Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život z ptačí perspektivy 25. kapitola

Život z ptačí perspektivy 25. kapitolaJE tady v pořadí již 25. kapitola. Belle skončila škola a chtěla jet domů. Jenže ji ještě něco na chvíli zdrželo. A co se stalo po příjezdu domů, když se cítila úplně ztraceně?
Tato povídka se blíží ke konci. Asi ne úplně, ale myslím, že si ještě trochu pohraju a zamíchám vám do toho Jacoba, jestli budete chtít (mám vymyšlené jak), nebo Volturiovi (taky mám vymyšlené jak). Máte možnost si vybrat.
Moc děkuju za komentáře a tuto kapitolku věnuju: 123Alice123, Hanka, Lyssa, IsabellaMariaSwan, Alisnea, lied, BellaCullenSwan, andul, Qwertr, nessienka, dakrk, perla, kamil a Rosalie7. Moc děkuju za komentáře.

25. kapitola

BELLA:

Když skončila škola, šla jsem na parkoviště. Celý den jsem se nudila, když ovšem nepočítám vytvoření dalšího hmyzu, komára, který otravoval všechny spolužáky. Byla to sranda vidět, jak se ošívají, máchají rukama a jsou naštvaní, když je komár nepřestal otravovat. Aspoň něčím jsem se zabavila a nemyslela tu chvíli na Charlieho.

Šla jsem k autu, když se za mnou ozval hlas.

„Bello.“

Otočila jsem se a podívala, kdo to na mě volá. Edward. Co zase chce? To mu nestačí, že mi ho stále připomíná? Copak může být upír tupej? A k tomu ještě zapomětlivej? Už jednou jsem mu řekla, že ho nechci vidět. Ať mě nechá na pokoji.

„Co pořád chceš, Edwarde? Proč mě nenecháš na pokoji? To ti to všechno nestačí?“ rozkřičela jsem se na ně, ale ne tak, abych upoutala pozornost všech. Ještě se dneska nerozkřiklo, že je Charlie mrtvý. Jak zvláštní. Divím se. A to hodně. Pokud tady ve městě exitují lidi, jako je Jessica, tak se opravdu divím.

„Já za to nemůžu. Prostě ti chci jenom pomoct.“

„Ty? Pomoct mi? To určitě,“ odfrkla jsem si a otočila se k autu. Chtěla jsem nasednout, ale když jsem zavírala, nedalo se. Aspoň ne tak, abych nezničila auto. Další vzpomínka po Charliem.

„Co to děláš? Pusť. To je moje auto. Jdi si ničit svoje,“ procedila jsem skrz zuby.

„Mám jednu podmínku,“ tvářil se nešťastně.

„Tak dělej, vyklop to. Nemám na tebe celý den. Máš asi tak deset sekund,“ řekla jsem mu.

Místo odpovědi jsem se dočkala polibku. Byl krásný. Nevěděla jsem, jestli byl tohle nejlepší polibek, jaký jsem zažila. Ale zažila jsem ještě někdy nějaký? A kdo byl Jamie? O světě jsem teď nevěděla. Nechala jsem se unášet polibkem, ale po chvíli se odtrhla a vlepila mu facku. On se jenom chytnul za tvář a měl udivený obličej.

„Ještě jednou to uděláš, zabiju tě. A věř, že můžu,“ sykla jsem k němu. Už se k němu nesmím nikdy přiblížit. Já nejsem jeho druh. Jsem ten, o kom se nemůže dozvědět. Jsem ten, kdo ho má chránit a ne ohrožovat. Jsem ten, kdo ho miluje. Na co to myslím?

Jela jsem domů a velice pomalu. V mém autíčku se to ani jinak nedalo.

Domů jsem dojela asi tak za 20 minut. Mezitím mě předjeli Cullenovic auta. Aby se nepředváděli. Já si tohle auto nechám za každou cenu. Je to vzpomínka na… Nesmím na to myslet. Je to pro mě těžké. Ale jak dlouho to bude těžké? Věčnost? Zvyknu si? Zapomenu aspoň z části na tuhle bolest? Najdu někoho, kdo mě této bolesti aspoň z části zbaví? Samé otázky a žádné odpovědi.

Přijela jsem domů a pověsila klíčky na jejich obvyklé místo. Neměla jsem chuť na nic. Ach tati, tak mi chybíš.

„Proč jsi mě tu nechal? Proč? Co si teď bez tebe počnu? Je to tady bez tebe tak prázdné. O ničem. Můj život ztratil smysl,“ šeptala jsem do domu. Nevím, co se stalo, ale přede mnou stál Charlie.

„Tati? Co tady děláš?“ vylekala jsem se. Odpovědi jsem se nedočkala.

„Tati, jsi to ty?“ zeptala jsem se znova.

„Nepoznáváš mě?“ zeptal se táta?.

„Jak to myslíš,“ zkoumavě jsem na něho hledala. Jestli mi někdo chce ublížit ještě víc, tak to opravdu není vtipné, ale spíš k pláči.

„Ty nepoznáváš vlastní klon?“ zeptal se?

„Ale já jsem žádný neudělala. Ani tě nevidím,“ můj vlastní klon mi bude radit?

„Ale tvoje vnitřní přání mě vytvořilo. Já se budu chovat podle tvých zásad, které jsi dávala ostatním. Vím to, co ty v hloubi duše, protože já jsem vytvořený z hloubi tvé duše a budu tady, dokud mě tvé podvědomí bude potřebovat,“ řekl klon.

„Ale jak tady budeš? To se mnou bude stále chodit? Ale když ty jsi mrtvý, tak tě budou považovat za blázna,“ řekla jsem nešťastně. Tak ráda bych byla, kdyby to byl opravdový Charlie.

„Jsem viditelný jenom pro tebe a hmatatelný jenom pro tebe. To snad není problém, ne?“ zeptal se a mrknul na mě. To je jako starý Charlie.

„Ale jak to, že víš, jak se Charlie choval? Teda táta,“ podřekla jsem se.

„Všechny, co tvoříš, už mají svoje vlastnosti podle toho, podle koho je tvoříš. Myslím, že teď vím více, než ty sama vědomě,“ zasmál se.

„Tak se mi nesměj. Já jsem ještě neobjevila… svou podstatu. Jsem měničem krátce. Plno věcí nevím,“ naštvala jsem se naoko na Charlieho. Tak dobře jsem se necítila… No od té doby, kdy táta zemřel. Byla jsem šťastná. Teď jsem nepotřebovala nic skrývat. Žádný pláč, smutek, bolest, hněv… Nic už nebylo. Táta tady byl a já si s ním povídala. Věděl o mě, ne jako o dceři, ale jako o měniči. Já jsem už nemusela skrývat to, co jsem normálně musela. Táta mi vždy pomáhal a radil. Teď je to stejné. Radil mi i ve věcech, o kterých neměl vědět. Vlastně to ale není pravý táta. Je to jenom klon. Trochu jsem posmutněla, když mi tento „malý“ detail došel. Ale aspoň si užiju jeho společnost.

„A tati, jak je to vlastně s mými schopnostmi? Prozradíš mi něco víc?“ zeptala jsem se zvědavě. Jamiemu bych se raději do budoucna trochu vyhýbala.

„A co bys přesně chtěla vědět?“ zeptal se se zájemem táta a přešel k mojí posteli.

„No. Kde bych začala?“ zamyslela jsem se.

„Co třeba od začátku?“ poradil mi táta.

„Jasně. Co můj štít? Jak se používá. Jak ho ovládat a co vlastně dělá? A jak je to s nebeskými pobočkami? A jak je to s hýbáním věcí. Stejné otázky, jako u štítu a to samé u klonování. Stačíš?“ zeptala jsem se smíchem. Už dlouho jsem se nezasmála.

„No, stačím. Ale kde začít, aby toho na tebe nebylo moc,“ zeptal se zamyšleně táta.

„Co třeba od začátku?“ oplatila jsem mu stejnou mincí.

„Tvůj štít. Měla jsi ho už za lidského života. To víš, samozřejmě. Můžeš ho předat z částí i svým klonům. Takže by Edward nemohl číst myšlenky tvým klonům…“

„Nezmiňuj mi toho parchanta,“ sykla jsem.

„Dobře, promiň. Jen jsem ti chtěl dát příklad. Můžu pokračovat?“ zeptal se a já jen kývla.

„Máš ho jak psychický, tak slabý fyzický. Není tak dobrý, jako psychický, ale taky něco vydrží,“ zasmál se.

„Taky ho můžeš předávat svým klonům. Je to někdy výhodné. K tomu hýbání. Hýbeš předměty a posunuješ je, nebo je vzduchem přesuneš, kde potřebuješ. Nevím, co bys k tomu chtěla ještě vědět. A klonování. Můžeš klonovat, kohokoli, nebo cokoli, koho chceš. Když máš nějakou předlohu, má vlastnosti takové, jako jeho předloha. Pokud si vymýšlíš, má jakékoli schopnosti. Děláš prostě novou osobnost, jestli se to tak dá říct. A nezapomněla jsi na další svou schopnost?“ zeptal se zvědavě Charlie.

„Na jakou?“ zeptala jsem se nechápavě? Vždyť to je všechno, ne?

„A co tvoje ovládání tepla?“ zeptal se pobaveně. No jo. Já na to zapomněla. Vždyť to ani neumím používat a moc jsem to ani nezkoušela.

„A řekneš mi o ní taky něco?“ zeptala jsem se. Jestli tuhle schopnost zvládnu, už je umím skoro všechny ovládat. Ještě teda trochu štít, ale jinak…

„Máš podobnou moc, jako Jasper. Víš, kdo to je a co má za moc, že ano?“ zeptal se mě, ale viděla jsem, že je to jenom konstatování, tak jsem jenom přikývla.

„Můžeš ovládat teplo v místnosti. Můžeš vyvolat horko, zimu, dokonce i pocit nemoci. Třeba chřipky. To všechno můžeš svou mocí. Samozřejmě můžeš i sama na sobě. Kdyby ti byla zima, nepotřebuješ deku,“ zamrkal na mě a já jen protočila oči.

„Jako Jasper cítíš, jestli je ostatním teplo nebo zima, nebo jsou nemocní, ale musíš být k ním blíže, než Japere. Tahle tvoje schopnost je trochu slabší, ale i tak dobrá.“

„Tati, co já bych si bez tebe počala?“ zeptala jsem se.

„Nevím, holčičko, ale určitě bys to zvládla,“ povzbudil mě táta.

„Ale bez tebe ne. Jsem moc ráda, že jsi tady. Teď už to zvládnu, s tebou po boku, dá-li se to tak říct,“ usmála jsem se a úsměv spojila se zývnutím.

„Běž spát, holčičko,“ poradil mi.

„Dobrou tati,“ popřála jsem mu a lehla si do postele. Naposledy jsem se podívala na hodiny, ukazovalo deset hodit. To jsem si tak dlouho povídala s tátou? Když se bavíte, čas plyne hodně rychle. Potom jsem se podívala na tátu, popřála mu ještě jednou dobrou noc a pak usnula. Na hygienu jsem v tu chvíli kašlala. Zítra na to bude dost času.

Ve spánku se mi stále opakovala jeho věta, kterou řekl, když mi vysvětloval, jak se tady ocitnul. … já jsem vytvořený z hloubi tvé duše a budu tady, dokud mě tvé podvědomí bude potřebovat…

Potom jsem už neslyšela ani své myšlenky, jenom sny.

 

Další

Shrnutí

Předchozí

 


 

Moje obvyklé "kecy": viz perex. :D.

Hezké počtení přeju. blotik



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život z ptačí perspektivy 25. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!