Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » You are the best of this world 3.díl

08.01.2010 (12:00) • Nespoutana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1336×

3.kapitola – Proč já? (Jacob)

Byl jsem zrovna s Embrym a Paulem na pláži. Bylo to skvělý, sluníčko hřálo a všude bylo spousta lidí. Vzpomněl jsem si na Bellu. Jak by si to užívala ona…

Ne! Nebudu na ní myslet! Před nedávnem jsem se vykopal z toho, že beze stopy zmizela bůh ví kam. Už je to dlouho. Nějakých… čtrnáct, nebo patnáct let.

Paul s Embrym se na mě soucitně podívali a já ovládl svůj výraz. Nebudu jim kazit odpoledne. Rozhlédl jsem se kolem. Udělal jsem to automaticky, ale teď mi do oka padlo něco zvláštního.

Její pokožka matně zářila, lidské oko by to ani nezaznamenalo. Měla krásné měděné vlasy, které jí v jemných loknách padali až k loktům. Krásné hnědé oči. Podíval jsem se jinam. Nesluší se, abych ji okukoval. Navíc jsem myslel na Bellu a …-

Moment! Najednou jsem si nedokázal vybavit její obraz úplně přesně. Co se mi stalo s pamětí?

Když se mi před očima objevil obraz té dívky, zasténal jsem. Pochopil se, co se stalo.

Kluci se na mě podívali. Zavrtěl jsem hlavou a zavřel jsem oči. To není možný, to se nemělo stát! Začne to všechno od znova… Prožiju si každou minutu zoufalství od začátku. Ona určitě má kluka. Neměl jsem šanci.

Vzhlédl jsem a znovu se na ni podíval. Hleděla na mě a (představoval jsem si to?) v očích měla slabý zájem.

Najednou se zvedl vítr a přifouknul ke mně její vůni. Voněla jako… jako upír, ale jasně jsem přece slyšel její srdce! Viděl jsem její kůži! Nemohla být upír! Ale měla v sobě něco, co jsem nedokázal pojmenovat. Něco známého. Zamyšleně jsem hleděl do jejích zmatených očí a snažil jsem se vzpomenout, co mi připomínají. Ale v hlavě jsem měl jenom její obrys, nic jiného.

Tohle nevydržím, to je na mě moc. Třeba si to budu moct vysvětlit, až budu ve vlčí podobě.

Pomalu jsem vyšel do lesa a zmatení kluci se vydali za mnou. Hned, jak jsem si byl jistý, že mě nikdo nemůže vidět, jsem se proměnil. Jakmile jsem dopadl na všechny čtyři, rozběhl jsem se.

Embry a Paul tam byli se mnou.

Co se stalo? ptali se oba. Jacobe, co se děje?!

Nic, zavrtěl jsem hlavou a běžel jsem dál. Cestou jsem začal přemýšlet nad tou dívkou.

Po chvíli se k nám připojil Sam, ale všichni byli ticho a neručili mě v mých myšlenkách. Ovšem jenom do tý doby, než se mi vkradla do hlavy myšlenka na odpoledne.

Jacob se zabouchnul? ptal se přiblble Paul.

Ne, ty pitomečku, hájil jsem se. Miluju Bellu.

Haha, to je zvláštní, žes na ní nepomyslel už docela dlouho… Myslíš jenom na tu holku, posmíval se mi Sam.

Zmlkni!

Počkejte, to musim říct ostatním, zasmál se Embry a začal výt.

Po pár skocích jsem byl u něj. Chytil jsem ho zubany za hřbet a smýknul jsem s ním o zem Zmlkni, říkam!

Embry zakňučel.

Embry brečí! začal jsem se smát.

Ten si to nenechal líbit a vyjel po mě. Začala docela slušná bitka. Sam i Paul byli za chvíli u nás a se zájmem nás sledovali. Ovšem když se mi Embry zakousnul do šlachy na přední noze a bolest mi projela celým tělem, Sam zakročil.

Stačí, Embry! okřiknul ho.

Sebral jsem všechny síly a zakousnul jsem se mu do zadní tlapy, která byla nejblíž.

Dost! zakřičel Sam s podtónem alfy.

Lehl jsem si na lesní podrost a čekal, až se mi tlapka zahojí. Embry udělal to samé.

Vy jste blbci, to musíte vždycky čekat, než vám to přikážu? zeptal se Sam.

Tak nepřikazuj, navrhl jsem.

Jo, a vy se mi tu vzájemně zabijete, zakroutil hlavou Sam.

V tu chvíli se k nám připojil Seth. O co jsem přišel?

Jacob a Embry se porvali, informoval ho Paul.

Aha. Proč? zeptal se na otázku, kterou jsem potřeboval nejmíň.

Bolest v tlapce mi pulzovala v mozku tak hlasitě, že jsem ho sotva slyšel.

Protože Embry začal výt, aby všem řekl, že…

V tu chvíli jsem se sebral na zdravé tři nohy a skočil jsem po něm. Paul to nečekal, takže jsem ho srazil na zem. Ale nenechal si to líbit.

Tak až vás to přestane bavit, tak se prosím uklidněte. Jo, a nezabijte se, řekl Sam a odešel za Embrym.

Paul po mě chňapnul, tak tak jsem stihl uhnout a jeho zuby cvakly pár centimetrů od mého obličeje. Vší silou jsem se mu zahryzl do hřbetu a on bolestně zavyl. Skočil po mě a nechtěně se otřel o mojí zraněnou tlapku. Aniž bych věděl co dělám, jsem po něm automaticky vyjel. Naštěstí se stihnul uhnout dřív, než jsem ho chytil pod krkem a couvl pár kroků.

Svalil jsem se na zem a zhluboka jsem dýchal.

Promiň, ozval se potichu Paul.

Něco jsem zamručel a on s ostatními se začali bavit o úplných pitomostech. Já jsem se snažil nemyslet na tu bolest, ale nešlo to. Pulzovala mi celým tělem, jako krev, hučela mi v uších, vháněla mi slzy do očí. Ty jsem statečně zaháněl. Nesnesl bych, kdyby se mi za to kluci dalších pár let smáli.

Snažil jsem se vypnout, takže jsem neslyšel Sama, jak na mě mluví. Když mě oslovil potřetí, konečně jsem si to uvědomil.

Jacobe, slyšíš mě?

Jo, teď už jo, zamručel jsem.

Hele, mě se to nezdá… Embry už má nohu dávno v pohodě a ty pořád nic… Co když sis s tim něco udělal? Šťouchnul mi do té nohy a já po něm zase zcela automaticky vyjel.

Sorry… lehl jsem si zpět na zem.

Tohle nejde Jacobe. Okamžitě se přeměň a jdeme domů, řekl Sam. Neznělo to jako příkaz, ale spíš jako prosba. Stejně jsem vstal a přeměnil jsem se.

„Au,“ zasténal jsem, když jsem se chtěl obléknout. Musel jsem to udělat jednou rukou.

Seth se společně se Samem proměnili taky a se starostlivými pohledy mě doprovodili až domů. „Co já s tebou budu dělat? Jste blbí, neměli jste se rvát. Co vám nezakážu, to děláte, dokud není zle…“ stěžoval si Sam.

„Jasně, jasně,“ pokýval jsem hlavou, aniž bych ho nějak extra poslouchal. Položil jsem si ruku na stůl a nechal jsem jí tam jen tak ležet.

Seth si odkašlal. „Vlastně jsem vám chtěl něco říct, ale tak nějak na to nebyl čas,“ pohlédl na mou ruku a zasmál se.

„Co?“ zeptal jsem se se zájmem.

„No já nevím, jestli by ses to měl dozvědět teď, když máš něco s tou rukou…“

„Dělej,“ pobídl jsem ho netrpělivě.

„No… Ve městě jsou upíři.“

„Hmmm… tak je zabijeme…“

„Ne!“ ohradil se Seth.

Zděšeně jsem se na něj podíval. On nechce zabít upíry? Něco mi tu nehraje.

„Oni… no… jsou to Cullenovi,“ dostal ze sebe Seth nakonec.

Vyskočil jsem na nohy. „Cože? Cullenovi? Jako – jako i s …“

„Jo, i s ní,“ kývnul Seth a pozorně sledoval mou reakci.

Zavřel jsem oči a pokoušel jsem se uklidnit. Nikomu by nepomohlo, kdybych se proměnil.

„Něco mě napadlo,“ řekl Sam potichu.

„Co?“ zeptal se Seth a já se na něj podíval.

„No, když Jacoba nemůžeme vzít k normálnímu doktorovi… a jen tak to taky nechat nemůžu…“ odmlčel se.

„Tak?“ pobídl jsem ho.

„Znám jednoho doktora, který ti pomůže, protože o tobě ví všechno.“

„Koho?“ nechápal jsem.

Sam se Sethem si vyměnili zoufalé pohledy. Takže Sethovi to už došlo.

„No… není to člověk.“

„On je nějakej vlkodlak doktor?“ zeptal jsem se přihlouple.

„Ne,“ řekl Sam a já se snažil pochopit jeho výraz. „Ale upír jo,“ řekl nakonec neochotně.

Chvíli jsem na něj koukal, přesvědčený, že si dělá srandu. Ovšem když jsem pochopil, že ne, měl jsem co dělat, abych zachoval chladnou hlavu. „Ne, ne, NE! V žádným případě! NE! Nenechám nějakého upíra, aby mi ošetřoval ruku! Ne ne ne, v žádným případě! Jděte někam!“ odešel jsem do svého pokoje a lehl jsem si na postel, kde jsem později usnul.

2.kapitola

4.kapitola

Shrnutí

Autor: Nespoutana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek You are the best of this world 3.díl: