Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » When the stars fade away - epilog

When the stars fade away - epilogUteklo to jako voda (alespoň mně to tak připadá :D), a je tu epilog. Užijte si čtení, protože co se týče této povídky, je to naposledy :)

Epilog

Pohled – Edward

A byl konec. Najednou všechno, co pro mne kdy mělo význam, utichlo, skončilo. Ten nejkrásnější zvuk, jaký jsem kdy slyšel, a to tlukot Bellina srdce, zničehonic bez varování přišel. A já nemohl unést myšlenku, že osoba, která mi byla vším, ačkoli jsem jí to nikdy nemohl dát patřičně najevo, byla najednou pryč.

Tolik jsem chtěl plakat, ach bože, měl jsem ohromnou chuť vyplakat pro mou mrtvou Bellu potoky, ne, přímo moře slz, ale nemohl jsem! Proč? Protože jsem upír, a ti plakat nemohou. Vztekal jsem se, a zároveň prožíval tu nejhorší chvilku mé existence. Stále jsem pevně svíral Bellinu ruku s pošetilou nadějí, že jí tím snad přiměji k životu. Jenže upíři nejsou superhrdinové...

Proč jen jsem byl tak hloupý a snažil se Belle vyhýbat? Proč jsem nebyl alespoň jednou sobecký?! Myslel jsem si, že ji tím chráním, že má beze mne lepší život, ale díval jsem se špatně kolem sebe. Jak jsem jen mohl přehlédnout všechny ty křivdy, které jí Greg, a nejen on, páchal? Jsem pitomec!

Pohladil jsem Bellu po její bledé tváři, palcem jsem přejel po jejích studených rtech, druhou ruku jsem jí vpletl do vlasů a naposledy jsem se jí zahleděl do tváře, přičemž jsem se snažil zapamatovat si každičký kousek jejího obličeje. Dokonce i mrtvá byla stále překrásná. Nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy spatřil. Celé mé mrtvé srdce bylo už navždy jen její.

„Je mi to moc líto, Edwarde.“ Do místnosti vstoupil Carlisle, můj adoptivní otec a zároveň zdejší doktor. „Vím, jak moc pro tebe znamenala,“ říkal.

„Ach, kdyby tak jen šel vrátit čas! Všechno bych změnil! Udělal bych ji šťastnou!“ řekl jsem skrz zaťaté zuby, přičemž jsem z Belly stále nestrhával oči.

„Ano, já vím, že ano, Edwarde, ale... I když to bude znít bezcitně, nesmíš kvůli ní všechno zahodit za hlavu.“ Takže Carlisle moje plány předvídal. Nebo možná spíš Alice, moje sestra s věšteckými schopnostmi.

„Carlisle, jednu chybu jsem už udělal, tak mě nenech dělat ještě další. Tohle je to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy učinil. Možná se pletu, pokud si myslím, že potom bude něco dalšího, něco, kde je i Bella, ale já to musím udělat,“ řekl jsem rozhodně a dál už o tom nehodlal diskutovat.

„Edwarde, já chápu tvoji bolest, tvůj zármutek, ale nedělej to. Už kvůli naší rodině. Mysli na Esme, Alici, Emmeta, Jaspera, Rosalie, mysli i na mne,“ snažil se Carlisle stále, ale já už byl rozhodnutý.

„O tomhle se nebudeme bavit. Nikdy jsem nebyl sobecký, a jak to dopadlo?! Celá má existence nestála ani za zlámanou grešli! Tohle je poprvé, kdy se chci chovat sobecky, a vy mi v tom už nezabráníte! Tak si to nedělejte ještě těžší.“

„Edwarde... prosím,“ trval na svém Carlisle.

„Je mi líto. Řekni ostatním, že jsem je miloval, jak nejlépe jsem dokázal, ale ani tak tu s nimi už nebudu déle pobývat, protože má láska k Belle je nepřekonatelná. A já za ní půjdu, i když je to až za hranice bytí.“ Na ta slova jsem se mlčky rozloučil s Bellinou tváří, naposledy pohlédl do ztrápených očí Carlislea a tou nejkratší cestou jsem vyběhl ven z nemocnice. Z celé mé rodiny jsem byl nejrychlejší, takže jsem se nemusel bát, že by mne snad někdo z nich dohonil, a i kdyby, nemohli mne přemluvit, nebo donutit změnit názor. Tohle totiž bylo to, co jsem chtěl udělat. Nemohl jsem bez Belly žít, nedokázal jsem žít ve světě, ve kterém ona není. A proto jsem se k této zásadní věci rozhodl – i já zemřu.

Předtím jsem ale ještě musel něco udělat. Něco, co jsem Belle slíbil, a co rozhodně dodržím. Musel jsem zachránit malou holčičku Ellie, která se záhadně ztratila, a nikdo nevěděl kam. Bella se to nějakým způsobem dozvěděla, a mně bylo ihned jasné, že s tím musel mít něco společného Greg.

Dojel jsem na místo, o kterém Bella mluvila a do nosu mne téměř hned udeřil příšerný zápach smíšený s vůní krve. Normální člověk by to necítil, ale díky mým upírským schopnostem jsem byl o něco vyvinutější než obyčejní lidé.

Vtrhl jsem do staré továrny a šel po tom nepříjemném zápachu, až jsem došel do malé místnůstky bez oken. Uprostřed stála nepříliš velká klec a v ní se cosi choulilo. Jen velmi vzdáleně to připomínalo člověka. Malá Ellie byla příšerně vyhublá, kůže na ní přímo visela. Rukama spjatýma kolem kolen se snažila udržet se nějak pohromadě. Byla poškrábaná, místy zraněná a hlavně k smrti vyděšená. Na sobě měla jen potrhanou špinavou košilku a třásla se zimou a strachy. Bylo mi okamžitě jasné, že si musela vytrpět příšerné chvíle.

Potichu jsem se k ní přiblížil, a co nejjemněji otevřel klec. Byla v ní zavřená jako nějaké zvíře, bylo to tak nelidské! Když si mne dívenka všimla, vyděšeně sebou cukla.

„Neboj se, já ti neublížil, přišel jsem ti pomoct, posílá mne Bella. Brzy budeš v pořádku,“ utěšoval jsem ji. Jemně jsem ji uchopil do náruče a zvedl. Nevážila pro mne skoro nic, nebyla mi žádnou zátěží a já jsem si byl jistý, že by tomu tak bylo, i kdybych byl jen člověk. Byla tak křehká, tak zranitelná. Skoro jako Bella. Při vzpomínce na ni jsem si vzpomněl, proč tu jsem a vrátil se ke svému úkolu.

S malou Ellie v náručí jsem vyběhl z továrny pryč a zamířil jsem rovnou do města. Odnesl jsem ji do nemocnice, a zajistil, aby se o ni co nejlépe postarali, a aby ji tu našli rodiče. A tím jsem svůj úkol splnil. Zachránil jsem tak dlouho pohřešovanou Ellie, vykouzlil jsem úsměvy na tvářích jejích příbuzných, a v podstatě celému světu, protože při příběhu o holčičce, považované za mrtvou a nyní znovu nalezené, zaplesalo nejedno lidské srdce.

Ale nyní byl čas i na ošetření mého zraněné, a přesto vlastně už sto let mrtvého srdíčka. Nelitoval jsem svého rozhodnutí, chtěl jsem být Belle opět na blízku. A to i přesto, že jsem neměl téměř žádnou jistotu, že se znovu setkáme.

Zhluboka jsem se nadechl, ačkoli jsem to nepotřeboval. Moje láska k Belle bude snad stačit na to, aby nám bylo dopřáno další, posmrtné setkání. Doufal jsem v to. Věřil jsem v to. A moc jsem to chtěl. Chtěl jsem ji zase vidět. Vidět její rozzářené oči, její přátelský úsměv, její vlasy splývající jí po zádech, chtěl jsem cítit její rty, dotýkat se těch mých.

Od New Yorku jsem se vzdálil, jak jen nejvíc to šlo a pak, na jedné zapomenuté louce obklopené stromy jsem rozdělal oheň. Netrvalo to dlouho a z malého plamínku byl velký plamen, a já cítil, že můj čas již přichází.

Neohroženě, bez jediného zaváhání, jsem do onoho ohně vstoupil a nechal se pohltit plameny. Byl to zvláštní pocit, ale já byl šťastný, protože jsem věděl, že už brzy mne čeká něco lepšího, že mě čeká někdo lepší. Bella. Mlsné jazýčky plamenů ze všech stran útočily na mé tělo a já si za zavřenými víčky očí vybavoval mou jedinou, nádhernou a dokonalou Bellu.

Nashle v lepším světě, lásko. Miluji tě a vždycky budu!

____________________________________________________________________

Tak a je hotovo. When the stars fade away je totálně u konce, a já nevím, jestli za to mám být ráda, nebo jestli mám být smutná. Tahle povídka mi přirostla k srdci, a i když jsem měla občas chvíle, kdy bych ji nejradši celou přepsala nebo rovnou zrušila, vážně mě opravdu bavilo ji psát, protože se tolik lišila od klasického příběhu Belly a Edwarda.

Doufám, že mi odpustíte takovýhle konec, ale prosím snažte se ho pochopit. Bylo to celou dobu mým plánem, a k tomuhle příběhu mi typický happyend prostě nešel. Proto jsem to zakončila takto, a je už na každého fantazii, jak si domyslí, že to nakonec skončilo - potká se Edward se svou milovanou Bellu v nebi, nebo ne?

Taky bych vám všem chtěla moc poděkovat, že jste se mnou takovou dobu vydrželi, poctivě čekali na každou kapitolu a psali mi komentáře, které mne vždy povzbudily do dalšího psaní. Jste zlatí! :) Vím, že tato povídka nebyla úplně typická, že byla hodně depresivní, ale to bylo záměrem, a pokud jsem vás na konci donutila zamyslet se nad podobnými problémy, které se v dnešním světe určitě vyskytují, pak jsem tuto povídku nepsala zbytečně. :)

Takže vám všem ještě jednou děkuji, byla bych ráda, kdybyste se i tentokrát naposledy vyjádřili, co si upřímně myslíte, a doufám, že vás snad zaujmu i mými dalšími povídkami. Vaše Kikushinka :))



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek When the stars fade away - epilog:

 1
30.05.2019 [20:12]

KethrinNeeeee Emoticon Bože já brečím

2. Alis
24.05.2017 [19:00]

Krasne a dojemne musim priznat ze jsem i brecela, jen nevim proc ji Edward neprmenil ale nemuzou byt jen konce stastne moc se povedl a Grag ten prasak dostal co si zaslouzil Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Eni
14.07.2011 [19:32]

Můj nejhlubší obdiv... Povídka opravdu ze života a navíc mě uchvátilo, jak jsi dokázala opravdu ralisticky a velice důvěryhodně vyjádřit Belliny pohnutky, city a důvody jejího počínání. Jediné, co jsem ti "neuvěřila" nebo spíš mi nesedělo bylo, jak se Bella po její "úchvatné svatební noci" rychle vzpamatovala. Je mi jasné, že po tom, co denně zažívala, byla dost na dně, ale věř mi, že když někdo zažije takovéto brutální znásilnění, tak nejde ráno jen tak v klidu do sprchy a pak se ještě jde poškorpit s tím odpadem, co si říkal její manžel. Byla by psychicky tak na dně, že... No nic... Tohle mi tam prostě trochu nesedělo. Jinak to bylo úchvatné... Tleskám a klaním se... Opravdu úchvatné! Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!