědčoval mě.

„Dobře,“ souhlasila jsem. Spokojeně se usmál a za ruku mě táhl ven. Došli jsme k mému autu. Nasedla jsem na místo řidiče a vyjela. Edward celou dobu nepromluvil. Jen mě rentgenoval pohledem. Dojeli jsme k němu domů a společně vystoupili. Edward mě dovedl do obýváku, kde jsme se posadili na pohovku.

„Jaká je tvoje oblíbená muzika?“ zeptal se.

„Od starších po moderní,“ odpověděla jsem.

„Knížky?“

„Na větrné hůrce, Romeo a Julie, Pýcha a předsudek,“ odpověděla jsem.

„Barva?“

„Jsme na výslechu?“ opáčila jsem a on se zasmál.

„Ne, ale chci o tobě vědět, co nejvíce,“ vysvětlil.

„Fialová, oranžová, zelená, červená.“

„Kytka?“

„Růže, lilie,“ řekla jsem po krátké chvilce, kdy jsem přemýšlela.

„Kde všude jsi byla?“

„Procestovala jsem Evropu, pak jsem byla v Africe, Asii,“ odpověděla jsem. Všude se mi líbilo. Každá země byla originální.

„Kolik kluků jsi měla přede mnou?“ zeptal se a já ztuhla. Tuto otázku jsem nečekala.

„Dva trvalí. Ostatní byli jen takové povyražení,“ odpověděla jsem. Nevěděla jsem, jestli se mi nebude smát. Jen dva vážné vztahy za tolik let není moc.

„Řekneš mi něco o tvém životě před přeměnou?“

„Jestli chceš,“ řekla jsem klidně a on rychle přikývl.

„Narodila jsem se v roce 1901. Moje máma se jmenovala Reneé Katharina Lockwoodová. Patřila mezi vyšší vrstvu. Její otec byl starosta a máma pracovala domácnosti. Jednoho dne moje máma potkala krásného „člověka“, dali se do řeči a rozuměli si. Začali se vídat, každý ven a nakonec se z nich stal pár. Jednou podlehli svým touhám, a tak jsem vznikla. Mámino těhotenství trvalo tři měsíce. Když mě porodila, umřela. Můj otec záhadně zmizel a ani se neukázal. Naučila jsem se lovit sama. Když mi bylo kolem deseti let, potkala jsem Rosalie a Jaspera. Vychovali mě a prohlásili za jejich sestru. Byli na mě strašně hodní, ale já se na jeden čas od nich odloučila. Chtěla jsem cestovat i na slunečná místa, což oni nemohli. Po dvaceti letech jsem se k nim vrátila a zase jsme žili jako rodina. A tak to šlo dál. Pořád jsme studovali a stěhovali se,“ dopověděla jsem.

„Nikdy tě nenapadlo vdát se a odstěhovat se od nich?“

„Napadlo, ale asi jsem nikdy nenašla toho pravého,“ odpověděla jsem.

„Nechápu, že jsem měl takové štěstí a poznal tě,“ přiznal a já ho pohladila po tváři.

„Už nikdy nedělej stejnou chybu, už bych ti neodpustila,“ varovala jsem ho a on přikývl.

„Už nikdy,“ slíbil. Položil mě na pohovku a začal líbat. Jeho polibky byly vášnivé. Zajel mi rukou pod top. Jezdil prsty po okraji podprsenky. Nakonec to už nevydržel a top i s podprsenkou ze mě ztrhl. Během chvilky jsem byla nahá. Edward na sobě měl jen trenky. Nějak to neprodlužoval a ztrhl i ty. Opatrně do mě vnikl a začal udávat rytmus naší hry. Vedl mě do ráje. Do nebe.

***

Když jsem se probudila, uvědomila jsem si, že neležím na pohovce, ale v Edwardově pokoji. Zmateně jsem zvedla hlavu a rozhlédla se. Edward nikde nebyl, a tak jsem kolem sebe obmotala deku a vstala. Vlezla jsem do koupelny, kde taky nebyl. Rozhodla jsem se zkulturnit. Vlezla jsem do sprchy a osprchovala jsem. Vylezla jsem a zabalila se pořádně do osušky. Pomalu jsem vešla do ložnice, kde na posteli seděl Edward a usmíval se od ucha k uchu.

„Víš, že jsi krásná?“ zeptal se a já protočila panenky.

„Jsem jen v ručníku,“ informovala jsem ho a on se laškovně usmál.

