Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vysněná - 8. kapitola - Rande

14.11.2012 (13:45) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 3583×

Úryvek z předchozí kapitoly

„Že nevíte, co se stalo?” začala Jessica rozhovor.

„Povídej,” pobídla ji Angela.

„Víte, ten nový. Edward. Mě pozval na rande,” jásala Jessica, nadšeně se usmívajíc.

„Vážně?!” divila se Angela, „A který to je?” zeptala se a všechny tři se otočily jejich směrem.

Edwarda upoutal pár hnědých očí, které na něj hleděly s upřímným zájmem. Toužil vědět, co si doopravdy myslí, a tak se zaposlouchal do jejích myšlenek, ale zdálo se jako kdyby na té židli nikdo neseděl. Jakoby nad ničím nepřemýšlela, ale to není možné, říkal si. Z přemýšlení ho vytrhl hlas Jessicy.

„Ten s bronzovými vlasy. Není nádherný?” zasnila se.

Blonďatá dívka se otočila na Jessicu, která stále zasněně pozorovala Edwarda.

„Je hezký,” přiznala a Edwada její odpověď z nějakého nepochopitelného důvodu popudila.

Na každou dívku reagoval stejně. Byli pro lidi bohové a ona ho nazvala jen hezkým. Nechápal to a ještě více ho rozladil fakt, že ji nedokáže číst v mysli.

„Bello, jen hezký?” ptala se Jessica mírně naštvaně. „Vždyť je to bůh,” vyhrkla a v duchu si myslela, že určitě žárlí, že nepozval ji.

Bella pokrčila rameny a dál se zajímala o své jídlo, které za tu chvíli už vychladlo. Žila ve svém světě, ve kterým ji nepřekvapila přítomnost upírů. Nebrala je jako bohy, ale jen jako další existenci, která chodí po světě. Bella měla svá tajemství, která nikomu neříkala.

 Vysněná

8. kapitola

Děvčata, která Edward tak napjatě poslouchal a pozoroval, odešla z jídelny, a ač nechtěl, musel se vydat do učebny číslo osm na hodinu biologie. Vcházel dveřmi do učebny, kde u katedry stál učitel a připravoval si věci na hodinu.

„Dobrý den. Jsem Edward Cullen a jsem tu nový,” představil se a přistoupil k učiteli.

„Ach, ano. Vedle slečny Swanové je volné místo,” řekl učitel a ukázal na blonďatou divu, která si zrovna vyndávala z batohu učebnice.

„Jistě,” řekl a procházel uličkou k její lavici.

Čím blíže byl, tím intenzivněji cítil podivnou vůni, která ho vábila. Byla sladká a dráždivá. Prostupovala celým jeho tělem, ale necítil chuť zabíjet. Nedral se na povrh netvor, kterého v sobě skrýval. Toužil si přičichnout k její hebké a bledé pleti, když kolem ní procházel a usedl na volné místo vedle ní. Toužil se dotknout její kůže a pročesávat její vlasy svými prsty. Jeho mozek vypověděl službu a nemohl se soustředit na nic jiného, než na anděla sedícího vedle něho. Vábila ho a krev, která viditelně kolovala v jejích žilách, mu zpívala. Nikdy v životě nepocítil takové nutkání se někoho jen dotknout. Zkřížil si ruce na prsa a drtil je v pěstech.

Byl zmatený. Pociťoval něco, co dosud nezažil, ale Alice mu předpověděla brunetu. Nemohla to být ona, tak proč ho tolik lákala do svých spárů? Nemohl se soustředit a v hlavě mu kovovaly různé myšlenky, které se týkaly jí. Belly. Zkoušel se znovu zaposlouchat do jejích myšlenek, ale nic se nestalo. Vzduchoprázdná bariéra okolo její hlavy byla uzavřená, tak jako vždy.

Isabella seděla v lavici a koutkem oka pozorovala chlapce s bronzovými vlasy. Zdál se nesvůj a křečovitě zatínal pěsti na prsou. Prohlížela si jeho tvář, která se zdála bledší než v jídelně, kdy se střetla s jeho karamelovým pohledem. Nyní měl oči černé jako noc. Zhluboka se nadechla a do nosu ji praštila jeho osobitá vůně, která jí omamovala mysl. Byla pronikavá a sladká. Připomínala jí květy orchideje, které tak milovala. Měla nutkání si přičichnout a poddat se tomu nádhernému aroma.

Jessica měla pravdu. Je to bůh, pomyslela si.

Nikdy v životě upíra na vlastní oči neviděla, ale slýchávala o nich různé příběhy už od dětství. Tento svět pro ni nebyl uzavřen, spíše naopak. Věděla o jejich přednostech, kráse a různých darech, které ovládali. Fascinoval ji.

Roztržitě a trhavě se opřela o opěradlo a naslouchala výkladu učitele. Jenže jeho hlas jí v mysli splýval, protože stále musela myslet na chlapce s bronzovými vlasy. Nevěděla, co to s ní jeho vůně dělá. Nemohla na něj přestat myslet. Musela zavřít oči a silně se soutředit na něco jiného, co jí obalamutí mysl.

Ve vzduchu bylo cítit napětí, které je vychylovalo z normálu. Oba cítili stejné pocity a oba dva to k sobě stejně přitahovalo. Nevěděli, proč to tak je, ale jedno Bella věděla zcela jistě. Neublížil by jí. Její krev ho neláká, a tak nemohla pochopit, proč se takhle chová. Nevěděla, že ho láká ona sama.

Poslední hodina se blížila ke konci a Edward stále seděl s rukama na prsou. Její vůně ho hypnotizovala a on se nemohl ubránit zvláštním pocitům, které ho prostupovaly. Musel pryč. Musel se vymanit z jejího vlivu. Konečně zazvonilo a on se v rychlosti odebral na parkoviště, kde měl sraz s Jessicou.

Cestou na parkoviště se Edward stále přesvědčoval, že to musí být Jessica. Měla stejné vlnité vlasy jako ve vizích, i když jejich odstín byl malinko jiný, ale Edward se stále přikláněl k faktu, že Aliciny vize jsou mírně zkreslené.

Jessica už přešlapovala u svého auta, a když uviděla svého prince, který se k ní blížil, rozzářila se jako sluníčko.

„Ahoj,” pozdravila ho nervozně.

„Ahoj. Nevadilo by ti, kdybychom jeli mým autem? O to tvé se postará má sestra Alice. Doveze ti ho domů,” řekl a usmál se.

„Ne, nevadí,” řekla a podala mu klíče od svého vozu, které Edward ihned hodil své sestře, která je bez menších problémů zachytila v ruce.

Dvě hodiny se procházeli po malém náměstíčku ve středu Forks. Pomalu se stmívalo a Edwarda s Jessicou obklopovala světla výloh restaurací, hospod a malých obchůdků, které právě zavíraly. Posadili se na volnou lavičku a povídali si o všem možném - o rodině, o přátelích i o jejich zálibách. Edward se v její mysli dozvěděl více, nežli chtěl. Dozvěděl se o její matce, která zemřela před třemi lety, o jejím otci, který náhle začal pít více alkoholu, nežli unesl, i o jejím přetvařování vůči Belle. Podle jejich myšlenek měla Bella vše, na co si jen pomyslela - rodinu, o které ovšem příliš nevyprávěla, peníze, které zdědila, popularitu i moc.

Celou tu dobu se chtěl na Bellu zeptat, ale její myšlenky mu to nedovolily. Už alespoň trochu chápal nenávist, kterou pociťovala vůči ní, i když dost dobře nechápal, proč s ní naoko kamarádí.

Edwardovi to přišlo líto. Neuměl si představit svou věčnost bez lidí - upírů, kteří by ho nemilovali. Neuměl si představit život bez lásky, ať už by to měla být jen láska rodičovská nebo sourozenecká, ale ona nikoho neměla a podle jejích slov jí ani nikdo nerozuměl.

Vyprávěla mu zážitky, které prožila se svou maminkou, když se jí nevědomky začaly plnit oči slzami. Edward ji tišil v něžném objetí, když se Jess pomalu odtáhla. Rty měla několik centimetrů od těch jeho. Pohled jí padl na ty měkké a hebké rty. Bez jakéhokoliv přemýšlení se o ně otřela těmi svými.

Edward v ústech cítil slanost jejích slz. Nevěděl, co se právě stalo, ale nebylo mu to nepříjemné. Vždy si myslel, že na první pohled pozná svou lásku, ale ani z tohoto polibku si nebyl jistý. Myslel si, že první polibek bude nádherný a jedinečný. Myslel si, že ho budou brnět rty a jeho ústa budou žádost o další polibky a něžné doteky. Myslel si, že při polibku mu vybuchne v hlavě ohňostroj všech barev, ale nic z toho necítil, jen mírnou otupělost, kterou ovšem dokázal hravě ovládnout.

Pomalu se odtáhl a podíval se jí do očí, které jiskřily štěstím. Byl zmatený, protože se nestalo nic z toho, co si vysnil nebo očekával. Nakonec si řekl, že časem se vše vyjasní, a doprovodil ji domů.

Ahojky, lidičky.

Doufám, že jsem si vás udobřila trošku delší kapitolou.

Co vás čeká příště?

Jessice trošku naroste hřebínek, a to vyvrcholí v menší holčičí hádku.

Máte se na co těšit.

Vaše Baroslava.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vysněná - 8. kapitola - Rande: