Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Začátek nekonečna - 6. kapitola

vlkodlak


Začátek nekonečna - 6. kapitolaOsud se se mnou nikdy nemazlil. Možná proto, když se dozvím něco pro mě vážně důležitého, se všechno rozpadne milion malých částic.

Soutěžní povídka na téma Tajemství letní lásky, podmínka - do děje musí zasáhnout tajemství z minulosti jednoho z hlavních aktérů a nejlepší kamarád/kamarádka jednoho z hlavních představitelů.

„Diane! Diane!“ křičel někdo vedle mého ucha a divoce se mnou třásl. Otevřela jsem oči a napřímila se na posteli. Ramena mi pevně svíral Jack. Modré oči měl rozšířené a tvářil se ustaraně.

„Co se děje?“ zeptala jsem se rozespale.

„Křičela jsi,“ odpověděl a významně si mě prohlížel. „Vůbec si nešla probudit,“ vysvětloval.

„Aha,“ zamumlala jsem. Žádná lepší odpověď mě nenapadla. Je zvláštní, že si ani nepamatuju, co se mi zdálo.

„Jsi v pohodě?“ optal se starostlivě. Sice jsme se už dávno přestali hádat, ale přijde mi zvláštní s ním řešit něco osobního.

„Asi jo,“ zalhala jsem jen na půl. Jack jen příkývl a odešel z pokoje. Převalila jsem se na posteli a přitáhla si peřinu až k bradě.

Nerada to přiznávám, ale lituju toho, že jsem utekla z domova. Nebo toho lituju alespoň trochu. A stýská se mi. Stýská se mi po mámě, po Tylerovi, po Kesidy… Po všem, co jsem tam nechala. Ale nechci se vrátit. Vím, že jsem tímhle dokázala opravdu hodně, alespoň sobě. A taky jsem na sebe svým způsobem pyšná, ale to je tak nějak všechno. Někdy si říkám, že bych si raději sbalila svých pět švestek a vrátila se do Medfordu. Ale to neudělám. Nemůžu se po tom všem vrátit. Jsem pryč už skoro měsíc. Nemůžu to vzdát. Alespoň kvůli Samantě ne. Ale taky za další měsíc budu muset řešit, co budu dělat dál. Nemůžu seknout se školou…

Hřbetem ruky jsem si setřela slzy a vyhrabala se z postele. Bylo ještě brzy ráno, ale potřebovala jsem být v pohybu. Nechtěla jsem zůstávat v kuchyni s Jackem, tak jsem jen proklouzla hlavním vchodem rovnou ven.

Venku bylo zataženo, ale slunce se už dralo mezi mraky a já věděla, že se za chvíli oteplí. Bezmyšlenkovitě jsem si to rázovala na pláž. Přestože je tu spousta míst, kam se uchýlit, je to mé oblíbené útočiště. Vždycky nasbírám kamínky a naházím je do moře a přitom si představuju, že spolu s nimi zahazuji i kousky svých problémů.

To samé jsem chtěla udělat dnes ráno, ale jakmile jsem došla ke kraji pláže, všimla jsem si dalšího člověka, který stál těsně u hranice moře a zuřivě zahazoval oblázky do rozbouřené vody. Tuhle postavu bych poznala kdekoliv a vůbec jsem neměla chuť se k ní postavit. Když už jsem se chtěla otočit k odchodu, Paul se otočil a zahleděl se přímo na mě.

Ztuhla jsem na místě a porovnávala své možnosti. Mohla jsem se sice otočit a utéct jako malá školačka, ale to neudělám. Rozhodně jsem se rozešla jeho směrem. Když jsem přišla blíž, všimla jsem si, že má obvázanou ruku. Jeho zranění mi něco připomnělo, ale nemohla jsem si vybavit co. Jako bych viděla něco podobného, ale nevěděla jsem co nebo kdy. ´

„Nějak brzo, ne?“ zeptala jsem se a snažila se o ledabylý tón.

„Měl jsem to po cestě, když jsem z hlíd…,“ zarazil se, „ehm, táboráku,“ zamluvil to rychle.

„Odkud si opravdu šel?“ nenechala jsem se odbýt.

„Diane, já–“

„Ty o tom nemůžeš mluvit, jo, jasně,“ odsekla jsem.

„Je mi to líto,“ zašeptal.

„Ne, není,“ vyštěkla jsem. „Kdyby bylo, alespoň si vymyslíš nějakou lež. Fakt tě ale musí bavit to, že mě vodíš za nos!“

„Nevodím tě za nos! Jenom… nejsem připravenej na něco takovýho,“ zakřičel zoufale.

„Takže o tom nemůžeš mluvit, nebo jenom nemáš koule na to, abys o tom mluvil?“ řekla jsem mu s pohledem zabodnutým do jeho očí.

„Oboje,“ zašeptal.

„Jo, hned je mi to jasnější,“ odsekla jsem mu, odtočila se na patě a chtěla odejít.

„Před půl rokem mi umřela snoubenka,“ řekl tiše. Chvíli jsem si nebyla jistá, jestli to opravdu řekl. Snoubenka? Kolik mu vůbec je? Devatenáct? ptala jsem se sama sebe. Otočila jsem se zpátky k němu. „Byla to Jacobova sestra,“ pokračoval. „Byla to autonehoda a já… já to taky neměl přežít, ale protože nejsem… Prostě jsem přežil.“

Chvíli jsem tam zůstala stát a zírala na něj.

„Já… to je mi strašně líto,“ zašeptala jsem nejistě. Nevěděla jsem, co říct. Vůbec jsem to nevěděla. Ježíš, vždyť mě něco takového ani nenapadlo!

„Byla to moje chyba, Diane,“ zamumlal po chvíli. Udělala jsem několik kroků k němu. „Nikdo to neví, ale… to já ji zabil. Byl jsem unavenej, ale trval jsem na tom, že budu řídit. Na chvíli jsem usnul a nabořil to přímo do protijedoucího auta.“

„Paule,“ zašeptala jsem. Já tyhle věci neumím. Nikdy nevím, co říct, a ani nemám tušení, jak se cítí. Vím jenom to, že na něj prostě nemůžu být naštvaná, prostě to nejde. Jemně jsem mu položila ruku na paži. Krátce se mi podíval do očí a pak mě objal. Zaskočilo mě to, ale nevykroutila jsem se mu.

Asi jsme tam takhle v tichosti stáli dlouho, ale bylo mi to jedno. Odtrhli jsme se od sebe až v tu chvíli, co mi zazvonil telefon. Omluvila jsem se Paulovi a poodešla o několik kroků dál.

„Haló?“ řekla jsem do telefonního sluchátka.

„Proboha, Diane, konečně!“ zaječela do telefonu má nejlepší kamarádka.

„Kesidy?“ zeptala jsem se nejistě. „Jak jsi přišla na tohle číslo?“

„To je teď jedno. Já... jde o tvojí mámu. Ona… je v nemocnici, Di,“ řekla rychle.  


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Začátek nekonečna - 6. kapitola:

 1
1. Jana
24.07.2012 [17:18]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!