Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vysněná - 14. kapitola - Rozchod

07.12.2012 (19:30) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 4336×

Vysněná

14. kapitola

Bella s cinknutím položila vidličku a zvedla se ze stolu. Tác s jídlem odnesla a zamířila k učebně číslo pět, kde měla mít literaturu. Šla liduprázdnou chodbou, protože všichni studenti byli v jídelně a spořádaně jedli, jen ona na jídlo neměla ani pomyšlení. Cestou se zastavila u své skřínky, kam si vkládala učebnice, když ji někdo vyrušil. Pomalu se otočila a uviděla dvě černé panenky, které ji pozorovaly.

Musel ji vyhledat. Musel si s ní promluvit a nadechnout se té překrásné vůně, která mu tolik chyběla. Už nestál jako v křeči, ale užíval si toho aroma, které mu dopřávala. Hned si vzpomněl na jejich polibek a oči mu ztmavly chtíčem, který ho prostupoval. Nikdy nic takového nezažil a jen ona ho doháněla k naprostému šílenství. Její vůní. Její nádhernou postavou. Její hluchou myslí. Konečně se cítil úplný a šťastný.

„Měli bychom si promluvit o té…" začal, ale Bella ho přerušila.

„Ne. Neměli. Jsi zadaný a prakticky se nic nestalo,” řekla a dál se přehrabovala ve skřínce.

Najednou ji ovál jeho sladký dech s příměsí jeho vůně, kterou vdechovala. Pootočila se. Jejich hlavy byly asi deset centimetrů od sebe a Bellu to vyvedlo z míry. Potřebovala se nadechnout čerstvého vzduchu, aby se vymanila z jeho vlivu.

„Stalo,” řekl odvážně a přesvědčivě zároveň.

Belle se v krku utvořil knedlík, a i když chtěla něco říct, nedokázala to. Nakonec jí zbylo jen rezolutně zavrtět hlavou na odpor.

Edward poraženě odstoupil a naposledy se na Bellu podíval tím výrazem mučedníka, který se mu záhy objevil na tváři. Hlasitě si povzdechl a odešel se sklopenou hlavou. Tak strašně ho přitahovala, že bylo těžké odejít a nechat ji samotnou. Cítil se hůř a hůř, jak se každým krokem vzdaloval. Náhle ho přepadla bolest, kterou neznal a neuměl si ji vysvětlit. Myslel si, že ta bolest se mu jen zdá, ale bylo to srdce. Srdce, které skomíralo samotou.

Cestou k autu potkal Jessicu, která ho vyhlížela. Neuměl se přetvařovat a už vůbec na ni neměl náladu. Posledních pár dní měl pocit, že ho spíše otravuje, než dělá šťastným.

Z její mysli věděl, co si o něm myslí. Nemilovala ho. Líbil se jí, to ano, ale to nebyl důvod, proč s ním chodila a na každého házela pohrdlivé úšklebky. Věděl, že s ním chodí jen proto, že se o ní mluví jako o dívce, která chodí s nejhezčím klukem ze školy. Nechtěla ho pro jeho samého. Zajímala ji popularita a moc, kterou ona nikdy neměla a Edward dal konečně průchod svým citům.

„Ahoj lásko,” zaštěbetala Jess jako neviňátko a líbla ho na pusu.

„Ble,” neubránil se a třel si ústa rukou.

„Co?” zeptala se Jessica.

„Hele, Jess, měli bychom si promluvit,” začal Edward vyrovnaně a chtě nechtě se zašklebil.

„O čem?” zeptala se a dala si ruce v bok.

„O tom, že už s tebou chodit nechci,” řekl sebejistě a zamířil ke svému autu.

Neměl náladu na hádky a svým způsobem ho unavovala. Konečně si přiznal pravdu, že to není ta pravá a nikdy se do ní nezamiluje. Otrávila ho jako ježibaba Sněhurku.

„Ale, Edwarde, to nemůžeš,” dohonila ho Jessica a chytla ho za ruku.

„A proč ne?” zeptal se a setřásl ji.

„My k sobě patříme,” tvrdila na svoji obhajobu.

„Přiznám se, že jsem si to taky myslel, ale teď už ne,” řekl tvrdě a pokračoval v chůzi.

„Edwarde,” zakřičela naposledy, ale on ji už dávno nevnímal.

Nevnímal ani to, že celá škola jejich rozhovor vyslechla, protože na parkovišti byly hloučky studentů, kteří je se zájmem pozorovali a tiše to komentovali.

Edward odemkl své auto, když k němu přišel zbytek rodiny, kteří mu gratulovali.

„Teda, brácho, to je ta nejlepší věc, co jsi v životě udělal. Byla vážně otřesná,” křikl poslední větu Emmett po Jessice, která pěnila vzteky.

„A taky mám pro tebe náhradnici. Bellu. Tu ti schvaluju. Hraje hry na playstationu a je s ní sranda,” hulákal Emmett.

Edward se hned podíval jejím směrem. Stála u vchodu do školy a trochu se pousmála. Vypadala, jakoby vyslechla celý jejich rozhovor, i když stála asi sto metrů od nich, a vzápětí se mu do hlavy dostala slova, které mu řekl Carlisle v pracovně.

„Musí být nesmrtelná,”

Dunělo mu v hlavě.

Musel tomu přijít na kloub. Musel zjistit, co je zač. Ale jak? ptal se sám sebe.

Ahojky lidičky.

Já vím, že vás štve délka kapitol, ale doufám, že vám to vynahrazuju častou publikací, takže se vám omlouvám.

Tak jako vždy vám povím něco málo k další kapitole.

Edward se rozhodne, že Bellu navštíví v noci.

Přepadne ji spící v posteli a bude se zaobírat její nesmrtelností a svými city.

Na co asi přijde?

Nechte se překvapit.

Vaše Baroslava.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vysněná - 14. kapitola - Rozchod: