Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zachraň mě! Nebo zemřu - 7. kapitola

24.07.2010 (10:00) • bellika • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1939×

Pohled Belly

Domluvila jsem se s Lizí, že mě bude krýt, abych si vyměnila čočky. Oni se totiž rozpouštějí díky upířímu jedu. No, a tak jsme se vydali na ten ples. Když jsme stály přede dveřmi, které nás dělily od prostoru, kde se to konalo, tak mě Lizí zastavila.

„Bells, musíme tu počkat než nás zavolají, takže si pojď stoupnout dál, potřebuji s tebou ještě něco probrat. Bells, musíš si hlídat čas. Je to důležité, nezapomeň, každé dvě hodiny musíš zmizet. A ještě něco, teď nás pozve královna dovnitř. Vím, že ti to nikdo neřekl, ale v podstatě jsi hlavní atrakce. Tak na to pamatuj. Ještě jedna rada. Prosím, drž se dál od té rodiny se zlatými oči. Jsou to Cullenovi a jsou to vegetariáni jako ty, ale bylo by to podezřelé,“ řekla mi Lizí. Já jen přikývla, že rozumím. Jen se usmála a my jsme slyšely, jak říkají naše jména a otevírají se dveře, tak jsme pomalu vešly.

Pohled Alice

Přijeli jsme právě včas, a tak jsme šli rovnou dovnitř. Královna nám ukázala naše pokoje a řekla nám, kde je hlavní sál. Vysvětlila nám co a jak. Vše bylo připraveno, a tak jsme mohli vyrazit do hlavního sálu. Emmett se od nás hned oddělil a Rose se okamžitě urazila, ale to neví, co na ni Emmett chystá. Já jsem se držela pořád u Jaspera. A Esme a Carlislem byli také pořád spolu. Vešli jsme do sálu a Rose hned začala flirtovat s přítomnými upíry. Tak tohle Emma nepotěší. No, ale jak to zařídit, aby si toho nevšiml. Ale já něco vymyslím. Vešli jsme do hlavního sálu.

„Alice, prosím, nevzdalujte se od nás, je tu dost upírů, kteří nás nemají v oblibě. Tak aby se něco nestalo," zaslechla jsem Carlislea. Na to jsem pokývala hlavou, jako že rozumím.

Najednou někdo zaklepal o podlahu dřevem a neslo se to celým sálem. Všichni stichli, až teď jsem si uvědomila, jaký tu byl hluk. A začala mluvit královna.

„Vážení přítomní upíři. Dnes je to přesně 150 let od vzniku slavnosti Růží. Mám tuto slavnost moc ráda. Mám ji ráda díky tomu, že na této slavnosti se vítají nové členky. A nyní je tu velké překvapení. Dovolte, abych vám představila Elizabeth a Isabell Swanovi. Jsou to sestry. Isabell je novorozená upírka, tak na ni buďte hodní. Je tu jen dva měsíce. Tak je hezky přivítejte,'' dokončila svůj proslov královna.

Najednou se otevřely dveře a v nich stály dvě dívky. Jedna měla kaštanové vlasy a ta druhá je měla blonďaté, obě měly rudé oči, ale u té hnědovlásky mi přišlo něco divného, už jsem ji někde viděla, ale kde?

„Carlisle, neznáš tu hnědovlásku? Já ji odněkud znám, ale nevím odkud," špitla jsem a drkla do Carlislea.

„Ne, neviděl. Proč? Někoho ti připomíná? A neviděla jsi ji v nějaké vizi?“ zašeptal  Carlisle.

„Carlisle, ty jsi na to kápl. To je ona,“ zašeptala jsem do ticha.

„Jaká ona, co jsi viděla?" zeptal se horlivě.

„Je to dívka, kterou jsem viděla s naším Edwardem,“ objasnila jsem.

„Ale jak by s ním mohla být, když tady vypadá tak šťastně?“ vložila se do toho Esme.

„Není tu šťastná,“ řekl Jasper.

„Ale vypadá tak,“ nedala se odbýt Esme.

„Dokáže se skvěle přetvařovat. Jen je škoda, že tu není Edward, mohl by nám říct, na co myslí,“ namítl Jasper.

„To máš pravdu,“ přikyvovala jsem.

Až teď jsem si všimla, že nás někdo pozoruje. Byla to ta hnědovláska. Hodila po mně vražedný, ale smutný pohled. Musela nás slyšet. Až teď jsem si všimla, že má rudé oči, to by nebylo nic zvláštního, ale ona v nich měla bronzové odlesky. To znamená jen jedno a to, že se buď živí nebo živila nebo začala živit zvířecí krví.

„Bells, pojď, víš, co jsem ti o nich říkala,“ řekla ta blondýnka.

„Promiň, jen jsem něco zaslechla,“ řekla ta hnědovláska. Tudíž Bella.

Ještě jednou se na nás podívala, ale v jejích očích byl vidět jen smutek. Dala si přes pusu prst a naznačila, ať už mlčíme. Sklopila hlavu a já jsem v její chůzi i postoji viděla prosbu, ale nevím jakou. Kéž bych jí mohla pomoct. Musím s ní mluvit. Ona se otočila a mířila ke královně. Když k ní došly, poklonily se a královna a řekla: „Bavte se.“

Sálem se rozezněla hudba a začalo se tančit.

Pohled Emmetta.

Hned jak jsme přišli, oddělil jsem se od mojí rodiny, potřeboval jsem mluvit s královnou kvůli mému malému tajemství. Po dlouhém hledáni jsem ji našel.

„Dobrý den, jsem Emmett Cullen. A chtěl bych vás požádat o laskavost.“ Poklonil jsem se.

„Dobrý den, vy jste bratr Edwarda? Jak se má a přijel s vámi na dnešní slavnost?“ zeptala se mě.

„Ano, to jsem. Má se celkem dobře. A... a... a moc se omlouvá, ale nemohl přijet,“ koktal jsem.

„Ach, to je škoda. Ale teď k vám, co by jste potřeboval?“ zeptala se.

„No, víte, napadlo mě, když pořádáte tu slavnost, jestli by jste nechtěla přidat ještě třešničku na dortu. Víte, já bych chtěl požádat svoji přítelkyni o ruku. Tak jsem si myslel, že zde je k tomu ta správná příležitost. Pokud Vám to nebude vadit,“ řekl jsem, co jsem chtěl. A znovu se uklonil.

„Oh, to je krásné. Je to 150 výročí a jestě k tomu požádání o ruku. To víte, že můžete, uvedu vás uprostřed plesu. Jsem ráda, že jste si vybral zrovna tento čas. Snad se nebudete zlobit, když vám dám předčasný svatební dar. Dám Vám ho při té události, ano? Tak a teď jďete, jďete se bavit."

Šel jsem tedy, ale moc jsem se nebavil. Rose se všema koketovala a to se mi moc nelíbilo.

Přišel čas na uskutečnění mého plánu. Hudba utichla a královna si stoupla na podium. A začala svou řeč.

„Dámy a pánové, milí upíři. Dnes jsem mluvila s jedním z Vás a moc mě potěšilo, co dnes chce učinit. Chtěla bych poprosit, aby ten dotyční přišel za mnou sem nahoru,“ dořekla a já jsem šel k ní. Uklonil jsem se a ona akorát řekla: „Poslechněme si, co nám chce říct.“

„Dobrý večer, vím, že mě většina zná jako vtipálka. Ale dnes to není žádný vtip, který bych vám chtěl říct. Je to naprosto vážné. Chtěl bych tady před vámi všemi udělat jeden zásadní krok v mé věčnosti. Prosím, Rose, teď dobře poslouchej, ano? Je to strašně dlouhá doba, co jsme spolu a já jsem se rozhodl udělat tu zásadní věc, kterou jsem tak dlouho neměl odvahu udělat. Chtěl bych tě tímto požádat o to, abys sem ke mně přišla.“ Rose se začala zvedat od stolu, kde seděla. A přišla ke mně. „Rose, vím, že se mnou to nemáš lehké. Miluji tě, a tak si tu před tebou klekám. A prosím tě před celým sálem, vezmeš si mě za manžela?“ dořekl jsem. A čekal, co udělá. Ona se omluvně usmála a já pochopil, že se mi omlouvá za to, že koketovala snad s každým upírem zde. A pak poklekla ke mně a dlouze mě políbila. V tom polibku bylo všechno. Touha, láska, chtíč a taky vášeň. Po polibku si stoupla a mě zvedla taky. V očích měla jiskřičky. Vyndal jsem z kapsy krabičku a otevřel jsem ji. V ní byl prstýnek s kamínkem. Otočil jsem krabičku k Rose a ona zalapala po dechu.

A já opět zopakoval tu samou větu: „Miláčku, Rose, vezmeš si mě?“ V mém hlase byla slyšet nejistota.

„Bude mi ctí si tě vzít, miláčku.“ Vyndal jsem prstýnek a nasadil jí ho a políbil jsem ho. Pak jsem ji chytil za pas a zatočil jsem se s ní. Už jsme se chtěly vydat za Carlisleem, ale královna nás nepustila a vzala si slovo.

„Vím, že by jste mě asi nepozvali na svatbu, zase tak dobří známí nejsme. Tak jsem se rozhodla Vám dát svatební dar už teď. Rosalie, mohla by jsi jít blíž? Zde máš klíč od svého auta, snad se bude líbit,“ usmála se a Rosalie poodstoupila. A královna vyzvala mne, abych přišel blíž. „Emmette, také ti dám auto. Zde máš klíčky. A teď pro vás oba jsem vybrala jachtu.“ Předala nám klíče i od jachty a pak dodala: „Bavte se, je to ještě krásnější den, než jsem si myslela.“

Já s Rose jsme šli z podia a šli jsme tančit. Tančili jsme dlouho. Ale pak jsme šli za Carlisleem a ostatními.

„Alice, co to plácáš? Ona je upír a pije lidskou krev, nevidíš? A ještě něco, je pořád tu, nikam nechodí. Tak toho nech!“ skoro na ni křičel Carlisle.

„Ale, Carlisle, ona před chvílí někam zmizela. Fakt,“ odporovala Alice. Carlisle se na ni jen zlostně podíval, ale nic neřekl.

<< shrnutí >>

Autor: bellika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zachraň mě! Nebo zemřu - 7. kapitola: