Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zadaná na druhou - 21. kapitola - Tajemství

Zadaná na druhou - 21. kapitola - TajemstvíDalší kapitola je tady a snad Vás potěším tím, že dneska se tu Jacob objeví jen minimálně. Užijte si díl plný Edwarda a Belly. :)

„Myslím, že už to bude všechno,“ oznámil Jacob a zapnul zip na cestovní tašce. Ucítila jsem, jak se místo vedle mě na posteli prohnulo a já konečně odlepila zrak od svých propletených prstů. Nejdříve jsem se podívala na jeho sbalené věci a teprve až pak vyhledala Jacobovu tvář. Sevřelo se mi hrdlo a po tváři mi stekla jedna osamocená slza.

„Lásko, proč pláčeš?“ Ukazováčkem mi nadzvedl hlavu, kterou jsem mezitím opět sklopila, a zadíval se mi zhluboka do očí. Palcem mi jemně setřel mokrou cestičku. „Ani nevíš, jak je mi líto, že musím odjet. Vážně jsem to nevěděl dopředu. Nezlob se.“ Objal mě a políbil do vlasů.

„Nezlobím se,“ zamumlala jsem a objetí mu oplatila. Zhluboka jsem nadechla a zavřela oči.

„To jsem rád. Pokusím se vrátit co nejdřív, slibuju,“ pousmál se a lehce mě políbil.

Jacob se postavil na nohy a v zrcadle u mého toaletního stolu si ještě upravil kravatu a srovnal oblek. Pak se sklonil pro tašku a přehodil si ji přes rameno.

„Včera ses zmínila, že se mnou chceš o něčem mluvit,“ podíval se na mě zvědavě a přišel blíž. Srdce mi začalo bít rychleji. Měl pravdu, řekla jsem to, ale to jsem ještě netušila, že mi hned na to oznámí, že musí na dva týdny odjet do New Yorku na služební cestu.

„Není to nic… důležitého,“ hlesla jsem a na tváři vykouzlila tak falešný úsměv, že by i ti největší herci mohli závidět. Ze všech sil jsem doufala, že se Jacob na nic nebude vyptávat a nechá to být.

„V tom případě už asi půjdu.“ Došel k oknu, odhrnul záclonu a podíval se dolů. „Taxi už čeká.“

„Chceš s něčím pomoct?“ zeptala jsem se potichu. Rozhlédla jsem se okolo a hledala něco, co bych mu mohla vzít.

„Ne, mám jen tuhle tašku,“ poklepal rukou na popruh na jeho rameni, „a svůj kufřík.“

„Já… Jakeu, dávej na sebe pozor, prosím,“ poprosila jsem ho a nervózně přešlápla z místa na místo.

Doprovodila jsem Jacoba až ke vchodu a naposledy ho objala.

„Mám tě ráda.“

„Já tebe taky. Zavolám, až dorazím do New Yorku, ano?“ Přikývla jsem. „Pozdravuj Edwarda.“

Potom, co se za Jacobem zaklaply dveře, jsem se znovu vrátila do ložnice. Postavila jsem se k oknu a dívala se dolů před dům. Pozorovala jsem, jak mu taxikář ukládá zavazadlo do kufru auta, poté společně nasedli dovnitř a taxík se rozjel pryč.

Opřela jsem se rukama o parapet a nešťastně semkla víčka k sobě. Vše je stále při starém. Měla jsem naplánováno, jak Jakeovi šetrně oznámím, že se s ním chci rozejít, protože se v mém životě objevil jiný muž, jenže se to pěkně zvrtlo a Jacob musel odjet. Copak jsem mu to mohla říct den před odjezdem? To by ode mě nebylo fér.

Ale na druhou stranu mě teď čekají celé dva týdny strávené s Edwardem. Možná za tu dobu zjistím, že nám to neklape a… Blbost! Edward ve mně vzbuzuje pocity, které jsem necítila ani s Jacobem. Stačí, abych na něj jen pomyslela, a mé tělo pohltí spalující žár.

Z ničeho nic se mi kolem pasu omotaly dvě paže a na krku jsem ucítila chladné rty. Ústa se mi automaticky vyhoupla nahoru.

„Nemohla jsme mu to říct,“ pípla jsem provinile a opřela se o něj.

„Já vím,“ zašeptal mi Edward do ucha a zesílil stisk. To bylo přesně to, co jsem potřebovala. Vědět, že je tu někdo se mnou. Že nejsem sama.

„Ne teď, když odjížděl.“

„Já vím,“ zopakoval Edward. Opatrně si mě otočil tváří k sobě. „Vím, že to pro tebe musí být těžké.“

„Řeknu mu to, až se vrátí,“ slíbila jsem a smutně se na něj usmála. „Jen… měj se mnou trpělivost, prosím.“ Spojila jsem ruce za jeho zády a více se k němu přitiskla.

„Už se netrap, hvězdo.“ Edward se ode mě trošku odtáhl a hypnotizoval mě svým karamelovým pohledem. „Mám něco, co tě rozveselí.“ Cvrnknul mě do nosu a odběhl pryč.

Za pár vteřin se vrátil s náručí plnou lilií.

„Edwarde,“ vydechla jsem dojatě. S neskrývavým nadšením jsem si převzala tu obrovskou kytici a vášnivě Edwarda políbila. „Jsi blázen. Vždyť já přece nic neslavím.“

„Copak musím mít důvod, abych ti mohl dát květiny?“ Edwardova tvář se na chvíli zachmuřila. „Já jen chci, abys věděla, že tě miluju.“

„Je nádherná, děkuju.“ Lilie jsem odložila na stůl vedle okna a nedočkavě si přivlastnila Edwardovy rty. Konečně jsem si mohla užít jeho blízkost, aniž bych se bála, že nás někdo nachytá. Edward si mě obezřetně vyhoupl do náruče a bez toho, aby naše rty oddělil, mě položil na postel. Všechen smutek byl pryč a moje mysl se zaobírala už jen a jen Edwardem.

***

„Takovéhle dokazování lásky si nechám líbit,“ zavrněla jsem spokojeně, když jsme poté spolu leželi ve vaně plné horké vody. S blaženým úsměvem jsem se zády opírala Edwardovi o hrudník a nechávala si klíční kost zasypávat motýlími polibky.

„Vaše přání je mi rozkazem, madam,“ brouknul mi Edward do kůže na rameni. Bylo mi nádherně, ale přece jen tu bylo něco, co mě tížilo.

„Edwarde?“ začala jsem opatrně a nespouštěla zrak z našich spojených rukou položených na hraně vany.

„Hmm,“ zabručel Edward za mnou a druhou rukou nenasytně prozkoumával moje tělo.

„Kam mizíš v noci?“ vypustila jsem z úst otázku, které mě dost dlouho trápila. Napínala jsem uši, ale Edward mlčel. Naopak, zřetelně jsem cítila, jak se celé jeho tělo napjalo. Dokonce i ruku mi stiskl tak pevně, až jsem bolestí ucukla.

„O čem to mluvíš, Bello?“

„Ty víš, o čem mluvím.“ Prsty jsem se přidržovala okrajů vany a vrchní polovinou těla jsem se natočila tak, abych viděla Edwardovi do tváře. Upřeně mě pozoroval tmavýma očima a staženým obočím. „Například včera, kolem půlnoci ses vypařil z bytu. Kde jsi byl? Nevěděla jsem, že v Seattlu znáš ještě někoho.“

„Neznám,“ řekl prostě a prudce vydechl.

„Tak to pak nechápu. Máš snad ještě nějakou jinou dívku?“ optala jsem se a nedala na sobě znát, jak moc mě bolelo tohle říct. Okamžik na to jsem se ocitla uvězněná pod jeho tělem. Tím jedním rychlým pohybem vycákl spoustu vody na podlahu.

„Tohle už nikdy neříkej,“ zavrčel. „Žádná jiná není, jsi jen ty, jasné?“ vyslovil už klidněji a hřbetem ruky mě pohladil po rozpálených lících. Několikrát za sebou jsem přikývla.

„Tak proč…?“ pípla jsem a nesměle si pohrávala s jeho mokrými vlasy. Možná by bylo lepší se ho na to už neptat, ale já prostě nutně potřebovala vědět, co za tím je. A co mi tají.

„Lásko, já…“ zarazil se a semkl rty do úzké čárky, „musel jsem si něco zařídit.“

„Jasně,“ uchichtla jsem se sarkasticky. Chtěla jsem ho ze sebe odstrčit, ale Edward byl rychlejší. Vylezl z vany a úplně zmizel z koupelny. Nevěděla jsem, kam šel a jestli se vůbec vrátí. Naštvaná na sebe za to, že jsem s tím začínala, jsem se posadila a pažemi si objala kolena.

Naštěstí se Edward vrátil a dokonce mu na tváři hrál úsměv. V tu chvíli mi spadl obrovský kámen ze srdce. Edward si klekl na podložku vedle vany a před obličej mi strčil bílou obálku. Nechápavě jsem vyhodila obočí. Utřela jsem se mokré ruce do ručníku a pak se podívala, co se nachází v obálce.

„Letenky?“ vyjekla jsem překvapeně. „Barbados, za tři týdny…“ četla jsem a nevěřila vlastním očím.

„Jen ty a já,“ doplnil Edward. „Co na to říkáš?“ Odložil ty papírky na umyvadlo a uchopil mé dlaně, které následně políbil. Byla jsem zaskočená, ale i tak jsem nezapomněla na naši předchozí debatu. Bylo mi jasný, že pro letenky určitě o půlnoci nešel. Pro teď jsem se to ale rozhodla hodit za hlavu.

„No,“ vyfoukla jsem, „překvapil jsi mě. Zní to hezky –“

„Ale?“

„Žádný ale není. Pojedu,“ ujistila jsem ho a hned na to veškerá voda zmizela. „Co to děláš?“ ječela jsem.

„Jdu ti dokázat, jak moc tě miluju.“

***

„Bello, Bello!“ Něco tvrdého mě udeřilo do ramene. Zmateně jsem se podívala nejdřív na své bolavé rameno a pak zrakem přeskočila na Julyin obličej. „No sláva. Už dobrých pět minut tu na tebe mluvím a ty nic.“

„Promiň, nějak jsem se zamyslela,“ přiznala jsem s hořícími tvářemi. Moje mysl byla stále zaměstnaná Edwardem. Před očima se mi znovu přehrávalo naše chvilky strávené jak v posteli, tak ve vaně. Stále jsem na sobě cítila jeho něžné polibky a doteky.

„Nejsi náhodou zamilovaná?“ zasmála se July a z poličky sundala láhev kvalitní tequilly. Vyděšeně jsem se po ní podívala.

„To vážně nejsem,“ zaskřehotala jsem nervózně. Vzala jsem ty sklenky s tequillou a raději je šla dát hostům, kteří už na ni čekali. Vlastně bych šla dělat cokoliv, jen abych unikla jejím otázkám. Potom jsem sebrala všechno špinavé sklo, které jsem našla, hodila ho na bar July a pak zase zmizela, tentokrát do šatny.

Otevřela jsem svou skříňku a vyndala telefon. Pohltilo mě štěstí, když na mě vykoukl obrázek obálky. A když jsem zjistila, že ta zpráva je od něj, málem jsem skákala metr vysoko.

Miluju tě, hvězdo.

„Taky tě miluju,“ usmála jsem se na display. Měla jsem v plánu mu odepsat, ale zaslechla jsem kroky, takže mobil skončil hluboko v kapse kabátu.

„Mohla jsi ho vzít s sebou,“ ozvalo se mi za zády, až jsem nadskočila.

„Koho?“

„Jacoba, přece.“ Pohodila hlavou k místu, kde skončil můj telefon. „Ráda bych ho viděla.“ Odemkla svou skříňku, z kabelky vytáhla oblíbenou kosmetickou taštičku a s falešným prozpěvováním zase opustila místnost.

Stačila jediná zmínka o Jacobovi a radost, která doposud ovládala mé tělo, byla fuč. Místo toho se mi v krku usadil knedlík a nedostávalo se mi vzduchu. Zhroutila jsem se na židli a schovala tvář do dlaní. Začala jsem si vyčítat, že jsem to všechno nechala dojít takhle daleko. Kdybych řekla Jakeovi pravdu už dávno, nemusela bych se teď cítit tak provinile.

Už aby se Jacob vrátil a vše se konečně vyřešilo.

„Co to děláš?“ vyprskla jsem smíchy, když jsem nachytala July, jak sedí na zemi za barem se zrcátkem v ruce a pokouší se ještě víc namalovat.

„Snad vidíš, ne? Chci vypadat hezky,“ zakoulela očima a už po několikáté si přejela rty sytě červenou rtěnkou.

„Kvůli mně to dělat nemusíš,“ mávla jsem rukou, „vždyť víš, že nejsem na holky,“ zasmála jsem se a vytáhla dvě skleničky na víno. Z lednice jsem vytáhla bílé a naplnila je.

„Hahaha, jsi vážně vtipná,“ utrousila sarkasticky a špulila na svůj odraz pusu. „Nejde mi o tebe,“ postavila se na nohy a urovnala si prsa v těsném tričku, „ale o toho fešáka, co před chvílí přišel. Ten na holky určitě je.“ Zasněně se zahleděla přes moje rameno a mrkala jako o život.

Pobaveně jsem ji sledovala, a jelikož jsem byla zvědavá, otočila jsem se. Stačil jediný pohled na toho muže a mně vystřelilo srdce až do krku.

„Edward?“ uniklo mi z úst dřív, než jsem to stihla zastavit. Vykulila jsem oči a pevně se chytila pultu. Zabiju ho!

„Edward? Ten Edward?“ zeptala se zaujatě July a rty se jí div neroztrhly. „Bello, jak vypadám?“ zajímala se a na můj vkus se až moc nakrucovala. Měla jsem chuť jí vyškrábat oči.

„Já ho obsloužím,“ vyhrkla jsem. Do ruky jsem urychleně čapla tác a zbrkle vyrazila k jeho stolu.

„Hele, já ho viděla první,“ zlobila se moje kamarádka, „a pokud vím, tak ty chlapa máš.“

„Co říkáš?“ dělala jsem, že ji neslyším. „Tady není nic slyšet,“ zašklebila jsem se na ni a přidala do kroku. Edward už se na mě z dálky usmíval jako sluníčko. To se ovšem nedalo říct o mně. Měla jsem chuť ho uškrtit.

„Ahoj,“ usmál se sladce, když jsem k němu došla.

„Co tu děláš?“ přecedila jsem přes zuby a postavila se tak, aby na Edwarda nebylo od baru vidět, protože July nás nespouštěla z očí. „Zbláznil ses? Domluvili jsme se přece, že na mě počkáš po práci,“ vyčítala jsem mu, ale přesto mě těšilo, že tu je.

„Nevydržel jsem to,“ řekl nevinně. Měla jsem nutkání ho tím tácem vzít přes hlavu, ale úsměvu jsem se i tak neubránila. Nenápadně jsem se ohlédla přes rameno a setkala se s Julyiným zamračeným výrazem. „Neboj, budu dělat, že tu vůbec nejsem.“

„Dobře,“ zamumlala jsem a vytáhla tužku z kapsy. Dělala jsem, jakože si zapisuju objednávku, aby to nebylo moc nápadné. „Končím za hodinu, tak tu vydrž.“ Ústy jsem nepatrně naznačila neviditelnou pusu a odešla obsloužit nově příchozí.

Zbylá hodiny práce uběhla neuvěřitelně rychle a kromě jednoho ožrali, který obtěžoval skupinu mladých dívek, a jehož vyhazovu se ujal Edward, se tu nic významného nestalo. A když se na hodinách objevilo osm, sprintovala jsem do šatny, až za mnou musela být ohnivá čára.

„Edward tu není?“ vyptávala jsem se opatrně, když jsem přišla už převlečená a počítala s tím, že tu na mě bude čekat. To ovšem ale July nevěděla, takže to vysvětlovalo její udivený výraz, když jsem se na něj zeptala.

„Od té doby, co vyhodil toho opilce, se tu neukázal,“ obeznámila mě July. „Proč se ptáš?“ podívala se na mě podezíravě.

„Jen tak,“ řekla jsem sklesle. Znova jsem očima přejela celý lokál, jestli ho přece jen někdy nezahlédnu, ale zbytečně. Ani jedna z přítomných tváří nepatřila mému andělovi. Smutně jsem si povzdechla, rozloučila se s July a vyšla ven.

Jaké překvapení pro mě bylo, když mi na vlasech přistály bílé vločky. Zima vzala Seattle útokem. Kabát jsem si zapnula až těsně ke krku, na hlavu nasadila kapuci a rozešla se po prázdné ulici. Přemýšlela jsem, kam se poděl Edward. Byli jsme přece domluvení, tak proč mi nedal aspoň vědět -

Moment!

Hrábla jsem do kapsy a vytáhla mobil. Vůbec mě nenapadlo se tam podívat. Jenže zklamání se ještě prohloubilo, když jsem zjistila, že ani zmeškaný hovor či zpráva, tam na mě nečekají. Rozzlobeně jsem jím mrskla do kabelky a pokračovala v cestě. Kvůli Edwardovi jsem musela jít pěšky.

Procházela jsem zrovna kolem slepé uličky, když jsem zaslechla mužský hrubý hlas, jak se s někým dohaduje. Kráčela jsem rychle, ale přesto opatrně. Pokoušela jsem se splynout s chodníkem. Už jsem byla skoro za rohem, když k mým uším dolehl jiný hlas. Zůstala jsem zaraženě stát uprostřed pohybu. Hlavu jsem natočila do strany a spatřila dva muže.

Jeden byl menší a zavalitější postavy a druhý byl o kus vyšší a měl na hlavě kapuci. To by nebylo nic tak neobvyklého, kdyby ten druhý muž nedržel prvního pod krkem a jeho nohy se tak neocitly metr nad zemí. Poté s tím chlápkem mrskl o protější stěnu, která byla vzdálená asi čtyři metry, a pokud mě nešálil zrak, tak se nadpřirozenou rychlostí objevil u něj a znovu ho vyzvedl do vzduchu.

Normální člověk by se otočil na patě a utekl pryč, ale moje nohy se samy od sebe rozešly směrem k těm dvěma chlápkům. Ač jsem se snažil sebe víc, nic z jejich rozhovoru už jsem nezaslechla. Stále jsem se přibližovala a při posledním kroku se celou uličkou rozlehlo hlasité zvířecí zavrčení.

Z úst mi unikl přidušený výkřik a v tu chvíli se obličej útočníka obrátil mým směrem.

„Hvězdo?“

 

20. kapitola - 22. kapitola


 

Tak co myslíte, jak se zachová Bella... A co Edward?

Za komentáře předem děkuju. :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zadaná na druhou - 21. kapitola - Tajemství:

 1 2 3 4   Další »
33. Any12
02.09.2017 [23:18]

Any12Takže jsem zpět, alespoň na dvě, tři kapitolky! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Jo, já to tušila, že to Bella neřekne. Emoticon Emoticon Jen jsem nevěděla, jestli to ztroskotá na odvaze, nebo na tom, že jim do toho něco vleze. Emoticon A nedivím se, že mu to neřekla, když měl tak náhlý odjezd, a ani se na to za ni nemůžu zlobit. Emoticon Ani pro Jakea by to nebyl úplně nejlepší okamžik... Ale musím říct, že mi nevadí, že je pryč, i když přiznávám, že bych byla radši, kdyby mu to řekla, situace se dvěma muži by se vyřešila a pak by se pokračovalo dál - v upírství Emoticon , které teda přijde teď, hádám... Emoticon Emoticon Ale beru, že takto je to napínavější a opět se to zamotává, takže vlastně bych měla být asi ráda... Emoticon
Moc se mi líbilo Edwardovo - já vím. A to, že stojí při ní. Emoticon Hmmm... a pak tu máme jejich společné chvilky... Na jednu stranu se tetelím blahem, když to čtu, a říkám si, že jsou konečně spolu a šťastní... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Ale na stranu druhou mi to nedá a prostě pořád mám před očima to, že to s Jakem stále neukončila a užívá si, až na drobné výjimky, bez výčitek svědomí v jejich společném bytě - nebo možná ještě lépe v Jacobově bytě, když ho vlastně Jake koupil v době, kdy byla na Barbadosu... s Edwardem... Emoticon Emoticon Emoticon Tak jsem z toho taková trochu rozpolcená... Emoticon
Být na Belliném místě, tak nevím, jesli bych to nechala na později - to, že Edward v noci mizí pravidělně pryč a lže jí, protože očividně i Belle došlo, že letenky o půlnoci kupovat opravdu nebyl. Emoticon A myslím, nebo tuším, že se mu to teď vymstí - měl jí to říct a pokusit se jí všechno vysvětlit. Věřím, že by to Bella vzala. Emoticon Určitě líp než takto, když ho teď viděla pohazovat si s tím chlápkem. Emoticon Řekla bych, že teď zdrhne, protože se ho bude bát... A Edward by na ni mohl čekat v bytě a všechno jí vysvětlit, i když přiznávám, že to by asi Bellu moc neuklidnilo v případě, že by se ho opravdu bála... Emoticon Tak uvidíme, třeba to nakonec vezme dobře a žádný útěk nebude... Emoticon
Každopádně, ať už bude Bellina reakce jakákoliv, tak už se moc těším na to, až spolu poletí zpátky na Barbados!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon To už, doufám, bude všechno vyřešené - i s Jacobem, a my si budeme moct užívat krásné chvilky... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

32. Jana S
13.08.2014 [11:57]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31. míša
02.01.2013 [15:07]

krása Emoticon
proč ti sakra vadí jacob Emoticon Emoticon Emoticon

30. míša
02.01.2013 [15:07]

krása Emoticon
proč ti sakra vadí jacob Emoticon Emoticon Emoticon

29. SiReeN
30.07.2012 [21:31]

SiReeNMoc pěkná kapitola. Služební cesta je perfektní způsob, jak dostat Jacoba ze scény, aby jim nekřenil. Emoticon Emoticon Jen (zase) ten konec - situace se nějak komplikuje, achich ouvej. Emoticon A já už myslela, že už bude vše OK, že už jim nic nebude stát v cestě, už to jen řekne Jacobovi a... Tak jsem se opět sekla, nic nám zadarmo nedáš, co? Emoticon Emoticon

28. Kačka
03.05.2012 [15:39]

Tááák a konečně se dozví Bella pravdu!! a mě by celkem zajímala Edwardova minulost Emoticon

27. rezule
03.02.2012 [12:32]

rezuleVážně? Ono to jde ještě všechno víc zamotat? Emoticon Jsi expertka na pořádné zamotání děje. Emoticon Emoticon Emoticon

Nejraději bych tě znova odbyla s tím, že prostě musím jít na další kapitolou, ale to přece jen nemůžu - zasloužíš si aspoň víc slov. Emoticon Emoticon

Naprosto jsem si zamilovala to, jak Edward Bellu oslovuje "hvězdo" - to je naprosto sladké. Emoticon

Tak nějak jsem čekala, že se v brzké době nevyhneme Edovu upířství, ale doufám, že Bella to vezme dobře.

Jacob odjel pryč? To já bych nikdy neměla tolik kuráže podvést ještě stále svého přítele s jiným v bytě, kde bydlím s tím stále přítelem. To bylo docela podlé. Nebo tak jsem to alespoň já cítila. I když romantika to byla úžasná. Emoticon

Tak nějak stále čekám, že se ukáže, že July Bellu prokoukla a ještě to oznámí i Jakovi. Uvidíme. Rozhodně si ale myslím, že něčeho si musela všimout, není blbá, ne? Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.12.2011 [23:46]

NeyimissOu jé... Místo, aby si užívali Jacobem nerušené chvíle, bude jim křenit nějaká spolupracovnice a pak nějaký tlusťoch... Mno, jsem zvědavá, jak z toho vybruslíš, jakou verzi Edwardova vysvětlení si budu moct přečíst... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28.12.2011 [18:53]

nicolecullenhaleÚžasný...prosím rychle další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24. Romále
18.12.2011 [20:00]

Teda, já jsem napnutá jako struna.Doufám, že se Edward už nebude vykrucovat a hezky poví pravdu.Hlavně, aby to Bella dobře vzala.

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!