Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zázrak VI Jsem těhotná

NMstills2


Zázrak VI Jsem těhotnáMám tady další dílek zázraku. Jak už z názvu vyplývá, někteří z vás se trefili. Bella je těhotná, ale jak to nesou ostatní? Tohle je kapitolka jenom o tom, jaké pocity prožívá a co dělají ostatní, takže o ničem, ale doufám, že se bude líbit a necháte komentáře, protože pouze ty ovlivní, jestli další kapitlka bude dříve, než tahle, nebo později. Příjemné počtetí přeji.

VI.

 

 

 

„Bello, tvoje odhady se vyplnily. Máš pravdu. Nevím, jak je to možné, ale máš pravdu,“ díval se na mě vyjeveně a já jsem byla taky pryč. Myslela jsem, že si to opravdu jenom namlouvám, ale teď, když to mám i potvrzené…

„Vážně?“ zeptala jsem se udiveně a byla štěstím bez sebe.

„Ano, Bello. Jsi těhotná. Čekáš miminko, i když to u upírů není možné,“ přemýšlel poslední dvě věty nahlas. Já budu mít miminko. Všechno se točilo jenom kolem mojí myšlenky, že jsem těhotná. Moje miminko je. Je další, i když jsem upír. Proč já musím být vždy abnormalita? Nemohla jsem mít děti, ale teď jedno čekám a dokonce ve stavu, ve kterém se čekat dítě nedá. V upířím stavu.

Co když se mou přeměnou uzdravila má neplodnost? Co když se to dítě narodí a nic se nestane? Co když… Samé co když. Já chci realitu, ne žádné co když.

„Bello!“ křičel na mě nějaký vzdálený hlas, ale já ho neposlouchala. Stále jsem se toulala ve svých myšlenkách. Copak jsem upír? Upír má zvládat více věcí najednou a ne, že se zasní. Spát nemůžu, i když… U mě by to bylo normální, protože já normální nejsem. Nikdy. Proto si mě Edward vybral. Aspoň to říkal. Že jsem jiná, než ostatní. Že nikdy nemůže vědět, co udělám.

„Bello!!!“ křičel na mě ten samý hlas a třásl se mnou.

„Ano, Carlisle?“ zeptala jsem se nevinně.

„Už tady na tebe 10 minut mluvím, ale ty mi neodpovídáš. Stalo se něco? Co se děje?“

„Jenom jsem se zamyslela. Nic to není. Opravdu. Jsem jenom strašně zaskočená. Já… Nemohla… A teď můžu… A,“ rozplakala jsem se. Ani nevím, proč. Byli to slzy štěstí? Byly to slzy šoku?

„Ano, já jsem taky strašně překvapený. Je to šok. Upíři nemohou mít děti. Jejich vývoj je pozastaven, proto děti nemohou mít.“

„Ale co když se tomu malému zase něco stane?“ vyděsila jsem se. Jak já nesnáším ty dvě slova. Ale a co když. Proč tyto slova musí existovat? Nevím, ale ten, kdo je vymyslel, bych zabila. Teď, tady, ihned, v tento moment, na tomto místě a bylo by mi jedno, kdyby mě někdo viděl.

„Neboj, Edward si tě ohlídá,“ mrknul na mě Carlisle.

„Ale já už nejsem člověk. Už mi nestačí jenom lidské jídlo. Vlastně, teď už ho nesnáším. Já potřebuju pohyb, lov, krev. Chápeš?“

„Jistě, že chápu. Dá se to ovšem zařídit.“

„Tak dobře. Jedu domů, oznámit tu novinu.“ Ať už je dobrá, nebo špatná. Ale jaká vlastně je? Dobrá, že čekám dítě se svou láskou života, i když jsem ho díky dvěma závažným věcem čekat nemohla? Nebo zlá, že ho nemůžu čekat a přesto ho čekám, protože jsem zase vyjímka a to dítě znova přijde o život, nebo bude… Ale jaké by mohlo být? Když má Edwardovy geny, nemohlo by být špatné.

Šla jsem na parkoviště a zase ani nedýchala. Nemůžu si to ještě dovolit. Nasedla jsem do auta a rozjela se co největší rychlostí domů.

Když jsem přijela, zaparkovala jsem do garáže, ale nevystoupila. Moje mysl měla vymeteno. Kdyby mi Edward mohl číst myšlenky, myslel by si, že jsem mrtvá, protože moje myšlenky by nebyly. Přemýšlela jsem vlastně nad ničím. V mém mozku nebyla ani špetka po nějaké myšlenky, ba dokonce aktivitě. Prostě jsem nevnímala. Nevím ani, jak dlouho.

„Bello, jsi v pořádku?“ ptal se mě ustaraný medový hlas. Edward mě bral do náruče a šel se mnou do našeho pokoje.

„Jsem. Edwarde, mám novinu.“

„Teď si jenom na chvilku lehni a odpočívej.“

„Já jsem upír a odpočívat nepotřebuju.“

„Promiň, stále si na to nemůžu zvyknout.“

„Víš, proč jsem jela pryč?“

„Nevím. Řekla jsi, že na procházku,“ odpověděl zaujatě Edward.

„Jela jsem za Carlislem do nemocnice a…“ a byla jsem přerušena.

„Ale vždyť jsi novorozená. Mohla jsi někomu něco udělat a mohli tě vidět. Proč jsi tolik riskovala? Tohle už mi nedělej,“ řekl vystrašeně Edward. Připadalo mi to, nebo ho více zajímalo, jestli jsem někomu neublížila. Ale to budou určitě moje těhotenské hormony. Jestli nějaké mám.

„Nic se nikomu nestalo. Víš, že moje sebeovládání je dobré, na novorozeného. Byla jsem za Carlislem v nemocnici, protože jsem měla podezření, které se potvrdilo.“

„Bello, to je skvělé, ale jak to?“ křičela na mě zezdola Alice. Ani nemusela křičet. Já ji slyšela.

„Bello, řekni mi to, protože Alice si kryje myšlenky. Jaké podezření?“ byl nedočkavý.

„Jsem těhotná,“ řekla jsem mu a on zkameněl. Ještě, že nestárneme, jinak bych už byla stoletá babička.

„Edwarde, je ti dobře? Nechceš si odpočinout?“ použila jsem na něj jeho věty.

„Jo, je mi fajn. Můžeš mi ještě jednou zopakovat, co jsi říkala? Nějak jsem se přeslechl,“ koukal na mě stále vyjeveně a tak, že jestli řeknu ještě jednou, že jsem těhotná, půjde za Carlislem, aby ho vyšetřil a poslal do blázince.

„Jsem těhotná, Edwarde. Je to jisté,“ zopakovala jsem.

„Ale… Vždyť… Upír… Ty… Dítě…“ koktal. Pro mě to byl taky šok, ale teď jsem velice šťastná.

„Ano, mám dítě, i když jsem upír a upíři ho mít nemohou,“ řekla jsem.

„Cože? Ty máš dítě?“ vrazila Rose do dveří s otázkou.

„Ano mám.“ Proč se teď tak divila a hlavně, proč se mnou mluví. Od té doby, co jsem upír se mnou ještě víc nemluvila.

„Jupí, budu strýček,“ zajásal Emmet, aniž by ho to překvapilo.  On si hlavu nikdy s ničím nedělal.

„Emmete, děkuju, že aspoň ty jediný mi věříš. Já bych s tímhle nežertovala. Ne po tom…“ nechtěla jsem doříct větu, protože to stále moc bolelo a všichni stejně věděli, co myslím. Naštěstí ta rána, která se mi vytvořila na místě, kde jsem mívala srdce, se s touto zprávou skoro ztratila.

Emmet mě vzal do náruče a zatočil.

„Emmete, klidni se,“ řekla jsem se smíchem.

„O, promiň drobečku. Promiň Bello,“ otočil se na mě, když se jako první omluvil mému bříšku. Ještě nic nebylo vidět. A taky by mě zajímalo, jestli půjde a jak to vlastně bude všechno probíhat. Nikdo nemůže předvídat, jak to bude. Kromě Alice.

„Co se tady děje? Byla jsem na zahradě a slyšela Emmeta. Něco jsi zase provedl?“ vletěla do pokoje Esme. Ještě chybí Jasper, Alice a Carlisle, ale ten to ví.

„No dovol, mami. Proč stále já? Proč je všechno na mě?“ urazil se Emmet.

„Promiň, broučku. Tak co se tady stalo,“ omluvila se Esme.

„Bella bude mít dítě,“ zašeptal jako první Edward, který do té doby nic neřekl.

„Cože? Nedělejte si ze mě srandu,“ pokárala ho Esme.

„Je to tak, Esme. Carlisle už mě vyšetřil. Budeš babičkou,“ zaradovala jsem se.

„Jdeme připravit oslavu,“ ozvala se Alice. To jsem mohla tušit.

„Alice, a kde je Jasper?“ zeptala jsem se. Opravdu tady chyběl už jenom on.

„Já jsem tady,“ ozvalo se o malinkou chvilku později ze Emmetem.

„Tak jsme tu všichni,“ zamumlala jsem si ironicky, „můžete jít pryč? Chtěla bych si popovídat s Edwardem,“ poprosila jsem.

„Tak proč jste mě potom volali?“ zeptal se nakvašeně Jasper.

„Nikdo tě nevolal. Jenom jsem zmínila tvé jméno,“ řekla jsem. Chtěla jsem mít klid. Párkrát, když jsem cvičila můj štít, se mi už povedlo poslat Edwardovi myšlenku. Snažila jsem se o to i teď, ale nenápadně.

Edwarde, nemůžeme zajít na naši louku? zeptala jsem se a doufala, že mě uslyší. Jenom nepatrně kývnul a já byla šťastná, že se mi to povedlo.

„Jdeme na lov,“ oznámil Edward a rukou ukázal na nás dva. Alice na nás nenápadně mrkla, jako že ví, že nejdeme na lov. Ta taky musí vědět všechno. Někdy bych jí to chtěla zarazit.

„Bello, moc se omlouvám,“ řekl Edward, když jsme zastavili na naší louce.

„Nemáš důvod, Edwarde. Nikdo mi nevěřil. Dokonce i já sama jsem si myslela, že blázním, když na mě přišel ten pocit, že je něco jinak. Dokonce i Carlisle mi nevěřil, dokud mě nevyšetřil. Kdo by taky věřil tomu, že může mít upír čekat dítě?“ řekla jsem mu a pohladila po tváři. Edward chytnul mojí ruku na jeho tváři a zavřel oči.

„Bello, já tě tak miluju a ty a to malé, jste můj zázrak,“ zašeptal a otevřel oči. Já se do nic dívala a byly plné lásky, něhy, vášně a oddanosti. Nemohla jsem se od nich odlepit. Proč na mě působilo jejich kouzlo, když už jsem taky upír? Začali jsme se přibližovat obličeji. Naše rty byly jenom kousek od sebe a já jsem cítila jeho sladký dech. Zrychleně jsem dýchala, oba dva, i když jsem to nepotřebovala. Ani jeden z nás to nepotřeboval. Nepotřeboval, ale stejně to dělal.

Pak se naše rty spojily v dlouhé a krásném polibku. Byl dravý, ale zároveň něžný. Byl vášnivý, ale přitom tak plný lásky a oddanosti. Byl to nejhezčí polibek, který jsem dostala. Když jsem byla člověk, nemohl si to dovolit, a když jsem byla upír, nebyla vhodná doba. Teď bylo všechno jinak. Všechna naše láska a vášeň, kterou jsme navzájem ukrývali a nevěděli proč, se dostala na povrch. Já se na Edwarda ještě více přitiskla a Edward udělal to samé. Nechtěli jsme se od sebe ani hnout. Bylo to, jako kdyby nás vše špatné, co jsme prožili, pohltilo a obrátilo se v dobré a my toho teď využívali.

Edward mě pomalu a opatrně položil na zem, ale naše rty neodpojil.

Líbali bychom se tam asi do nekonečna, ale…

 


VII. díl

 

Shrnutí

 


Tato kapitolka je věnovaná těmto lidem: huny, miki, Annelly, sylvin, Belko, vera, Letti, Johanka, JaneSwanCullen, RosalieRose, kati, mishelka, lied a nessienke. Děkuju, že tuto povídku čte a jenom vy můžete za to, že je tady tahle kapča.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zázrak VI Jsem těhotná:

 1
27.02.2016 [8:40]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.12.2015 [19:57]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!