Rozhodla jsem se pokračovat v této povídce, takže tady je další kapitola. Mia zjistila, že je Vyvolená a i když nemá nejmenší tušení, co to znamená, popírá to. Volturiovi se chystají na návrat do Volterry, jenže bez Mii ne...
22.06.2013 (07:45) • NessieCullenBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1750×
Jakmile jsem zabouchla dveře svého pokoje, všichni dole ztichli. Doteď byli tak zabraní do rozhovoru, že mě ani jejich upíří sluch nezaregistroval, ale teď už o mně věděli. Došlo jim, že jsem všechno slyšela.
„Mio?” ozvala se za dveřmi moje máma. Otevřela a vešla dovitř, ostatní zůstávali na chodbě. Zabořila jsem obličej do polštáře a snažila jsem se ignorovat její přítomnost.
„Mio, zlatíčko, já ti to vysvětlím,” pověděla a sedla si vedle mě na postel.
„Na to už je trochu pozdě!” odsekla jsem a odsunula se od ní dál.
„Ale, Mio, my jsme ti to nemohli říct dřív!”
„Co přesně jste mi nemohli říct? Že jsem vyvolená, ať už to znamená cokoli? Že mám jít do nějaké pitomé bitvy? Nebo třeba pravdu o tom, jak zemřela moje biologická matka?!” vychrlila jsem na ni vztekle.
„Tvá matka zemřela při porodu, to přeci víš, a to ostatní si se prostě nesměla dozvědět dřív,” řekla, ale já nevěděla, jestli jí můžu věřit. Můžu vůbec věřit někomu v tomhle zpropadeným baráku plným upírů?! Už jsem chtěla něco namítnout, když do místnosti vešel on, hlavní z vůdců Volturiových – Aro.
„Má drahá, uklidni se,” pravil a slizce se na mě usmál, ale já se jen ještě víc zamračila, „na nějaké vysvětlování teď zrovna nenáme čas. Musíš se co nejdříve sbalit a odjet s námi do Volterry. Vše podstatné se dozvíš tam a pak začne tvůj výcvik, Vyvolená.”
„Jaká Vyvolená? Do háje, jaký výcvik?! O čem to mluvíte? Já nikam nepojedu!” rozčilovala jsem se. Najednou mě zaplavila vlna klidu. Jasper.
„Přestaň!” vyštěkla jsem na něj a chtěla odejít pryč, ale Volturiovi mi zastoupili východ. Téměř všichni už byli v mém pokoji, kde začínalo být až moc přeplněno.
„Teď nemáme čas na nějaké dohady, drahá,” promluvil znovu Aro, „bitva se blíží, musíme začít s výcvikem.”
„Ne! Já, sakra, nechci žádný výcvik! Já. Nejsem. Žádná. Vyvolená.” Oddělovala jsem jednotlivá slova, aby konečně pochopili, že se sekli a s někým si mě museli splést. Snažila jsem se mezi nimi proklouznout ven, ale bylo to nemožné.
„Tak hele, já nemám nejmenší tušení, co to znamená být nějaká vaše Vyvolená, ale jedno vím jistě. Já to nejsem! Jsem úplně obyčejná holka, takže ať už je ta vaše Vyvolená kdokoliv, já to nejsem!” ječela jsem a v tu chvíli jsem si vůbec neuvědomovala, jak hloupé je takhle ječet na upíry, kteří mi můžou urvat hlavu během mrknutí oka.
„Jenže ty si Vyvolená, má drahá, a musíš s námi odjet,” zopakoval znovu Aro.
„A co když ne?” odvětila jsem vzdorovitě a vyčkávavě jsem nadzvedla obočí. Místo odpovědi se na mě ale jen usmál.
„Jane?” pronesl naprosto klidně, žádný očekávaný výbuch, nebo nátlak na mou osobu se nekonal. Vedle něj se objevila mladá dívka v tmavém plášti, který ostatně měli všichni, malého vzrůstu, spíše chlapecké postavy.
„Ano, pane?” otočila se na Ara a nejspíš očekávala nějaké rozkazy.
„Myslím, že budeme muset použít nějaké přesvědčovací metody, protože jak se zdá, tady naše drahá Mia vzdoruje,” řekl směrem k tý prťavý holce. Ona se usmála, tak dětsky a roztomile, ale zároveň v tom bylo něco ďábelského, až z toho běhal člověku mráz po zádech, a otočila se na všechny Cullenovi, kteří stáli nyní jen kousek ode mne. Všichni se tvářili vyděšeně a já neměla tušení proč. Jasně, Volturiovi jsou královská rodina, ale co by jim zrovna tenhle prcek mohl udělat, vždyť ta holka je tak třikrát měnší než Emmett.
„Aro, promluvne si o tom. Tohle není nutné,” namítl otec. Emmett se postavil do obrané pozice před Rose a v tu chvíli se za Jane vynořil někdo další. Hádám, že její bratr, dvojče, protože byl skoro stejný. Stejná postava, barva vlasů, shodné rysy v obličeji… zděšení v očích členů mé rodiny se zvětšilo.
„Ale já myslím, že je,” odvětil Aro, „Jane,” pobídl ji s úsměvem. V tom se moje matka zhroutila k zemi. Z úst se jí draly bolestné výkřiky.
„Přestaň!” vykřikla jsem. Už jsem pochopila, že to není jen nějaká obyčejná mrňavá upírka. Tahle má dar, velmi krutý dar.
„Záleží jen na tobě, jak dlouho to bude trvat,” sdělil mi Aro, „musíš odjet s námi,” naléhal.
„Pojedu! Já pojedu jen, ať už přestane!” prosila jsem.
„Stačí,” nařídil Aro a zmučené výkřiky utichly. Klesla jsem vedle ní na kolena a objala ji.
„Je čas odjet,” oznámil jeden z těch druhých dvou vládců. Bylo mi jasné, že vzdorovat nemá cenu.
Jestli se tu najdou nějací čitatelé, tak bych byla moc ráda za jakýkoliv koment, jestli má vůbec cenu tuhle povídku obnovit, nebo měla radši zůstat pozastavená...
Jinak trailer (vlastní výroby! =D) najdete na mém shrnutí.
Pac a Pusu Vaše NessieCullenBlack
« Předchozí díl
Autor: NessieCullenBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vyvolená - II. kapitola:
dalšiuuu skvela poviedak :)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!