Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 67. kapitola


Zakletá Popelka 67. kapitola„Anno, prosím. Obdivuji jaký máš vztah se svojí rodinou, ale vždyť tě mají skoro pořád, jeden víkend je nezabije, ne? Už máme jen dva roky na to, abychom byli spolu, protože pak se všichni rozprchneme a třeba se už neuvidíme. A Brian tam moc chce jít, přece ho nenecháš sedět doma jen proto, abys mohla za rodinou, se kterou seš stejně častěji než s námi. Prosím, Anno, moc tě prosím,“ snažila se mi to pořád vymluvit a, aniž by to věděla, sypala sůl do mých ran.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

67. kapitola

 

Pohled Belly/Anny :

 

Přehoupl se další rok a já už studovala třetí ročník na Manhattanu. Bolelo mě srdce při pomyšlení, že už jen dva roky a pak to všechno skončí. Ze všeho nejvíce jsem se bála toho, co všichni řeknou tomu, že ve skutečnosti jsem Isabella Masenová.

Bojím se, že mi neodpustí to, že jsem je všechny tahala za nos. Všechny je mám moc ráda a naši partu jsem si obzvláště oblíbila. Bolí mě, že jim lžu, ale modlím se, aby mi to odpustili a já s nimi mohla i potom normálně mluvit a stýkat se s nimi.

Ale vím určitě, co mi chybět nebude. Lana. Ta pořád roztrubuje, že je milenka Edwarda Masena, že se milují, že jí nosí dárky a podobně. Ale já si už pomalu začínala chystat pomstičku, jak jí to všechno vrátím a k tomu ponížím před celou školou, a možná i světem.

„Anno, to přece nemůžeš myslet vážně!“ zvýšila na mě hlas Nora a kdyby ji Robby nedržel, nevím, co by udělala. Její hlas mě z vytrhl z přemýšlení, ale i tak jsme věděla, o čem je řeč. Už v dětství jsem se naučila jedním uchem přemýšlet a druhým poslouchat.

„Noro, už jsi si musela zvyknout, vždyť je to takhle už třetím rokem,“ snažila jsem se ji ukonejšit, ale moc se mi to nepovedlo. Nora bude mít o tomhle víkendu totiž dvacáté narozeniny, a chce uspořádat narozeninovou oslavu pro všechny její přátelé na Manhattanu.

Ale má to jeden háček, vlastně dva. Párty začíná v pátek k večeru, je s přespáním až do neděle, kdy se bude slavit do oběda, najíme se a pojede se domů a další den do školy. Ale můžou na ni jenom páry, samotného jedince tam nepustí. Brian tam moc chce, ale já jedu s Alicí na nákupy a pak jsem se těšila na Edwarda.

„Anno, prosím. Obdivuji jaký máš vztah se svojí rodinou, ale vždyť tě mají skoro pořád, jeden víkend je nezabije, ne? Už máme jen dva roky na to, abychom byli spolu, protože pak se všichni rozprchneme a třeba se už neuvidíme. A Brian tam moc chce jít, přece ho nenecháš sedět doma jen proto, abys mohla za rodinou, se kterou seš stejně častěji než s námi. Prosím, Anno, moc tě prosím,“ snažila se mi to pořád vymluvit a aniž by to věděla, sypala sůl do mých ran.

Nora je moje velice dobrá kamarádka a vůbec první, samozřejmě hned po Alici, kterou jsem kdy měla. Samozřejmě Kera, Christine, Lucas a Alexander jsou na té párty samozřejmost, plus ještě pár našich nejbližších přátel ze školy, a se mnou a Brianem se taky počítalo, ale já mám ten problém, že o víkendech jezdívám za rodinou.

Je pravda, že máme už jen omezený čas, kdy se budeme moc stýkat dle libosti. Je pravda, že Brian tam moc chce, a mně bolí, že kvůli mně bude muset zůstat doma. A taky je pravda,  abych se přiznala, taky tam chci jít.

Párty se bude konat v domě u jezera Ontario, který se nachází přesně na opačné straně jezera než leží Toronto, který patří Nořině rodině, a který je asi dvakrát tak velký jako můj byt tady v New Yorku, a taky má dost veliký pozemek i s lesem.

Nořin táta vlastní velikou stavbařskou firmu, jednu z nejlepších ve stavebním oboru na světě, která je velice úspěšná, a její máma v ní dělá hlavního návrháře, takže se není čemu divit. Ten dům si sami navrhli i postavili.

Už jsem tam jednou byla, je to tam vážně nádherné. Nora mě tam pozvala krátce potom, co jsem se o ní starala a co jsme se skamarádily, ale to bylo jen na pár hodin, takže jsem to tam moc nestihla obhlídnout.

Jezero je většinou teplé, akorát na koupání, slunce svítí taky hodně často, a příroda okolo je jako vystřižená z nějaké pohádkové knížky. A ten dům je taky parádně vybavený, takže nudit se rozhodně nebudeme.

Ale jak to vyřešit? Mám jet s Alicí do Paříže a s Edwardem… Však víte co. Strašně jsem se na oba těšila, už mi začínali chybět, ale taky nechci zklamat Briana a Noru, dvacetiny jsou jen jednou za život, já je už mám za sebou a nijak veliká sláva to nebyla, takže chci, aby si je Nora pořádně užila, ale… Co mám dělat? Nakonec jsem si povzdechla.

„Zavolám rodině, že se budou muset beze mě hold tento víkend obejít. Nemůžu nechat svojí kamarádku na její narozeniny samotnou,“ řekla jsem s úsměvem, ale v duchu jsem trochu brečela.

Nora se hned rozzářila a skočila na mě jako kočkovitá šelma, Robby ji nestihl zastavit. Kdyby Brian neseděl za mnou a neměl by ruku položenou na opěrátku mé židle, obě by jsme skončily na zemi.

„Děkuju ti, Anno, teďko bude ta oslava perfektní, když tam budeš ty,“ řekla radostně a ta nevinná věta tak rozehřála moje srdce, že jsem věděla, že jsem se rozhodla správně. Vždycky jsem si přála něco takového slyšet. Jen jak to teď sdělit Alici a Edwardovi? O Alici jsem takový strach neměla, ale Edward…

Když skončila škola, jela jsem domů a aniž bych si to uvědomovala, co jsem byla blíž, tím víc jsem zpomalovala. nechápu, čeho se bojím. Dneska je čtvrtek, zítra už začíná ta oslava, a Alici s Edwardem to řeknu jen po telefonu, takže je stejně neuvidím…

Ale i tak jsem se bála. Nechtěla jsem zklamat nikoho, ale Nora mně jako první přijala takovou, jaká jsem, vlastně ne, ona neví, jaká jsem doopravdy, ale to je jedno. Mám je ráda všechny, ale pro teď jsem si vybrala Noru.

Strnule jsem seděla na pohovce a hypnotizovala mobil před sebou na stolku. Nemohla jsem se odhodlat k tomu, abych jim zavolala. Bojím se, co řeknou, až se dozvědí, že tento víkend nepřijedu.

Zhluboka jsem se nadechla, napočítala do deseti a chňapla po tom telefonu, dokud jsme ještě měla odvahu. Rychle jsem tam najela na Alicino číslo a dala vytáčet. Raději zavolám nejdříve Alici, ona je ta klidnější.

Ahoj, Bello, jsem ráda, že mi voláš. Musím ti sdělit podrobnosti ohledně zítřka,“ zašvitořila vesele do telefonu, až jsem si chtěla nafackovat, že ji musím kazit to její nadšení. Někde v pozadí jsem zaslechla Edwardův hlas, jak se dožaduje toho, že chce se mnou mluvit.

Ale Bella zavolala mně, takže máš smůlu,“ řekla Alice Edwardovi, co jsem si mohla domyslet, a už jsem si představovala, jak na něj vyplazuje vítězně jazýček. Musela jsem se usmát.

„Alice, klidně to dej na hlasitý odposlech, bude lepší, když to uslyší rovnou i Edward,“ řekla jsem a znovu se musela nadechnout, abych nezkolabovala. Srdce mi bušilo tak rychle a nahlas a plíce se mi stáhly, že jsme nemohla popadnout dech.

Bello, děje se něco?“ ozval se najednou Edward. Když jsem slyšela jeho hlas plný obav, bolelo mě srdce ještě více, že ho musím ranit. Jasně, není to nic velikého, jen se o týden navíc neuvidíme, ale pro mě to je horší než Charlieho kletba.

„Vlastně… Ano. Musím zrušit naše plány na tento víkend, rozhodla jsem se tento týden zůstat, takže se uvidíme až další víkend,“ řekla jsme trochu zpomaleně, ale hned v zápětí jsem zaslechl zalapání po dechu. Tu scénu jsem si mohla jen představovat.

Jak to myslíš, že nepřijedeš? To se jako neuvidíme? Proč, proboha?...“ začali křičet jeden přes druhého, že jsem měla dost problémy z toho vyvodit nějaké srozumitelné věty, ale kdybych je neposkládala, řekla bych jim tohle.

„Nora bude mít dvacetiny, a bude pořádat oslavu v jejich domě u jezera Ontario. Je to od pátku až do neděle, i s přespáními, a je to jenom pro páry. Brian chtěl strašně moc jít, ale samotného by ho tam nepustila, tak tam jdeme spolu. Proto musím zrušit ty plány, protože celý víkend budu u Nory oslavovat její narozky,“ řekla jsem zkráceně a připravovala se na ten Edwardův výlev vzteku, který se hned v zápětí dostavil.

Párty pro páry? S Brianem? To jako budete spát spolu v jedné místnosti? A to si myslíš, že to schválím? Kdyby to byla jen obyčejná narozeninová párty, tak by mi to tak nevadilo, ale tohle jen přes moji mrtvolu!“ začal křičet a i když jsem věděla, že něco takového přijde, zasáhlo mě to do srdce jako když jsem ho tehdy viděla s Viktorií.

„Co ti tak vadí? Vždyť jsem ti několikrát říkala, že s Brianem jen hrajeme pár, abychom měli pokoj od ostatních, že se bereme jen jako sourozenci. A že s ním budu v jedné místnosti? Můžu spát na zemi, v tom už mám praxi z dětství, o to se bát nemusíš. A nemáš mi co zakazovat, možná jsem tvoje žena, ale můžu si dělat, co chci, jsme ve svobodné zemi. Nejdřív jsem ti to říkat nechtěla, ale z lásky a úcty k tobě jsem to udělala. Zase mi nevěříš, že mi to zakazuješ? Nejsem tvůj majetek! Víš vůbec, jak moc jsem si přála, aby mi někdo řekl, že mě chce na své narozeninové oslavě? Neumíš si ani představit, jak skvěle jsem se cítila, když mi Nora řekla, že ta oslava bude perfektní, když jsem se rozhodla jít. Od dětství jsem byla sama, teď mám to, po čem jsem dlouhé roky toužila. Přátele, kteří mě mají rádi a stojí o mě. Věř mi, že nebylo lehké se rozhodnout, zda mám být s rodinou nebo s přáteli. Pro teď jsem si vybrala přátele. Možná toho budu jednou litovat, ale je mi to jedno. Jestli s tím máš problém, tak mi to řekneš příští týden, až se uvidíme, jestli se uvidíme, protože jsi mě fakt nasral. Ještě, že jdu na tu párty, protože tě nechci vidět. Měl by jsi zapracovat na důvěře, už jsem ti to jednou říkal. Co je manželství bez důvěry? To je všechno, co jsem vám chtěla říct. Alice, promiň, ty nákupy ti vynahradím. Zatím ahoj,“ řekla jsem složila to. Na začátku jsem spíše řvala, ale ke konci jsem už jenom brečela.

Svezla jsem se na pohovku a snažila se zadržet slzy, aby už netekly. Věděla jsem, že přijde něco takového, ale i tak to bolelo, jako bych to nečekala. Proč se to děje? Proč musím mít všechno tak těžké?

Hned na to mi mobil začal zvonit tou jedinou melodií, kterou jsem nechtěla slyšet. Bellina ukolébavka, moje ukolébavka, mám ji na Edwarda pokaždé když mi volá od doby, co mi ji zahrát na naše první výročí a potom mi ji nahrál jako mp3.

Hned jsem to típla a nastavila si to tak, aby můj mobil blokoval všechny jeho možnosti se semnou spojit. Nechtěla jsem o něm ani slyšet. Vážně mě naštval a ublížil mi, ale co mě tak překvapuje? Vždyť ho znám.

 

***

 

Všechno bylo zatím skvělé. Když jsme všichni dorazili k domu u jezera, nejdříve jsme se zabydleli. Na každých dveřích byla cedulka, kdo tam bude bydlet. Páni, netušila jsem, že to vymyslela až takhle detailně.

Můj a Brianův pokoj byl úplně v nejvyšším patře, dalo by se říci že skoro na půdě, ale je nádherný, skoro jako pro královský pár, a troufla bych si řídi, že na tuhle postel by se Emmett vešel tak třikrát až čtyřikrát.

Tady by to měla vidět Esmé, určitě by žasla a možná by se i inspirovala pro své další návrhy. Celý dům je jako z nějakého filmu a ta příroda. Měla jsem chuť si skočit na lov a ochutnat zdejší zvířata, protože takhle daleko na lov nechodím, ale byla bych asi moc nápadná.

Třeba bych mohla jít v noci, až budou všichni pochrupovat nalití alkoholem. Ale musím dávat pozor na Briana. Jako jediný ví, že jsem vdaná, takže se bojím, že kdyby to přehnal, že by to klidně vyžvanil.

Sotva jsme se ubytovali, už Nora všechny naháněla, aby se převlékli a šli dolů, že začne párty. Brian mi přenechal koupelnu jako první, takže jsem se vysprchovala a když jsem tam už byla, rovnou se i celá připravila. Ještě, že jsem byla tak pozorná a vzala si všechno s sebou.

Oblékla jsem si červené koktejlky, které navrhla Alice a nedávno dala do své jarní kolekce, k tomu jsem si vzala stříbrné lodičky na podpatku, vlasy si stáhla do culíku a doplnila to náušnicemi a náramkem. Nakonec jsem se jen lehce namalovala. Celkový vzhled bych hodnotila jako ucházející.

Hotová jsem vyšla z koupelny a hned se zasmála Brianově vykulenému pohledu a otevřené puse. Když jsem ho vyzvala k tomu, že koupelnu má volnou, až pak se teprve probral a beze slova zmizel za dveřmi koupelny, tomu jsem se taky musela zasmát.

Nechtěla jsem jít dolů sama, tak jsem se rozhodla počkat na Briana. Stoupla jsem si k francouzskému oknu a podívala se ven. Takový výhled na takovou přírodu. Čím jsem si tohle zasloužila? Cítím se jako bych byla v pohádce.

Koukala jsem do zapadajícího slunce, když jsem uslyšela vrznoutí. Nechápavě jsem se otočila a taky žasla. Byl to zvuk dveří, když Brian vyšel z koupelny. Přejela jsem ho pohledem od hlavy k patě. Musím říct, že je to fešák.

Měl na sobě černé tenisky s červenou značkou Nike, černé potrhané dříny, přes ně rudou košili s ohrnutými rukávy, u krku rozepnutou, černou rozepnutou vestičku a ještě povolenou černou kravatu. Vlasy měl nagelované a elegantně rozcuchané. Zůstala jsem na něj zírat. Strašně mi připomněl Edwarda.

„Prošel jsem?“ zeptal se mě s úsměvem a přešel ke mně. Své ruce položil na mé boky a jemně mě políbil na tvář. Když jsme sami, je to opravdový gentleman. Vím, že by si ke mně nic nedovolil. On není ten, co by využil příležitosti.

„Že váháš, jsi dokonalý,“ přitakala jsem mu a chytila ho za ruku. Usmál se na mě a kývl. S propletenými prsty jsme vyšli z pokoje a šli do pokoje, kde se koná ta párty, kde už byla většina.

Sešli jsem schodiště a prošli chodbou do vedlejší budovy, kde je udělaný taneční parket i pult pro DJe, a discokoule samozřejmě nechyběla, plus tu byl i malý bar s židličkami. Hned, jak jsme se objevili ve dveřích, se za námi všichni ohlédli a zatajili dech.

„Páni, Anno, tobě to sluší. Nejsou ty šaty z poslední kolekce Alice Roxel?“ zeptala se mně Christine, která se ke mně hned přihnala a rentgenovala mě pohledem. V tomhle směru je jako Alice, blázen do módy.

„Jak se od tebe dalo čekat, Chris, tobě nic neunikne,“ pochválila jsem jí její postřeh a usmála se na ni. Přesně taková je Alice. Jí stačí vidět jakékoliv oblečení a je schopna říci snad i datum, kdy ho vyrobili, což nikdy moc nechápu, ale obdivuju ji za to.

Hned potom Nora ohlásila začátek párty a okamžitě se ozvala hlasitá hudba z velikých repráků. Střelila jsem pohledem k Brianovi ve stejné chvíli, jako on ke mně. Oba jsme se usmáli, chytili se za ruce a začali tančit.

Tohle je typický rock 'n' roll. Vyhazovačky, roznožky, proplétačky. Když písnička skončila, což mi přišlo za velmi krátkou chvíli, ozval se potlesk. Zmateně jsem se rozhlédla a všimla si, že všichni kolem nás vytvořili kruh a pozorovali nás. Cítila jsem se trapně.

Když se pak ozvala další písnička, už si nás nikdo nevšímal. To jsme se už tolik nepředváděli, jen jsme splývali s davem. Po nějaké chvíli se můj partner vystřídal a tančila jsem s Alexanderem, potom s Lucasem, a nakonec i Robbym.

Vládla veliká zábava, všichni pili co stačili, já si dala taky, a raději jsem si dala z větší části upírství, jinak bych to nemusela přežít ve zdraví. Briana jsem taky hlídala, ale ten toho nepil zase tak moc.

Než hodiny stačili odbít půlnoc, většina se už válela na podlaze a jiní venku zvraceli. Tak tomuhle říkám pařba. Ti, co už vážně nemohli pokračovat, jsme s Brianem a těmi, co byli ještě při smyslech, odnesli do jejich pokojů a zbavila jsem je těch bolestí, aby nehrozilo udušení zvratky, ale kocovině se nevyhnou. Tomu zabránit nemůžu.

Po první hodině ráno už byli všichni na mol a ve svých pokojích už pomalu vyspávali kocovinu, že jsme se to mi přeživší rozhodli pro dnešek odpískat. S Brianem jsme šli do našeho pokoje a já ho nechala jít první do koupelny.

Taky měl pár drinků, takže bude rád, když se bude moct konečně natáhnout, a nechci ho nechat čekat, než se vykoupu já. Stejně hned neusnu. Po alkoholu vždycky špatně usínám, a spát stejně nemusím.

Než jsem se nadála, Brian opouštěl koupelnu a zničeně padl na postel. V tu ránu usnul. Usmála jsem se, přikryla ho, aby nenastydnul a šla se taky vykoupat. Dala jsem si pořádně na čas, proč spěchat? Stejně celý dům spí.

Přemýšlela jsem, co se bude dělat zítra. Už vidím všechny, jak vyspávají kocovinu a nadávají jako sami ďáblové. To bude sranda, ale budu se snažit všem pomoct, aby nemuseli moc trpět, ale aspoň malé bolesti se stejně nevyhnou.

Celá mokrá jsem vyšla ze sprchy a celá se patřičně usušila. Dále jsem se namazala tělovým mlékem a oblékla si tmavě modrou, dlouhou košilku, mám k ní i župan vedle v pokoji, ale ten nebudu potřebovat.

Vyšla jsem z koupelny a prohrabovala si vlasy, když jsem se zarazila. Něco mě svrbělo v nose. Pořádně jsem se nadechla a znovu se zarazila. To mě snad šálí i můj upíří nos? Podívala jsem se z okna a myslela, že puknu zlostí. Co ten tady dělá? 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 67. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!