„No právě.“ Zasmála jsem se a skočila mu do náruče.

„Co je v plánu?“ zeptala jsem se.

„Kino,“ zamumlal.

„Kino?“ zeptala jsem se pochybovačně. Edward jen přikývl.

„Je to rande?“ ověřovala jsem si.

„Jasně, vybral jsem i film, jdeme na Milý Johne,“ informoval a já přikývla.

„Eh… Kolik je hodin?“

„Sedm hodin večer. Alice ti nachystala věci, které si máš obléci. Musíme vyrazit,“ řekl a já přikývla. Pomalu jsem došla k hromádce na posteli a povzdechla si. Oblékla jsem si na sebe sukni, korzet, kabát a na nohy obula boty. Rozčesala jsem si vlasy a nechala je volně spadat po zádech. Vydala jsem se do garáže, kde stál Edward u jeho Volva. Nastoupila jsem a my mohli vyjet. Edward si cestou do kina se mnou povídal. Bavili jsme se o filmech a vykládal mi, co všechno už s jeho rodinou prožil. Edward se hrozně změnil. Choval se mile a bylo vidět, že se hodně snaží. Nechtěl už nic pokazit a já mu za to byla vděčná. Kdyby udělal stejnou chybu, už novou šanci nedostane. Nezvládla bych znovu mu odpustit. Bylo těžké i tentokrát na vše zapomenout, ale podařilo se to. Moje srdce si šlo podle svého. Nedbalo na varování rozumu.

„Alice vás viděla,“ pověděl mi v půlce cesty.

„Cože?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Alice má vize, vidí budoucnost, a když jsme se přestěhovali do Forks, měla vizi o vás. Věděla, že tu jste a já to věděl taky. Emmettovi předurčila, že bude s Rosalie a sebe viděla s Jasperem. Ale o tobě mi řekla jen pár věcí. Ale zbytek tajila. Poznal jsem, že něco skrývá, protože překládala ústavu do všech jazyků a to u ní není normální. Nejspíš nás viděla jako pár,“ vysvětlil a já překvapeně zamrkala.

„Jakože už jsme si byli předurčeni nebo tak něco?“

„Nejspíš,“ odpověděl. Nevěděla jsem, co na to říct. Pokuď to Edward věděl, proč mi to neřekl dřív? Zbytek cesty jsme nemluvili. Každý asi přemýšlel nad něčím jiným. Dojeli jsme ke kinu a Edward koupil lístky. Když jsme šli do sálu, ucítila jsem známý pach.

„Bello?“ zařval na mě někdo a já se otočila. Stál tam a mile se na mě usmíval. Christopher. Naposledy jsem ho viděla před dvaceti lety? Ale byl to on. Poznala jsem ho.

„Christophere?“ zeptala jsem se a on přikývl. Rozběhla jsem se k němu a skočila mu do náruče.

„Proboha, kde jsi byl?“ zeptala jsem se vesele.

„Cestoval jsem,“ odpověděl a pořádně mě objal. Seskočila jsem a vrátila se zpět.

„Chrisi, tohle je Edward Cullen, můj přítel,“ představila jsem a Chris ho přejel očima.

„Těší mě,“ řekl Edward a natáhl k němu ruku. Christopher ji přijal, ale nadšeně nevypadal.

„Co tady děláš?“ zeptal se mě pro změnu on.

„S Rosalie a Jasperem jsme se sem přestěhovali,“ odpověděla jsem a spokojeně se usmála na Edwarda, který mi úsměv oplatil, ale Chrise si moc nadšeně neměřil.

„Tak víš, co? Zítra se k vám stavím. Dej mi adresu. Rád uvidím Rosalie a Jaspera,“ řekl mi a já na lísteček napsala adresu a podala mu ji.

„Tak zítra,“ rozloučil se a vyběhl z kina.

„Kdo to byl?“ zeptal se mě naštvaně Edward.

„Christopher dřív jsme spolu chodili. Patřil mezi jednoho z těch vážných vztahů,“ odpověděla jsem a on se ještě víc nafoukl a odvrátil se ode mě.

„Ježiš, Edwarde, mezi námi nic není,“ zaskuhrala jsem, ale on nereagoval.

„Fajn, tak až se vzpamatuješ, tak se ozvi,“ řekla jsem a otočila se k němu zády. Vyběhla jsem ven, kde na mě čekal opět on.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zvrhlý upír - 9. kapitola: