Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žádná svatba nebude! - 27. kapitola

27.06.2012 (16:15) • rezule • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 3043×

Esmé

Neměla jsem to dělat. Ne, neměla. Jenže co s tím, když jsem si to uvědomila až dnes? Stále jsem čekala, že se Edward objeví ve dveřích našeho domu a navíc mi poděkuje, že jsem ho zbavila lidské ženy. Bella se zdála být fajn, dokonce trpitelsky zvládala mé intriky. Ale měla podstatnou chybu – nebyla upírka. A proto to byla jednoduchá rovnice. Edward plus Bella rovná se smrt jediného pokrevního syna.

Nemohla jsem dovolit, aby můj Edward zemřel. Musel žít navěky stejně jako my ostatní. Copak je tak zlé, že chci, aby můj syn nikdy neumřel? Že chci, aby si navždy užíval života plnými doušky? Milovala jsem ho celým svým kamenným srdcem a nemohla jsem se ho přece jen tak vzdát. Byl to můj syn, proboha.

Zatímco jse vytahovala z velké otevřené lednice máslo, vyšel mi ze rtů rezignovaný povzdech. Rozhodla jsem se nakoupit, chtěla jsem si tak alespoň trochu ukrátit čas, než se vrátí. Musí se vrátit, o tom jsem byla přesvědčená, a tak jsem nakupovala vše, co miloval. Vždycky když se vracel domů, miloval plnou ledničku jídla...

Jenže on se nevrátí. Přepískla jsi to, zastavil mé pochodové myšlenky vysměšně hlas v hlavě. A měl pravdu. Někde uvniřt sebe samé jsem si uvědomovala, že jsem udělala blbost a měla jsem mu dát šanci předvést mi, že je opravdu šťastný. Protože já to ani pořádně nezjistila – hned jsem šla proti jejich vztahu s přesvědčením, že tak to bude nejlepší. Viditelně však nebylo – byl na mě rozzuřený tak, jak ještě nikdy nebyl. Nebavil se se mnou, nezvedal telefony. Celé týdny se neozval a tak dlouho jsme od sebe nebyli odcizení, ani když jsem se přemohla a na jeho škemrání přece jen svolila, že může jet na tábor.

Ale nahlas bych to nikdy nepřiznala. Před ostatními jsem dělala, že je vše v pořádku, a tak jsem to hodlala hrát i nadále. Věděla jsem, že jednoho dne už to nevydržím a přijdu s prosíkem za Edwardem.

Počkat... Najednou mi svitla naděje. Možná, že by... nebylo naškodu je znovu dát dohromady. Pokud se milují, ať spolu tedy jsou. Nikde není napsáno, že jim manželství vydrží, ale pokud to tak bude, nejspíš to budu muset i respektovat – pro Edwardovo štěstí cokoliv.

„A už jsi slyšela, že je Edward Cullen zase volný? A k tomu ještě ve městě?“ Postřehl můj bystrý upíří sluch a já okamžitě stočila za tím přeafektovaným hlasem i svůj pohled.

Jasně, to se dalo čekat.

Lauren Malloryová se právě povýšeně svěřovala s novými drby svému poskoku – Vanesse Haretonové, která byla v jejích službách teprve pár měsíců. Bývalé kamarádky už ji opustily, konečně pochopily, že s ní je trávit čas jen promrhaný den, a ukončily s ní veškeré styky.

Dělala jsem, že se dál zamyšleně probírám čerstvým pečivem a hledám ty nejvíce vypečené rohlíky, abych je měla co nejblíž a tudíž je i dobře slyšela.

Stály u zákusků a mlsně si je prohlížely, přestože bylo očividné, že si stejně žádný nevyberou. Drží štíhlou línii.

„Vážně?!“ vyhrkla Vanessa, i když bych dala ruku do ohně za to, že mého syna vlastně ani nezná. Přistěhovala se do Forks před rokem...

„Jo! A hádej, kdo se o něj bude ucházet! Hm?“ Nasadila vyzývavý kukuč Lauren a pohodila slámově zbarveným krátkým mikádem. Nepustila ale Vanessu vůbec k slovu. „Samozřejmě, že já.“ Protočila oči v hrané znuděnosti, přesto jsem moc dobře zahlédla ty její chtivé jiskřičky v očích.

Začínalo to ve mně vřít nekontrovatelnými salvami vzteku. Kde tuhle informaci vzala? To si opravdu myslí, že by se s ní náš Edward vůbec vyspal?

Ano, moc dobře jsem si uvědomovala, že Edward nebýval zrovna nejslušnější mladý muž. Otáčel se za každou sukní, ale byla jsem si přesto jistá jeho intelektem. Nikdy by neklesl tak hluboko, aby potřeboval do postele někoho, jako byla Lauren. Lauren, která dodnes žila jen z výdajů od rodičů a byla místní drbna, která dokázala každého roznést na kopytech.

To byla o tisíc procent lepší Bella.

„Ehm, promiňte, že se vám pletu do rozhovoru, ale mluvíte o mém synovi, takže myslím, že na to mám právo.“ Přešla jsem spěšně těch pár kroků mezi námi a vmísila se do jejich rozhovoru. Do té chvilky si mě nevšimly, protože jakmile mě zahlédly, obě znatelně zbledly, až vypadaly, jako by byly z naší rasy.

„Asi máte špatné informace, Edward s Bellou jsou stále spolu a již brzy bude i svatba,“ řekla jsem tím nejmilejším hlasem, který jsem svedla, přestože bych je nejraději zaškrtila na místě.

Sborně přikývly a já se otočila na patě, abych odešla, než jim něco udělám.

„Stejně kecá,“ špitla tiše Lauren směrem k Vanesse, ale ani mým uším to neuniklo.

Vztek dosáhl bodu varu.

„Tak já kecám, ano? Drahoušku, i kdyby se Edward s Bellou rozešli, což se stejně nestane ani v tvých nejtajnějších snech, o tebe by ani okem nezavadil. Takže prokaž, že jsi inteligentní, a dej na moji radu, vykašli se na všechno okolo mého syna. Pěkně děkuju!“ zahalekala jsem za sebou a vydala se k pokladně, abych z tohoto pitomého supermarketu vypadla co nejdřív a můj výstup byl tedy ještě efektnější.

Jedno ale bylo nad slunce jisté – pokud se ti dva ještě stále nedali zase dokupy, musím se o to postarat sama.

Renée

„Tak, tohle bude poslední,“ poznamenala jsem s pohledem utkvělým na malém příručním kufříku. Nemohla jsem se mu teď podívat do očí. Nešlo to. Copak jsem mu mohla teď, když jsem byla kompletně vypakovaná před domem se svými věcmi a čekala už jen na stěhovací auto, říct, že ho stále miluju a rozvod byl jen chvilkové pomatení smyslů? On s ním souhlasil, takže se viditelně sám těšil, až bude zase svobodný.

Pokazila jsem si to sama. Teď už nemám ani dceru, ani manžela, o kterého jsem se vždycky mohla opřít. Jistě, poslední dobou to opravdu skřípalo, nicméně rozvod... Asi to bylo unáhlené... A Bella? Ta se mnou odmítla komunikovat a já ji poměrně i chápala.

Jenže bylo příliš pozdě něco změnit.

„Takže je... konec?“ vydechl Charlie, jako by byl sám z téhle situace překvapený. Okamžitě jsem se chytla stébla.

„Ano,“ přikývla jsem, „ale že to uběhlo rychle, co?“ Škrobeně jsem se usmála, aby nepoznal, jak je mi to ve skutečnosti moc líto.

„Hodně,“ souhlasil a přešlapoval z jedné nohy na druhou.

„Můžu tě alespoň ještě naposledy obejmout?“ vyhrkla jsem náhle, do očí se mi draly pálivé slzy. Tohle se nemělo nikdy stát...

Nepromluvil, jen přikývl, ale mně to stačilo k tomu, abych se odhodlala udělat konečně to, co jsem chtěla už dávno.

Objala jsem ho a jakmile bylo mé tělo zase blíž tomu jeho, projelo mnou známé teplo. Zastínilo mi mysl a já náhle přestala uvažovat. Věděla jsem jen to, že tohle je jedno z posledních našich setkání a může být i úplně poslední. Pak už ho třeba nikdy neuvidím a… co pak?

Vždyť já ho stále milovala!

To vyděšení mě přemohlo a náhle mělo pod kontrolou celé mé tělo. Vyskočila jsem na špičky a bez rozmyslu se natáhla k jeho rtům. Byl neoholený, takže mě krátké strniště lechtalo na tvářích, ale ani v nejmenším mi to nevadilo. Byl to tolik známý pocit, až mi poskočilo srdce.

A ještě víc mi poskočilo, když polibek opětovat.

Stáli jsme na chodníku před domem a líbali se, jako by nám bylo patnáct. Nutno však dodat, že to očividně ani jednomu z nás nepřekáželo.

„Já tě pořád miluju,“ přiznala jsem tiše mezi polibky. Nebylo cesty ven, buď teď, nebo nikdy.

„Vždyť já tebe taky, ty trdlo,“ usmál se radostně a objal mě ještě pevněji.

Nemohla jsem uvěřit svému štěstí, ale i když jsem párkrát mrkla, nic okolo mě a hlavně ani on se nerozplynul. Byla to sladká realita.

A teď už zbývalo dát jen Bellu a Edwarda zase dohromady. 

 Už to začíná vypadat dobře, nemyslíte?  Příště už tedy konečně Bella a Edward... 

Chtěla bych moc poděkovat za komentáře, které mě hrozně těší. Blížíme se do konce - ještě okolo čtyř kapitol a epilog. 

Autor: rezule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žádná svatba nebude! - 27. kapitola: