Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za každou cenu - 2. kapitola

Za každou cenu - 2. kapitola

I zdánlivě nesplnitelné přání jde splnit...

Po dlouhé době další (krátká) kapitola, tentokrát o tom, jaký to všechno má vliv na Rose. I ona si prošla velkou změnou...
Budou ještě někdy stejní, jako dřív?

2. kapitola

Oko za oko, zub za zub

Už je to dlouho, co jsem se začala chovat takto. Už je to dlouho, co jsem zažívala radosti šťastného a na 100 % fungujícího manželství. Netuším, kdy přesně se všechno pokazilo a popravdě, už dávno se o to nestarám. Proč taky? Čas nevrátím a navíc už o to ani nestojím.

Na co dál žít v přetvářce a klamu? V zapírání a rádoby poklidu? Ne, podobné ideály už mě dávno přešly. Stejně by bylo jen otázkou času, kdy by se stalo to samé…

Raději si užívat, než sedět doma a užírat se nejistotou, jestli se vůbec ještě vrátí. Poznala jsem, jak moc se změnil a ani jsem nemusela být Edward, abych věděla, kam pořád mizel… Bylo to očividné. Sice mě to zezačátku trápilo, ale pak… Zvykla jsem si a začala to brát tak, jak to je. A právě potom jsem se začala chovat jinak.

Už jsem nebyla tou „Ledovou královnou“, která od sebe všechny odháněla. Ba právě naopak, oslnivé úsměvy mi vůbec nemizely z tváře, dokud jsem byla na veřejnosti. Doma to bylo zase úplně jinak. Když jsem se vůbec obtěžovala tam objevit, moje tvář po celou dobu zůstávala chladná a pečlivě kontrolovaná. Věděla jsem, jak to všechno ubližuje ostatním, hlavně Esme, ale pomoci jsem si nemohla. Jednoduše jsem se řídila heslem – oko za oko, zub za zub. A v nejbližší době to rozhodně nehodlala měnit…

 

Právě jsem se vracela ze skvělé párty, kterou pořádal jeden z mých nových přátel. Ani jsem se nepozastavovala nad tím, že jsem tam vydržela tak dlouho, protože jsem se mimořádně dobře bavila. Všechno bylo perfektní, a navíc - Michel je neobyčejně zábavný člověk…

 

„Rose! Poupátko moje zlaté, pojď si se mnou zatančit! Prosííím,“ zaprosil hned, jakmile se ke mně prodral přes všechny přítomné. Nebylo to zrovna jednoduché, ale nakonec se mu to přece jen povedlo. Je jednoduše roztomilý, takhle se namáhat jen kvůli nabídce k tanci.

„Nebudu tančit,“ rozhodla jsem se. On se rozhodně nehodlal vzdát, což bylo vidět z jeho dalšího počínání.

Když ani jeho další pokus nevyšel, klekl si přede mne a pokusil se o pohled opuštěného štěněte. Což mě rozesmálo, a abych se vyvarovala ještě něčeho horšího, co by mohlo následovat, souhlasila jsem. Zrovna hrála pomalá píseň. Michel si mě přivinul do své pevné náruče a ruce položil tak, že by se to dalo těžko považovat za slušné. Ale já neprotestovala, kupodivu.

„Jsi sladká,“ zašeptal mi do ouška a jemně mi ho skousl. Skoro jsem to necítila, bylo to jako jemné pošimrání pírkem, ale přesto to bylo příjemné.

„Já vím,“ odvětila jsem a přitáhla si jeho hlavu. Polibek, který následoval, byl podle Michelových slov, stejně sladký jako já. A taky přespříliš vášnivý, což potvrdil hlasitý jásot ostatních, kteří zanechali tance a koukali na tu podívanou před sebou – na nás dva.

Správně bych se asi měla červenat a stydět se za tuhle situaci, ale já si to naopak užívala. Jako bych byla v divadle a právě předvedla vynikající, ba přímo obdivuhodný výkon, uklonila jsem se a začala rozhazovat úsměvy na všechny strany. Můj výkon byl náležitě odměněn – potlesk a smích ostatních mě zahřál u srdce.

„Tak lidičky, konec představení. Zábava začíná!“ zavelel Jimmy, dnešní hostitel. Hudba opět začala hrát, tentokrát ještě hlasitěji než předtím a provizorní taneční parket se zase zaplnil kroutícími se těly. Přidala jsem se k nim, ale po několika písních jsem se oddělila a raději to vše sledovala z dálky.

„Smím se připojit?“ ozvalo se za mnou a před mými rty se objevila sklenička. Na dotaz jsem kývla, avšak nabízené pití si nevzala. Michel to přešel mlčením, svoje ústa raději zaměstnal nějak jinak. Není snad nutno podotýkat, že líbat umí vážně skvěle…

 

Ze zasnění/vzpomínání mě vytrhl hlas řidiče, který mi oznamoval, že jsme na místě. Zaplatila jsem a s poděkováním vystoupila. Už jsem si zvykla na pomalé jízdy taxíkem, které jsem absolvovala takřka každý víkend. Nemohla jsem přece všude tahat auto…

Chvíli jsem se dívala za odjíždějícím autem, ale pak jsem se otočila a vykročila z domu. Čím víc jsem se blížila, tím větší jsem ve vzduchu cítila napětí. Což určitě nebylo dobré znamení…

Mezi dumáním, co to mohlo asi zapříčinit, jsem nasadila svou obvyklou „domácí“  masku a otevřela dveře ve chvíli, kdy se domem rozezněl rozzuřený hlas Esme.

„Emmette Cullene!“

Jak jsem říkala - rozhodně ne dobré znamení…


1. kapitola | Shrnutí | 3. kapitola


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Za každou cenu - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!