Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vítej v reality show! - 5. kapitola

01.09.2011 (07:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 43× • zobrazeno 5265×

Ráno jsem se probudila zachumlaná do peřiny ve svém oblečení. Raději jsem se vydala rovnou do koupelny. Cestou jsem odvracela od všech zrcadel. Na infarkt jsem ještě moc mladá! Trvalo mi něco málo pře půl hodiny, abych se dala do kupy a vypadala aspoň trochu jako člověk.

„Brý ránko,“ hlásila jsem holkám už na schodech.

„Moc dobrý není… Přišla jsi o dobrou podívanou!“ zahlásila Jess a začala se pochechtávat.

„Dobré, Bello,“ ozval se povědomý hlas. Otočila jsem se za ním a uviděla Alice.

„Ahoj, Alice… Co tu děláš? Holky tě zavolaly?“ Nechápu, co by tady jinak dělala. Ale vždyť na přípravu je ještě brzy… A kdo vlastně dnes večer jde?

„Ne… Vlastně ano. Mie se udělalo… nevolno, tak jsem přivedla doktora.“ Nejistě se usmála. Vypadala, jakoby řekla něco, co neměla.

„Nevolno?“ nechápala jsem

„No jasně!“ Jess byla rychlejší než Alice a začala vysvětlovat. „Dnes jsem četla, kdo půjde na rande, já. No a na řadě je Zoe.“ Začala se smát. Už dál nic neříkala, takže to je asi celý příběh. Ale co se tedy stalo? Já nechtěla vědět, kdo jde, i když trošičku… Ale hlavně, co je s Miou. Nemám ji moc ráda, ale nejsem zas tolik bezcitná.

„Heh?“ snažila jsem se upoutat její pozornost a naznačit, že to pořád nechápu.

„No prostě zrudla a omdlela,“ dořekla Berta. „Jelikož jsme nevěděly, co s ní, tak jsme zavolaly Alice.“

„Ale bude v pořádku. Dal jsem jí nějaké léky na uklidnění a vysvětlila jí, že neznamená, že když půjde mezi posledními, tak vypadne mezi prvními,“ ozval se mužský hlas ze schodů.

„Ty teda potřebovala,“ zašeptala Alice a začala se pochechtávat.

„My jsme ještě neměli tu možnost přestavit se. Jmenuji se Carlisle a jsem lékař.“ Usmál se a natáhl směrem ke mně ruku.

„Já jsem Isabella Swanová, ale stačí Bella,“ představila jsem se a přijala jeho ruku. Jeho ruka byla ledová. Kdyby mi nestiskl ruku, tak bych ucukla. Poté jsem ji stáhla zpět a prohlédla jsem si ho. Měl krátké blond vlasy, téměř bílou pokožku a jako každý cizí, kdo sem přišel, zlaté oči. Vypadal tak na třicet a vůbec bych netipla, že je to doktor, ale nějaký uznávaný model nebo filmová hvězda.

Pijí nebo jedí snad něco, co my, normální lidé, nemůžeme ani sehnat? Třeba vodu z tohoto ostrova a speciální zvěř také z tohoto ostrova? Toto jsem zavrhla, když jsem si představila drobounkou Alice, jak běhá po lese a hledá nějaké zvíře, které by ulovila. Bylo to divné a nereálné.

„No nic… My už budeme muset jít, ale kdyby bylo potřeba, tak mi zavolejte.“ Alice mrkla na Zoe a táhla Carlislea ven z vily.

„Tak fajn… Co teď?“ kuňkla Zoe, když oba dva zmizeli z dohledu.

„Teď si dáme deli!“ vyhrkla jsem automaticky. Všechny jsme se začaly smát. Toto je jeden ze zlozvyků, které mám. Mám to ještě z doby, kdy jsem bydlela u mamky. Vždy jsme se koukaly na televizi, a když vyla nějaká vtipná reklama… Tak jsme ty „hlášky“ používaly v normálním rozhovoru.

„Pojďte do vody… Už jsme tu čtvrtý den a byly jsme tam jenom jednou!“ rozhodla za nás Jess. Všechny jsme vyběhly schody, převlékly se do plavek a šly si užívat.

Večer jsme bez pomoci od Alice vypravily Zoe. Byla krásná, jako ostatní, až jsem si připadala hloupě. Všechny holky tu byly krásné a já jsem byla obyčejná…

„Ty máš tetování?“ vyhrkla Mia. Té už bylo dobře. Léky od doktora zabraly, ale jestli nepůjde zítra, tak si myslím, že by nebylo potřeba doktora, ale patologa…

„C-co?“ vyhrkla Zoe.

„No jo! Tady nad… Medvídek?!“ vyhrkla překvapeně.

„Ukaž!“ vyhrkly jsme najednou s Jess, Darou a Bertou.

„Páni!“ ozvala se Jess.

Všichni jsme koukaly na roztomilého méďu, kterého neskryly šaty. Vypravily jsme ji dolů, předaly ji Jasperovi a čekaly na její návrat. Byla s ním tři hodiny. Přišla domů celá usměvavá. Jako jediná z holek, co zatím viděla Edwarda, byla schopná komunikovat. Vyprávěla nám, jak se spolu koukali na západ slunce, a že také sleduje seriál Tisíc a jedna noc. Po tomto zjištění jsem dostala strach. Co, když to bude nějaký pošuk? Sice jsou z něj všechny vyplácané, ale…

Holky ho drbaly ještě další hodinu a já s Miou jsme se vydaly na terasu. My jediné jsme se nemohly zapojit do debaty a to mě trochu mrzelo. Poslouchat pořád dokola, jak je úžasný někdo, koho neznáte, a ani nevíte, jak vypadá. Poslouchat, co všechno s tím někým podnikaly, a další různá témata, která se zaměřují pouze na něj.

„Je to děs…“ šeptla Mia. „Už mě začíná unavovat pořád být někde poslední…“

„Jak to myslíš?“ nechápala jsem ji.

„Neřeš to… Nic ti do toho není,“ odpověděla smutně a odešla do domu. Raději jsem se tím, co řekla, nezabývala, protože to většinou přineslo smůlu. Raději jsem šla dále číst příběh krásné Julie. Tentokrát jsem si dala bacha na čas a kolem půlnoci jsem šla do koupelny a poté spát.

„Jo, jo, jo!“ zbudil mě křik. „Nejsem poslední, nejsem poslední! Konečně!“ Ať to je cosi, tak mě to začíná štvát. To se nemůžu normálně probudit?

Naštvaně jsem vstala a šla si to pořádně vyřídit s osobou s nejpisklavějším hlasem, co jsem slyšela.

„Bello, Bello! Poslední jdeš ty! Ha!“ posmívala se mi ta nohatá Barbie.

„Fajn, ale mohla bys už konečně zavřít pusu?! Já chtěla ještě spát!“ řekla jsem rozčíleně.

„Ale už nechceš.“ Vyplázla jazyk a začala mě ignorovat. S holkami jsme si povídaly a kolem čtvrté Mia zavolala Alice. Prý nechce nechat nic náhodě a chce vypadat božsky. Čekala jsem, že Mia bude vypadat božsky, ale že až tak? Měla jsem chuť, padnou na kolena.

Jelikož to Alice stihla přesně v sedm, tak jsme na Jaspera nemusely čekat. Opět jí zavázal oči a vyvedl ji.

Největší překvapení bylo, když se Mia vrátila naštvaná domů po půl hodině. Všichni jsme na ni koukaly s otevřenou pusou. Dokonce i Dara vydržela s jejím trapasem déle…

„Já… já… Grr!“ vyhrkla naštvaně. Byla celá promočená a její druhý obličej pomalu kapal na podlahu. Kulhala, protože na jedné botě neměla podpatek, a šaty měla potrhané, však odhalovaly části těla, které neukazovaly nic nevhodného. Na chvilku mi jí bylo líto. Byla mrcha, ale toto bylo její vysněné rande a moc se na něj těšila. Zajímalo mě, co se stalo, ale když utnula Jess vztyčeným prostředníčkem, tak jsem se už na nic neptala.

Všechny jsme odvrátily pohled od ní a koukaly se na vypnutou televizi. Nevěděly jsme, jak reagovat. Bála jsem se jí. Už takhle vypadala nebezpečně. Co by se stalo, kdybychom ji rozčilily? Raději to nechci vědět!

Do půlnoci jsme vydržely vzhůru. Sem tam jsme slyšely hysterický záchvat a vymýšlely scénáře, které se tam mohly stát. Až, když jsme šly spát, mi došla jedna důležitá věc… Teď jsem na řadě já!

Za sebou máme další dvě rande a co nás čeká v příští kapitole? Bellino rande a vyřazování.

A teď otázka... Jak se Vám líbila kapitola?

2. září asi kapitola nebude. Nevím, jak to budu stíhat...

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vítej v reality show! - 5. kapitola: