Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 66. kapitola

Zakletá Popelka 66. kapitola„Co to má znamenat? Proč mi dáváš papíry k rozvodu? Co se stalo?“ zeptal jsem se nevěřícně a divil se, že jsem se jí zeptal klidně, protože uvnitř mě bylo zvíře, které chtělo ničit a řvát, ale na druhé straně tam bylo zraněné štěně.

66. kapitola

 

Pohled Edwarda:

 

Blížilo se jaro. Těšil jsem se na něj. Zimu mám taky rád hlavě proto, že v zimě jsem poprvé potkal Bellu na plese, ale daleko raději mám sluníčko a pláže, to můžu pozorovat svoji manželku v plavkách a její úsměv, když se koupe v moři. To je vždycky jako dítě, což mě nutí ji milovat ještě víc.

V práci pořád přežívám a zatím se nikomu nepovedlo zjistit, že jsem ženatý, a Bella na Manhattanu taky nemá žádné problémy. Ale žárlím, hodně žárlím na Manhattan. Bella je tam šťastná a kdykoli mi volá, celá jenom září a básní o tom, jak jsou všichni skvělí a jaká je to zábava. Samozřejmě, že jí to přeju, ale já chci být ten jediný, kdo dělá Bellu šťastnou, a proto žárlím.

Navíc mě pořád žere ten Brian Hileon, Bellin partner. I když mi Bella všechno říká a ujišťujeme mě, že spolu nic nemají, jen že to předstírají, cítím se podrážděně, jen když na to myslím. I když vím, že ho Bella bere jen jako bratra, ale nesnesu pomyšlení, že se Belly dotýká někdo jiný. Někdy se na ně musím podívat osobně. Důvěřuj, ale prověřuj, tím se budu řídit.

Po dnešní práci jsem vážně unavený. Ráno jsem musel na natáčení filmu, kde jsem byl až do oběda, po obědě jsem měl rozhovor pro časopis a večer koncert. Teďko jsem dorazil domů a jsem rád, že jsem si mohl sednout.

Je fajn, že mám poloviční upírství, protože jinak bych takovýhle nápor práce každý den nevydržel. Obdivuju Jaspera, který je můj manažer a zároveň bodyguard, naplánoval mi práci už na rok dopředu a nezapomněl ani na to, abych mohl mít volné chvíle pro Bellu, a ještě zvládá Alici, která je taky zaneprázdněná až nad hlavu.

Už jsem si zvykl, ale poslední dobou jsme zaneprázdnění ještě více než normálně. Zítra znovu, jen s rozdílem, že musím na jiný film. Co jsem zpíval tu písničku Belle k narozeninám v živém vysílání, si mě hodně lidí žádá.

Ta písnička Ještěže tě, lásko, mám se stala hitem a na prvním místě v žebříčku se drží skoro už půl roku a to to byla jen píseň k narozeninám pro Bellu. Ještě, že svět neví o Bellině ukolébavce, jinak bych neměl klid ani v noci.

Z mého transu mě vytrhl hlas mého telefonu, který na celý dům vytruboval, že mi přišla zpráva. Kdo to jen může být? Jasper je u Alice a on mi v takovéhle dny vždycky píše až ráno. S rodinou jsem mluvil včera, tak zbývají dvě možnosti. Bella nebo nějaký novinář, ale ty má na starosti Jasper, takže to musí být Bella.

Sáhl jsem do kapsy saka a vytáhl ho. A měl jsem pravdu, je to Bella. Usmál jsem se, když jsem na displeji viděl její jméno a fotku. Hned jsem otevřel zprávu, ale v tu chvíli mi úsměv zmrzl.

 

Musíme si velmi vážně promluvit. Budu tě čekat v deset.

 

Pohledem jsem šlehl k hodinám na zdi. Je půl deváté, to nemůžu stihnout do New Yorku včas. Když poletím svým tryskáčem, do jedenácti bych měl být u Belly v pohodě, ale i tak ji budu muset nechat chvíli čekat.

Ihned jsem se zvedl, mobil vrátil do kapsy a co nejvyšší rychlostí vyběhl z domu. Nemůžu běžet tak rychle jako vždycky, protože mám jen poloviční upírství. Ale do deseti minut bych měl být na letišti.

Jsou tam zvyklí na mé nečekané nálety a žádosti a navíc dávám všem, kdo o tom ví, dost slušná dýška, takže to drží v tajnosti a vždycky mi rádi pomůžou. Jakmile jsme doběhl na letiště, zaťukal jsem na dveře, kde je vždycky někdo z toho týmu, co mi pomáhá.

„Pane Masene, kam to bude tentokrát?“ zeptal se hned Alfred, jakmile mě spatřil za dveřmi. Alfred je pilot a velmi dobrý a kdykoli potřebuju někam odletět, on je vždycky tady a odveze mě mým tryskáčem, samozřejmě.

„Do New Yorku a dost spěchám. Dneska Labuť nešetřete,“ dával jsem mu pokyny za chůze a hned jsme nastupovali do mého malého, ale zato rychlého, letadla. Možná jsem divný, ale dal jsem mu jméno Labuť, protože je bílé a krásné a navíc to bylo příjmení mé manželky, nemohl jsem si pomoct.

„Rozumím. Když poletíme nejvyšší rychlostí, budeme tam za dvě hodiny. Mohu pro vás ještě něco udělat?“ zeptal se mě, když se posazoval do sedadla pilota a připoutával se. Okamžitě nahodil světla a motory.

„Prosím postarejte se, aby někdo v New Yorku koupil kytici modrých růží, samozřejmě mu ji potom zaplatím i s odměnou. To je všechno, a leťte co nejrychleji. Děkuji,“ řekl jsem mu ještě, poklepal mu na rameno a šel si sednou do křesla a připoutat se.

Za ten čas si tady už zvykli a jsou pěkně sehraní. Co jsem slyšel přes dveře, z věže jsme už dostali povolení ke vzletu a Labuť už táhli na dráhu. Taky mi už domluvili tu kytici. Lidi na tomhle letišti jsou velmi přátelští a já jim vždycky pomáhám.

Když má něčí dítě rád někoho mého známého ze showbyznysu, vždycky jim seženu podpisy nebo osobní věnování, jejich rodičům dávám peníze, aby se měli líp, a oni mi za to vždycky pomůžou, když potřebuju nutně odletět, je jedno kam, vždycky to umějí zařídit, jakkoli.

Už si na mě zvykli a já na ně. Nejdříve mě sváděly letušky, které mě vždycky obsluhovaly, když jsem se musel pracovně přesunout s Jasperem nebo když jsme doprovázeli Alici na její módní přehlídky, ale pak si uvědomily, že mě nedostanou, tak mě nechaly na pokoji.

„Pane, jsme tady,“ objevil se ve dveřích Alfred. He? To už jsme tady? Podíval jsem se z okna a opravdu, tohle New Yorku, viděl jsem Sochu svobody. Ještě jsem se koukl na hodinky, tři čtvrtě na jedenáct. Do pr*ele, Bella mě zabije! Ihned jsem se zvedl a šel k otevřeným dveřím, u kterých čekal Alfred.

„Děkuji, znovu jsi mě zachránil. Nyní máš volno, v šest ráno poletíme zpátky, do té doby si dělej, co chceš,“ řekl jsem mu a do ruky mu dal balíček bankovek. „Užij si to,“ řekl jsem mu ještě, poplácal ho po rameni a vyběhl ven.

Pod schody čekala nějaká žena, která držela kytici modrých růží. To je Jessie, letuška, která se nechala přeložit z Los Angeles sem právě kvůli takovýmto věcem. Usmál jsem se na ni a kytici v jejích rukou vyměnil za svazek bankovek, které jsem měl už připravené.

„Díky,“ řekl jsem jen a už jsem se rozeběhl pryč z letiště. I tady na letišti mám mnoho přátel, co mi pomáhají. A mám tu i pár tajných vchodů a východů. Běžel jsem k tomu nejbližšímu, který vede do ulic a je velmi dobře schovaný, ten, kdo o něm neví, ho nemůže najít.

Když jsem už byl v ulicích, které začínaly ožívat, nasadil jsem si klobouk a brýle, které mám schované v tašce ve křoví u toho vchodu, abych měl tady maskování, a rychle zamířil k Belle. Už takhle mám průser.

Snažil jsem se ještě zrychlit. Nepotřebuju, aby byla Bella ještě víc naštvanější. Navíc celou dobu mi hlodalo v hlavě, co se mnou Bella potřebuje probrat. Velmi vážně promluvit. Co to má znamenat?

Když jsem už viděl mrakodrap, kde má Bella byt, ještě jsem zrychlil a prosvištěl halou jako namydlený blesk, rovnou do otevřeného výtahu, protože někdo zrovna vystupoval. Všichni na mě koukali jako na magora, což jasně říkaly jejich myšlenky, ale neměl jsem náladu, ani čas si toho všímat.

Rychle jsem zmáčkl tlačítko do nejvyššího patra a mohl jen čekat, výtah vyjede nahoru. Po schodech bych tam byl možná rychleji, ale nejsem plnohodnotný upír a navíc, už teď jsem zadýchaný a cítím se, jako bych měl vypustit duši.

Zkontroloval jsem ještě ty růže, zda jsou v pořádku. Ano, aspoň že ty jsou v pořádku. Sáhl jsem do kapsy v kalhotách a vytáhl klíče. Už jsme skoro úplně nahoře. Hned, jakmile se otevřel výtah, jsem vystartoval a málem narazil do dveří, jen tak tak jsem stihl zabrzdit.

Rychle jsem si odemkl, vešel dovnitř a zase zavřel. Klíče jsem si položil na stolek hned vedle dveří a zhluboka se nadechl. Konečně jsem tady. Ale přišlo mi to trochu divné, proč je tady takové ticho jako na hřbitově? Nevím, proč, ale trochu mě to vyděsilo.

Šel jsem dál až do obýváku, kde jsem se zastavil. Proč je tu úplná tma? Když jsem se natáhl po vypínači, najednou se rozsvítilo samo, ale byly to jen noční lampy, takže to nebylo žádné oslnivé světlo, spíše mi to přišlo jako lampy pro romantiky.

Když si moje přivykly na tohle chabé světlo, rozhlédl jsem se po místnosti. Na pohovce seděla osoba, na kterou jsem se tolik těšil, ale byla nějak divně oblečená. Proč je oblečená celá v černém, když je noc, a navíc v tomhle? Nebyl jí vidět ani kousíček kůže a do očí jsem jí taky neviděl přes temeno toho klobouku.

„Ahoj, Bello. Co to máš na sobě? Vypadáš jak černá vdova,“ snažil jsem se trochu odlehčit atmosféru, protože to tady bylo jako na nože. I když jsem jí neviděl do tváře, jasně jsem cítil, jak na mě upírá svůj pohled, a moc se mi to nelíbilo.

„Taky se tak cítím. Dík za kytky, tamhle je váza,“ řekla pochmurným hlasem a rukou pokynula někam za mne. Nechápavě jsem se otočil a všiml si křišťálové vázy, ve které byla voda. Dal jsem je do té vázy a znovu se podíval na Bellu.

Až teď jsem si všiml, že na stole je několik papírů, dvě skleničky, z čehož je jedna poloprázdná, a otevřená láhev vína. Aha, Bella na mě asi nechtěla čekat a víno načala beze mě. Nedivím se, po hodině čekání bych měl taky žízeň.

Bella pokynula rukou ke křeslu naproti sobě, z čehož jsme usoudil, že bych si měl sednout. Poslechl jsem ji a sedl si, ale připadalo mi, že bych si sedal spíše na nože nebo na vroucí gejzír. Netuším, proč se cítím tak nepříjemně.

„Co tak důležitého se mnou potřebuješ probrat? Jsem tady a poslouchám,“ řekl jsem klidným hlasem a sedl si trochu pohodlněji. Bella se naklonila dopředu a posunula ke mně ty papíry, co ležely na stole, jinak nic jiného neřekla.

Nechápavě jsem se pro ně natáhl, vzal je do rukou a začal je číst. Ale už jen nadpis na té listině mě vyvedl z míry. To je nějaký vtip? Proč by mi Bella dávala žádost o rozvod?

„Co to má znamenat? Proč mi dáváš papíry k rozvodu? Co se stalo?“ zeptal jsem se nevěřícně a divil se, že jsem se jí zeptal klidně, protože uvnitř mě bylo zvíře, které chtělo ničit a řvát, ale na druhé straně tam bylo zraněné štěně.

„Už jsem je podepsala, teď jsi na řadě ty. Podepiš to a už mě nikdy neuvidíš,“ řekla a přede mnou na stole se objevila propiska. Tak teď jsem už nemohl být klidný. O čem to mluví? Jak jako, že ji už nikdy neuvidím? Myslí to vážně?

„Co to znamená, Bello? Já tě miluju, chci být jenom s tebou, nikdo jiný pro mě neznamená tolik, co ty, tak proč rozvod? Je to snad další z tvých vtípků? To už mě nemiluješ, že mi to dáváš?“ zařval jsem na ni nepříčetně a vážně se nemohl zklidnit.

Prudce jsem vyskočil na nohy a bouchl do stolku, ale snažil jsem se svou sílu kontrolovat, abych ho nerozbil. Zrak se mi nějak začal lepšit, Bella mi musela dát plné upírství. A jak jsem už vidět výtečně v tom šeru, viděl jsem taky, jak se Belliny oči začaly zalívat slzami. Co to…?

„Já nejsem ta, co už nemiluje,“ řekla chraplavým hlasem, který se jí třásl. Začala vzlykat, ale bylo to hodně potichu. Ach ne, zase jsem ji rozplakal. A to jsem si slíbil, že kvůli mně už nikdy nebude brečet.

„O čem to mluvíš? Nechápu absolutně nic, co se tady děje! Vysvětli mi to!“ zakřičel jsem na ni znovu a všiml si, jak s sebou cukla. Vylekal jsem ji. Za tohle si později nafackuju, a pěkně tvrdě, ale nejdříve chci vědět, co se tady děje.

„Jedna holka ve škole říká, že je milenka Edwarda Masena,“ kuňkla tak potichu, že jsem jí skoro neslyšel, ale slyšel jsem to dost dobře. Hned jsem celý ztuhl až do morků kostí. Cože? To je lež!

„Nevěřila jsem jí, ale měla i fotky vás dvou. A na těch fotkách tos byl opravdu ty, viděla jsem je. Proč jsi mi to udělal? Co je na mně špatného, že jsi hledal potěšení jinde? Ublížil jsi mi tím nejhorších možných způsobem. Proto ten rozvod. Už tě nikdy nechci vidět a nechci s tebou mít nic společného!“ zakřičela na mě s uplakanýma očima a já myslel, že jsem zemřel. Ta slova byla jako ohnivé šípy, co mě trefovaly přímo do srdce, znovu a znovu.

„Bello, to je lež! Já tě miluju od doby, co tě znám, pro mě ostatní dívky neexistují! Nikdy bych tě nepodvedl, vždyť ani nevím, co to slovo znamená!“ začal jsem zase řvát, ale bylo to o poznání klidnější, než předtím, to bylo tím šokem a bolestí.

„A co je teda tohle?!“ zařvala Bella nazpátek a hodila po mně nějaký papír. Okamžitě jsem se na něj podíval a ztuhl. Ano, byl jsem na ní já a nějaká holka, kterou jsem neznal, a vášnivě jsme se líbali. Cože? To je podvod! Jasně můžu vidět, že to je fotomontáž!

„Bello, to není pravý, je to fotomontáž! Přísahám! Vždyť tu holku ani neznám!“ zakřičel jsem na ni a v tu chvíli odbily hodiny půlnoc. Eh? To už je tolik? Ale na to nemám čas, musím se očistit, je to lež!

Bella najednou ztichla a sklonila hlavu tak, že jsem jí nemohl nijak vidět do obličeje, a začala se třást. Myslel jsem si, že zase brečí, tak jsem se natáhl přes stolek, abych se jí mohl dotknout a uchlácholit ji, ale ona neplakala. Ona se smála.

„Aprííííííííl!“ zařvala najednou nahlas a zvedla hlavu, kde jsem jasně viděl její úsměv a ďábelské jiskřičky v očích. He? Nechápavě jsem se zastavil a nebyl schopen jakékoli reakce. Najednou do mě Bella strčila a já spadl do křesla a nemohl se hnout. Cože? Její štít?

„Uvěřil jsi mi, co?“ zeptala se mě ďábelsky, stoupla si a sundala si z hlavy ten klobouk, který položila vedle sebe na pohovku. Pořád jsem absolutně nic nechápal. Co se to vlastně stalo? Odsunula ten stoleček, co byl mezi námi, na stranu a sklonila se nade mnou jako vrba.

„Promiň mi, miláčku, že jsem tě tak vyděsila, ale byl to jen aprílový žertík. Neodolala jsem,“ řekla najednou a narovnala se. Apríl? Kolikátého dneska je? Hodiny, které visely na stěně, mi říkaly, že je prvního dubna. Cože???

„Včera ve škole o sobě jedna holka začala rozhlašovat, že je tvoje milenka a že se milujete a že ty tvoje útěky jsou za ní a podobné blbosti. Vysmála jsem se jí před celou školou, ale ona na mě vytáhla fotky. Hned na první pohled jsem poznala, že to je fotomontáž, protože to jsou fotky z tvé soutěže, kdy jsme se znovu dali dohromady,“ začala Bella pomalu a sundala si ty lodičky a stahovala si rukavice.

„Nakonec jsem nad ní vyhrála, ale když jsem ty fotky viděla znovu, došlo mi, že bych je mohla použít na něco ďábelského. Na apríl. Hned na to mi volala Alice, že to je dobrý nápad, a pomohla mi vymyslet detaily, taky mi vytiskla ty papíry a já je podepsala, samozřejmě, že nejsou pravé, čehož sis ani nevšiml, tobě stačil jen nadpis a hned jsi běsnil,“ řekla výsměšně a sáhla si dozadu a slyšel jsem jen zip, jak si ho rozepla.

Ruce vytáhla z rukávů a šaty nechala sklouznout na zem. Když jsem viděl to, co měla pod šaty, musel jsem nahlas polknout. Tak tohle je na mě za dnešek moc. A to jsem pořád ještě všechno nepobral. Když Bella uviděla můj výraz, dala jednu ruku v bok, druhou do vlasů a udělal roztomilou a zároveň sexy pózu, z které jsem nemohl zůstat v klidu.

„Líbím se ti, drahoušku?“ zeptala se mě a zatvářila se tak nevinně, jak jen mohla, ale v jejích očích jsem viděl žár samotných pekel. Tak teď jsem už vážně šílel. Toho dole jsem už krotit nedokázal, postavil mi v kalhotách takový stan jako ještě nikdy. Bella se zasmála, když ho uviděla.

„Edwarde, já nikdy neměla v plánu se s tebou rozvést. Miluju tě víc, než můžu vyslovit. Ale chtěla jsem se ti pomstit za to všechno, co jsi mi kdy udělal, za ta překvapení a dárečky a taky za to, že jsi mi neřekl, že chce Jasper požádat Alici o ruku,“ řekla a pomalým krokem šla ke mně. Tak teď jsem se vážně bál, ale příjemně jsem se bál.

„Té holce jsem nikdy nevěřila, už když to říkala, jsem věděla, že lže. Protože to byla Lana, kdo to rozhlašoval. Jí nevěřím ani nos mezi očima a ona udělá cokoli, aby byla zajímavá. A navíc, věřím ti více než sobě, že mě miluješ a že bys mě nikdy nepodvedl,“ řekla a mezitím, co mluvila, se na mě obkročmo posadila a začala mě pomalu, mučivě pomalu, zbavovat oblečení.

„A doufám, že si zapamatuješ to, co jsi dnes cítil, protože jestli zjistím, žes mi zase něco důležitého neřekl nebo jestli mě vážně někdy podvedeš, věř, že pak to bude doopravdy, a to mě pak ztratíš navždy,“ řekla a já už jen z té představy upadal do transu bolesti.

Velmi dobře jsem si pamatoval, jak jsem se cítil, když mi tehdy na parkovišti řekla, že je mezi námi konec, a já si slíbil, že jí už nikdy nedám důvod, aby to řekla znovu. A nyní jsem se ještě utvrdil, protože jsem myslel, že zemřu, jaká byla bolest tohle všechno slyšet. A to to bylo falešné!

Z mé hluboké mluvy mě vytrhl příjemný pocit. Hned jsem ho poznal. Je to přesně ten pocit, který mám, když jsem v těle své manželky. Už jsem se mohl hýbat, asi povolila štít, takže jsem se rozhodl jí dát všechno vyžrat až do dna.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 66. kapitola:

 1
3. Alice1C
17.08.2016 [17:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Niky
28.07.2016 [12:15]

Skvěla povídka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Terka
28.07.2016 [12:05]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!