Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň - 8. kapitola

Tie jeho oči <3


Zůstaň - 8. kapitolaJasper mi podal ruku. Vztáhla jsem k němu tu svou a... cítila to. To elektrizující cosi mezi námi... Nikdo jiný to nemohl postřehnout, nemohl cítit...

 

„Alice! Alice!“ Někdo se mnou silně cloumal, několikrát mi křuplo v hlavě, ale já ji stále nechávala plandat, ať si dělá, co chce.
„Co…“ Cítila jsem se zvláštně, poblouzněně.
„Alice!“ Příliš jsem neznala ten hlas, nepoznávala jsem ho.
„Šíleně mě brní hlava…“
„Jsi upír, zatraceně! Vzchop se!“
„Alice,“ zašeptal mi někdo do ucha. „Už je ti dobře.“

A opravdu mi bylo dobře. Neměla jsem před očima mlhu, ale jasné, zřetelné obrysy lidí, kteří na mě mluvili. Edward, Jasper a Bree. Za těmi třemi stál zbytek rodiny.
„Co se stalo?“ pronesla jsem zmateně, držíc si teď už míň bolavou hlavu.

„Zjistili jsme, že Bree je ještě víc zvláštní, než jsme si mysleli.“ Pokýval Edward uznale hlavou a pohlédl na Bree. Ta jen zakroutila hlavou a pohled upřela na koberec, na kterém stála. Její rozpačitost mi v tu chvíli nepřišla vůbec zvláštní.
„Ale… Co tady ještě dělají?“ optala jsem se smutně Edwarda.
„Jak to myslíš?“ Jasper si ke mně přikleknul.
„Vždyť… Prozradila jsem to, kdo jsme… Vy nás nenávidíte.“
„To není pravda, Riley vás nenávidí,“ zašeptala Bree, s očima stále upřenýma na srolovaný koberec.
„Já, nemohl bych tě…“ Pohlédla jsem mu do očí. Co by nemohl? Mě tu nechat? Opustit mne? Kudrlinky jeho vlasů se mu stáčely do spirálovitých kroužků. Vypadal jako anděl…

„Ehm,“ odkašlal si Edward.
Moje ruka se stáhla zpět, dřív, než jsem se stačila dotknout jeho kamenného líčka.
Vypadal zaskočeně, jako bychom tam byli jen my dva. Jakoby okolní svět neexistoval. Kdybych měla srdce, bušilo by mi teď jako o závod. Zaznamenala bych zrychlený tep, přerývavé oddechování… Všechny tyto podezřelé vlastnosti lidského chování. Někdy jsem litovala, že nedokážu poznat, jak moje tělo reaguje, že se musím pouze a vždy spoléhat na rozum a až potom, co by si asi mohlo myslet srdce.

„Tak, že bys mohla vstát?“ zkusil upoutat mou pozornost Carlisle. Až teď jsem si všimla, že kolem mě je seskupený hlouček, jakoby se mi stalo bůhví co.
Jasper mi podal ruku. Vztáhla jsem k němu tu svou a… cítila to. To elektrizující cosi mezi námi… Nikdo jiný to nemohl postřehnout, nemohl cítit.
A ještě působivější je na něm to, že já bych vstala sama. On by mi pomáhat nemusel. Vždyť jsem upír… A to má jisté výhody, což zajisté už zjistil.

Stáli jsme vedle sebe, naproti všem přihlížejícím. Rose na mě vrhla zkoumavý pohled, ve kterém nebyla ani špetka vyčítavosti. Totéž se ale nedalo říct o Emmettovi, jehož pohled mi opět provrtával díru mezi očima. Už ale nevypadal tak moc nenávistně jako poprvé. Jen nenávistně.
Až teď jsem si uvědomila, že stále držím jeho ruku. Tisknul mi dlaň, silou novorozeného, cítila jsem ten tlak, ale nechtěla… nechtěla jsem, aby mne pustil. Aby mne nechal stát samotnou, napospas všem těm zádumčivým pohledům.
A sice stál by vedle mne a já bych ho vedle sebe cítila, ale co kdyby poodstoupil? Co kdyby tu už nebyl? Na dosah?

„Prý potřebujete pomoc,“ zmínila Bree. Viděla jsem, jak se dívá na mě, následně na mou ruku v té Jasperově. Najednou se ale plaše usmála a opět sklopila oči k zemi.
Nemusela jsem ani moc hádat, co to zapříčinilo. Na rozdíl od ostatních mám vyvinutý šestý smysl (jako jeden z mnoha, ehm) a tak snadno dokážu určit, o co se jedná.
Povzdechla jsem si. To není dobré.
„Ano,“ přitakal Jasper měkce. „A jelikož je Riley idiot nejvyššího kalibru, uděláme vše proto, aby mu jeho plán nevyšel.“ Odmlčel se a stále mi tisknul ruku. „Ovšem bez vaší pomoci to nedokážeme.“

Nevěřícně jsem se na něj dívala.

Nevím, jak a co jste udělali, ale je to perfektní.
Vyslala jsem k Edwardovi myšlenku. Nevypadal ale nijak nadšeně, pouze se na mě letmě pousmál a dál věnoval pozornost Jasperovi.
Hele, moc dobře vím, o co jde. Ale Bree si nevšímej, vše by bylo mnohem víc komplikovanější, kdyby se urazila, nedej bože naštvala.
Zakroutil hlavou. A já na oplátku taky. Tse.

„Takže, Alice,“ začala Bree. „S maturitním večírkem si nemusíš dělat starosti, půjdeme vám z cesty, já Jaspera zvládnu,“ pronesla rozhodně.
Ale to ne… Ne, ne, ne…
„Tak moment,“ vztyčila jsem ukazováček a začala se usmívat.
„Ježíši Kriste.“ Slyšela jsem Emmetta a Rosino syknutí. Zřejmě na jeho reakci.
„Vydávat se za křesťana není moc dobrý nápad, bratříčku,“ zakroutila jsem hlavou, jako učitelka napomínající svého žáka.
„Bree,“ natočila jsem se k ní a snažila se vymanit z Jasperova silného sevření. Když pochopil mé úmysly, okamžitě mi ruku pustil a já na konečcích prstů mohla znovu ucítit ono zelektrizované šimrání, které se mi vkrádalo až do paží a následně do hrudi a podbřišku. „Ty dokážeš dokonale ovládat lidi. Takže si myslím, že když dokážeš zpacifikovat Jaspera, nic nebrání vaší plné účasti na večírku,“ začala jsem radostně poskakovat a ostatní se na mě dívali jako na blázna.
Copak nemůžu vyjádřit své pocity? Ale můžu.

„To není dobrý nápad. Možná se umím ovládat, ale příliš tomu nevěřím,“ zpochybňovala mé rozhodnutí sama Bree.
„Rozhodně ne, Alice,“ zakroutil Edward hlavou.
„Copak chceš vystavit v nebezpečí tolik nevinných lidí?“ trvala si na svém Esme.
„A navíc, bude tu i Bella,“ pronesl bolestně Edward.
„Vždyť je to jako bys po mravenci chtěla…“ načala Rose, ale Emmett ji přerušil.
„…aby vykadil stejnej bobek jako slon a ještě u toho prdem sejmul tygra.“

Jasper začal kuckat a Emmett opět hekal smíchy. Rosalie ho pouze pěstí bouchla do svalnaté hrudi, ale vypadalo to spíš roztomile, než výhružně a rozčileně.

„Synu, jestli máš nějaké střevní potíže, stačí říct,“ zamlaskal Carlisle v mírném úsměvu. Opět ale nasadil masku vážného vůdce a starostlivého otce rodiny.
„Alice,“ začal mírně, „musím podotknout, že tvůj nápad se mi vůbec nezamlouvá, snad víc, než všem ostatním. Ale jsi jako moje dcera, jsi moje dcera a já ti důvěřuji, jako málokomu z této rodiny. A tak bych byl rád, kdybys své rozhodnutí ještě jednou řádně přehodnotila, zvážila všechna pro a proti. A až se tak stane, přijď mi říct své rozhodnutí. Buď ať si oddechnu, nebo ať se pořádně psychicky připravím.“ Otočil se a zvolna kráčel ke schodům.
Všichni, včetně mě, na něj civěli s ústy dokořán. Nebyla jsem schopna slova, natož odpovědi.  

Po dlouhé, pro upíry opravdu dlouhé chvíli, jsem se jako jedna z mála, začala vzpamatovávat.
„Um, Bree,“ odkašlala jsem si. „Důvěřuj mi a společně to zvládneme.“

Edwarde, postarej se o Jaspera a bude ti odpuštěno,
mrkla jsem na něj a zasmála se jeho kyselému výrazu.

 

 



 

7. kapitola <°°> 9. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň - 8. kapitola:

 1
1. emam
17.10.2013 [21:32]

emamZajímavé Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!