Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzpanutí_17. kapitola

16.06.2010 (12:00) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3387×

Klub

Proč mám pocit, že nám Abby něco tají? Dala nám s Alicí úkol a hned na to odjela se slovy: Tak já mizím na večeři s Esme a Carlislem. Samozřejmě jsem byla ráda, že pořád nesedí doma, ale nějak se mi to nelíbilo. No… Večer se jí budu muset zeptat.

Zrovna když jsem si zařídila, abych nemusela umývat hrnec, ve kterém Alice připálila těstoviny, se ozval zvonek. Srdce se mi rozbušilo při myšlence, že by to mohl být Edward. Potřebovala jsem ho vidět, omluvit se mu.

Rychle jsem se ke dveřím rozběhla a prudce je otevřela. Stál tam, díval se na mě ublíženým pohledem. Smutně jsem se na něj usmála a chtěla něco říct, když jsem si všimla dvou postav za ním. Přenádherná blondýna a krásný svalovec. A za nimi stál Jasper. Opět jsem se podívala na Edwarda a povytáhla obočí.

„To je Emmett a Rosalie, moji sourozenci. Přijeli domů po roku v cizině a chtěli si někam vyrazit, jenže Jasper by bez Alice nešel.“ Jakmile to dořekl, Jasper se s úsměvem protáhl dovnitř a zmizel v kuchyni. Přerovnávala jsem si v hlavě Edwardova slova.

Takže on by beze mě šel? Znamená to, že už mě nechce?

„Edwarde, můžeme si promluvit?“ zeptala jsem se nadějně.

„Později,“ řekl jen. Pokývala jsem hlavou a ustoupila, aby mohli vejít. Emmett s Rosalií vešli a zastavili se asi tři metry ode mě a Edwarda, který se zastavil těsně u mě a sklonil se.

„Pořád tě miluju,“ pošeptal mi. Na tváři se mi rozlil obrovský úsměv. „A teď se utíkej převléct, jedeme do klubu v Seattlu.“

Okamžitě jsem vystartovala po schodech do pokoje.

„Počkej! Ty potvoro!“ zakřičela na mě Alice.

„Kdo bude poslední… Večer netrénuje,“ řekla jsem a ještě přidala. Ze skříně v pokoji jsem popadla první tričko a sukni, kterou jsem zahlédla a zmizela jsem v koupelně, kde jsem se nalíčila a učesala. A vypadala jsem skvěle. Po chvíli jsme už seběhla se schodů a se zklamáním si uvědomila, že Alice běží vedle mě. Takže ani jedna neprohrála.

Vyšli jsme před dům a já uviděla dvě nádherná auta. Edward si sednul na místo řidiče Astona a pokynul mi, abych ho následovala. Sedla jsem si vedle něj a viděla, jak si Alice s Jasperem a Emmettem s Rosalií sedají do černého Mercedesu. Připoutala jsem se a pohlédla na Edwarda. Nehnutě se díval na silnici před sebou, a to jsme ještě ani nevyjeli. Černý Mercedes se rozjel a zmizel v zatáčce. Atmosféra mezi mnou a Edwardem se dala krájet. Bála jsem se.

„Edwarde, já…“

„Povíš mi o tom?“ přerušil mě Edward.

„Co prosím?“

„Povíš mi o Lukovi?“ zeptal se a podíval se na mě smutným pohledem.

„Alice ti to stejně řekla, když znáš jeho jméno,“ pošeptala jsem a sklonila hlavu. Nechtěla jsem před ním mluvit o lásce mého života, když jsem si uvědomila, že ho miluji také. Sama jsem svým citům nerozumněla.

„Chci to slyšet od tebe, všechno,“ řekl důrazně. Povzdechla jsem si a začala.

„Když mi bylo čtrnáct, zamilovala jsem se do Luka.“

„A milovat ho nikdy nepřestaneš,“ přerušil mě opět.

„Ne. Byl moje první láska a já mu to slíbila. Že jsme byli nerozlučná dvojka, ti snad říkat nemusím. Prostě jsme bez sebe neudělali jediný krok. A on umřel. Nemám, co víc říct.“ Zmučeně jsem se podívala na Edwarda, který pevně svíral volent a hypnotizoval cestu.

„Edwarde, je pravda, že ho miluji. Někde v hloubi duše, ano. Ale je to pryč, on se mi nevrátí, je mrtvý. Smutek jsem zaháněla mnoha kluky, užívala jsem si s nimi a netahala do toho city. Pak jsem přijela do Forks a viděla tebe. Jakmile jsem tě spatřila, věděla jsem, že jednou budeš můj. Musel si být a věř, že já bych udělala cokoliv, dokud by to tak nebylo. Ty si mi to usnadnil a zamiloval se do mě. Když jsi mi to řekl, byla jsem v lese a přemýšlela.“ Vztáhla jsem ruku a dala ji na jeho tvář. Podíval se mi do očí. „Miluji tě, Edwarde. nechtěla jsem si to přiznat, ale… Miluju tě.“ V jeho očích se objevily jiskřičky, ovšem výraz se nezměnil.

„Vážně? A co Luke?“ zeptal se pochybovačně.

„Luke je minulost. Budu ho milovat, ale k tobě cítím něco víc. Věř mi, prosím,“ pošeptala jsem a naklonila se k němu.

„Věřím ti.“ Edward překonal tu krátkou vzdálenost a spojil naše rty v polibku. Zamotala jsem mu ruce do vlasů. Tento polibek nebyl jako ty předešlé… Divoké, vášnivé a toužebné. Tenhle byl pomalý a nádherný, oba jsme do něj dali naše city. Všechnu tu lásku, co cítíme k druhému.

Docházel mi vzduch, odtáhla jsem se od Edwardových rtů a opřela své čelo o jeho. Oči jsem nechávala zavřené.

„Měli bychom jet,“ řekl Edward. Odtáhla jsem se a připoutala. Edward nastartoval a vyjel. Po pár vteřinách jízdy položil svou studenou ruku na mé obnažené stehno a nenápadně se na mě podíval. Jen jsem se na něj usmála a dál sledovala ubíhající cestu. Po čtrvt hodině zastavoval ve Seattlu u, na první pohled malého, klubu. Vystoupili jsme, Edward mě chytnul kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.

„To snad nemyslíš vážně,“ vydechla jsem, když jsem spatřila obrovskou řadu lidí, kteří čekali, než je obrovský svalnatý muž pustí dovnitř.

„Neboj, lásko. My jsme VIP,“ pošeptal a vedl mě kolem nesouhlasně mrčících lidí. Edward došel k muži u vchodu, kývnul hlavou a spolu se mnou šel dovnitř. Klub byl vážně velký. Přímo naproti vchodu stál Dj a kolem něj repráky. Podél stěn byly rozmístěné jednotlivé boxy na sezení. Edward mě vedl do toho nejvzdálenějšího, kde už seděla Alice, Jasper, Emmett a Rosalie.

„No brácha, co jste tam tak dlouho dělali?“ zeptal se Emmett, jakmile jsme dosedli.

„To raději nechtěj vědět, Emme,“ odvětil Edward a hned na to mě vášnivě políbil.

„A to tě nespálila?“ Emmett byl naprosto vážný. Já i Alice jsme se na něj vyjeveně podívaly. Otočila jsem se na Edwarda.

„On to ví? Neříkal si, že to nikomu neřeknete?“ zakřičela jsem, i když to zaniklo, díky hudbě linoucí se z repráků. I tak mě ovšem slyšel moc dobře.

„Ne, Bells. Uklidni se. Ano, řekli jsme jim to, ale jsou to sourozenci.“

„Sourozenci? Kdyby přijela tvoje teta, strejda, babička, dědeček, sestřenice, bratranci… Jim bys to taky řekl?“ křičela jsem. Byla jsem vzteky bez sebe. Do Forks jsme s Alicí přijely, protože jsme chtěly klid a nikoho, kdo by o nás věděl. Teď to ví Abby, Cullenovi a za chvíli to bude vědět celé Forks!

„Nikdo jiný se to nedozví, protože nikoho jiného nemáme!“ Edwardův pohled se změnil na zlostný, ale zároveň smutný. Jeho hlas přibral na hlasitosti. Také na mě křičel. Jakmile mi došlo, co řekl, zarazila jsem se.

„Cože?“

„Slyšela jsi. Nikdo jiný se to nedozví, protože nikdo jiný už není.“ V tu chvíli jsem si uvědomila, jak málo o Edwrdovi vím.

„Fajn, nechme to být. Bello! Pojď tancovat!“ zavolala na mě Alice a já se na ni vděčně podívala. Neměla jsem sílu s Edwardem něco řešit. Alice mě popadla za ruku a táhla do středu tanečního parketu. Kolem nás tancovalo plno lidí a já se ráda nechala vnést do rytmu hudby.  Vlnila jsem se, kroutila boky, zpívala spolu se setřičkou. Občas jsem se podívala do našeho boxu a všimla si, že mě Edward pozoruje. Nechala jsem to být a dál se věnovala tanci. Po pár minutách se k nám přidala i Rosalie.

„Promiňte, ani jsem se nestihla představit. Jsem Rosalie Cullenová, sestra těch dvou bláznů a přítelkyně Emmetta,“ řekla s úsměvem. Já i Alice jsme jí podaly ruku.

„Přítelkyně Emmetta? Vždyť jsi jeho sestra,“ ozvala se Alice vyjeveně a já na tom nebyla jinak. Rose se jen zasmála.

„Nejsme vlastní. Carlisle s Esme nemohou mít děti. Všichni jsme adoptovaní.“ Zírala jsem na ni s otevřenou pusou. Tohle jsem vážně nevěděla. „Ou, to jsem vám asi říkat neměla, co?“

„To je v pořádku, jenom myslím, že je budeme muset víc poznat,“ řekla jsem.

„Je něco dalšího, co bychom měly vědět?“ zeptala se Alice.

„Ano, nejsme lidé.“

„To je nám jasné. Všichni jste strašně krásní. Jste andělé.“

„I tak se to dá říct,“ ukončila náš rozhovor Rosalie, všechny jsme se zasmály a dál se oddávaly hudbě.

Taneční parket byl stále plnější, ale nám to nevadilo. Ovšem po několika písničkách jsem byla celá zpocená a zadýchaná. Chtěla jsem jít na záchod, a tak jsem využila toho, že Dj pustil ploužák.

Na záchodě jsem si umyla ruce a obličej. Chtěl jsem se pak vrátit do našeho boxu, jenže když jsem procházela kolem tanečního parketu, kolem pasu se mi omotaly něčí silné paže. V rychlosti jsem se otočila a zahleděla se do Edwardových zlatých očí.

„Zatancuj si se mnou, prosím,“ pošeptal mi do ucha. Přikývla jsem. Edward mě zavedl doprostřed tanečního parketu, jednou rukou mě chytil za pas, druhou za zadeček a pevně si mě k sobě přitiskl. Ruce jsem mu omotala kolem krku a svou hlavu položila na jeho rameno. Vlnili jsme se spolu do rytmu a já stále přemýšlela, co říct.

„Omlouvám se,“ řekla jsem nakonec a podívala se mu do očí. Usmál se.

„Nemáš za co, mělas pravdu, neměl jsem jim to říkat, dokud bych se vás nezeptal. Odpustíš mi?“ Nahodil psí oči, které se nedají odmítnout.

„Jen pokud ty odpustíš mě.“ Edward rychle pokýval hlavou. Usmála jsem se, natáhla se na špičky a políbila ho.

„Víš, když jsme se pohádali, uvědomila jsem si, že o tobě vlastně vůbec nic nevím. Jaktože nikoho dalšího nemáš? Ty jsi adoptovaný? Kdo byli skuteční rodiče?“ Měla jsem daleko víc otázek, ale Edward mě umlčel svým ukazováčkem položeným na mých rtech.

„Všechno ti řeknu a vysvětlím, až bude vhodná chvíle.“

„Zítra?“

„Spíše později. Je něco, co by ses neměla dozvědět a já to chci dodržet,“ řekl tajemně a smutně.

„Jak to myslíš?“

„Víš co? Zapomeň na to a prostě si užívej.“ Chtěla jsem něco namítat, ale Edward mě umlčel vášnivým polibkem a já neměla sílu odporovat.  Ruce jsem mu zapletla do vlasů a polibek prohloubila. Edward se po chvíli odtáhnul a opřel své čelo o mé.

Tancovali jsme na ploužáky i rychlé písně. Bylo nám to jedno. Tiskli jsme se k sobě a užívali si přítomnost toho druhého, letmých polibků a doteků. Všechno bylo naprosto dokonalé, dokud k nám nepřiběhla nějaká blonďatá dívka.

„Edwarde?“ vyjekla. Edward se na ni okamžitě podíval a usmál se. Pustil mě a objal blondýnu. Dal jí pusu na tvář, i když bylo vidět, že tohle dívce nestačí.

„Co tu děláš, zlato?“ zeptala se a ve mně se objevila žárlivost. Řekla mu zlato? Proč ho objímá? Kdo to je? Jak dlouho a jak moc se znají?

„Jsem tu se sourozenci a tady s Bellou. Bello, tohle je Sabine, moje… známá.“ S úsměvem jsem dívce podala ruku. Sabine mi ji stiskla, ovšem pohledem o mě nezavadila. Stále se dívala na Edwarda, usmívala se a povídala si s ním.

„Pojďme si sednout,“ navrhl Edward, vzal mě kolem pasu, čímž jsem se vysloužila zlostný výraz od Sabine, a vedl mě do našeho boxu. Sabine si sedla vedle Edwarda z druhé strany. Byli jsme tam jen my tři. Seděla jsem u zdi a strašně se nudila. Edward seděl natočený zády ke mně a živě se bavil se Sabine. Mluvili o všem možném a já se je snažila ignorovat. Uběhlo minimálně půl hodiny, když Sabine vstala a odešla. Naštvaně jsem se podívala na Edwarda, který se na mě omluvně usmál. Otevřel pusu, že něco řekne, ale někdo ho předběhl.

„Edwarde, zlato! Tak ráda tě zase vidím!“ vykřikla další blondýna.

„Tak vidím, že v tomhle klubu jsi hodně oblíbený, co?“ procedila jsem skrz zuby a jasně vnímala mou zvyšující se teplotu.

Předchozí * Sharlot33 * TwilighKacert * další