Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zvrhlý upír - 3. kapitola

30.08.2010 (21:30) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4127×

3. kapitola
Pohled Belly:

Ráno jsem se probudila čilá a veselá. Po včerejších nákupech jsem spala celou noc a žádné zlé noční můry mě nepronásledovaly.

„Stávej, sestřičko,“ vběhla do pokoje Rosalie a vrhla se na moji skříň. Vytáhla mini sukni a halenku s obrovským výstřihem, která navíc zvýrazňuje křivky.

„To si děláš srandu?“ zeptala jsem se jí šokovaně.

„Prostě si to obleč a nekecej,“ odpálkovala mě. Vstala jsem s postele a vydala se do koupelny. Dala jsem si ranní sprchu, skočila na WC a namalovala se. Vyšla jsem z koupelny do svého pokoje, kde už neseděla moje sestřička. Oblékla jsem si to, co mi vyndala a musela přiznat, že mi to fakt sekne. Před domem zatroubila auto a já popadla tašku a seběhla schody. Před domem stálo rudé BMW mojí sestřičky. Jasper seděl vzadu a Rose řídila. Sedla jsem si vedle Jaspera, který se usmíval jako sluníčko na hnoji. Když jsem si tak prohlížela Rose, opět vypadala jako bohyně. Úzké džíny, která zvýrazňovaly její dokonalou postavu byly stvořeny pro ni. Sako, pod kterým měla červené tričko spolu s džínsy vypadalo fantasticky. Jasper měl normální džíny a košili, ale i v tak obyčejném oblečení vypadal jako bůh. Po obhlídce svých sourozenců jsem si otevřela učebnici biologie, ze které píšeme dnes test. Celou látku jsem už znala, ale neuškodí si to jednou přečíst.

„Jaspere?“ oslovila jsem bratra, který se pořád usmíval.

„Hm?“

„Proč máš tak dobrou náladu?“ zeptala jsem se na jeho podivný úsměv, který se na jeho tváři vyskytl málo kdy. Jasně, smál se, ale nikdy takovým to způsobem.

„Ani nevím,“ zasmál se, „ale nad ránem mi něco vlezlo do hlavy a nechce to ven.“ Znovu se zasmál a já to nechala být.

Přijížděli jsme ke škole a mě do nosu udeřila nová upíři vůně. Přejela jsem parkoviště, až jsem se zastavila na skupince tří upírů, kteří se opírali o auto. Dělala jsem, že je nevidím a zavřela si knížku, kterou jsem vrátila zpět do tašky. Když naše auto úplně zastavilo všechna pozornost se strhla na nás stejně jako každý den. První vylezla Rose a všichni kluci začali slintat. Jasper vylezl hned za ní a podal mi ruku, kterou jsem s úsměvem přijala. Když jsem se postavila na beton, bylo mi jasné, že já to slintání ještě zvýšila. Moje sexy oblečení jakoby zářilo a vábilo kluky. Ti nový upíři si nás prohlíželi. Všimla jsem si, že Rose zaujal ten svalovec a Jaspera ta malá černovláska, která vypadala jako elf. Ta drobná upírka se k nám vydala s úsměvem na tváři a těsně za ní šli nejspíš její bratři. Před námi se zastavila.

„Ahoj,“ pozdravila nás a my jen šokovaně zírali. První jsem se vzpamatovala já a to jsem jen poloupír.!

„Ahoj, já jsem Bella, tohle je můj skvělý bráška Jasper a moje dokonalá sestra Rosalie,“ představila jsem svoje sourozence.

„Těší mě, já jsem Alice. Ten svalovec vedle mě je Emmett a to druhý je Edward,“ představila svoji rodinu a já si začala hrát s klíčky od domu. Byla jsem jediná, kdo postřehl, že svého druhého bratra oslovila to? Všimla jsem si zaraženého pohledu Edwarda, který během chvilky zmizel.
Najednou se přede mnou objevil Mike. Proč jen to pořád zkouší?

„Ehm… Ahoj, Bello. No, víš, jen mě tak napadlo, jestli bychom si společně někam nevyšli,“ řekl s nadějí v hlase.

„Promiň, Miku, ale já svůj názor nezměnila,“ usmála jsem se na něj a on si to odkráčel jako odkopnuté štěně.

„To je příšerný,“ postěžovala jsem si sestřičce, která měla stejné problémy.

„Co máte první hodinu?“ zeptala se nás Alice po vteřinové přestávce.

„Já mám francouzštinu,“ povzdechl si Jasper a já si vzpomněla, jak nám Jasper vykládal o učitelce, která se ho snaží sbalit.

„Hm… Já mám dějepis a Bella biologii,“ prohlásila sestřička a já nachvilinku přestala dávat pozor. Zapomněla jsem na klíčenku, s kterou jsem si hrála do té doby, než mi spadla na zem. Pomalu jsem se začala ohýbat a bylo mi jasné, že nejspíš bude hodně vidět z mého výstřihu, ale také jsem doufala, že se tam nikdo nebude dívat. Rychle jsem ji zvedla a napřímila se. Stihla jsem ještě postřehnout Edwardův vyjevený výraz, který směřoval do mého výstřihu. Dobře, doufala jsem špatně. Zazvonil první zvonek a my museli jít na naše hodiny.

„Jé… Tak mi už radši jdeme. Zatím,“ rozloučila jsem a spolu se sourozenci se vydala na hodinu biologie. U budovy jsme se rozdělili a já zašla do třídy, kde probíhala moje hodina. Sedla jsem si na svoje místo a ke mně se hned přiřítilo plno kluků. Začali mě chválit, jak mi to dnes sluší a že vypadám neodolatelně a takový ty balící fráze. Jen jsem se chichotala. Znovu jsem ucítila ten upíří pach a dokázala přesně identifikovat, kdo to je. Edward stál u dveří a znechuceně se díval na skupinku kluků postávající u mě lavice. Když zazvonilo po druhé kluci se rozešli do svých lavic. Najednou se vedle mě objevil Edward, který hodil baťoh na zem a sedl si na židli vedle mě.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho mile a usmála se na něj.

„Ahojky,“ opětoval mi pozdrav, ale vypadalo to, že nad něčím usilovně přemýšlí. Když do třídy vešel učitel nenutil Edwarda, aby se představil. Jen ho nechal být a otočil se na mě.

„Slečno Swanová. Vezměte Edwarda a zajděte mi do třetího poschodí pro figurínu člověka s orgány,“ poprosil mě a já jen přikývla a vzala si od něj klíče. Vešla jsem ze třídy a pořád za sebou cítila Edwardův pohled. Radši jsem ani nepřemýšlela, kam se díval. Když jsme šli vedle kumbálu zatáhl mě za ruku a vtáhl dovnitř.

„Co to děláš?“ zeptala jsem se vyděšeně. Jeho odpověď mě opravdu překvapila.

„Co asi myslíš? Vzbuzuješ ve mně touhu,“ zašeptal mi do ouška a já se zachvěla. Je pravda, že se mi taky hodně líbil, ale vůbec jsme se neznali a já nepatřila mezi holky, co hned roztáhnou nohy. Ještě víc mě přitlačil na stěnu a vrhl se na moje rty. Jeho rty byly hladké. Začala jsem se bránit, ale, jak nálož jeho polibků sílila, přidala jsem se taky. Když mi rukou zajel pod sukni a pohladil mě po mém citlivém místečku, tak jsem se zarazila a odstrčila ho od sebe. Vlepila mu facku a otočila se zády.

„To si zkoušej na někoho jiného. Já ti nohy neroztáhnu jako ty ostatní coury,“ řekla jsem mu naštvaně a odešla z kumbálku. Co si ten idiot myslí? Že přijde do školy a vrhne se na mě? A opravdu věří, že bych si to s ním rozdala v ubohém kumbálku mezi košťatama. Ne, chlapečku, ty to budeš mít mnohem těžší.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zvrhlý upír - 3. kapitola: