Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí srdce - 16. kapitola

Weizt - NM 3


Vlčí srdce - 16. kapitola

Po útoku se Kate se Sarah rozhodnou, že zjistí pravdu. Jsou tedy opravdu plodné, nebo Volturiovi nemají pravdu? A jaké budou opatření kvůli útoku?

Příjemné čtení přejí Kacennnka a Pegas99.

Kate:

„Jak na to mohli přijít? A je to vůbec pravda?“ ptala se Sarah, když jsme všichni seděli v domě Cullenových.

„Nemůžeme jednoznačně říct, jestli je to pravda, ale mohu udělat nějaké testy,“ odpověděl klidně Carlisle. Se Sarah jsme si vyměnily významný pohled.

„Dobrá,“ odpověděla jsem. Carlisle nám pokynul, abychom ho následovaly. Dovedl nás do místnosti, která vypadala jako pracovna. Všude bylo spoustu knih a stohů papíru - a také vrstva prachu. Vzadu, za psacím stolem, byly ještě jedny dveře - Carlisle nás vedl k nim. Zastavila jsem se u jednoho obrazu. Na trůnech byli čtyři muži a okolo nich spousta dalších lidí.

„To jsi ty, Carlisle?“ ptala jsem se. Najednou se objevil vedle mě.

„Ano, jsem to já. Ti ostatní jsou Caius, Marcus a Aro Volturiovi,“ odpověděl klidně.

„Volturiovi?“ ptala se se zájmem Sarah.

„Ano, nějakou dobu jsem tam kdysi pobýval. Jsou něco jako královská rodina - vládci všech upírů. Nakonec jsem je ale opustil,“ odpověděl mi bez známky smutku.

„Máš tušení, proč po nás jdou?“ ptala se Sarah dál.

„Nevím, jaký by mohl být jejich konkrétní důvod. Buď se bojí toho, že by se mohl zvýšit počet vlkodlaků na světě, nebo přišli na to, jak rozmnožit upíra a chtějí vytvořit ještě silnější druh,“ odpověděl klidně se zamyšleným výrazem ve tváři. Líbí se mi, jak se nesnažil nic skrývat - ne jako Paul nebo Jacob. Pokynul nám, abychom šly za ním.

Otevřel mohutné dveře, za kterými byla místnost, která připomínala nemocniční pokoj. Udělal nám řadu nejrůznějších testů a pak nás doprovodil do obýváku, kde jsme na něj měly počkat, protože bude ještě nějakou chvíli trvat, než bude vědět výsledky. Jen co jsme sešly ze schodů, viděla jsem jiskřičky v Paulových očích, protože věděl, že je tu možnost, že bychom někdy mohli mít potomky. Mě zatím trápilo jen to, že je celé La Push v ohrožení, protože po nás jdou ti Volturiovi. Vlastně jsem ještě nikdy nepřemýšlela nad svými dětmi.

„Tak?“ ptal se Paul, když jsem si k němu sedla na gauč.

„Ještě nevíme,“ zašeptala jsem a přitiskla se k němu. Nic neřekl, jen mě políbil do vlasů. Byl to náročný den, a tak jsem během několika mála minut usnula - a všichni ostatní mě následovali. Vzbudil nás až Carlisle, který přišel s novými zprávami.

„Kate, Sarah,“ oslovil nás. Okamžitě jsem se vzpřímila.

„Ano?“ ptala se Sarah, která okamžitě zpozorněla.

„Testy jsme několikrát opakoval a dělal jich několik, ale výsledek byl vždy stejný. Nevím, jak na to Volturiovi přišli, ale ano, jste plodné,“ zakončil svou řeč. Se Sarah jsem vedle sebe na sedačce seděly s otevřenou pusou a jen, co nám to došlo, jsme si skočily okolo krku. Pak už jsme obě šly jen z objetí do objetí. Přerušil nás až Edward.

„Nechci vás rušit, ale měli bychom vymyslet, jak to vyřešíme s Volturiovými. Oni se nevzdají, a když to teď máme ověřené, nebylo by nejmoudřejší jen to přejít,“ konstatoval Edward.

„Máš pravdu, Edwarde,“ přitakal Jasper. „Teď není v ohrožení jen smečka, ale i my.“ Edward přikývl.

„Omlouváme se, že jsme vás do toho zatáhli, ale nevěděli jsme, co dělat,“ omlouval se Jacob.

„To je v pořádku, také jsme vás několikrát využili,“ odpověděl mu Carlisle. Nikdy bych nevěřila, že takové bestie, jako jsou upíři, mohou být tak... lidští a to ještě ke svým přirozeným nepřátelům.

„Asi bychom měli zvýšit periodu hlídkování. Hlídkovali bychom kratší dobu, ale zato častěji. Nebyli bychom potom tak unavení a měli bychom čas si odpočinout. Pak by Kate a Sarah určitě neměly zůstávat samotné - ani jako vlci a ani jako lidé,“ přemýšlel nahlas Sam.

„O to se postaráme,“ přitakal Jake a s Paulem si vyměnili souhlasný pohled.

„Já budu sledovat budoucnost Ara a pokusím se vidět i Caia a Marcuse,“ angažovala se Alice.

„Můžeme si také rozdělit nějaké hlídky,“ pokračoval Emmett radostně. Rosalie na něj nesouhlasně zavrčela.

„Rosalie, i my jsme v nebezpečí,“ upozorňoval ji Edward.

„Kdyby pro nás nepřišli, mohli jsme být v klidu!“ vyštěkla na něj.

„Edward má pravdu. I kdybychom se dnes nezapojili do toho boje, Volturiovi by si stejně našli nějaký důvod, proč na nás zaútočit. Nebo nějak získat Alice a Edwarda,“ uklidňoval ji Carlisle. Rosalie naštvaně odešla z pokoje.

„Není tu i určitá možnost, že by šli po Belle?“ ptal se Embry. Bella do něj zděšeně zabořila oči.

„Myslíš, že by unesli Bellu za výměnu za vlky?“ ptal se Edward a ochranitelsky si Bellu přitáhl blíž k sobě. „Volturiovi jsou schopní všeho. Kate a Sarah by proti nim byly bezmocné - kvůli Jane a Alecovi. Na Bellu by jejich dary nepůsobily, ale ona je jen člověk. Vědí, že bych ji jel zachránit, tak jako ona mě. Znají její pach a snadno by ji někde našli samotnou. Došlo by jim, že bych udělal cokoliv, abych ji zachránil. Ano, je tu ta možnost,“ přemýšlel nahlas Edward.

„Tak si to srovnáme,“ umlčel jeho úvahy Carlisle. „Edwarde, ty budeš hlídat Bellu. Alice, ty budeš kontrolovat budoucnost a rozhodnutí Ara a pokusíš se vidět i budoucnost ostatních. Paule, Jacobe, vy se postaráte o to, aby Kate a Sarah nebyly nikde samy. Všichni budeme permanentně na telefonech a nestane se, aby Forks ani La Push nebylo bez ochrany. Při jakémkoli podezření na ohrožení se kontaktujeme. Platí?“ ptal se. Všichni přikývli. „V tom případě vám přejeme dobrou noc.“ Zvedl se z gauče a rozloučil se s námi. Všichni jsme se zase přeměnili a běželi domů.

***

Od setkání s neznámými upíry uběhl týden a nikdo se neobjevil. Se Sarah jsme byly permanentně pod něčím dohledem, až nám to začínalo lézt krkem. Když jsme měly hlídku, v dosahu 300 metrů byl vždy někdo. Když jsme byly lidé, vždy jsme byly s někým - v mém případě to byl nejčastěji Paul.

„Poslední dobou se tváříš nějak vážně,“ stěžoval si Paul, když měnil přední světlo nějakého forda.

„Už je to týden od toho útoku a nic se nestalo. To hlídání se mi zdá jako úplná zbytečnost!“ stěžovala jsem si.

„Vadí ti snad, že jsi se mnou?“ uchechtl se.

„O to nejde! Jde o to, že mě deptá to, jak nemůžu být ani chvilku sama. I když jdu na záchod, vždy někdo čeká za dveřmi,“ vztekala jsem se. A měla jsem k tomu důvod. Zrovna včera mě hlídal Quil, a když jsem šla na záchod, šel za mnou. A to se to nestalo poprvé. Alespoň měl dostatek úcty a počkal za dveřmi.

„Nesmíme dovolit, aby se vám něco stalo!“ vykřikl až příliš rozčileně.

„Já vím, já vím,“ vzdala jsem to. Paul ke mě přišel a ruce mi omotal okolo pasu. Vážně se mi podíval do očí. Nemohla jsem od něho odtrhnout pohled. Musela jsem se hodně soustředit, abych byla schopná vnímat to, co mi říkal.

„Nedokázal bych si odpustit, kdyby se ti něco stalo,“ zašeptal. Rukou jsem mu prohrábla vlasy na zátylku.

„Nic se mi nestane!“ protestovala jsem. „A i kdyby se něco stalo, nikdy by to nebyla tvoje chyba,“ dodala jsem, protože jsem věděla, že nikdy není jisté, co se stane.

„Sam si také myslel, že Emily vždy dokáže ochránit - před vším, ale nedokázal ji ochránit před sebou samým,“ zašeptal ještě tišeji než předtím. Nechápavě jsem se na něj podívala. „Víš, jak má Emily na obličeji ty jizvy?“ ptal se. Přikývla jsem. „Sam se jednou naštval a Emily stála moc blízko. Nikdy si to neodpustil,“ řekl stručně. Nic jsem neříkala. Paul mě pustil a chtěl se vrátit zpátky k práci. Vzala jsem ho za ruku a otočila ho zpátky k sobě. Jemně jsem ho políbila.

„Nic se mi nestane,“ zašeptala jsem. „A nikdy bys mi neublížil.“

Pokřiveně se usmál. „Miluju tě,“ zašeptal.

„Já tebe taky, víc než cokoliv jiného.“

Předchozí < Kacennnka = Pegas99 > Další

Kacennnka & Pegas99



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí srdce - 16. kapitola:

 1
1. Ceola
31.03.2012 [22:46]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Super! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!