Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za každou cenu - 1. kapitola

Za každou cenu - 1. kapitola

I zdánlivě nesplnitelné přání jde splnit...
A přesně tahle věta bude provázet celou povídku, která protentokrát nebude o Edwardovi a Belle. I jiné páry stojí za zmínku... Takže v hlavní roli téhle povídky bude Emmett s Rosalií.
Jak to dopadne, když se bude snažit udělat své drahé polovičce radost? Bude jeho plán tak geniální, jak si myslí? Skončí tohle dobře nebo špatně? Chcete znát odpovědi? Nutno přečíst... :)) Příjemné čtení, N.

1. kapitola

Přísně tajné!

„Emmette, ještě chviličku,“ uslyšel jsem prosbu od něžné blondýnky, momentálně zavrtané v několika přikrývkách na obrovské posteli. Otočil jsem se na ni a věnoval jí úsměv.

„Víš, že to nejde, Harmony. Je mi to líto, ale musím domů. Však víš, Rose…“ Jméno své manželky jsem nechal vyznít do ztracena. Její obličej viditelně posmutněl, ale nenechala se vyvést z míry. Nebo tak aspoň vypadala, těžko říct, co se skrývalo pod tou křehkou, lidskou slupkou…

„Dobře, jdi… Ale přijď brzy, prosím. Už teď se mi stýská,“ povzdychla si a pokusila se nadzvednout. Moc jí to nešlo, proto jsem se rozhodl jí to ulehčit.

„Lež. Neboj, přijdu co nejdřív. Opatruj se. Mám tě rád,“ rozloučil jsem se a vtiskl jí krátký polibek. I přesto, že byla vysílená, což bylo jasně vidět, polibek prodloužila. A opět jsem to byl já, kdo ji musel krotit…

„Harmony, nezlob. Nepřetěžuj se,“ nabádal jsem ji, zatímco jsem si oblékal kabát. Potom jsem jí otiskl rty na líčko a s tím se odporoučel z jejího malého, ale přesto útulného bytečku.

Musel jsem se usmát při vzpomínce, jakou hysterickou scénu udělala, když poprvé viděla svoje nové útočiště…

„Emmette, to nemůžeš myslet vážně! Tohle nejde! Vždyť… K čemu mi bude takový byt?! Vždyť je to moc… velké, honosné, luxusní! A hlavně zbytečné!“

„Nerozčiluj se. Stejně už je pozdě,“ odvětil jsem a s těmi slovy jí strčil do rukou poměrně tlustou složku plnou papírů a rádoby obřadně jí předal klíče.

„Vzpamatuj se! Nemůžeš mi jenom tak dát byt!“ rozčilovala se dál, ale nebylo jí to nic platné. Přišel jsem těsně k ní, zvedl ji do náruče a nehledě na její výkřik a následné protesty ji nesl po schodech nahoru.

„Tak co? Odemkneš si sama nebo i to mám udělat já?“ zazubil jsem se na ni a čekal na její reakci. Byla bouřlivá, jak jinak.

„Emmette Cullene! Zaprvé – okamžitě mě pusť! Zadruhé – vem si ty proklaté papíry a odvez mě zpátky! Zatřetí…“ zastavila se a evidentně přemýšlela, co dosadí na třetí místo. Netrvalo jí to nijak dlouho, protože po chvíli se ulicí rozlehl její lehce pištivý hlásek.

„Zatřetí – co by na to řekla tvoje žena?“ otázala se s nevinným kukučem a myslela si, že tenhle argument ji zachrání. Bohužel, nezachránil…

„Neví o tom a ani se to nedozví. Šetři síly a konečně už odemkni,“ pobídl jsem ji.

„Jedině přes moji mrtvolu!“

„To nebude tak těžké zařídit. Je zima, nastydneš a pak už to půjde rychlostí blesku. Harmony, neblázni a odemkni,“ zaprosil jsem. Bylo na ní vidět, že nad tím přemýšlí. Jenže moc pomalu.

„Hej!“ ohradila se, když jsem jí sebral klíče a jednoduše odemkl. Sice se pak na mě mračila, jak stádo čertů, ale alespoň byla v teple. A to doslova.

Byt byl vytopený, ne-li přetopený. Taky aby ne, o všechno jsem se postaral já sám, muselo to být dokonalé. Neriskoval bych její zdraví, to opravdu ne… Vždyť byla tak jemná, křehká, skoro hadrová panenka…

„Emme! Tohle nemyslíš vážně!“ Do kuchyně, kde jsem stál, se jako vichřice přihnala žena s blonďatým ohonem, který za ní vlál jako kometa.

„Ano, zlato?“ optal jsem se, netušíc, co ji mohlo tak rozzuřit.

„Co to má být?! Vždyť jenom koupelna je velká jako normální byt tříčlenné rodiny!“ rozčilovala se a rozhazovala kolem sebe rukama. Tudíž nebylo těžké chytnout jí je a vtáhnout si ji do náruče.

„No a? Co se ti na tom nezdá? Užívej si, dokud můžeš… Tohle je tvoje motto, ne? Tak si užívej,“ usmál jsem se na ni a políbil ji na pootevřené rty dřív, než stačila začít znovu protestovat…

 

Takřka celou cestu domů mou tvář zdobil přiblblý úsměv. Avšak čím blíže jsem byl konci města, tím hůř jsem se cítil. Proboha, vždyť já podvádím svou manželku! A ať už to obhajuju jakkoli, pořád je to podvod, zneuctění mé ženy a poskvrnění manželství…

Zoufale jsem se chytil za hlavu a čelem se opřel o volant. Byla to bezvýchodná situace. Nechtěl jsem to dělat, ale musel jsem… Musel jsem, abych dovedl do konce svůj plán. I když znamenal spoustu podvádění a lží. Musím vydržet až do konce…

Ještě dlouhou dobu jsem jenom tak seděl a čekal. Na co? To těžko určit. Na zázrak? Na spasení? Nevím… Prostě jsem jen v tichosti seděl a snažil se uklidnit. A hlavně vytěsnit z hlavy myšlenky na všechno týkající se onoho „plánu“ a vzpomínky na to, co jsem dělal posledních pár hodin. Není vždy dobré mít za sourozence čtenáře myšlenek, jen co je pravda…

Pomalu začalo svítat, započal další jarní den, přesněji sobota. Aspoň, že škola dnes nebyla, tohle bych vážně nezvládl…

Teprve o další půl hodině jsem opět nastartoval motor a lesní cestou dojel ke skleněné vilce, kterou obývala moje početná rodinka. Bylo mi jasné, že všichni postřehli můj návrat, ale žádnou změnu, žádný pohyb jsem nezaznamenal. Těžko říct, jestli to bylo dobře nebo špatně. Ale to se za chvíli dozvím…

Zaparkoval jsem na jediné prázdné místo v prostorné garáži. Lze říci, že to byla největší místnost v celém domě, ale co jiného očekávat? Možná, byl náš dům patrový, celé přízemí zabrala ona již dříve zmiňovaná místnost.

Zatím se pořád nic nedělo, což mě jaksi zvláštně uklidnilo. Že by mi můj včerejší „útěk“ prošel? Bez hádky? Že bych měl to štěstí?

Jen co jsem vyšel schody do patra a otevřel dveře, mohl jsem si odpovědět na svou poslední otázku. Ne, to štěstí jsem opravdu neměl…

„Emmette Cullene!“

Shrnutí | 2. kapitola


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Za každou cenu - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!