Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zvrhlý upír - 4. kapitola

26.09.2010 (22:38) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 7467×

Pohled Belly:

Došla jsem do kabinetu pro figurínu člověka. Cullen už za mnou nešel a já byla ráda. Ještě by ten úchyl byl schopný znásilnit mě v kabinetě. To se jen tak nevidí, upír úchyl. O tom by se měla napsat kniha. Lapla jsem figurínu, zamkla za sebou kabinet a šla zpět ke třídě. Když jsem do ní vešla, celá třída se na mě otočila a začala si šuškat.

„Děkuji, Isabello. A kde je pan Cullen?“ zeptal se učitel.

„No, stala se mu nehoda. Chtělo se mu strašně na WC, ale žádné nemohl najít a tak to nevydržel. Prostě to chudák pustil. Musel jet domů se převléknout,“ šeptala jsem zkroušeně, ale měla jsem co dělat abych se nezačala smát. Celá třída měla záchvaty smíchu a já se k nim málem přidala.

„Aha. Nesmějte se. To se může stát každému,“ hájil ho učitel a to už jsem nevydržela a začala se pochechtávat.

„Bello, sedněte si. Za chvilku zvoní,“ přikázal a já došla na místo. Zbytek hodiny jsem se chválila, jak jsem mu udělala pěkný trapas. Chudák Cullen, málem mi ho začalo být líto. Ale opravdu jen málem. Když hodina skončila, většina děcek se ještě pořád smála. Vyšla jsem ze třídy a namířila si to do jídelny, kde měli být mí sourozenci. Když jsem vešla, všichni se na mě otočili a děcka, kteří se mnou měli hodinu se zase začali smát. Došla jsem ke stolu, kde seděli mí sourozenci.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je s úsměvem.

„Co to zase vyvádíš, ségra?“ zeptal se se smíchem Jasper.

„Co by?“ dělala jsem blbou, ale ani jeden mi to nebaštil.

„Co sis s Cullenem udělala?“ zeptala se Rosalie.

„Nic,“ zalhala jsem.

„Tak proč o něm vykládáš, že se počůral?“ zeptal se se smíchem Jasper.

„Ale, neřešte,“ poradila jsem. Do jídelny se přiřítila usměvavá Alice a rovnou si to s Emmettem namířila k nám.

„Bello, omlouvám se za svého bratra,“ začala Alice a já ji rovnou zarazila.

„Alice, ty nemůžeš za inteligenci svého bratra. Asi při proměně nastala někde chyba a jeho mozek se vypařil. Teď už myslí jen kalhotami,“ dávala jsem jí přednášku a všichni se smáli.

„Já teda o ničem nevím,“ zastával se ho Emmett.

„Emmette, ty na tom jsi podobně,“ rýpla jsme si a on si hrál na uraženého.

„Co děláte odpoledne?“ zeptala se Alice.

„Nic. Asi se budeme nudit doma,“ odpověděla jsem s klidem.

„Co kdybyste přišli k nám na návštěvu. Esme a Carlisle by Vás určitě rádi poznali,“ přemlouvala nás Alice já váhala.

„Dobře,“ odpověděla Rose a já se na ni zamračila.

„Pojedeme domů, kde se převlékneme a rovnou pojedeme k vám. Najdeme vás podle pachu,“ řekl Jasper a začal se zvedat. Také jsem vstala a přemýšlela nad tím, co si vzít. Chtěla jsem vypadat slušně, ale zároveň potrápit toho nadšence Edwarda. Po cestě jsem do koše vyhodila ten blaf a rovnou se rozběhla k BMW. Když jsem došla k autu konečně mě napadly šaty, které bych si mohla vzít. Alice ke mně s úsměvem přiběhla.

„To mu neuděláš,“ smála se jak pominutá.

„Proč ne? Může si za to sám,“ hájila jsem se a čekala na Rose, která už odemykala auto.

„Tak za chvilku,“ rozloučila jsem se a nastoupila do auta. Vyjela směr náš dům. Po příjezdu jsem ihned zapadla do svého pokoje a začala se hrabat ve své šatně. Chtěla jsem si obléct něco sexy, ale zároveň slušného, abych nevypadala jak nějaká coura. Po nějaké době jsem si našla černé šaty s velkým výstřihem a hned mi bylo jasné, že Edík se z tohohle zblázní. K tomu jsem si našla černé boty s mašličkou. Vlasy jsem si zvlnila a do vlnek jsme si zasunula čelenku se srdíčkem. Na krk jsme si nasadila černý řetízek, který ladil s šaty. Když jsem se podívala do zrcadla, musela jsem uznat, že mi to opravdu sluší. Otáčela jsem se kolem dokola a kochala se pohledem na tu krásku v zrcadle. Ne, že bych byla namyšlená, ale nemohla jsem se na sebe vynadívat.

„Bello, pohni,“ zařvala Rose a mě bylo jasné, že už se čeká jen na mě. Rychle jsem na sebe mrkla v zrcadle a přejela si leskem po rtech. Seběhla jsem schody a prohlédla si Rose, která vypadala jako bohyně. Na sobě měla modré roury a k tomu si vzala bílou halenku s větším výstřihem. K tomu si vzala bílé boty na vysokém podpatku a na ruku si dala stříbrné hodinky. Vlasy si dala do zajímavého culíku, který jí náramně slušel. Jasper vsadil na košilovou eleganci, která jako by byla stvořená přímo pro něj. Vzal si modrou košili a k tomu pohodlné šedé džíny.  Na nohy si obul obyčejné Adidas botasky černé barvy. Doběhla jsem za svými sourozenci do garáže a tady nastala krize. V garáži máme osm aut.  Moje Audi, druhé Audi a Aston. Jasperovo Lamboghini, Ferrari a Aston. Rosalie měla Ferrari, Volvo a BMW.

„Kterým pojedeme?“ zeptala jsem se.

„Co třeba každý zvlášť?“ navrhla Rose a já se na ni podívala se zdvihnutým obočím.

„Jasně, to je úžasný. Přijedeme jako sourozenci každý zvlášť,“ rýpla jsem si do ní a ona uraženě našpulila rty.

„Co třeba moje Audi?“ navrhla jsem s nadějí v hlase.

„Klidně,“ souhlasil Jasper a vydal se k mému miláčkovi. Jo, já vím, zní to divně, ale když nemáte kluka, tak někomu musíte říkat miláčku. A já říkám miláčku svému Audi. Ale to neznamená, že jsem stoletá panna nebo tak něco. Jen se to k tomu autíčku hodí. Jasper nastoupil dozadu a Rose si sedla na místo spolujezdce. S radostí jsme naskočila za volant a rychle vyjela z garáže. Nebylo těžké najít jejich dům. Byl krásný. Bylo vidět, že ho zařizoval nějaký profesionál. Vylezla jsem z auta a počkala na svoje sourozence, kteří šli hned za mnou. Během chvilky u dveří stála veselá Alice v modrých šatech. To není možný. Ona se sladila s Jasperem. Musela jsem se nad tím usmát. Šaty jí opravdu slušely. Všimla jsem si spokojeného výrazu mého bratra, který na Alice mohl oči nechat.

„Ahoj,“ pozdravila nás Alice a všechny objala.

„Ahoj, tak kde máš rodinu?“ zeptala jsem se.

„Emmett je v obýváku. Edward nevím kde je a ani mě to nezajímá. Esme s Carlislem na Vás čekají uvnitř,“ vysvětlila a já se na ni usmála.

„Tak jdeme?“ zeptala se Rose. Alice uvolnila cestu a my prošli do velké chodby spojené s obývákem. Na gauči seděl rozvalený Emmett a díval se na nějaký dobrodružný film. U pohovky stála drobná upírka s hnědými vlnitými vlasy a vedle ní blonďák s příjemnou tváři.

„Mami, tati, tohle je Rosalie, Bella a Jasper,“ představila nás Alice a poslední jméno vyřkla s takovou láskou, že kdyby byla člověk, určitě by byla červená až na zadku.

„Bello, Rose, Jaspere tohle jsou moji adoptivní rodiče, Carlisle a Esme,“ ukázala na dva upíry stojící vedle ní.

„Moc nás těší,“ pozdravila Esme a já se na ni usmála.

„Také nás těší. Máte moc krásný dům,“ pochválila jsem a rozhlédla se po místnosti.

„Ale Emmette, přece bys jen tak neležel na pohovce, když tu máme návštěvu,“ napomenula ho Esme a Emmett pohotově vstal a usmál se na Rose, která mu to oplatila úšklebkem.

„Nechtěli byste si prohlédnout dům,“ navrhla Esme a já přikývla. Jasper se vydal za Emmettem, který si opět sedl na pohovku. Spolu začali živě debatovat a po chvilce se k nim přidal i Carlisle a ženská část si šla prohlédnout dům. Došly jsme do krásné ložnice, která byla Alice. Její ložnice byla nádherně zařízená. Dále nám ukázaly pracovnu, pokoj Emmetta, ale jedny dveře obešly a vedly nás dál. Odpojila jsem se od zbytku a vešla do dveří, které nám neukázaly. Za dveřmi se skrýval nádherný pokoj s jednou celou prosklenou stěnou. Došla jsem ke stěně a otevřela verandu. Nadechla jsem se čistého vzduchu a zaposlouchala se do zvuků.

„Líbí?“ zašeptal hlas za mnou a já se lekla. Za mnou stál Edward jen v kalhotách. Užasle jsem na něj koukala a měla co dělat, aby mi pusa nespadla na zem. Sakra, Bello. Řval na mě můj hlas. Pomsta. Pomsta. Pomsta. Znělo mi v hlavě.

„Jo, máš pěkný pokoj. Ten sis zařizoval ty?“ zeptala jsem se nezaujatě.

„Ne. Esme je architektka.“

„Aha,“ odpověděla jsem prostě. Neměla jsme mu co říct. Vyšla jsem ke dveřím, ale zastavila mě něčí ruka na mém pozadí.

„Dej ty pracky pryč,“ zavrčela jsem na něj, ale on neposlechl. Přirazil mě na dveře a začal se ke mně přibližovat.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zvrhlý upír - 4. kapitola: