Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno naruby tu je - 19. kapitola

Stephenie Meyer


Všechno naruby tu je - 19. kapitolaNávštěva u Swanových pokračuje. Charlie vypráví o svém první lovu.

„Tváře vyblednou, pamatuješ si jenom krev - obklopí tvé vědomí a ty se staneš jejím pouhým otrokem."

Tak co? Nalákala jsem vás na tuhle kapitolu? Jak po tomto doznání zareaguje Edward? A co na to Bella? Všechno se dočtete v této kapitole a snad u ní strávíte příjemný čas. Taky bych chtěla poprosit o pár komentíků dole pod kapitolou, předem děkuju, vaše Petronela

19. kapitola

„Jaké to bylo, když ses stal upírem?“ vyzvídal jsem. Neuměl jsem si to představit.

„Když jsem se stal upírem… Nevím, asi se mi hodně změnil život, musel jsem se naučit nová pravidla, ale jinak… bylo to úchvatné,“ odpověděl mi omámeně a já si tu úchvatnost snažil představit. Možná to bylo tak úchvatné, jako tahle chvíle, kdy mi Bella sedí stulená v náručí, hlavu má opřenou o mé rameno a jenom spokojeně vdechuje mou vůni. „Ale mělo to i své chyby. Tehdy mi to nepřišlo, ale nakonec jsem našel jiné řešení,“ podotkl, než jsem stačil tu úchvatnost nějak víc rozvést.

„Co na tom bylo špatného?“ zeptal jsem se obratem ruky zvědavě.

„Způsob, jakým jsem se musel živit,“ odpověděl mi popravdě.

„A ještě si na to pamatuješ? Na svůj první lov?“ Možná jsem mu mohl připadat otravný, ale doufal jsem v to, že kdyby tomu tak bylo, tak mé otázky utne a nebude mi na ně nadále odpovídat. Takhle stále nic neřekl a já vyzvídal dál. Dokonce ani Bella se tomuhle nebránila. Spolu se mnou poslouchala něco, co jistě už musela někdy slyšet.

„Samozřejmě, že si na to pamatuju…, skoro jako by to bylo teprve včera,“ souhlasil Charlie a se zamlženým pohledem se zadíval někam za mě.

„Vyprávěj mi o tom,“ pobídl jsem ho a cítil, jak Bella v mém náručí trochu ztuhla.

„Je to lepší, než si umíš představit… nebezpečí, vzrušení, teplo, které cítíš všude. Je to krása.“

„Kolik jsi… ehm, kolik…,“ nedokázal jsem to říct.

„Nepočítal jsem je. Tváře vyblednou, pamatuješ si jenom krev - obklopí tvé vědomí a ty se staneš jejím pouhým otrokem. Stále na ni máš chuť, musíš se skrývat, pokud nad svými oběťmi začneš přemýšlet. To všechno musí být automatické, musíš to cítit asi tak, jako teď cítíš tlukot svého srdce…, jenomže v několika málo případech, co znám, se stalo, že nad tím pár z nás začalo přemýšlet a to je, podle mínění ostatních, zničilo,“ dopověděl a já ohromeně zíral.

Za celou tu dobu se Bella v mém náručí nepohnula ani o milimetr. Pochyboval jsem, že by s takovým zaujetím poslouchala Charlieho, jak vypráví.

„Bell, je všechno v pořádku?“ sklonil jsem se k ní. Dokonce už neměla položenou ani hlavu na mém rameni. Hleděla před sebe, a když jsem na ni promluvil, pohlédla na mě skelným pohledem a nakonec se odtáhla a bez jediného slova odešla. „Co se s ní stalo?!“ otočil jsem se rychle na Charlieho.

„Nemám nejmenší zdání,“ pokrčil rameny.

„Jdu za ní,“ řekl jsem rychle a už jsem vstával z pohovky a mířil to za ní na verandu, kam zmizela. Ještě před dveřmi mě však zastavil Charlie.

„Měl bys jí nechat na chvíli o samotě. Nemusíš se o ni bát, všechno je v pohodě,“ zarazil mě.

„Ale proč…?“ namítl jsem.

„Bude v pořádku, počkej chvíli. Jestli chceš, můžeš si zajít do kuchyně pro něco na pití,“ nabídl mi. Ještě jednou jsem se podíval na domovní dveře s pokušením jít za Bellou, ale nakonec jsem přece jenom poslechl Charlieho a šel do malé kuchyňky, která byla asi až do mého příchodu moc nepoužívaná.

Zatímco jsem si do skleničky naléval džus, který kvůli mně koupili, přemýšlel jsem nad tím, co se asi v obývacím pokoji stalo. Co jsem řekl, že nakonec Bella odešla.

Zamyšlený jsem se opíral o kuchyňskou linku a usrkával džus, když se ve dveřích objevila Bella. Zvědavě jsem k ní zvedl pohled a ona se na mě omluvně usmála.

„Asi bych se měla omluvit,“ zašeptala a došla až ke mně a opřela se o linku stejně jako já.

„Co se tam stalo?“ promluvil jsem, ale na Bellu jsem se nedíval.

„Já… nevěděla jsem, jestli se dokážu ovládnout. Jak Charlie začal vzpomínat na svůj první lov, viděla jsem to v jeho myšlenkách a… tvoje přítomnost… Omlouvám se,“ řekla zkroušeně a teď ten její útěk dával smysl.

„Nemusíš se omlouvat,“ namítl jsem a odložil jsem džus, abych si ji mohl přitáhnout do náručí. „Hlavně, že teď je všechno v pořádku,“ zašeptal jsem jí do vlasů a znovu si užíval její blízkost, chlad, který vyzařovalo její tělo, tu květinovou vůni, která patřila jenom jí.

„Musím, copak to nechápeš? Myslela jsem si, že jsem dost silná na to být s tebou, ale dneska mi Charlie připomněl, jak je moje sebeovládání špatné!“ odporovala mi a trochu se odtáhla.

„Pšt… Bell, nic se mi nestalo, tak to neřeš,“ nabádal jsem ji konejšivě a znovu si ji stáhl do náruče, ale i tak jsme od sebe byli dost daleko, abychom si navzájem dívali do očí. Znovu jsem se utápěl v těch jejích zlatých studánkách.

„Asi bude nejlepší, když tě teď odvezu domů. S Renée se budeš moct určitě setkat někdy jindy. S Esmé se staly docela dobré kamarádky. Možná nám bude i tvoje máma rekonstruovat dům. Renée se totiž už moc nudí a tak vymýšlí, co by mohla začít dělat,“ prohodila.

„Když myslíš, že to bude nejlepší,“ vrátil jsem se k začátku jejímu proslovu. Nechal jsem tedy skleničku skleničkou a společně jsme potom vyšli z kuchyně. Charlie musel náš rozhovor slyšet, a tak tedy i věděl, že se chystám domů.

„Rád jsem tě poznal, Edwarde. Teď jenom doufám, že je naše tajemství u tebe v bezpečí.“ S těmi slovy mi podal ruku, kterou jsem hned přijal.

„Nemusíte se bát, Charlie, nikomu to neřeknu,“ slíbil jsem.

„Pokud ano, víš, co by tě čekalo, že ano?“ usmál se na mě a v tom úsměvu odhalil dvě řady dokonale bílých zubů. Jen jsem pomyslel na to, co by se mnou mohl udělat, a přejel mi mráz po zádech.

„Dokážu si to představit,“ odpověděl jsem, jen co jsem polkl ten knedlík v krku.

„Neboj, Charlie, Edward to nikomu neřekne,“ ujistila ho i Bella, a tak jsem se s ním rozloučil a spolu s Bellou jsme vyšli před dům, kde jsem nasedl do auta a Bella mě vezla domů.

 

 

Bella od nás odjela a já přemýšlel, jestli ji dneska mám vůbec čekat, nebo se nevrátí. Všechno se dneska odpoledne zdálo v nejlepším pořádku a já to musím takhle zkazit! Edwarde, jsi ten největší hlupák pod sluncem, nadával jsem si v mysli, když jsem vcházel do domu.

„Edwarde, už jsi doma?“ ozval se z obývacího pokoje Esmé.

„Ano, mami, už jsem tu,“ houkl jsem a Esmé vyšla za mnou na chodbu. „Táta je doma?“

„Asi před hodinou dorazil z práce, díváme se na film. Chceš se přidat?“ nabídla mi.

„Dneska ne, možná příště. Nějak na to nemám myšlenky,“ odmítl jsem a všiml si, jak si mě Esmé zvědavě a důkladně prohlíží. „Budu u sebe, kdyby něco,“ řekl jsem rychle, než se stihla vyptávat, co se stalo, že se tak tvářím.

Vyšel jsem po schodech a Esmé mě nezastavovala. Asi pochopila, že se nehodlám s nikým bavit. V pokoji jsem okamžitě otevřel okno a doufal jsem, že Bella přijde, že si všechno po tom dnešním incidentu nerozmyslí. Neměl jsem totiž nejmenší zdání, co se jí v tu chvíli, kdy mě vezla domů a ani jeden z nás v autě nepromluvil, honilo hlavou. V tuhle chvíli bych za tu její schopnost dal cokoliv.

Povalil jsem se na postel a s rukama za hlavou jsem hleděl do stropu a čekal.

Najednou se ozvalo diskrétní zaklepání na dveře. Natočil jsem hlavu ke dveřím, za kterými stála Esmé. Byl jsem si tím jistý. Musel jsem ale uznat, že to vydržela dlouho, obvykle nás rovnou následovala do pokoje, ale teď se asi na chvíli vrátila za Carlislem do obýváku a potom šla až sem.

„Pojď dál, mami,“ vyzval jsem ji, a tak Esmé nakoukla do pokoje. „Tak pojď dál, když už jsi tu. Stejně bys neusnula, kdybych ti neřekl, co se stalo,“ řekl jsem smířlivě a Esmé se na mě omluvně usmála. Potom za sebou zavřela dveře a sedla si vedle mě na postel.

„Emmett říkal, že jste dneska jeli s Bellou k nim domů,“ začala zlehka.

„Emm si taky neumí nic nechat pro sebe,“ zamumlal jsem a Esmé, která mi nerozuměla, se hned zajímala, co jsem řekl. „To nic. Emmett měl pravdu, Bella mě chtěla představit tátovi,“ vysvětlil jsem.

„Takže je to mezi vámi skutečně vážně?“

„Myslím, že ano,“ odpověděl jsem a doufal, že si to po dnešku Bella skutečně nerozmyslí.

„A jak to dopadlo? Stalo se u nich něco? Nesedli jste si s Belliným tátou? Carlisle říkal, že se s ním už dvakrát setkal v nemocnici a Charlie se zdál jako milý člověk. Ale ty se nezdáš moc nadšený, že máš setkání s rodičem své dívky konečně za sebou,“ usoudila.

„Ne, s Charliem to dopadlo dobře, dlouho jsme si povídali. Je to milý člověk,“ usmál jsem se na ni a snažil se rozptýlit její obavy o mě, ale moc se mi to nedařilo, přestože mi úsměv oplatila.

„Tak se stalo něco s Bellou?“ zajímala se dál a já při zmínění jejího jména pohlédl k oknu, jako bych doufal, že se tam hned objeví.

„Trochu jsme se nepohodli,“ přiznal jsem po chvíli a Esmé mě pohladila chlácholivě po rameni.

„Určitě to není nic vážného,“ usmála se zlehka. Jo, mami, kdybys jenom věděla, jak to není vážné. Má přítelkyně přemáhá chuť mě zabít. Kvůli mně se dobrovolně ničí a ničí tak i náš vztah, ale já tomu nedokážu zabránit.

„Máš pravdu, zítra si s ní o tom znovu promluvím a určitě se to všechno vyjasní,“ přitakal jsem a taky se pokusil o úsměv, který by Esmé aspoň trochu přesvědčil. Lhát jsem totiž moc neuměl a problémy s Bellou mě opravdu velmi trápily, ale nechtěl jsem přidávat další starostí jak mámě, tak Carlisleovi, kterému by se stejně svěřila.

„Vidíš, nic není tak černé, jak se zdá. Teď se dobře vyspi a zítra se všechno ukáže v lepších barvách,“ promluvila velmi optimisticky a s těmi slovy se se mnou pro dnešek rozloučila spokojená s tím, jak plní rodičovské povinnosti. Esmé je skvělá máma, jinou bych si ani nemohl přát. Ta její starostlivost je krásná vlastnost a všichni ji kvůli tomu měli rádi a její rodina ji zbožňovala.

 

 

„Edwarde, chtěla, víš…, chtěla bych se za ten včerejšek omluvit. Vím, že to máš se mnou těžké, a já to prostě včera očividně nezvládla,“ zastavila mě hned ráno na parkovišti Bella.

„Vždyť já to vím, a proto ti to taky všechno odpouštím,“ ujistil jsem ji a objal.

„Opravdu se na mě za to děsné divadlo nezlobíš? Chovala jsem se hrozně,“ omlouvala se.

„Nezlobím. A víš proč?“ zajímal jsem se a Bella jenom zavrtěla hlavou. „Protože tě hrozně moc miluju,“ odpověděl jsem a políbil ji. Všichni na parkovišti zase bez dechu sledovali naši dvojici a já byl zase rád, že tu Bellinu schopnost číst myšlenky přece jenom nemám.

„Taky tě moc miluju,“ zašeptala mi na oplátku a potom jsme se mohli vydat na své hodiny, společnou jsme totiž měli až tu po obědě, který jsme opět strávili u samostatného stolu. Cordyho jsem na obědě nezahlédl a sedat si k hloučku spolužáků nadšeně rozebírajících včerejší dění filmu a následně trapasy ze života ostatních středoškoláků se nám nechtělo.

Raději jsme si v klidu vzali svůj oběd k prázdnému stolu a užívali si přítomnosti toho druhého. Bella stále měla trochu výčitky svědomí kvůli svému včerejšímu chování, ale já jsem měl zase radost z toho, že ji včerejší incident nerozhodil natolik, že by náš vztah chtěla ukončit.

Esmé měla pravdu. Ráno je vždy moudřejší večera a dnešní ráno bylo rozhodně víc barevnější než včerejší noc.

„Charlie se mi včera taky omlouval. Neušel mu náš rozhovor v kuchyni, a jelikož je dobrý policista už víc jak sto let, dal si dvě a dvě dohromady," vyprávěla mi o včerejším večeru, který následoval potom, co mě odvezla domů.

„Tvůj táta je fajn chlap. Když mi řekl, že byl kdysi šerifem - popravdě mě to vůbec nepřekvapilo,“ usmál jsem se na ni spokojeně.

„Tak to je fajn. Jinak - neber doslova tu jeho výhružku. Dělal si jenom legraci,“ vrátila se k Charlieho slovům, když jsem od nich odcházel a která mě možná trochu vyděsila. Přesto jsem však věděl, že k jejich naplnění nebude mít Charlie žádný důvod. Jejich tajemství je u mě v bezpečí.

 

 

„Co budeme dělat odpoledne?“ změnil jsem téma rozhovoru jiným směrem, než se stále dohadovat o včerejšku. Doufal jsem, že když už je teď Bella klidná, mohli bychom ho strávit společně třeba u nás nebo někde venku. Stále ještě nebyla zase tak velká zima, abychom museli neustále sedět doma.

„Dneska? Hned po škole odjíždíme s Cordym, Charliem a Renée na menší výlet, takže se uvidíme asi až zítra,“ zmařila jednou větou mé plány.

„Výlet?“ zeptal jsem se zvědavě.

„No, jak se to vezme… Jedeme na lov,“ odpověděla mi po krátkém zaváhání a já jenom souhlasně pokýval hlavou. „Pokud nechceme být nápadní, nesmíme lovit pořád na stejných místech,“ vysvětlila mi důvod jejich cesty.

„A to se dřív jak zítra ráno nevrátíte?“

„To ještě nevím, možná se vrátíme ještě dneska, ale rozhodně to bude hodně pozdě, takže na mě nečekej,“ řekla, ale já jsem stejně věděl, že první, co udělám, jakmile přijdu domů, bude to, že otevřu okno a nezavřu ho dřív, než jak půjdu zítra ráno do školy. Takže se Bella bude moct stavit, až se vrátí, pokud sama bude chtít.


 

Bella odjela po škole přesně, jak řekla na obědě. Když jsem vycházel na parkoviště, její auto tam už nestálo. Ačkoliv jsem věděl, že na ten lov jet musela, už teď mi tu chyběla. Nechápal jsem to. Jak jsem se na ní mohl stát, během té krátké chvíle, tak závislý? Vždyť se uvidíme hned zítra ráno na tomhle parkovišti, zase ji obejmu a dám jí pusu. Tak proč se mi stýská?

„Edwarde? Odvezeš nás domů, nebo mi dáš aspoň klíče od auta, abych to mohla udělat já?“ drkla do mě Rose, když jsem na parkovišti stál vedle našeho auta bez pohnutí.

„Ehm, nasedněte, však už jedem,“ vzpamatoval jsem se rychle a nasedl do auta.

„Kam jela Bella, že tak brzo dneska zmizela? Dokonce ani na poslední hodinu nebyla na celou,“ zajímala se Alice, když nasedla vedle mě.

„Mají nějakou rodinnou záležitost,“ odpověděl jsem jí trochu neurčitě, a jakmile se i za Jazzem zavřely dveře, vycouval jsem z místa a vyjel jsem ze školního parkoviště. „A co že vy dva dneska nemáte trénink?“ mrkl jsem přes zpětné zrcátko na mé dva sourozence. Rose se dívala z okna a pozorovala okolní zástavbu, na které jsem stejně neshledával nic zajímavého. Jazz seděl na druhé straně a Emmett se mačkal mezi nimi. Vypadal trochu komicky, ale měl hold smůlu, Alice byla rychlejší a místo mého spolujezdce si zabrala dřív než on.

„Trenérovi nebylo zrovna nejlíp, tak to rozpustil, a holky se usnesly, že je taky nezabije, když jeden trénink vynechají. A jelikož jsou prý skoro všechny v jedné skupině na tělocvik, mohou to dohánět tam, když bude potřeba,“ odpověděl mi Emmett.

„Než se vy dostanete do nějaké větší soutěže, my budeme mít nacvičený i tři sestavy,“ odsekla mu Rose.

„Co tím chceš říct? Než se tam dostaneme?“ zajímal se Emmett a významně koulel očima.

„Ale nic, nemá cenu ti to vysvětlovat,“ mávla nad tím rukou a v autě byl zase klid. Emm to totiž nijak víc nerozváděl, což bylo asi jenom dobře. Oni dva se s Rose nikdy nehádali, většinou byli nerozluční, především co se týče zálib. Povahově si byli blízcí jenom částečně. Jak už jsem říkal i Belle, Rose byla zvláštní, pokaždé se zachovala jinak, než byste od ní očekávali. Za to Emmett byl tak průhledný, jako byste se dívali přes čiré sklo.

A než se zase rozhovor v autě stačil nějak rozproudit, odbočoval jsem k domu, kde už stálo Esméino auto. Jen co jsme však vysedli z auta, trochu jsem se zarazil. Nebyl jsem však sám?

„Volejte hasiče, u nás hoří!“ vykřikl Emmett a už vbíhal do domu.

My ostatní za ním nechápavě hleděli až do chvíle, než se k nám ze zahrady vypravila Esmé.

„Konečně jste tady. Dejte si věci dovnitř a přijďte za námi do zahrady, uděláme si menší barbeque. Carlisle už připravuje oheň,“ objasnila nám zdroj kouře a Emmett také následně vykoukl z domu.

„Všechno v pořádku, hasiče volat nemusíte, planý poplach,“ uklidňoval nás a Esmé jenom zvědavě pokukovala z jednoho na druhého, co se tu děje. „Klid, mami, jenom jsem cítil kouř, tak jsem myslel, že hoří,“ ujal se slova Emm a dokonale tím Esmé rozesmál.

„Jasně, že jsi cítil kouř. Carlisle rozdělává v zahradě gril, bude opékat. Musíme přece někdy využít toho, že je celá rodina pohromadě, nebo snad ne?“ pokrčila rameny, a než jí stačil někdo odpovědět, vydala se zpátky do zahrady. My ostatní jsme si šli odnést věci do domu, jak nám nakázala a vrátili jsme se potom za nimi.

Carlisle postával u grilu, na hlavě měl kuchařskou čepici a obracel první plátky masa, které na grilu lehce syčely a dostávaly krásnou propečenou barvu. Esmé zatím míchala u venkovního stolu salát a z okna měla vytažené rádio, ve kterém hrály nějaké písničky snad z devadesátých let. Nebyl jsem si přesně jistý, ale bylo to fajn.

„Hmm, jídlo,“ vrhl se hned ke stolu Emmett a jal se krást Esmé plátky zeleniny.

„Huš, to je až k masu!“ plácla ho přes ruku, a tak se Emmett stáhl. Ale jenom na chvíli. Přeladil Esmé totiž stanici na rádiu a vyzval Rose k tanci. Ta na něj byla zprvu trochu naštvaná, ale nakonec se přece jenom uvolila a začala s ním tančit. Za chvíli se k nim přidala i Alice a Jazz a nakonec jsem převzal Carlisleovu kuchařskou čepici a o gril se staral sám.

 

 

Když už potom začínalo být víc a víc chladněji, přemístili jsme se i se všemi pochutinami dovnitř a zapnuli jsme si televizi. Po krátké, ale vcelku hlasité diskuzi jsme dokonce vybrali i film a Esmé nám k němu udělala popcorn.

Usadili jsme se tedy na rozloženou sedačku, kde jsme se naskládali kromě Carlislea a Esmé všichni. Oni dva si však sedli do křesla, a tak jsme se mohli dát do klidného sledování filmu. Takovouhle rodinnou pohodu jsme tu neměli už hodně dlouho. Vlastně mám ten pocit, že od chvíle, kdy jsme se sem nastěhovali, jsme se takhle pořádně nesešli. Ve Virginii to bylo jiné, tam jsme spolu trávili mnohem víc času.

Trochu jsem se divil i tomu, že Esmé napadlo takovéhle ponocování uprostřed týdne, kdy zítra budeme muset všichni do školy a oni ještě ke všemu do práce, ale rozhodně jsme jí to nevymlouvali.

Alice s Emmettem nakonec u filmu i usnuli, a tak je Esmé jenom starostlivě přikryla dekou a my ostatní jsme se rozešli do pokojů. Bylo už něco po půlnoci, když jsem si lehal do postele, ale i když jsem usínal skoro ve stoje, nezapomněl jsem otevřít okno, kdyby se Bella přece jenom chtěla stavit.

Až jak jsem ho zajistil proti případnému větru, který by s ním mohl třískat, jsem se odebral do postele, kde jsem také hned usnul. A to jsem na Bellu chtěl ještě čekat!

 

 

Měl jsem pocit, že jsem nespal víc jak pět minut, když mě něco probudilo. Nedokázal jsem přesně identifikovat, co to bylo, a jelikož to hned utichlo, chystal jsem se znovu ponořit do spánku.

„Nechtěla jsem tě vzbudit,“ zašeptala najednou vedle mě Bella, když jsem zamrkal a otevřel oči. Skláněla se nade mnou, vlasy jí spadaly kolem obličeje na deku a sledovala mě zlatýma očima.

„Nevzbudila, čekal jsem na tebe,“ zamumlal jsem a natáhl se k ní, abych ji mohl náležitě přivítat. Byl jsem rád, že sem přece jenom přišla a dokonce i za to, že mě vzbudila, ačkoliv to nejprve vůbec neměla v úmyslu.

„Nevymlouvej se, kdyby nebylo slyšet to zavírání okna, tak by ses ani nevzbudil,“ usmála se na mě, jen co se trochu odtáhla.

„Dobře, tak trochu jsem usnul - ale vyčítat to můžeš jenom mé rodině, mně rozhodně ne!“ bránil jsem se a vyprávěl jsem, co se u nás dělo od příjezdu domů a Emmettova požárního poplachu, až po společné sledování filmu.

„Takže jste měli příjemné rodinné odpoledne, vidíš! Vůbec jsi mě tady nepostrádal,“ zazubila se na mě a já jí to oplatil zamračením. Jak si tohle může myslet?!

„Divila by ses, jak moc jsi mi tady chyběla!“ odmítl jsem její tvrzení a na důkaz toho všeho jsem si ji k sobě přitáhl a znovu políbil. Poté se mi Bella stulila do náruče a já jsem byl spokojený.

„Taky jsi mi chyběl. Pořádně jsem se nemohla ani soustředit na lov. Cordy na mě byl trochu naštvaný a Renée s Charliem se dobře bavili,“ zamumlala a já byl rád, že jsem nebyl sám, komu ten druhý chyběl. „Ale teď už bys měl spát, nebo zítra usneš při nějaké hodině a to si nechci vzít na svědomí,“ promluvila po chvíli.

Dal jsem jí tedy pusu do vlasů, Bella se ujistila, že jsem přikrytý, aby mě její kůže nestudila, a mohl jsem se znovu ponořit do říše snů, kterým opět vévodila Bella.

 

» Mé shrnutí «

Předchozí kapitola ooo Další kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno naruby tu je - 19. kapitola:

 1 2   Další »
12. emam
27.10.2013 [21:06]

emamAch ta romantická představa - drežet svou první lásku ve své náruči v pokoji po večerce, když jsou rodiče doma a to každou nocEmoticon Emoticon

11. kikuska
02.08.2011 [19:07]

Tiež sa čudujem, že Edward nabral toľko odvahy aby sa Charlieho na to všetko vypytoval. Ale bolo to veľmi zaujímavé. Zase som sa dozvedela niečo viac o rodine Swanových. Tá rodinná pohoda u Cullenovcov na mňa zapôsobila tak... Proste pohodovo. Niečo oddychové, pri čom sa nemusím zaoberať otázkami typu: Prečo je to tak: Zmení sa to? Čo bude v pokračovaní? atď. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Petronela webmaster
30.05.2011 [18:35]

PetronelaAny12:
Tak to víš, Edward neměl potuchy, co jeho vyptávání způsobí, ale na příště si bude dávat pozor Emoticon - pokud tedy nějaké příště bude Emoticon

29.05.2011 [0:35]

Any12Tak to se divím, že měl Edward odvahu klást Charliemu takové otázky... Ale Charlie to vykreslil moc pěkně! Líbilo se mi, jak Bella odešla, protože měla problém se sebeovládáním. I když teda nechápu, že to Edwarda nenapdalo (když už to bylo jasné i mně... Emoticon ) Ale je fajn, že kvůli tomu Bella nedělá žádné problémy Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. anka
28.05.2011 [13:57]

Emoticon Emoticon Emoticon uzastne...velmi sa tesim na pokracko... Emoticon Emoticon Emoticon

7. Petronela webmaster
27.05.2011 [18:49]

PetronelaJsem ráda, že se kapitola líbila... pokusím se teď kapitoly přidávat aspoň trochu pravidelně - tedy, jednu týdně, jenom nevím, jak to zvládnu. Od pondělí mi začíná jeden z nejhektičtějších týdnů - písemné maturity a taky přijmačky na výšku - ale pokud se zadaří, tak by tu příští pátek mohla být další kapitola Emoticon

6. eMuska
27.05.2011 [18:31]

Tak, koment ti píšem až na druhý raz (prvý raz sa mi zmazááál! Emoticon Emoticon )
A už si neviem poriadne spomenúť, čo presne som ti písala, no viem, že tento dielik sa mi výnimočne páčil!
Ja by som sa na Edwardovom mieste aj bála klásť Charliemu také otázky... Ale Bellina slabosť celý príbeh robí ešte romantickejším.
Rodinná grilparty bola fakticky perfektná, také ja ľúbim...
No a posledná scéna, zlatý klinec programu! Ďakujem, bolo to fakticky úžasné! Emoticon Emoticon Emoticon

27.05.2011 [17:16]

leacullenfunsuper kapitola, som zvedavá, čo bude dalej Emoticon Emoticon Emoticon

27.05.2011 [17:09]

Michangela Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. UV
27.05.2011 [15:24]

Skvělé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!