Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí srdce - 26. kapitola

28.02.2011 (18:30) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2140×

Kate:

Jacobe, jak můžeš být takový necitelný kretén? křičela jsem na něj na hlídce, když se zase vyžíval v tom, že jsem s Paulem nic neměla.

Udělal jsem snad něco? ptal se klidně.

Narodil ses! zaječela jsem na něj.

Hele, já se Paulovi ani nedivím, nechtěl bych čekat, odsekl mi.

Paul alespoň nepřemýšlí nad tím, jaké by to bylo s Bellou! oplatila jsem mu to.

Bellu sem netahej, zavrčel na mě.

Víš, co je problém oboustranného otisku? ptala jsem se nečekala na odpověď. Že si to můžeš rozmyslet. Můžeš ten otisk obejít! K tomu danému člověku tě to tolik netáhne, protože to obstará ten druhý. Vím o tom, že jsi přemýšlel o tom, že by ses na Sar vykašlal. Proč myslíš, že se s tebou vyspala? Ta nejistota ji užírala. Chtěla jenom tebe! vysvětlovala jsem mu. Věděla jsem, že jsem to vážně přehnala a že to nebylo fér vůči Sarah, ale Jacob byl tak nesnesitelný…

Lžeš! zavrčel.

Mysli si, co chceš! Nazdar! odsekla jsem mu a přeměnila se zpátky v člověka. Zpátky domů jsem šla několik kilometrů pěšky, protože jsem nechtěla mluvit s Jacobem. Já jsem s ním vlastně mluvit nemusela, ale jeho hlasité myšlenky se přeslechnout nedaly. Asi po půl hodině jsem se dostala k Emily.

„Ahoj,“ zavolala jsem do domu, když jsem vešla.

„Ahoj,“ odpověděla mi Sarah. „Jacob s tebou nepřišel?“ divila se.

„Ne!“ odsekla jsem jí. „Naštěstí!“

„Kate…“ začala, ale skočila jsem jí do řeči.

„Respektuju to, že Jacoba miluješ, že on miluje tebe a přiznávám, že mám celkem ráda, ale ať si ty svoje kecy strčí někam!“ odpověděla jsem jí o něco ostřejším hlasem, než jsem původně chtěla.

„Já… já…“ koktala.

„Nechci se o tom bavit,“ uzavřela jsem to a šla se osprchovat. Když jsem se vrátila, seděl v našem obýváku Paul s Jacobem a Sarah.

„Ahoj,“ pozdravil mě s úsměvem Jacob.

„Nazdar,“ odsekla jsem mu. „Ahoj,“ pozdravila jsem s úsměvem Paula a políbila ho. Stáhl si mě k sobě na klín. Jacob se na nás díval se škodolibým výrazem v očích. Po pěti minutách jsem to nevydržela a odešla do kuchyně.

„Katie?“ ptal se Paul, který přišel hned za mnou. „Lásko, co se děje?“ ptal se a objal mě okolo pasu. Hlavu jsem mu zabořila ke klíční kosti a rukama ho objala okolo krku. „Na Jacoba kašli. Je to namyšlený frajírek!“

„Já to vím, ale… kvůli němu se hádám se Sarah, hádám se s tebou!“ stěžovala jsem si. „To je snad nějaký zločin, že jsem s tebou nic neměla?“ vyletěla jsem najednou a vykroutila se mu. Přešla jsem k oknu a zírala ven.

„To je to pro tebe takový problém?“ ječel na mě v garáži.

„Je pro tebe takový problém mě respektovat?“ zaječela jsem na něj zpátky a hodila klíč někam do rohu. Sebrala jsem mikinu a šla ke dveřím.

„Je v tom Samuel?“ ptal se najednou.

„Samuela sem netahej!“ zavrčela jsem na něj. „Co by s tím asi mohl mít společného?“

„Třeba ho pořád miluješ!“

„Nikdy jsem ho nemilovala. Ale kdybych ho milovala tak jako tebe, dokázal by si toho vážit,“ odpověděla jsem mu s pohledem upřeným na dveře, kterými jsem posléze vyšla ven.

„Omlouvám se!“ slyšela jsem ho, jak křičí z garáže. „Miluju tě!“ Neotočila jsem se. Místo toho jsem nasedla do auta – které už mám opravené -, a jela se projet.

„Promiň,“ zašeptal těsně za mnou. „Jacob mě vždy dokázal pěkně dopálit a pak… neměl jsem na tebe být hnusný, neměl jsem tě do ničeho nutit,“ zašeptal a pohladil mě po tváři. „Miluju tě a vždy budu, za jakékoliv situace.“

„Miluju tě, ale někdy mě pěkně štveš!“ usmála jsem se na něj. Sehnul se ke mně a lehce mě políbil do vlasů.

„Jsem rád, že jsem se otiskl zrovna do tebe a ne do Sarah,“ zasmál se.

„Jsem ráda, že jsem se neotiskla do Jacoba,“ odpověděla jsem mu. Pokřiveně se usmál a odtáhl mě zpátky do obýváku. Nikdo už tam nebyl. Spokojeně jsem se rozvalila na sedačce. Paul si sedl vedle mě a já mu položila hlavu na klín.

„Plán na dnešní den?“ zeptal se.

„Nemám zdání,“ zabručela jsem a zapnula televizi. Po náročném projíždění televizních programů jsme tam nakonec nechali box.

Celý den jsme se nehnuli z baráku. Dívali jsme se na televizi a Paul si usmyslel, že mě naučí vařit – a totálně u toho ztroskotal. Nakonec on sám uvařil špagety a po večeři při láhvi vína – ano, nejsem plnoletá - jsme si pustili film. Sarah s Jacobem se celý den neukázali, ale já jsem si nestěžovala – alespoň byl klid.

Ten film byl úplná blbost, ale z toho, co tu má Emily a Sam, to bylo to nejlepší, co jsme si mohli pustit. Byla to komedie, ale z počátku barevných amerických filmů. Nebylo to nejhorší, ale asi už na to nejsme ta správná generace. Když film skončil, s Paulem jsme si oba oddychli.

„Už nikdy nebudu koukat na žádný film, který má u sebe Emily,“ zasmála jsem se, když jsem vytahovala dvdéčko z přehrávače.

„Nebyl to tak špatný film,“ odporoval mi. Vyplázla jsem na něj jazyk. „No tak, jsou i horší filmy,“ přesvědčoval mě a stáhl si mě k sobě.

Pak spojil naše rty. Ruce mi obmotal okolo pasu a stáhl si mě na klín. Rukama jsem mu zajela pod tričko a konečky prstů obkreslovala jeho vypracované svaly na břiše. Když mi to tričko začínalo překážet, Paul se odtáhl a přetáhl si ho přes hlavu. Ještě než naše rty zase spojil, stáhl tričko i ze mě. Lehla jsem si na sedačku a stáhla ho k sobě. Přes linii jeho páteře jsem se dostala až k přesce jeho pásku, který jsem s menšími obtížemi rozepla a pokračovala knoflíkem a poklopcem. Během chvilky jsem tam ležela – stejně jako Paul – jen ve spodním prádle. Ruce jsem mu zamotala do vlasů a našla zpátky cestu k jeho rtům.

„Lásko, opravdu…“ ptal se udýchaně, když už jsme byli oba úplně nazí.

***

„Věděl jsem, že si mám počkat,“ usmál se, když jsme vyčerpaní leželi na sedačce.

„Nevím, proč jsem tě nechala čekat tak dlouho,“ zasmála jsem se a víc se k němu přitiskla.

„Nelituješ toho?“ zeptal se starostlivě.

„Jak bych mohla?“ zeptala jsem se dotčeně. Paul mě začal líbat. Vyrušilo nás až hlasité zalapání po dechu. Pohledy jsme stočili ke dveřím. Stála tam Sarah s Jacobem a vyjeveně se na nás dívali. Tak, a teď jsme si kvit, pomyslela jsem si.

Sarah se tvářila vyděšeně a zároveň spokojeně. Jacob měl zase ve tváři ublíženě a zklamání.

„My… my… jsme nechtěli rušit…“ koktala Sarah a nevěděla, kam se má dívat.

„Jo, no to už je jedno,“ usmál se Paul a začal hledat svoje oblečení. Když se nasoukal do kalhot, šla jsem ho jen zabalená v dece vyprovodit ke dveřím.

„Pa,“ usmál se na mě a něžně mě políbil.

„Pa,“ odpověděla jsem mu a zavřela za ním dveře. „Co je? Viděli jste snad ducha?“ ptala jsem se pobaveně Sarah a Jacoba.

Předchozí < Kacennnka = Pegas99 > Další

Kacennnka & Pegas99

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí srdce - 26. kapitola: