Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí srdce - 18. kapitola

anjelikovia


Vlčí srdce - 18. kapitola

Atmosféra vznášející se okolo La Push je stále napjatá a Matt tomu krásně přispívá. Křivé obvinění, pravda, capoeira, další útok a odmítnutí - to vše najdete v tomto díle.

Příjemné čtení přejí Kacennnka a Pegas99.

Kate:

„Kopni mě,“ žádal mě Paul, když mě učil capoeiru, protože jsme už neměli co na práci a nudili jsme se.

„Přece do tebe nebudu kopat,“ nesouhlasila jsem a ruce si založila na prsa.

„Hele,“ vysvětloval, „ber to tak, že si konečně můžeš kopnout a nic ti za to neudělám,“ mrkl na mě.

„Ne!“ odpověděla jsem mu nesouhlasně.

„Nic mi tím neuděláš! A i kdyby, tak mi to hned sroste!“

Chtěla jsem mu odpovědět, ale na parkoviště přijelo auto. „Jdu tam,“ oznámila jsem mu a rychle zmizela.

Před garáží stálo naleštěné černé BMW, ale jeho zadní dveře byly promáčklé. Čekala jsem, kdo z něho vyleze, ale když se to stalo, říkala jsem si, že jsem měla raději utéct. Jen co se v dveřích objevila blonďatá hlava, jsem poznala, že je to Matt. A byl to on, akorát měl zlomený nos.

„Sarah se naštvala?“ zeptala jsem se.

„To jsi přehnala!“ zaječel na mě.

„Co jsem provedla?“ ptala jsem klidně a vychutnávala si jeho vztek. Rukou ukázal na promáčknuté dveře. Zvedla jsem ruce, jako kdybych se vzdávala.

„Celou dobu jsem byla tady. S tímhle nemám nic společného!“ obhajovala jsem se.

„Nevěřím ti!“ štěkl.

„To je tvůj problém, ale já to prostě neudělala,“ odpověděla jsem mu klidně s rukama založenýma na prsou.

„To ti jako mám věřit? Po tom všem?“ začínal se hádat.

„Po čem všem?“ vyštěkla jsem na něj.

„Vim, co dokážeš! Třeba jak jsi Derekovi vyrazila zuby, nebo jak jsi se porvala s Jackie!“

„Fajn. Jackie je..., prostě je to Jackie a navíc ona si začala. Derek to vyprovokoval sám a navíc si to zasloužil po tom, co provedl Emm. Ale na takovou úroveň, abych ti prokopla dveře, bych se nesnížila!“ obhajovala jsem se.

„Děje se něco?“ ptal se Paul, který zrovna přiběhl. Ruce mi zezadu omotal pevně okolo pasu. Matt okamžitě ztuhl. „Měl byste to lepší, kdybyste s tím zajel do autorizovaného servisu. Sice vám to klidně vyklepeme, ale nemusela by vám poté platit záruka na karoserii,“ konstatoval profesionálně, i když věděl, o koho jde.

„A co třeba že by mi to tady Kate zaplatila, když už mi to prokopla?“ štěkl o něco mírněji.

„Já to nebyla!“ vyštěkla jsem na něj.

„Celou dobu byla tady v garáži,“ odpověděl klidně Paul. „Otevřeli jsme tu v jednu a od té doby jsme se odtud nehnuli.“

„Nevěřím vám!“

„Můžete se podívat na záznamy z bezpečnostních kamer,“ pokračoval dál klidně. On tu má kamery? Matt se naštvaně otočil a nasedl do auta. Za skřípání pneumatik odjel. „Takhle mu dlouho nevydrží,“ uchechtl se Paul.

„Děkuju,“ poděkovala jsem mu. „Přišel jsi v pravou chvíli,“ usmála jsem se.

„Není zač, myslel jsem, že bys potřebovala pomoct,“ oplatil mi úsměv.

„Opravdu tu máš kamery?“ ujišťovala jsem se.

„Ne, ale to on neví,“ zasmál se. „Opravdu jsi to neudělala?“ ptal se. Otočila jsem se na něj a podezíravě se na něj podívala.

„Co si to o mně myslíš?“ ptala jsem se podezíravě.

„Jenom to nejlepší,“ usmál se, „ale asi se tě začnu bát.“

„Nezabíjím, jenom koušu,“ zopakovala jsem slova, která jsem kdysi řekla Jacobovi.

„Jo, to už jsem jednou slyšel,“ vyplázl na mě jazyk a pustil mě. „Tak a teď můžeme pokračovat tam, kde jsme skončili, ne?“ ptal se mě.

„Ne, nemohli, protože lak už určitě uschnul,“ odporovala jsem mu, vykroutila se mu a odcházela.

„Fajn!“ křikl rezignovaně. Obrátila jsem se k němu a usmála se na něj. Došla jsem do provizorní lakovny, kterou tvořila jen plachta, protože dovnitř bychom se nevešli. Sice to nebylo úplně praktické, ale co se dalo dělat? Černý lak na mém autě nebyl ještě úplně zaschlý, a tak jsem se rozhodla, že zavolám Sarah, abych se jí zeptala na Matta.

„Haló?“ ptala se do telefonu.

„Copak mi povíš o Mattově autě a nosu?“ zeptala jsem se na rovinu.

„S autem nemám nic společného,“ odpověděla rovnou.

„Takže jsi mu zlomila nos a Jake mu prokopl dveře?“ spojila jsem si všechno dohromady.

„Ano,“ odpověděla stručně.

„Fajn, tak zatím.“ Zastrčila jsem si telefon zpátky do kapsy. Jen co jsem zase vzhlédla, objaly mě Paulovy ruce.

„Když do mě nechceš kopat, musíme se zabavit nějak jinak,“ šibalsky se usmál a své rty přitiskl k mým. Ruce jsem mu automaticky obmotala kolem krku a přitáhla si ho blíž. Jednu ruku mi jemně zabořil do vlasů a druhou rukou, kterou mě hladil po zádech, mi po chvíli zajel pod tričko. Okamžitě jsem ho napodobila. Konečky prstů jsem mu obkreslovala dokonalé kontury jeho vypracovaného břicha, zatímco naše jazyky hrály nekonečnou hru touhy a vášně. Rukama mě chytl pod zadečkem a vysadil mě na ponk, pak jimi přejel k pásku mých kalhot.

„Paule,“ oslovila jsem ho mezi polibky, „promiň, ale já...,“ snažila jsem se mu vysvětlit, když jsem se neochotně odtáhla.

„Nejsi připravená,“ usmál se na mě.

„O to nejde,“ vyvracela jsem mu jeho tvrzení. „Jen je toho teď nějak moc a...“ zadrhl se mi hlas. Sklopila jsem oči. „Promiň,“ šeptla jsem.

„Neomlouvej se,“ usmál se a zastrčil mi pramínek neposlušných vlasů za ucho - rozhodla jsem se, že si je na nějakou dobu nechám o něco povyrůst, „nic se neděje. Hlavně se tím netrap. Nemá cenu nic uspěchat, navíc... máme na to celou věčnost,“ usmál se na mě a hladil mě po zádech.

Trochu jsem se na něj usmála a podívala se mu do očí. „Miluju tě,“ zašeptala jsem.

„Já vím. A doufám, že víš, že tě miluju jako nic na světě a že vždycky budu milovat jen a jen tebe,“ odpověděl mi s úsměvem a lehce mě políbil. Úsměv jsem mu oplatila. „Tak jdeme se kouknout na ten lak?“

***

„Co tu zase provádí?“ ptala jsem se Paula, když jsme se ruku v ruce vraceli k domu Emily, před kterým stálo Mattovo auto.

„On si nedá pokoj,“ uchechtl se Paul.

„Počkej tu,“ řekla jsem mu a vydala se k autu. Sebevědomě jsem zaklepala na okénko. Matt se lekl - přelila mě vlna škodolibé radosti. Mechanicky stáhl okénko.

„Víš, že je voyaerství v našem státe trestné?“ ptala jsem se.

„Co zase chceš?“ zavrčel na mě.

„Jenom tě chci informovat, že znám telefonní číslo na policii,“ pokrčila jsem rameny.

„Vtipná jako vždy,“ ušklíbl se.

„Já to myslím vážně,“ odpověděla jsem mu klidně a začala vytahovat telefon z kapsy.

„Taky můžu obvinit Sarah z ublížení na zdraví,“ snažil se mě odradit.

„Jenomže ty ji tak moc miluješ, že bys to neudělal,“ konstatovala jsem. Nehnul ani brvou. „Takže co tu děláš, když k ní nic necítíš?“

„Sarah prostě patří ke mně,“ konstatoval klidně. „Chci pro ni toho nejlepšího a tím jsem já.“

„Tak si sbal svých pět švestek a odjeď zpátky do LA. Sarah se Jacoba nevzdá a to neříkám jenom jako holka, která tě nesnáší. A věř mi, Jacob je pro ni ten nejlepší,“ přesvědčovala jsem ho.

„Neodjedu, dokud se o tom nepřesvědčím,“ zase štěkl a odjel. Vrátila jsem se zpátky k Paulovi.

„Všechno okey?“

„Neřekla bych. Prý k ní nic necítí, ale chce pro ni toho nejlepšího - jeho. Prý odsud neodjede, dokud se nepřesvědčí, že je Jacob pro ni lepší než on,“ vysvětlovala jsem mu cestou domů. Než Paul stačil odpovědět, ozvalo se hlasité vytí. Instinktivně jsem se chtěla rozeběhnout směrem do lesa, ale Paul mě chytil. „Co to děláš?“ vyštěkla jsem na něj. Slyšela jsem podobný názor Sarah, který vycházel z domu.

„Nikam nepůjdeš!“ upozornil mě. „Nepustíme vás rovnou k nim!“ namítal dál a já přestala protestovat - nemělo to cenu. Rezignovaně jsem vešla do domu, kde na sedačce seděla naštvaně Sarah.

„Kamaráde, já si uměl vybrat!“ uchechtl se Paul, když viděl naštvaný výraz Sarah - který se ještě zhoršil, když na něj zavrčela. Sedla jsem si vedle ní a začala jí přeříkávat můj rozhovor s Mattem. Kluci si tiše povídali, ani nevím o čem.

Čas se strašně vlekl a já si připadala stále víc a víc provinileji, protože možná ostatní někde riskovali život a my jsme byli zavření doma a čekali - nelíbilo se mi to. Po dvou hodinách konečně přišla odpověď - v zadních dveřích se objevil Sam, kterému po předloktí tekl pramínek krve.

„Zaútočil na nás nějaký upír, ale prý to byl jen nomád. Alice také nic neviděla a Edward v jeho hlavě nenašel ani zmínku o Volturiových. Prý si jen myslel, že jsme Děti měsíce,“ konstatoval a unaveně se sesunul na sedačku. „Zlikvidovali jsme ho úplně v klidu, takže to asi opravdu byl nomád. Nikomu se nic nestalo,“ uklidňoval nás.

„A co ta tvoje ruka?“ ptala se Sarah nevěřícně.

„Škrábl jsem se o větev, když jsme prohledávali okolí, jestli tu ještě někdo není,“ zasmál se.

Předchozí < Kacennnka = Pegas99 > Další

Kacennnka & Pegas99



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí srdce - 18. kapitola:

 1
1. Ceola
31.03.2012 [22:49]

Skvělý!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!