Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí srdce - 17. kapitola

31.01.2011 (07:15) • Pegas99 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3039×

Sarah

„Sar?" zeptal se Jacob zpoza dveří. Trhavě jsem se nadechla a prudce jsem vydechla. Jacob mě chodil kontrolovat, i když jsem se šla namalovat - i když jsem šla na toaletu. Dotáhla jsem poslední tah tužkou na oči a vyšla jsem z koupelny.
„No?" zeptala jsem se.
„Za dveřma stojí Matt a chce tě vidět." To se do toho všeho musí motat ještě Matt? V posledních dnech jsem měla problémy vymotat se z jeho blízkosti a proměnit se ve vlka tak, aby to neviděl. Pronásledoval mě, protože ho žralo, že už mu nepatřím.
Zaťala jsem zuby, protlačila jsem se kolem Jacoba a otevřela jsem dveře, které jsem hned za sebou zase zavřela. Zabodla jsem Mattovi ukazováček do prsou.
„Okamžitě vypadni a už se nevracej."
Můj obličej musel vypadat děsivě, ale očividně ne dost, aby odešel a nechal mě na pokoji.
„Tebe," mojí ruku odstrčil tak, že kdybych byla člověk, tak bych určitě měla modřinu, „se tak budu bát. Tvůj největší odvaz bylo to, že jsi nepřinesla domácí úkol z matiky."
Neubránila jsem se drobnému vycenění zubů.
„A co on má a já ne? Nemá ani na pořádné oblečení a to ani nemluvím o autě a pořádném domě!" vztekal se.
„To je ono! To je to, co ty nemáš. Skromnost! To ty snad ani neznáš, Matte!" křikla jsem a snažila jsem se ovládnout nebezpečné chvění rukou.
„Co je na skromnosti, když balí takovou děvku, jako jsi ty, Sarah!" Z domu jsem slyšela tiché, nepřetržité vrčení a v duchu jsem doufala, aby se Jake držel stranou, protože kdyby se na Matta jednou vrhnul, tak by ho byl schopný zabít. Tak by ho zabil. Tím jsem si byla jistá.
„Tak, a je to tu zase. Matte, já už nejsem tvůj majetek. To, že jsem kdysi byla tak blbá, že jsem byla na tom, nic nemění. Miluju Jaka a mám ráda všechny ostatní tady. Doufám, že jednou budu mít s Jacobem spoustu dětí, že se vezmeme a jednou spolu budeme žít jako jedna velká rodinka ještě s Kate a jejím Paulem. Prožívám to nejlepší a nejšťastnější období svého života a bude to asi tím, že ty už do něj nepatříš. Tady už mi nebudeš přikazovat, co mám a nemám dělat. Tady už ne," mluvila jsem tichým, ale autoritativním hlasem plným dvojitých významů.
„Tak to si jen myslíš." Čapl mě za ruku v ocelovém sevření, ale já už měla sílu se mu vykroutit.
„Ne, to ty si to jenom myslíš!"
Odložila jsem rozum, rozpřáhla jsem se a jednu jsem mu prostě vrazila. Slyšela jsem, jak to uspokojivě křuplo v oblasti jeho nosu a otočila jsem se čelem k domu, kterým jsem jen proběhla dozadu do lesa. Celá jsme se třásla a slyšela jsem, jak Jake běží za mnou. Po chvíli jsem bouchla.
Opravdu jsi to všechno, co jsi řekla, myslela vážně? zeptal se Jake v myšlenkách. V jeho mysli jsem jasně viděla, že myslí na tu část o dětech a mém štěstí.
Jasně, můj vlku, odpověděla jsem mu.
Chvíli běžel vedle mě a tiše přemýšlel. Věděla jsem o čem, ale dělala jsem, jako že to neslyším.
A co hrozného ti Matt dělal v LA? zeptal se po chvíli, ve které se k tomu odhodlával. Nechtěla jsem mu odpovědět, ale jeho otázka nastartovala mou paměť a odpověď byla nevyhnutelná.

Celá zhroucená jsem seděla na lůžku na ošetřovně a snažila jsem se ze sebe vykoktat odpověď, jak to, že jsem si zlomila nos.
„No, prostě jsem upadla na schodech," lhala jsem a byla jsem si toho vědoma. Vzpomínala jsem tam na to, jak jsem odmítla Mattovo pozvání na večerní párty s tím, že se budu učit. On se prostě naštval a jednu mi ubalil tak, až mi zlomil nos. Miluje mě, namlouvala jsem si tehdy, jen má velkou sílu a ani si to neuvědomil...
To se však vyvrátilo o týden později, kdy jsem mu předešlou zlomeninu vytkla. Páni, to byl tanec!
„Ty laciná děvko, co si to o sobě myslíš?! Ty můžeš být ráda, že s tebou zůstávám!" křičel a znova si do mě praštil... a kopnul. Vlastně to ani nebylo jednou.
Tentokrát jsem nevyvázla jen se zloméným nosem. Teď to byla noha a jedno žebro... Za měsíc to byly dvě žebra a další měsíc to bylo zápěstí...

To ti ten blbec udělal? zeptal se Jacob a jeho nohy změnily směr.
Nech ho, zabiješ ho! křičela jsem v duchu. Zatnula jsem mu zuby do ocasu, ačkoli mi bylo líto, že mu ubližuji. Nemohla jsem ho nechat, aby ho zabil. Zvlášť ne v této situaci, kdy jsme všichni v nebezpečí.
Ano, nemohu tě neposlechnout. Moc tě miluju, Sar. Miluju tě.
Taky tě miluju a moc.

Autor: Pegas99 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí srdce - 17. kapitola: