Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vládce upírů - 1. Smrt?

UH sraz 2010

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Vládce upírů - 1. Smrt?Edward opustí Bellu. Ta se rozhodne bez něj nežít a hledá smrt. V tom jí ráda vyhoví Victorie...

05.02.2010 (09:15) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4058×

 

SMRT?
(Bella)

 

Odešel. Nechal mě tu. Nezáleží mu na mně a nemiluje mě. Co jsem si myslela? Krásný, chytrý, nesmrtelný a laskavý. Proč by měl někdo takový trávit čas s někým jako jsem já? Jen hloupá, ošklivá a naivní holka. Ale i přes to, jak mi ublížil, mi daroval ty nejkrásnější měsíce mého života. Ale už se nevrátí. Je PRYČ! Myslela jsem, že bolest po čase poleví, že začne slábnout. Doufala jsem v to. Měla jsem pocit prázdnoty. On si s sebou odnesl moje srdce. Začalo mi docházet, že bolest bude čím dál horší. Je to teprve tři dny, sedím na posteli, ruce obmotané kolem hrudníku. Jako by to pomáhalo, jako bych se mohla udržet pohromadě. Bolí to stejně. Nechci žít. Ne bez něj. Ale on se nevrátí!

A pak mě napadla ta spásná myšlenky. Zabiju se. Ale co Charlie? Můžu mu to udělat? Nechci, aby se trápil. Ale co je lepší? Přijít o mě, poplakat si, zapomenout… Nebo aby mě viděl takhle?  Pomalu jsme se zvedla z postele, byla jsem ztuhlá, ale bylo mi to jedno. Překročila jsem hromadu papírových kapesníků a vyšla ke dveřím. Pomalu otočila klíčem v zámku a nakoukla dolů. Nic. Všude ticho. Charlie asi jel na ryby. Celé tři dny klepal u dveří. Prosil, vyhrožoval, rozkazoval. Neposlouchala jsem ho. Překročila jsem talíře a misky s jídlem. Neměla jsem hlad. Nebo jsem o něm nevěděla. K čemu jíst, když se chystáte spáchat sebevraždu? Sešla jsem pomalu schody, ale i přes snahu jsem upadla... Opuchlé a unavené oči plné slz mě zradili. Bylo mi to jedno. Zvedla jsem se a pokračovala do kuchyně. Ze šuplíku jsem vytáhla blok na psaní a propisku. S novými slzami v očích jsem začal psát:

Tati, nemůžu takhle žít, ne bez něj. Prosím, odpusť mi to. Nehledej mě. Nikdy se nevrátím. Miluju tě, tati a vždycky budu, ať jsem kdekoliv. Buď štastný… Tvoje Bella

Nechala jsem dopis ležet na stole a dívala se, jak se inkoust rozpíjí pod návalem mých slz. A DOST!!! Nebudu brečet! Vyšla jsem na zahradu a zamkla vchodové dveře. Jak pošetilé, proč zamykat? Zvyk.
Vyšla jsem vstříc smrti. Nevěděla jsem přesně, jak to udělám, ale les za domem se zdál pro začátek dobrý nápad. Se slzami v očích a hlavou plnou vzpomínek na něj jsem udělala první krok do tmavého stínu lesu.

Nevím, jak dlouho jsem šla, ani kam jsem mířila. Noha míjela nohu a já stále vzpomínala na něj a jeho rodinu. Vypadali vždycky tak šťastně, bezstarostně. Byli ke mně hodní a milí. Měli mě rádi. Možná mě milovali? Proč by mě pak opustili? Ne, byla jsem jen rozptýlením v jejich nekonečně dlouhém životě. Já je milovali a milovat budu. Za pár měsíců se stali celým mým životem. Mojí pravou rodinou. Ne, tohle na mě bylo už moc. Moc to bolelo, takhle vzpomínat. Ruce mi automaticky vystřelily k hrudníku. Svezla jsem se na studenou zem. Nevím, co přesně se stalo, ale musela jsem usnout.

„Ale, ale,“ ze spánku mě vytrhl tichý smích: „Copak to tu vidím? Kdepak máš páníčky? To tě tu nechali samotnou, chudinko?“
„Jo, našli si nové domácí zvířátko!“ snažila jsem se do toho dát poslední zbytky sil, ale hlas mi selhal. Spíš jsem to zakňučela, ale bylo mi to jedno. Ať mě klidně zabije!
„Ty se nebojíš?“ prskla po mě Victorie.
„Ne, nemám čeho. Nemůžeš mi ublížit,“ řekla jsem pevným hlasem.
„Děláš si srandu? Můžu tě zabít malíčkem!“ zavřeštěla, přestala se ovládat. To jsem potřebovala.
„Já vím,“ odpověděla jsem ledovým a klidným hlasem. Přistoupila ke mně a tiše promluvila: „Bude to bolet, hodně!“ Cítila jsem její ledový dech na mém krku. Bylo mi to jedno, víc než teď to bolet nemohlo. I kdyby mě pomalu krájela na kousíčky, bude to lepší než teď. Ale nemohla jsem jí ukázat hloubku své bolest.
„Tak nějak jsem si to myslela,“ řekla jsem s ironií v hlase. To už nevydržela, zařvala z plných plic a dala mi pěstí  do hrudi. Odletěla jsem dobrých dvacet metrů a zastavila se o malý smrk. S hlasitým praskáním dřeva pod sebou a mých kostí jsem se svezla k zemi. Stála kus ode mě a sledovala mě přimhouřenýma očima. Teprve teď jsem si všimla, že jsme na malé louce obklopené stromy. Stmívalo se.
„Proč nekřičíš, nežebráš o milost, o svůj život?“ zeptala se, jako by ji to vážně zajímalo.
„Protože o něj nestojím,“ odpověděla jsem jí téměř šeptem.
To už zase stála nade mnou a za vlasy mě zvedala ze země. Přidržela mi vzpřímeně hlavu a zadívala se mi do očí. Ale to už jsem zase letěla na druhou stranu mýtiny. Tentokrát jsem dopadla hůř. Silná větev se mi zabodla do břicha a já tam zůstala bezmocně viset. To mě už popadla za nohu a já se znovu ocitla ve vzduchu. Spadla jsem doprostřed mýtiny. V břiše jsem měla velkou díru po větvi a z úst se mi řinula krev.
„Nezabiju tě jen tak, chci, abys trpěla!“ zasyčela kousek ode mne. Odhrnula mi vlasy z obličeje. Nemohla jsem mluvit. Nemohla jsem dýchat. Jen jsem doufala, že mě brzy zabije. Kopla mi do hlavy, odletěla jsem znovu na vysokou větev a pořádně se praštila do hlavy. Nechápala jsem, proč mi neuletěla. Ale bolest jsem pořád necítila. Jen tu z míst, kde dřív bývalo mé srdce. Ale odešlo s ním.
Ležela jsem tak zkrvavená pod stromem a věděla, že dlouho už to nevydrží. Měla jsem díru v břiše, z úst, nosu, hlavy a očí mi čišela krev. Konečně jsem zahlédla temnotu v jejích očích. Dohnala ji žízeň. To už se nade mnou skláněla, ucítila jsem ledové rty na krku a poté, jak mi její zuby prostoupily kůží. S každou kapkou krve, kterou mi vysála, jsem se oddělovala od svého těla. Viděla jsem jej ve své hlavě. Jeho tvář, úsměv, oči, rty… Naposledy jsem ze všech sil zašeptala: „Miluju tě… “ Můj hlas se pomalu vytrácel a s ním i můj život…

 

◄  ▲  ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vládce upírů - 1. Smrt?:

 1
1. Sasky
19.08.2011 [17:22]

Sasky Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře